Sem tam přemýšlím, jaké musí mít lidé znalosti a jaké mají požadavky, když si pořizují štěně. U bez PP psů je to asi jasné, že budou nejspíš vévodit nízká cena, hezký čumáček a pokud možno, co nejhezčí pohádka okolo. Jak na tom ale jsou lidé, kteří si pořizují PP štěně? Ona skutečnost, že si někteří jedinci stěžují na PP chov, protože jejich PP pes je na veterině častěji než sousedův voříšek a podobně, pouze podporovala mé negativní vyhlídky. A tak jsem se rozhodla udělat jakýsi průzkum v různých facebookových skupinách, abych zjistila, jak na tom lidé jsou.
Musím uznat, že některé odpovědi v dotaznících mě mile potěšily, u jiných jsem se naopak naprosto zhrozila. To se totiž pak člověk nemůže divit, že něčí PP pes má vady srdce, má těžkou displazii nebo podobně, jak by taky neměl, když požadavky jeho majitele byly modré oči, hezká barva nebo nízká cena. Co vlastně lidé čekají, když jejich požadavky na štěně nemají nic společného s tím, jaké vlastně chtějí, aby jejich štěně bylo? Co lidé čekají, když prohlásí, že chtějí zdravé štěně a pak neudělají absolutně nic pro to, aby si skutečně zdravé štěně vybrali? V dnešní době, kdy jsou u spousty plemen povinná vyšetření, jejichž výsledky jsou volně k dispozici na internetu.
Ale teď k některým výsledkům mého dotazníku. Ještě dodám, že dotazník jsem sdílela jak ve všeobecné pejskařské skupině, tak i ve skupině border kolií, australských ovčáků, šeltií, papilonů a čivav. Což mělo nejspíš za následek to, že nejčastěji odpovídali majitelé právě těchto plemen, ale také německých ovčáků, huskyn, československých vlčáků a objevili se i majitelé např. louisianského leopardího psa, kooikerhondje nebo akity inu. (podrobný výpis plemen najdete na konci článku)
Určitě také stojí za zmínku otázka "Co se vám na chovu vašeho plemene nelíbí a co byste změnili?", jelikož se zde objevily i takové odpovědi, které odporují skutečnosti. Jako například stížnost, že se do chovu určitého plemene pouští příliš málo jedinců, protože jsou kladeny příliš velké nároky, ze kterých by se dle autora odpovědi mělo slevit. Paradoxem je, že se jedná o plemeno, které má velmi benevolentní podmínky uchovnění - 2 výstavy + klasické podmínky jako minimální věk, sestouplá varlata u psů apod., zdravotní testy absolutně žádné. Já si naopak myslím, že u většiny plemen by se měly podmínky ještě zpřísnit, spousty plemen psů nemají povinná zdravotní vyšetření, na povahu také nikdo moc nehledí a pak to dopadá tak, že jsou do chovu připuštěni labilní nebo nemocní jedinci. Je přeci záměrem klubů vést chov tak, aby se co nejvíce zachoval standard plemene ne?
Další odpověď na tuto otázku, která mi utkvěla v paměti, byla stížnost na módnost plemene. Což by nebylo nic špatného, kdyby autor v otázce požadavků na štěně neuvedl, že chtěl štěně bez vloh k práci, ke které dané plemeno bylo šlechtěné a většina dnešních jedinců tyto vlohy stále má. Nebudu chodit kolem horké kaše, jedná se o pastevecké vlohy. Ano nejedná se o práci, která by u nás byla využívána, ovšem pasení je to, co dělá toto plemeno tímto plemenem a ignorování pasteveckých vloh (pasení psů, lidí, dětí apod.) často vede k psychickým problémům, které jsou až život ohrožující.
Další fakt, kterého jsem si všimla, bylo, že lidé, kteří uváděli, že se štěnětem měli jakékoli výstavní ambice, často nezmínili otázku zdraví nebo povahy. Samozřejmě na výstavních ambicích není nic špatného, když se tomu někdo chce věnovat, proč ne, ale hledět pouze a jen na exteriér a ne na povahu nebo zdraví, to je dle mého zkáza plemen, ale to by bylo na jinou diskuzi.
Na závěr bych chtěla říct, že já sama jsem byla opravdu hloupá, když jsem si pořizovala pana Moja. Mezi mé požadavky sice patřily zdraví, typická bordeří povaha a podobně, měla jsem požadavky i na barvu (původně jsem chtěla hnědobílého pejska s pálením) a především jsem chtěla psa s PP, ovšem neudělala jsem nic pro to, aby to tak skutečně bylo. Neověřila jsem si informace, nezjistila jsem si ani nic o dědičných vadách, natož abych studovala výsledky vyšetření Mojových příbuzných, a to jsou volně dostupné na internetu. Jak už jsem psala v článku PP vs bez PP, byla jsem ukvapená a neřídila se rozumem, a právě proto dnes mám bez PP psa, který je snad zdravý, ovšem povahou se typické borderce moc nepodobá, protože jsem chtěla pejsana tak moc, že jsem nebyla ani ochotná si chvíli počkat a tak jsem brala první štěně, které se naskytlo a to je asi ta nejčastější chyba. Ano, takto to udělal kde kdo (v okruhu mých známých je hned několik takových lidí), někdo měl štěstí a hned na poprvé narazil na super chovatele a super vrh, někdo hold to štěstí neměl, jako například já.
Samozřejmě nikdo není bezchybný ani neomylný, ovšem měli bychom si uvědomit své chyby. Pokud si člověk nedá práci s hledáním štěněte, pak nemůže čekat, že vše bude v pořádku, ačkoli štěně bude mít PP. Proto čerpejte co nejvíce informací o daném plemeni, které si chcete pořídit, i když nemáte třeba chovatelské ambice, přeci každý chce mít zdravého psa. Zajímejte se o výsledky vyšetření, seznamujte se s rodiči byť i jen potenciálního štěněte, udělejte vše pro to, aby vaše štěně bylo takové, jaké chcete.
Žádné komentáře:
Okomentovat