středa 29. července 2015

ROZHOVOR: Denisa Sommerová

7/29/2015

Denisa Sommerová, mladičká blondýnka, která dokáže zamíchat pořadím na menších i větších agility závodech. Aktuální mistryně Evropy družstev juniorů a 2. vicemistryně Evropy družstev juniorů mi poskytla rozhovor pro tento blog. Zajímá vás agility? Chcete vidět pohled mladého člověka, který se v tomto sportu pohybuje již od útlého mládí? Jaké to je startovat v juniorské reprezentaci? Pak čtěte dále...


Mohla by si čtenářům představit sebe a svou smečku a čemu všemu se věnujete?
Je mi 18 let a studuji obor veterinářství na střední škole. Do pejskařské rodiny jsem se už narodila, takže láska ke psům tu byla už od malička. Jako malou mě naprosto pohltil tanec a tančila jsem dokonce ve státní opeře, pak ale přišla další láska a to agility a bohužel se to nedalo dělat obojí, proto jsem se rozhodla svojí dlouholeté kariéry tanečnice vzdát a už se věnovat jen psům. Nebylo to snadné rozhodnutí, ale rozhodně toho nelituju. Nyní se tedy už můj cely život točí kolem psů. Založila jsem si i svůj agility klub, který se nám slušně rozrůstá, a já z toho mám velkou radost!  Kromě trénování také brigádně venčím a cvičím ostatní pejsky. Nicméně nechci, abyste si o mně mysleli, že jsem jen zažraný pejskař! Ráda si vyrazím s kamarády do kina, na nákupy, na party nebo jen tak pokecat :D kdo mě zná ví, že nuda se mnou rozhodně není.
V mojí smečce mám aktuálně 5 pejsků :) Jsou jimi 11letý voříšek Adam, 7letý kooikerhondje Arísek , 5letý borderák Roura, 3letá bavorská barvářka Bega a nejnovější člen naší smečky 5měsíční pudlík Bee . Naší hlavní naplní je agility, což je pro nás úplně vše, nicméně okrajově se věnujeme i dalším psím sportům, dogfrisbee a dogdancingu .

Smečka pohromadě - Bega, Bee, Error a Aramis

Tvá smečka je hodně rozmanitá, co tě vedlo k výběru právě těchto plemen?
Tak většinou to byla taková náhoda! :D Voříšek k nám přišel, když jsem si jela kupovat bundu do holešovické tržnice. Arísek se nám líbil v inzerátu v časopise, ale o tom plemeni jsem vůbec nic nevěděla. Rouru mi koupil taťka. Beganka je taťky, takže tu si vybíral on a jediný Bee byl vymodlený a asi dva roky jsem na něj čekala! Pudlíci mě naprosto uchvátili svojí energií a chutí do všeho.

Tedy sis ty sama vybírala pouze Beeho, jaké jsi měla při výběru pudlíka požadavky? Pořizovala sis ho záměrně na agility?
Já měla vybranou fenku, po které jsem věděla, že ho budu chtít, takže pak jsem jen čekala. Požadavek byl, že budu chtít hnědého trpaslíka, nakonec mám sice trpaslíka, ale černého :) A ano, Bee byl pořizovaný záměrně na agility a nejen na to, ale i na další sporty :)

Kdy a jak jsi se dostala k agility? 
Všechno to začalo, když jsem dostala svého úplně prvního vlastního pejska, jorkšírka Jessíka, v mých 9 letech. Jelikož mamka dělala se svým ovčákem dříve poslušnost, tak v Jessíkově roce za mnou přišla, že bychom taky spolu mohli začít dělat nějaký sport a volba padla, že zkusíme agility :) takže jsme si vyhledali cvičák a přišli si vyzkoušet jednu hodinu :)) od té doby mě to chytlo a drží se mě to až do teď! Bohužel pejsek se kterým to všechno začalo už není mezi námi...

Měla jsi někdy ve své agility kariéře chuť přestat? 
Ano měla a to několikrát, nicméně nikdy mi to dlouho nevydrželo a během pár dní jsem opět řádila na parkuru :D

Jak moc je agility finančně náročné? Jak to ty zvládáš jako student?
Agility v mém podání je dost finančně náročné. Jelikož závodím se třemi psy, tak startovné, tréninky, cesty apod. Já mám naštěstí úplně skvělé rodiče, kteří mě podporují + si také vydělávám sama :)

Co tě napadne, když se řekne slovo "agility"?
Když se řekne slovo agility, tak se mi vybaví vzpomínky, co jsme už zažili a budoucnost, ve kterou doufám :)

Jaké překážky jsou podle tebe nejtěžší na naučení, nebo zrovna tobě dělaly někdy problém?
Mně osobně dělala problém houpačka a myslím si i, že je to jedna z nejtěžších překážek na agility parkuru.

Jsou nějaké překážky, které nemáš ráda?
Ano, nemám moc ráda kruh a látkový tunel, protože pokud psovi neumožníte ideální dráhu, mohl by se jednoduše zranit.

Máš nebo měla jsi nějaké agility vzory?
Já nikdy žádný vzor neměla... Jsou lidi, od kterých čerpám inspiraci, ale úplně za své vzory je nepovažuji.

Když se koukáš na ostatní týmy, např. na závodech, jaké u nich vidíš nejčastěji chyby?
V poslední době mi přijde, že hodně lidé řeší techniku, ale když jim pak někdo postaví parkur s rovinkami, tak je pak problém psa nějak uřídit.


Co je podle tebe u agility nejdůležitější?
U agility je určitě nejdůležitější vztah pána a psa, bez toho to v agility moc nejde... Je důležité, aby pes důvěřoval pánovi a pán psovi!



10. - 12. července se v Rožnově pod Radhoštěm konalo EOJ, byl to tvůj poslední start v juniorské reprezentaci a myslím, že jsi se rozloučila hrdě. Jaký to byl pro tebe zážitek? Na co budeš nejvíce vzpomínat?
Ano, moje poslední EOJ... Snažila jsem se si ho užít co nejvíce to šlo a myslím, že na něj budu vzpomínat hoodně dlouho! Už hodně dlouhou dobu jsem se těšila, že svojí juniorskou kariéru ukončím takhle krásně v ČR :) Zážitků bylo spousty! Začalo to tím, že jsem měla tu čest přečíst slib všech závodníků, až přes náš krásný zahajovací taneček, ke kterému se nakonec spoustu lidí přidalo. Běhat se třema pejskama, když vás všichni tak bouřlivě povzbuzují, setkat se nejen s českými ale i zahraničními kamarády, které dlouho nevidíte, až po to, stát na nejvyšším stupínku při zvuku hymny vaší země! Těch zážitků je neskutečně moc a nelze je všechny takhle jednoduše popsat :)

Bylo těžké startovat se třemi psy na tak velké akci?
Úplně jednoduché to nebylo, ale snad jen jednou se stalo, že se mi kryly starty, takže jsem se jen přehodila v pořadí a běhalo se dál. Díky pomoci všech se to dalo zvládnout!


Cítila jsi na EOJ nějaký tlak? Vzhledem k tomu, že to byl bohužel tvůj poslední start jakožto juniorky.
Na takových velkých akcích je vždy cítit nějaký tlak. Ale ano, vzhledem k tomu, že to byl můj poslední juniorský start, tak byl tlak opravdu hodně velký! Říkala jsem si, že je to poslední možnost, jak v juniorech něco dokázat... Bohužel dvě malé chybky nás zřejmě připravily o dva tituly, ale o tom je agility! Štěstí hold nepřálo, ale když si najednou uvědomíte, že už nemáte šanci to napravit, tak to opravdu zamrzí.


Jaké jsou tvé další největší úspěchy? Jakých si nejvíce vážíš?
Jsme dvojnásobní mistři republiky juniorů (2013, 2014), mistři republiky družstev juniorů (2013), mistři republiky družstev dospělých (2014), mistři Evropy družstev juniorů (2012, 2015), vicemistři Evropy juniorů (2014), 2. vicemistři Evropy juniorů družstev (2015). Cením si naprosto každého úspěchu, ale hlavně toho, že jsme se už dokázali i prosadit mezi dospělýma a v roce 2013 jsme reprezentovali ČR na mistrovství Evropy a v roce 2014 dokonce na mistrovství světa!! MS bylo splnění mého velkého snu! :)


Máš nějaké agility cíle, kterých bys ještě chtěla dosáhnout?
Tak nejvíce bych si přála, aby nás agility stále stejně bavilo a užívali jsme si chvilky strávené spolu na parkuru na 100%! A nyní hodlám naplno zahájit svoji dospěláckou kariéru a doufám, že se nám bude dařit stejně jako v juniorech :)

Ty nejen že běháš se svými psy, ale také trénuješ ostatní týmy. Jak u tebe fungují tréninky? Přijímáš ještě nové zájemce?
Ano přesně tak, na trénincích panuje vždy příjemná atmosféra, snažím se lidem předat do nejvíce z mých zkušeností a pomoci jim s jejich problémy. Nyní mám pro nové zájemce stop stav, nicméně kdyby si chtěl někdo vyzkoušet tréninky pod mým vedením, tak pořádám pravidelně intenzivky a v létě tábor :)

Co bys vzkázala lidem, kteří třeba přemýšlí, že agility zkusí?
Určitě se toho nebát! Agility je pro všechny jak lidi, tak psy. Stačí vám, když pejsek bude umět základní povely a nic vám nebrání v tom, vzít svého psího miláčka a vyrazit na cvičák! Je to zábava jak pro něj, tak pro vás a rozhodně litovat nebudete!


Jaké jsou tvé celkové plány do budoucna? Nějaké studium či práce? Pořízení dalšího člena smečky? Závodní dráha i v jiném psím sportu?
Nyní budu začínat 4. ročník střední školy, takže bych ji chtěla v klidu ukončit a pak uvidím, kam mě nohy zanesou. Mým snem je jít k policii k psovodům, ale uvidím, zda se mi tento sen vyplní, a nebo zůstane pouze snem :) v současné době v plánu dalšího člena smečky nemám... A zavodní dráha  v jiném sportu? Rozhodla jsem se vrhnout na dogfrisbee, ale uvidíme, jak to půjde dát dohromady s agi. Nicméně se nechte překvapit :D

Co bys vzkázala našim čtenářům? :) 
Chtěla bych vzkázat, ať se rozhodně nebojí zkusit s pejskem nějaký sport, pro pejska je to vyžití a zábava!  Užívejte s pejsky každý den, který můžete, oni vám to vrátí svojí láskou a oddaností!


Děkuji Denče za poskytnutí skvělého a vcelku obsáhlého rozhovoru. Doufejme, že nadále bude tak úspěšná a že brzy ukáže svůj talent i v reprezentaci dospělých :) 

Pokud máte na Denisu nějaké otázky, můžete jí napsat zde: sommerova.denisa@seznam.cz

---

Autoři použitých fotografií:
M.B. Photography
Francesca Rossi
Škola Psích Sportů Pet Center
Míša Táflová

úterý 28. července 2015

Doporučené knihy o psech

7/28/2015

Základní, všeobecné informace

Jane Killion - Jak trénovat nemožného psa Aneb I prasátka mohou létat
Karen Pryor - Svého psa nestřílejte
František Šusta - Trénink je rozhovor...ve kterém má i váš pes co říct
Kathy Sdao - V životě je spousta věcí zadarmo
Jean Donaldsonová - Lidé a psi: Střet kultur
Barry Eaton - Psí dominance: Mýtus, nebo skutečnost?
František Šusta - Trénink je v hlavě...v té vaší, i v té zvířecí

Komunikace a chování psů

Turid Rugaas - Konejšivé signály
Turid Rugaas - Štěkání, zvuk psí řeči
John Bradshaw - Cesta do psí mysli
Stanley Coren - Co má pes na mysli: Jak pochopit psí uvažování
Stanley Coren - Co má pes na jazyku: Jak porozumět psí řeči

Specializace, jednotlivé metody, psí sporty

Susan Garrett - Shaping: I váš pes může být šampion
Morten Egtvedt a Cecilie Koeste - Klikrtrénink pro vašeho psa
Alena Smolíková - Od psích triků k dogdancingu
Veronika Urbášková, Yvona Andrová - Dogfrisbee
Claudia Fugazza - Dělej to po mně: Jak se psi učí napodobováním

Reaktivní psi, problémové chování

Leslie McDevittová - Poslušnost i bez vodítka
Jean Donaldsonová - To je moje!
Turid Rugaas - Tahání na vodítku: Jak mu předcházet a jak ho psa odnaučit

čtvrtek 23. července 2015

10+1 mýtus o psech

7/23/2015


1. "Pes by neměl jíst syrové maso, protože pak bude agresivní." - Toto tvrzení je ničím nepodložené, v dnešní době jsou tisíce psů krmení syrovým masem a u žádného se míra agrese nijak nezvýšila.

2. "Velký pes nepatří do bytu." - Psi jsou smečková zvířata, takže pokud to přeženu, tak by se dalo říci, že jakkoli velký pes bude šťastný i v garsonce, pokud tam s ním bude jeho pán. Můžete mít zahradu klidně i několik akrů, ale pokud tam váš pes bude neustále sám, nebude ani z poloviny tak spokojený, jako pes v bytě s dostatečným vyžitím. Takže nebojte se mít v bytě velkého psa, pokud ho dokážete dostatečně zaměstnat.

3. "Když pes vrtí ocasem, znamená to, že má radost." - Toto může být z části pravda, ovšem poněkud překroucená. Pokud pes vrtí ocasem, je to především znamení stresu, zda je pozitivní či negativní, to už napoví řeč zbytku těla psa; hodně také záleží, kterou částí ocasu pes vrtí.

4. Preventivní odčervení - Toto celé slovní spojení je nepochopený mýtus. Je potřeba si uvědomit, že odčervení je jednorázová záležitost, nemá žádné trvání. Tudíž pokud psa odčervíte a on druhý den přijde do kontaktu s jiným psem, který je začervený, případně s trusem již začerveného psa, pak se může nakazit i váš pes, jelikož odčervení mu neposkytuje žádnou obranu proti vnitřním parazitům. Dá se tedy říct, že odčervování je prakticky zbytečné, někteří psi ho navíc špatně snáší. Lepším řešením je dávat pravidelně na rozbor vzorky stolice, které organismus vašeho psa nikterak nezatíží, finančně vás to vyjde stejně a navíc budete mít jistotu, že do psa necpete nic zbytečně.

5. "Pes si nesmí dovolit vrčet na svého majitele." - Tuto větu jsem viděla už nesčetněkrát a vždy mě dohání k šílenství. Je třeba si zde uvědomit, že vrčení je pouze a jen způsob komunikace, kterým vám váš pes dává najevo, že je mu daná situace nepříjemná. Je to pouze a jen varování a upozornění, za které byste svého psa rozhodně neměli trestat. Trestání vrčení bude mít výsledek pouze jeden - pes začne místo vrčení útočit a to asi nikdo z nás nechce. Asi většina lidí, kteří tuto větu pronáší, nejspíš absolutně ignorují jakýkoli způsob komunikace svého psa, jelikož žádný pes nezačne jako první vrčet. Vrčení často předchází řada konejšivých signálů, kterými pes říká "Tohle se mi nelíbí, nedělej to prosím". Pokud tento zdvořilý projev člověk i nadále ignoruje, je pes nucen přitvrdit a tak zavrčí, což by se dalo do lidské řeči přenést jako okřiknutí - "Hej, řekl jsem, že se mi to nelíbí, tak s tím už konečně přestaň." No, a pokud i toto člověk ignoruje, pak pes nemá jinou možnost. Jsou to naši přátelé, kteří nám tolerují neskutečné množství hrubostí a neférovosti. Nechcete, aby váš pes na vás vrčel, pak jej k tomu nenuťte a naučte se číst jeho signály, kterými vám dává najevo, že mu je něco nepříjemné.

6. "Psi z útulků jsou agresivní a nevyrovnaní." - Ano, je sice pravda, že se do útulků často dostávají psi, kteří byli týraní, mlácení nebo byli v naprosté izolaci. Ovšem většina sdružení a organizací, které umisťují opuštěné psy do nových domovů nejprve tyto pejsany dají psychicky do pořádku a až poté jim hledají nový domov. Ovšem psů, kteří potřebují nějak psychicky napravit, či převychovat, je pouze část, takže se není čeho bát. Není nic jednoduššího, než pejska před adopcí párkrát navštívit, zajít s ním na procházku a zjistit, jak na tom je.

7. "Starého psa novým kouskům nenaučíš." nebo "Starý pes se nedá vychovat." - Téměř každý pes se dá převychovat, těch, kteří ne, je opravdu jen velmi velmi málo. U štěňat je výchova rychlejší a snažší, jelikož jsou jako "nepopsané stránky papíru", u starších to jde pomaleji, jelikož u nich je často nežádoucí chování hodně upevněné, mají často hodně zlozvyků, to ale neznamená, že to u nich nejde.

8. "Malí psi můžou chodit na kočičí záchod, protože nepotřebují pohyb, tak není třeba s nimi chodit na procházky." - Každý pes potřebuje pohyb a především zaměstnat hlavu, nezávisle na tom, zda jde o čivavu nebo německého ovčáka. Pro psy je mimo jiné jednou z nejpřirozenějších věcí čichání, potřebují si očichat, co je v okolí nového. Nechcete-li psa venčit, pořiďte si kočku.

9. "Člověk by měl procházet první dveřmi, aby pes věděl, kdo je vůdce smečky." - Jeden z nesmyslných mýtů o jakési "psí dominanci", vašemu psovi je opravdu jedno, zda projde první dveřmi on nebo vy, do dveří se většinou hrne proto, že je zvědavý apod.

10. "Krátkosrstý pes nelíná, na rozdíl od dlouhosrstého." - I krátkosrstí psi línají. Nelínají plemena jako např. yorkšírský teriér, pudl nebo bišonek, dále také tzv. hrubosrstá plemena, jejichž srst nelíná, ale je třeba ji trimovat, k těmto plemenům patří např. knírač nebo řada teriérů.

11. "Fenka by měla mít alespoň jednou za život štěňata." - Absence březosti fence zdraví nijak nezhorší. Březost i porod je pro fenu velká zátěž a vždy je zde riziko nějakých komplikací, jako je např. zánět dělohy. Stejně tak porod štěňat nemá vliv změnu povahy. Často se také říká, že březost a následný porod vyřeší problémy fenek trpících na falešky, to je ovšem též ničím nepodložený mýtus.

úterý 14. července 2015

RECENZE: Claudia Fugazza - Dělej to po mně

7/14/2015

Když jsem se dozvěděla, že vyjde nová kniha o učení psa metodou napodobování, nijak mě to nezaujalo, nemyslela jsem si, že by to bylo nějak výjimečné. Pak jsem ovšem viděla ukázku z DVD, které je součástí knihy a byla jsem překvapená a ohromená a tak jsem si knihu objednala. 


Jako první jsem shlédla přiložené DVD a mé reakce byly jaksi monotónní - udivený výraz, pokleslá brada a hlášky typu: "To jako vážně?" Upřímně i po x knihách, které jsem o učení a výcviku psů přečetla, jsem si nějak nedokázala představit, že by se psi mohli naučit něco tím, že jim to člověk ukáže a pes to pak zopakuje. Není to tím, že bych psy nějak podceňovala nebo je považovala za hloupé, spíše naopak, ovšem v tomto ohledu asi pokulhávala má fantazie.

DVD obsahuje ukázková videa, jak z tréninků autorky s její ČSV Indie, tak i z následných seminářů a skupinových tréninků. Učení touto metodou je na videjích prezentováno hned na několika psech, od rotvajlera po borderku, což hovoří o tom, že napodobovat se dokáže naučit jakýkoli pes. DVD je taktéž doplněno ukázkami chyb, kterým se vyhnout, stejně tak porovnáním špatně provedeného předvedení s tím správným.

Teď k samotné knize. V té se zpočátku dočtete o tom, jak se autorka vůbec k této metodě dostala, co ji k tomu vedlo a jaké byly její prvotní zkušenosti. Následuje krátký popis sociální inteligence psů, krátké info o jejím vzniku apod. Dále pak následuje popis přípravy na výcvik touto metodou, která je rozdělena do dvou základních fází. Když pes zvládá obě tyto fáze, přechází se na učení nových cviků a následně na zavádění nových povelů. Vše je doplněno ilustračními fotografiemi. Popis postupů a jednotlivých fází je krátký a velmi dobře vysvětlený, stejně tak následné učení nových chování, či celých sekvencí.

Závěrečná kapitola se věnuje tématu sociálního učení psů. Jsou zde zkrácené popisy různých studií psího učení doplněné citacemi jejich autorů. Tato kapitola je psána poněkud jiným stylem, který mi silně evokoval chvíle, kdy jsem se pročítala skripty ke státnicím.

_______________________________________________________________________________________________________

Celkově knihu hodnotím naprosto pozitivně, rozhodně tuto metodu s panem Mojem vyzkouším (takže můžete v budoucnu očekávat nějaké video), jelikož si myslím, že touto metodou lze zlepšit vzájemný vztah a psovo vnímání vaší maličkosti, což slibuje i samotná autorka knihy. Takže rozhodně knihu doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět něco nového a chtějí se svým psem vyzkoušet i jiné metody a zůstat u zábavných forem výcviku. 





úterý 7. července 2015

TÉMA: Jak si lidé vybírají štěně?

7/07/2015

Sem tam přemýšlím, jaké musí mít lidé znalosti a jaké mají požadavky, když si pořizují štěně. U bez PP psů je to asi jasné, že budou nejspíš vévodit nízká cena, hezký čumáček a pokud možno, co nejhezčí pohádka okolo. Jak na tom ale jsou lidé, kteří si pořizují PP štěně? Ona skutečnost, že si někteří jedinci stěžují na PP chov, protože jejich PP pes je na veterině častěji než sousedův voříšek a podobně, pouze podporovala mé negativní vyhlídky. A tak jsem se rozhodla udělat jakýsi průzkum v různých facebookových skupinách, abych zjistila, jak na tom lidé jsou.


Musím uznat, že některé odpovědi v dotaznících mě mile potěšily, u jiných jsem se naopak naprosto zhrozila. To se totiž pak člověk nemůže divit, že něčí PP pes má vady srdce, má těžkou displazii nebo podobně, jak by taky neměl, když požadavky jeho majitele byly modré oči, hezká barva nebo nízká cena. Co vlastně lidé čekají, když jejich požadavky na štěně nemají nic společného s tím, jaké vlastně chtějí, aby jejich štěně bylo? Co lidé čekají, když prohlásí, že chtějí zdravé štěně a pak neudělají absolutně nic pro to, aby si skutečně zdravé štěně vybrali? V dnešní době, kdy jsou u spousty plemen povinná vyšetření, jejichž výsledky jsou volně k dispozici na internetu.

Ale teď k některým výsledkům mého dotazníku. Ještě dodám, že dotazník jsem sdílela jak ve všeobecné pejskařské skupině, tak i ve skupině border kolií, australských ovčáků, šeltií, papilonů a čivav. Což mělo nejspíš za následek to, že nejčastěji odpovídali majitelé právě těchto plemen, ale také německých ovčáků, huskyn, československých vlčáků a objevili se i majitelé např. louisianského leopardího psa, kooikerhondje nebo akity inu. (podrobný výpis plemen najdete na konci článku)



Určitě také stojí za zmínku otázka "Co se vám na chovu vašeho plemene nelíbí a co byste změnili?", jelikož se zde objevily i takové odpovědi, které odporují skutečnosti. Jako například stížnost, že se do chovu určitého plemene pouští příliš málo jedinců, protože jsou kladeny příliš velké nároky, ze kterých by se dle autora odpovědi mělo slevit. Paradoxem je, že se jedná o plemeno, které má velmi benevolentní podmínky uchovnění - 2 výstavy + klasické podmínky jako minimální věk, sestouplá varlata u psů apod., zdravotní testy absolutně žádné. Já si naopak myslím, že u většiny plemen by se měly podmínky ještě zpřísnit, spousty plemen psů nemají povinná zdravotní vyšetření, na povahu také nikdo moc nehledí a pak to dopadá tak, že jsou do chovu připuštěni labilní nebo nemocní jedinci. Je přeci záměrem klubů vést chov tak, aby se co nejvíce zachoval standard plemene ne?



Další odpověď na tuto otázku, která mi utkvěla v paměti, byla stížnost na módnost plemene. Což by nebylo nic špatného, kdyby autor v otázce požadavků na štěně neuvedl, že chtěl štěně bez vloh k práci, ke které dané plemeno bylo šlechtěné a většina dnešních jedinců tyto vlohy stále má. Nebudu chodit kolem horké kaše, jedná se o pastevecké vlohy. Ano nejedná se o práci, která by u nás byla využívána, ovšem pasení je to, co dělá toto plemeno tímto plemenem a ignorování pasteveckých vloh (pasení psů, lidí, dětí apod.) často vede k psychickým problémům, které jsou až život ohrožující.
Další fakt, kterého jsem si všimla, bylo, že lidé, kteří uváděli, že se štěnětem měli jakékoli výstavní ambice, často nezmínili otázku zdraví nebo povahy. Samozřejmě na výstavních ambicích není nic špatného, když se tomu někdo chce věnovat, proč ne, ale hledět pouze a jen na exteriér a ne na povahu nebo zdraví, to je dle mého zkáza plemen, ale to by bylo na jinou diskuzi.




Na závěr bych chtěla říct, že já sama jsem byla opravdu hloupá, když jsem si pořizovala pana Moja. Mezi mé požadavky sice patřily zdraví, typická bordeří povaha a podobně, měla jsem požadavky i na barvu (původně jsem chtěla hnědobílého pejska s pálením) a především jsem chtěla psa s PP, ovšem neudělala jsem nic pro to, aby to tak skutečně bylo. Neověřila jsem si informace, nezjistila jsem si ani nic o dědičných vadách, natož abych studovala výsledky vyšetření Mojových příbuzných, a to jsou volně dostupné na internetu. Jak už jsem psala v článku PP vs bez PP, byla jsem ukvapená a neřídila se rozumem, a právě proto dnes mám bez PP psa, který je snad zdravý, ovšem povahou se typické borderce moc nepodobá, protože jsem chtěla pejsana tak moc, že jsem nebyla ani ochotná si chvíli počkat a tak jsem brala první štěně, které se naskytlo a to je asi ta nejčastější chyba. Ano, takto to udělal kde kdo (v okruhu mých známých je hned několik takových lidí), někdo měl štěstí a hned na poprvé narazil na super chovatele a super vrh, někdo hold to štěstí neměl, jako například já.

Samozřejmě nikdo není bezchybný ani neomylný, ovšem měli bychom si uvědomit své chyby. Pokud si člověk nedá práci s hledáním štěněte, pak nemůže čekat, že vše bude v pořádku, ačkoli štěně bude mít PP. Proto čerpejte co nejvíce informací o daném plemeni, které si chcete pořídit, i když nemáte třeba chovatelské ambice, přeci každý chce mít zdravého psa. Zajímejte se o výsledky vyšetření, seznamujte se s rodiči byť i jen potenciálního štěněte, udělejte vše pro to, aby vaše štěně bylo takové, jaké chcete.

Výpis plemen z dotazníků:

Afgánský chrt, Akita inu, Americký pitbullteriér, Americký stafordšírský teriér, Anglický kokršpaněl, Australská kelpie, Australský ovčák, Barzoj, Belgický grifonek, Belgický ovčák - Groenendael, Belgický ovčák - Malinois, Bernský salašnický pes, Bílý švýcarský ovčák, Bloodhound, Bobtail, Boerboel, Border kolie, Border teriér, Bostonský teriér, Boxer, Cane Corso, Československý vlčák, Český strakatý pes, Čivava, Čínský chocholatý pes, Faraonský pes, Flat coated retriever, Francouzský buldoček, Holandský ovčák, Hovawart, Chodský pes, Irský teriér, Jagdteriér, Jezevčík, Kavalír king charles španěl, Knírač, Kooikerhondje, Krátkosrstá kolie, Labradorský retriever, Louisianský leopardí pes, Mops, Německý dlouhosrstý ohař, Německý ovčák, Papilon, Parson russell teriér, Pyrenejský horský pes, Rotvajler, Saluki, Samojed, Shiba inu, Sibiřský husky, Slovenský čuvač, Stafordšírský bullteriér, Šeltie, Velký švýcarský salašnický pes, Vizsla, Výmarský ohař, Welššpringeršpaněl, West highland white teriér, Yorkšírský teriér, Zlatý retriever


Pozn.: Dotazníků, které se daly použít bylo 196, z toho se odvíjí daná procenta uvedená v grafech. Taktéž tímto děkuji všem, kteří se zúčastnili :)


O mně

Jmenuji se Jaina, je mi 29 let, jsem grafička, amatérská fotografka, milovnice psů a především majitelka borderáka jménem Mojo. Mezi mé největší zájmy patří kynologie, etologie psů a chovatelské potřeby a o tom všem také jsou mé články.

Máte-li nějaký dotaz, nápad na článek, či recenzi, nebo nějaké připomínky, napište mi do komentářů, na mail nebo třeba na facebooku.

@pawsitive notes 2015-2019

Osvětové články




Doporučuji