sobota 28. dubna 2018

10+1 způsob, jak pečovat o zuby vašeho psa

4/28/2018

Péči o chrup psa začnou majitelé ve většině případů řešit, až když se objeví zápach z tlamy. Což už ale bývá stádium, kdy je v dutině ústní nějaký problém, na který určitě nebude stačit jen zubní pasta. Proto byste měli o chrup svého psíka pečovat pravidelně již od štěněcího věku. Zde máte 11 způsobů, jak na to…


1 | Syrové maso 

První a zároveň nejjednodušší způsob, jak pečovat o chrup vašeho psa je krmení syrovým masem, ať už prey model, nebo barf. Je to jedno. Navíc tím smáznete hned několik much jednou ranou – dopřejete svému psovi kvalitní přirozenou stravu, podpoříte tím jeho zdraví a ještě navíc tím budete pečovat o jeho chrup, jelikož „trháním“ a žvýkáním svaloviny se zbaví zubního plaku, který se tudíž nebude usazovat a tím pádem nebude vznikat ani zubní kámen. Pochopitelně tomu moc nepomůžete, pokud budete kupovat mletiny, které jsou sice jednodušší na přípravu, ale přicházíte tím právě o tuto čistící funkci, proto nezapomínejte přidat sem tam i nějakou tu „flákotu“.



2 | Kosti na okus

Podobně jako syrové maso, pečují o zuby i kosti, především ty s velkým kloubem (např. vepřové koleno apod.). Okusování velkých kloubů a kostí pomáhá mechanicky odstraňovat nečistoty ze zubů a tím chrup čistí. Kosti navíc lze sehnat za velmi nízké ceny buď v řeznictví, nebo některých supermarketech, kde prodávají i 5 kilo kostí za 10 korun.
Vždy dávejte svému psovi pouze SYROVÉ kosti, nikdy ne tepelně upravené, ty se totiž štěpí a mohou psíkovi způsobit velké zdravotní potíže. Dále také, pokud psíka nekrmíte syrovým masem, ale spíše granulemi, buďte opravdu hodně opatrní s množstvím kostí, které ho necháte sníst. Pokud to přeženete, můžete svého psa „zabetonovat“ a to pro něj určitě nebude příjemné.


3 | Zubní pasta

Sortiment potřeb pro chovatele je tak nesmírně rozsáhlý, že můžete najít všemožné druhy zubních kartáčků a ještě všemožnější druhy zubních past právě pro psy. Aby psi pastu lépe snášeli a bylo pro ně čištění zubů alespoň trochu příjemné, většinou bývají ochucené, např. kuřecími játry, hovězím apod.
Nejlépe uděláte, když pro svého psíka pořídíte enzymatickou zubní pastu (která je taktéž ochucená a navíc obsahuje enzymy, které nabourávají složení slin a tím rozkládají zubní plak), z lékárničky vezmete kousek obvazu, kterým si obmotáte prst a tím svému psíkovi vyčistíte zuby mnohem lépe a šetrněji, než kartáčkem.


4 | Žvýkací hračky

Žvýkání je pro psy jedna z nejpřirozenějších činností, mnoho psů se k němu uchyluje, když jsou ve stresu, jelikož jim pomáhá se uvolnit. Vedle toho žvýkání dentálních hraček pomáhá, podobně jako kosti na okus, mechanicky odstraňovat nečistoty ze zubů a také prokrvuje dásně. Na trhu najdete nezměrné množství hraček všemožných tvarů, ale také příchutí! Výjimkou nejsou vanilkové, eukalyptové nebo také masové příchutě hraček. Mnoho těchto hraček je i výrobci doporučováno již od štěněčího věku, aby psík místo vašich rukou žvýkal hračky. Proto určitě nic nezkazíte, pokud alespoň jednu takovouto hračku zařadíte do své kynologické výbavy.


5 | Dentální pamlsky

V dnešní době je na trhu spousta pamlsků a různých tyčinek na čistění zubů. Tyto pamlsky většinou taktéž fungují na bázi mechanického čištění (jako tomu je i u kostí či dentálních hraček), ke kterému dochází při žvýkání. Některé mohou obsahovat i různé bylinky pro osvěžení dechu, či látky, které pomáhají vyrovnat bakteriální hladinu v ústní dutině. Většinou ale neobsahují nic moc užitečného, proto při výběru doporučuji číst složení a popisky jednotlivých produktů.
Čemu se ale určitě vyhněte, jsou veškeré pamlsky a kostičky z buvolí kůže. Tyto mňamky jsou často propagovány jako přírodní, však je to taky kůže že? Ovšem takový rulík zlomocný je taky přírodní, ale psovi byste ho asi nedali. Materiál na tyto mňamky je většinou zbytkový materiál z koželužného průmyslu. Tam se kůže chemickým procesem zbavují srsti, očišťují se a celkově ošetřují (např. pomocí sulfidu sodného, výjimkou ovšem není přítomnost arzenu či formaldehydu). Nedávno také vypluly na povrch jisté spekulace, že se mezi zpracovávanými kůžemi vyskytují i kůže psí, jejichž původ je v Thajsku. Co je na tom pravdy? Kdo ví, ovšem tak či tak, je zde více než dost rizik. Kromě pochybného původu a špatného zpracování tyto mňamky mohou způsobit psovi zdravotní komplikace, např. když pes spolkne větší kousek, může se začít dusit, či se mu může kousek zaseknout ve střevech a podobně. Místo těchto věcí mu raději kupte uzené ucho nebo obyčejnou kost v řeznictví.


6 | Mořská řasa kelpa

Kelpa je mořská řasa v podobě jemného prášku, který se přidává psíkovi do krmení. Funguje podobně jako většina přírodních přípravků - upravuje chemické složení slin a tím pomáhá odbourávat zubní plak a rozkládat zubní kámen, a stejně tak pomáhá odstraňovat zápach z tlamy. Většinou je ale lepší odstranění vzniklého zubního kamene pomoci, pomocí kelpy jde snadno seškrábnout nehtem či škrabkou.
Kromě pozitivního vlivu na psí chrup, obsahuje vysoké množství antioxidantů, minerálních látek a vitaminů, a příznivě působí na celý organismus, podporuje imunitní systém, zrychluje regeneraci a rekonvalescenci po velké fyzické zátěži, tudíž ji lze zařadit mezi multifunkční doplňky stravy, u kterých určitě není ke škodě občas zařadit do jídelníčku vašeho čtyřnožce.


7 | Bylinný olej na zuby a dásně

Bylinné přípravky pro podporu zdraví se stávají v posledních letech čím dál více oblíbené, a ne jinak tomu je i v chovatelství. K dostání jsou všemožné bylinné doplňky stravy, ať už preventivní, tak i ty léčivé. A jednou z nich je i bylinný olej pro zdravé zuby a dásně. Jedná se o směs bylin, např. heřmánek, máta, tymián, či citroník, které působí protizánětlivě, zbavují organismus škodlivých látek a podobně. Díky tomu tento přípravek pomáhá odstraňovat zápach z tlamy a pomáhá udržet dásně zdravé.



8 | Enzymatické plátky

Enzymatické plátky jsou podobné obyčejným žvýkacím tyčinkám, taktéž pomáhají už svým tvarem a tím, že je pes žvýká, odstraňovat plak ze zubů. V čem se ale od obyčejných tyčinek liší, je přítomnost enzymů, které pomáhají vyrovnat bakteriální hladinu v dutině ústní stejně tak, jako je tomu i u enzymatických zubních past. Plátky jsou samozřejmě ochucené, takže většina psů nemá problém s jejich konzumací :) .


9 | Paroží

Jestli lze o nějakých dentálních pamlscích či pochutinách říci, že jsou 100% přírodní, pak je to jednoznačně paroží. V dnešní době jej můžete koupit jak v chovatelských potřebách, tak klidně i čerstvé přímo od myslivců. Nejsou nijak chemicky ošetřované, jako je tomu např. v případě mňamek z „bůvolí“ kůže, a je mnohem bezpečnější. Mimo jiné také paroží obsahuje výživné a minerální látky.

10 | Čištění zubů ultrazvukovým kartáčkem

Tato varianta je podle mě ideální řešení pro lidi, jejichž psíci mají problém s tvorbou zubního kamene. Já osobně s ním u Moja válčím asi tak od doby, co Mojovi byl jeden rok a zuby měl v té době opravdu nehezké. Zkoušeli jsme kde co, ale nic nepomáhalo a tak jsme se nevyhli ani čištění zubů v celkové anestezii (více v bodu níže), z čehož jsem moc nadšená nebyla. Ale téměř nedávno jsem narazila právě na možnost čištění zubů ultrazvukovým kartáčkem bez nutnosti anestezie, které teď Mojo absolvoval a jsem nadšená. Za jedno ošetření jsem zaplatila 150 korun a zubní kámen je po 15minutovém ošetření pryč. Samozřejmě nečekejte, že to bude o jednom jediném ošetření, k ideálnímu stavu chrupu to chce alespoň dvě, tři, a dále také domácí péči v podobě čištění enzymatickou pastou, či okusováním hraček a kostí.


11 | Čištění zubů ultrazvukem v celkové anestezii

A na závěr se dostáváme k tomu poslednímu, co vám zbude, když nic jiného nepomůže – čištění ultrazvukem v celkové anestézii u vašeho veterináře, což je samozřejmě také ta nejdražší a nejrizikovější možnost. Cena čištění závisí na velikosti (nebo spíše váze) psa a také na lokalitě veterináře (pochopitelně v Praze zaplatíte více než kdesi v Horní Dolní). Tento způsob čištění zubů je absolutně spolehlivý a účinný, ovšem je tu jisté riziko, které představuje právě anestezie. Ta může vždy představovat riziko, proto se snažte zabránit tomu, aby stav chrupu vašeho psa tento zákrok, pokud možno, nepotřeboval.


Opravdu nepodceňujte péči o chrup svého čtyřnožce, zubní kámen způsobuje zánět dásní, který vede k vypadávání zubů a také k dalším zdravotním problémům. Najděte si, co vyhovuje vám a vašemu psíkovi a ušetříte si spoustu starostí. Jsou psi, kteří trpí na vznik zubního kamene více, proto to ani u nich nevzdávejte, on se nějaký způsob vždycky najde. Já také našla :) 


Který způsob péče o zubiska se osvědčil vám? Dejte mi vědět do komentářů :)

____________________________________________________________________________________________________________________

zdroj fotek: spokojenypes.cz, pixabay

pondělí 5. února 2018

TÉMA: Když útulky najdou dojnou krávu

2/05/2018

Množírny jsou v České republice velký problém, ale čas od času se podaří některé z organizací zachránit velké množství zvířat z některé z nich. Jenže pak nastává problém s tím, kam umístit desítky, ne-li stovky zanedbaných a nemocných zvířat. Většinou se pak různé útulky a malé azyly semknou a o zachráněné psíky či kočky se rozdělí. A s tím samozřejmě přichází velké finanční výdaje a s nimi spojené sbírky…


Představte si menší azyl, který má většinou v péči třeba 20 zvířat, která pochází z různých podmínek, jednomu psíkovi zemřel majitel a neměl se o něj kdo postarat, dva další jsou odložení, další fenku našli uvázanou v lese, 5 odrostlých štěňat někdo našel pohozené v pytli, dalšího psíka zachránili za pět minut dvanáct po tom, co jej porazilo auto, další fenečku zachránili po tom, co jí nějaký dobrák přerazil páteř lopatou, a tak dále. Azyly a některé útulky nejsou státní zařízení, jde o soukromé organizace, které si na svůj provoz musí vydělat samy. To, jak si mohou tyto organizace vydělávat, by vydalo na samostatný článek, takže o tom možná někdy příště.

Teď si představte situaci, že se podaří rozbít množírnu, a z ní zachránit 200 zanedbaných, podvyživených, nemocných, zablešených a začervených psíků. Různé útulky a azyly si tato zvířata rozeberou a vezmou je do své péče. Každý zodpovědný záchranář tato zvířata vezme jako první k veterináři. Už jen odčervení, odblešení, naočkování a očipování 20 psů je ohromný finanční výdaj. Samozřejmě, že každá organizace má nějakou finanční rezervu, některá menší, některá větší. Jenže u psů zachráněných z množíren ošetření veterináře nezůstane jen u těchto úkonů. Jde totiž o psy, kteří nebyli léčení, o psy, kteří se množili nekontrolovatelně mezi sebou, o psy, kteří nebyli dobře živeni a většina z nich je silně podvyživená, o psy, kteří mají všemožné zdravotní problémy… Mezi těmito dvaceti psy nenajdete zdravého jedince, kterému by stačilo odčervení a odblešení a mohl jít k adopci. To by musel být zázrak, aby se nějaký takový psík našel. Někteří budou potřebovat vyšetření zraku, někteří sluchu, většina podstoupí kardiologické vyšetření, téměř všichni budou muset podstoupit ošetření chrupu, protože mají uhnilé zuby, pokud jim vůbec nějaké zůstaly. Někteří budou muset být na kapačkách, protože jsou dehydrovaní a podvyživení. A tak částka za veterinární péči narůstá a narůstá, a to i přes to, že spousta veterinářů organizacím a spolkům neúčtuje plné částky. A tak se i za základní ošetření „pouhých“ dvaceti psíků ocitnete na částce 40 000 Kč a to je pouhý začátek.

Takto žili psi v kamenické množírně | zdroj: Státní veterinární správa
V takových situacích pochopitelně každá organizace informuje o příjmu zachráněných psíků do své péče na sociálních sítích a pochopitelně poprosí i o finanční pomoc. A to je bohužel okamžik, kdy se ozvou lidé se slovy, že teď má daná organizace konečně na kom vydělávat. Upřímně toto je jeden z okamžiků, kdy se začnu za lidskou rasu neskutečně stydět. Ruku na srdce, kdo z vás by měl tu sílu postarat se o dvacet extrémně zanedbaných psů, kteří by byli psychicky i fyzicky absolutně odrovnaní? I kdybyste měli k dispozici nezměrné množství financí? Kdo z vás by je všechny dokázal dát dohromady a následně jim najít nové skvělé domovy? Já bych to nedokázala. Upřímně i pochybuju, že bych psychicky unesla péči byť jen o jediného takto zanedbaného psa. A právě proto mi přijde jako nebetyčná drzost kohokoli z daných organizací či azylů osočovat z toho, že na těchto psech vydělává. Nikdo z nás nezúčastněných nemá ani představu o tom, kolik peněz, síly, práce a času stojí tyto psy dát dohromady nejen po fyzické, ale také psychické stránce. Tito psi jsou nejen absolutně zanedbaní, co se týče jakékoli péče, ale mnohdy neviděli denní světlo, bojí se vlastního stínu, jsou vyděšení, nemají ani základní hygienické návyky.

Opravdu nevím, kam lidé chodí na své představy o závratných výdělcích, ze které si členové organizací jezdí na dovolenou na Kanáry, kupují si bavoráky a oblečení nakupují zásadně v Pařížské ulici. Ano, samozřejmě netvrdím, že veškeré organizace, které se věnují pomoci zvířatům v nouzi, jsou plné poctivých dobráků, kteří raději třou bídu s nouzí, živoří o chlebu a vodě a raději dávají každou korunu do zvířat. Ovšem nějaké představy o ulitých statisících pro soukromé účely, ruku na srdce, jsou opravdu mimo realitu. Chcete-li nějaký azyl, útulek, či organizaci podpořit, není nic jednoduššího, než oslovit její členy, poptat se jich na to, co vás zajímá, navštívit je, podívat se v jakých podmínkách u nich zvířata žijí, jaké případy si berou na starosti, kolik adopcí za rok zorganizují a podobně. Každá, opravdu každá organizace, která má čisté svědomí, vám mile ráda věnuje čas i veškeré informace, které budete chtít. Jedno vám doporučím - mějte svou hlavu, nedejte hned na první hodnocení, které uslyšíte od třetí osoby. Bohužel i svět neziskových organizací (pokud to tak můžu nazvat) je plný nepřejících, zapšklých lidí, kteří rádi hází špínu na ostatní. Cokoli, i poctivost a kvalitu organizace můžete správně posoudit jen a jen vy sami, protože jen a jen vy víte, co je pro vás vypovídajícím faktorem.

Pravda někdy bolí a i toto může být příbuzný zrovna vašeho psíka
A bohužel právě to se odehrává i v těchto dnech, kdy se lidem z azylu Dej pac povedlo zorganizovat odebrání více než 200 psů z množírny na Vysočině. A nejen to, dokázali také svolat na pomoc až 17 spolků, azylů a dočaskářů. Takové množství takto zanedbaných psů samozřejmě vyvolá vlnu pomoci ze všech možných koutů republiky. Lidé ze zúčastněných organizací momentálně prožívají ty nejhorší fáze záchrany – probdělé noci, nekonečné smyčky cest na a z veteriny, odpovídání na stovky dotazů na sociálních sítí, zvedání neustále zvonících telefonů, nekonečné uklízení výkalů, a především obstarávání bojácných a vyděšených psíků. Je vcelku logické, že když se objeví takto velká kauza, které se věnují i všemožná média, tak se o ní dozví více lidí, a tím více lidí se také rozhodne pro nějaký způsob pomoci, někdo materiální, někdo finanční. Proto je jasné, že se vybere více peněz, než by se vybralo např. na jednoho, či pět zachráněných psíků, o jejichž propagaci se stará akorát tak organizace sama. Proto prosím nemějte za zlé kterémukoli spolku to, že vybere víc než ten druhý, tak jako tak je to vše na jednotlivých organizacích a na tom, jakou propagaci zvládnou samy sobě zajistit. Stejně tak nikoho z nich nesuďte, vy nevíte co se děje v pozadí. Sama například vím, že momentálně si mezi sebou všichni zúčastnění pomáhají a vzájemně spolupracují, což je podle mě něco, co by se mělo ocenit.

Jestli tedy chcete pomoci konkrétně psíkům z kauzy Psího neštěstí z Vysočiny, zde máte seznam všech organizací, které se o pejsky postaraly a je pouze a jen na vás, pro kterou z nich se rozhodnete:

Azyl Dej pac - č.ú. 2400905799/2010
Cibela z.s. - č.ú. 224027384/0300
Dejte nám šanci, z.s. - č.ú. 2901155228/2010
Depozitum Beruška - č.ú. 2300377159/2010
Dočasky.cz - č.ú. 2700453368/2010 
Dočasky De De - č.ú. 2500978266/2010
Galgo v nouzi - č.ú. 2300224662 / 2010
Handipet Rescue - č.ú. 2500405636/2010 pod VS 1803
Home 4 Pets - č.ú. 276136574 / 0300
Naděje Pro Čtyři Packy - č.ú. 2400806985/2010
OS Buldočí naděje - č.ú. 2400351538/2010
Ostrovský Macík, z. s. - č. ú. 199852007/0300
Russell Rescue, z.s. - č.ú. 2000277017 / 2010
Šance pro jejich život z.s. - č.ú. 2501002193/2010
Šárka Jebavá Čivavavnouzi - č.ú. 2100387512 / 2010
Tety v akci - č.ú. 2800485041/2010 vs 140001

Jeden z psíků, který je momentálně v péči Handipet Rescue; slepá kostřička pokrytá "srstí" a výkaly

Co říct na závěr? Omlouvám se, že zde nekřečkuji o tom, jak jsou některé útulky nechutné a schválně si vybírají lukrativní psy (jaké jiné psy taky chcete najít v množírně že :) ), aby měli na koho vybírat peníze. Že se tu nepohoršuji nad tím, že polovina z organizací hned žebrá o peníze, aniž by zveřejnily alespoň nějaké fotky (upřímně, nevím, jak si to někteří představují…že vytáhnete z množírny 200 psů, kteří nikdy ani neviděli denní světlo a všichni hned budou na červeném koberci pózovat fotografům?). Že se tu nevztekám nad tím, že organizace hned neodepisují na sociálních sítích na veškeré dotazy (oni se totiž nejspíš momentálně hrozně nudí). Naopak, nesmírně si vážím práce každého jedince, který se do jakékoli „akce“ jako je momentálně kauza Psího neštěstí z Vysočiny zapojil. Veškerá práce těchto lidí je obdivuhodná a opravdu si zaslouží uznání, nejen proto, že se jim povedlo zachránit takové množství psíků a tím jim zajistit konečně láskyplný život, ale také proto, že se povedlo semknout tak velké množství útulků, azylů, spolků a dočaskářů, kteří spolupracují a navzájem si pomáhají.


Zdroj fotek: Handipet Rescue, Státní veterinární správa

pondělí 30. října 2017

TÉMA: Psi a šetření

10/30/2017

Že se lidé snaží šetřit, to asi není nic špatného ani neobvyklého. Na některých věcech se ale šetřit nedá. Ne pokud si nechcete přidělat ještě více starostí do budoucna. Ve světě psů je většina odvětví, kde se šetřit opravdu nevyplácí…


POŘIZOVACÍ CENA

Spousta lidí se snaží na svém psovi šetřit ještě dříve, než si ho vůbec přivezou domů – tedy na samotném pořízení psa. Sociální sítě jsou plné dotazů na levná štěňata, nejčastěji ve spojení s větou, že na PP nezáleží a podobně (o tom, že se jim nechce dojet ani do vedlejšího města ani nemluvě). Tento přístup ale může být přímou cestou do pekla. Pojďme si tedy rozebrat několik aspektů, které byste si měli rozebrat a které byste měli zvážit ještě předtím, než si psíka vůbec pořídíte.

1) Nemáte 15 000 Kč na papírové štěně? A co budete dělat, když si váš pes zraní nohu a bude potřebovat operaci za 20 000 Kč?
Jak se říká: „Každá sranda něco stojí“, a ne jinak tomu je i u psů. Pes vám do života přinese obrovské množství radosti, zábavy, štěstí a spoustu dalších skvělých věcí, ale vedle toho vás také bude stát hodně peněz. Proto byste měli zvážit, zda si takového psa vůbec můžete dovolit a poskytnout mu plnohodnotný a kvalitní život a péči.

2) „Levní čistokrevní psi bez PP“
Nepotřebujete pejska s PP? Adoptujte si voříška
Opakování je matka moudrosti a proto se budu stále opakovat - u štěňat bez PP nemáte absolutně žádnou jistotu. Nevíte nic a ani nemůžete vědět nic. Čistokrevný pes bez PP neexistuje. U bez PP psa nevíte zdravotní anamnézu, nevíte, zda jeho příbuzní netrpí či netrpěli nějakou vrozenou vadou či dědičnou chorobou. Nevíte, zda strýček štěněte, které se vám líbí, nezemřel při těžkém epileptickém záchvatu. Nevíte, zda polovina štěňat z předchozího vrhu feny nemá těžkou dysplazii kyčlí. Nevíte, zda sourozenci otce štěňat nejsou labilní jedinci, se kterými je život neustálý boj. Nic z toho nevíte, a jediné co vám „chovatel“/množitel může dát, je jeho slovo, které ovšem nemá absolutně žádnou váhu. Jste ochotní zaplatit několik tisíc korun za štěně, o kterém absolutně nic nevíte a u kterého riskujete, že s velkou pravděpodobností bude nemocné nebo psychicky labilní a tudíž v budoucnu zaplatíte desítky tisíc za veterinární výlohy nebo za výcvikáře, kteří vám budou pomáhat vašeho psa nějak napravit? Není lepší ještě pár měsíců šetřit a koupit si štěně od kvalitního chovatele? Případně pokud chcete vsadit na štěstí, není lepší si štěně adoptovat, udělat tím dobrý skutek a ve výsledku i nějak ušetřit?

3) Kdo hledá, najde
Když se ovšem na chvilku pozastavíte a zamyslíte se nad tím, případně vynaložíte nějaké úsilí a čas do hledání, sami určitě přijdete na to, že i vy si můžete pořídit skvělé štěně ze skvělé chovatelské stanice (tím samozřejmě nemám na mysli štěně neobvyklého plemene po rodičích, kteří jsou mezinárodní šampioni ve výstavách či nějakém sportu). Pokud totiž máte nějakých 5-8000 Kč na bezpapírové štěně, u kterého nemáte absolutně žádnou jistotu ničeho, pak máte i 5-8000 Kč na nestandardní štěně s PP. Nestandardní štěňata totiž většinou prodávají chovatelé za nižší částky. Nejsou nijak nemocná, jen pouze nesplňují standard, např. mají jiné zbarvení, mají špatně zbarvené oči nebo mají špatný skus. Nehledě na fakt, že i standardní štěně s PP některých plemen se dá sehnat i za 6000 Kč (třeba taková čivava), stačí jen chvíli hledat a nekupovat štěně z prvního inzerátu, který najdete.


Chcete levné štěně a nepotřebujete PP? Pak jděte do útulku a adoptujte si jej.


STRAVA

Další věc, na které se lidé snaží šetřit je strava psa. Často slýchávám argumenty typu „Dřív taky psi žrali zbytky a kolika se dožívali let!“, „U drahejch granulí stejně platíš jen za značku, ale jinak je v tom úplně to samý“ nebo „Já svojí stravu taky nijak nehrotím, tak proč bych měl/-a hrotit stravu psa?“.

Samozřejmě, že výběr vhodného krmiva či stravy celkově, by vydal na jeden celý článek, ale aspoň si to trochu shrňme. Když se nad tím trochu zamyslíte, začne vám to dávat smysl. Pokud organismus není dobře živený, musí se to někde projevit a většinou se to projeví na zdravotním stavu. Je sice pravda, že pes může dlouhá léta „přežívat“ na marketovkách, ovšem po nějaké době začne jeho zdraví kolísat. Začne mít problémy s pohybem, nebo se projeví špatná funkce ledvin či jater, bude obézní a podobně. Toto všechno (a mnohem více) může souviset se špatnou stravou. Člověk, který se živí jen hamburgery, hranolkami a limonádami taky nemůže být zdravý. Stejně tak nemůže být zdravý pes, který dostává krmivo, které obsahuje ubohých pár procent odpadu z živočišných produktů (a i kdyby toho odpadu bylo více procent, tak ani to není dobrá strava pro psa), ale zato obsahuje spoustu dochucovadel, barviv a konzervantů…a ještě více odpadu z obilí. Marketové granule jsou možná dobré krmivo pro slepice, ale rozhodně ne pro psy.

Ani na stravě se mnohdy nevyplácí šetřit
Pochopitelně tím netvrdím, že drahé krmivo je kvalitní. To pochopitelně neplatí, ale nepočítejte s tím, že kvalitní krmivo bude stát pár stovek. Čtěte složení krmiv, nastudujte si, co má a co naopak nemá dobré krmivo obsahovat a snažte se svému psovi poskytnout co nejlepší stravu. Na jednu stranu sice zaplatíte více, ale rozhodně ne tolik, kolik byste platili za veterinu v případě, kdybyste krmili nekvalitním krmivem a organismus vašeho psa vám to začal dávat najevo.

Já osobně to beru tak, že já sama mám na výběr, co budu jíst. Já se můžu rozhodnout, zda si k obědu koupím v McDonaldu salát a nebo cheeseburger s hranolkama. Já si můžu vybrat, jestli si dám k pití colu nebo obyčejnou vodu. Já si můžu vybrat, jestli se budu cpát brambůrkama nebo „pořádným“ jídlem. Můj pes se ale rozhodnout nemůže. On je závislý na mně. Je závislý na tom, co mu já dám do misky. A už jen z toho důvodu pro mě není přípustné mu do misky hodit nějaký odpad. Neříkám, že Mojovi kupuji top granule, takové navíc asi ani neexistují (alespoň podle mě…ostatně, vždycky to může být lepší ne? A tak či tak, maso je prostě maso), ale mám jednoduše nějaké požadavky, které krmivo prostě musí splňovat.


VETERINA

Asi si říkáte „Jak asi můžu ušetřit na veterině? Vždyť to nejde.“ No, jelikož jsou Češi národ vynalézavý, způsob jak ušetřit si vždy najdou. Asi většinu z nás, jehož pes má nějaký zdravotní problém, napadne jít na veterinu. Pak jsou tu ale tací, kteří si řeknou, že přeci nejsou blbý a nebudou s každou ptákovinou lézt na veterinu, otravovat veterináře a ještě platit ty nekřesťanské sumy. Potom to dopadá tak, že majitelka psa, kterého už druhý den trápí silné průjmy, které přešly do krvavých průjmů, a psík začíná být apatický, hledá rady na facebookových diskuzích, co asi může pejska trápit a zda mu může dát nějaké léky, které má běžný občan doma. Další majitelku zase napadne svému psovi dát ibalgin, protože už týden kulhá a očividně ho některá z končetin bolí.
Co myslíte? Ušetřila jedna či druhá majitelka spoustu peněz za veterinu? Neušetřila. První majitelka totiž na veterinu stejně musela a stála jí mnohem více, než kdyby se hned první den sebrala a šla, jelikož její nečinnost a čekání způsobily silné komplikace. V číslech tedy místo cca 2000 Kč, co by jí stálo vyšetření a antibiotika, zaplatila 10 000 Kč za hospitalizaci svého psa.
Druhá majitelka neušetřila ještě více, jelikož podala svému psovi léky, které se v žádném případě psům podávat nesmí, tím mu způsobila otravu a porušení trávicího traktu a léčba jí stála mnohonásobně více, než by stál rentgen a chondroprotektiva, pokud ovšem pes požití ibalginu vůbec přežil. Když bychom hovořili v číslech, místo nějakých 800 Kč za rentgen a 500 Kč za chondroprotektiva se velmi snadno vyšplhala k 15 000 Kč a rentgenu se stejně nevyhla.


CVIČÁK

Vybírejte cvičák dle trenéra, ne dle
ceny či lokality
Další odvětví, na kterém by se možná dalo šetřit, je výběr cvičáku. Je fakt, že v tomto ohledu nemusí být nutně nízká cena známkou nízké kvality. Ceny za tréninky a výcvikové hodiny se řídí podle spousty a spousty faktorů. Nejvíce pak cenu ovlivňuje především lokalita. Tak či tak si vybírejte cvičák podle trenéra, ne podle ceny či dojezdové vzdálenosti. Pokud si zvolíte cvičák podle toho, že ho máte pouze kousek a proto, že zde jsou levné lekce, může se stát, že místní trenér nebude úplný odborník. Pak nastane chvíle, kdy se u vašeho psa objeví nějaký banální problém, který lze jednoduše vyřešit, ovšem onen odborník vám poradí nějaké absolutně nesmyslné řešení a tím z této banality vytvoří skutečný problém, který vám začne dosti ztěžovat i každodenní fungování. Vy začnete tápat, zkusíte jiného trenéra, ke kterému sice musíte dojíždět přes celé město, ale všichni jej doporučují. Ten vám během pár minut poví, kde se stal problém, vše vám dopodrobna vysvětlí a taktéž vám nabídne řešení, které začnete používat a po pár (skutečně to může být i po dvou) lekcích je vše zase tak, jak má být a vy i váš psík se můžete dále vesele věnovat předchozím činnostem. Ale také se může stát, že jedna či dvě lekce stačit nebudou, nebude jich stačit ani 10, protože vy jste trvali na tom, že dojíždět nebudete a k tomu prvnímu trenérovi jste i přesto chodili, chování vašeho psa se stále horšilo a upevňovalo a vás pak bude stát nesmírné množství práce, času a především peněz, to zase napravit.

Chcete ušetřit na výdajích za vašeho psíka? Místo kupování drahých hraček mu upleťte z fleecové deky přetahovadlo, poproste o tenisáky na tenisových kurtech ve vašem okolí, kupte mu obyčejné klasické vodítko, pořiďte mu obyčejný jednobarevný postroj…nešetřete ovšem na jeho stravě nebo na tom, komu se s ním svěříte do péče. Jak pravil Antoine de Saint-Exupéry: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“ 



pátek 22. září 2017

TIPY: Tréninkový diář + dárek pro vás

9/22/2017

Jsem ten typ člověka, co je tak nějak ujetý na různé diáře, notýsky, sešitky, lepící papírky, prostě papírenské věci. A nešlo by to bez toho, abych tuto svou ujetost nepromítla i do druhé ujetosti – a tou jsou psi. Když jsem začala s Mojem nějak více fungovat a trénovat, začala jsem přemýšlet o tom, že by to chtělo jakýsi deník či diář, kam si budu zaznamenávat, co jsme kdy trénovali, kdy jsme byli na cvičáku, jak nám trénink šel a podobně. 



Proč si vlastně vést diář?

Důvodů k tréninkovému diáři je spousta:
1. Motivace k práci – můj ohromný problém je ten, že se často nedokážu k ničemu dokopat, a právě můj diář na tréninky mi tak nějak pomáhá v tom sebrat se a jít něco dělat. Kouknu a vidím, že jsem vlastně chtěla trénovat nějaký trik, který Moja bavil a tak se seberu a jdeme cvičit.
2. Přehled o tom, co jste trénovali – díky záznamům v diáři víte, které triky či cviky jste kdy trénovali, což je užitečné např. když se připravujete na některou zkoušku. Takto víte, kolik tréninků jste čemu věnovali, případně, čemu se věnovat v dalších trénincích.
3. Plánování tréninků – není nic horšího, než když jdete trénovat a vlastně nevíte co. Abych tomuto předešla, mám ve svém diáři týdenní plánovač, kam si sepíšu, co chci ten týden trénovat a pak si to rozplánuju do jednotlivých dní.

Plánovač akcí - zde si zapisuji tréninky, semináře a podobně

4. Přehled o průběhu tréninků – díky tomu víte, co vám v které sekvenci šlo nebo naopak nešlo a na co se máte v dalším tréninku zaměřit, na co si dát pozor a podobně. Můžete si také zapisovat myšlenky, co se vám nezdálo, případně co byste v další sekvenci chtěli udělat, vyzkoušet či otestovat.
5. Rozehnání krize – asi každý z nás má občas období, kdy si myslí, že se mu nic nedaří, nikam se s psíkem neposouvá, zkrátka je všechno na nic. Na to existuje skvělý lék – přečtěte si záznamy z diáře půl roku zpět, nebo třeba rok zpět. Díky tomu zjistíte, že vlastně nemáte proč být smutní či demotivovaní, protože uvidíte, jaký kus práce jste udělali, uvidíte, že jste se trápili s něčím, co třeba dnes zvládáte levou zadní, jen prostě momentálně se neposouváte nějakým extra tempem, což ale neznamená, že se neposouváte vůbec.
6. Přehled pro vašeho trenéra – pokud cvičíte pod vedením nějakého trenéra, je diář super věc i pro něj, jelikož může vidět, jak si vedete, co trénujete mimo vaše společné tréninky, jak se vám daří, na co se zaměřit a podobně.
7. Zaznamenání zdravotního stavu psíka – kdy jsem diář opravdu ocenila, bylo, když měl Mojo nějaké zdravotní problémy a já si tak mohla na každý den zapsat, kdy má brát jaké léky, do kdy má mít dietu a kdy máme jít na kontrolu. Před více jak rokem, když měl zánět střev, bych si rozhodně zapsala průběh onemocnění, abych měla přehled (ovšem tehdy jsem to měla načmárané na kusu papíru).

Weekly to-do - zde si rozepisuji, co chci cvičit a to následně rozepisuji do jednotlivých dní

Mé první dva diáře byly obyčejné diáře na denní záznamy, ty mi bohužel ale nevyhovovaly, jelikož někde jsem místo nevyužila, jinde ho zase bylo málo, a celkově byly pro mě poněkud nevariabilní. A tak jsem sedla k počítači a vyrobila si diář vlastní.

Takhle nějak vypadají mé zápisky z jednotlivých tréninků a seminářů, opravdu neskrývám své nadšení pro washi pásky a různé samolepky :D







Na první články jsem si dala přehled celého roku, kam si kroužkuji dny, kdy máme buď nějaký trénink, seminář nebo třeba fyzioterapii. Na dalších stránkách pak mám rozepsané jednotlivé dny u měsíců, kam si tyto akce rozepisuji. Pak následuje týdenní plánovač, který mám rozdělený na dvě části. Do první si sepíšu, jaké triky a co chci ten týden trénovat a to si následně rozplánuji do jednotlivých dní, kde mám taktéž zapsány i jednotlivé akce (tréninky, semináře apod.). Vše si také „odfajfkovávám“, abych věděla, že jsme to skutečně cvičili (znám se :D ). Po týdenním plánovači přichází na řadu dny jednotlivých měsíců, které jsem si odlišila „DIY“ oddělovači s vlastními fotkami (ne, nejsem náfuka! :D ), zde si píšu všechny podrobnější informace o trénincích, poznatky od trenérů, své myšlenky a podobně. Jako poslední jsem si vytvořila stránku, kam si zapisuji semináře, včetně data a místa konání a také trenéra, který seminář vede, abych měla přehled o tom, kde jsme ten rok byli.

Ukázka mého DIY oddělovače na jednotlivé měsíce :) jak jinak než s panem Mojem (ale také dalšími psíky, které jsem fotila)
Na závěr stránka pro zapisování seminářů

Všechny stránky diáře mám vytištěné oboustranně na klasické domácí tiskárně a dané v pořadači formátu A5. Vzhledem k tomu, že výroba opravdu nebyla nic těžkého, pak bych se s vámi ráda o tento diář podělila, a proto si můžete stránky stáhnout a vytisknout :) budu ráda, pokud vás to podnítí se se svým psíkem čemukoli věnovat a také budu ráda, když mi třeba na mail nebo na facebooku pošlete ukázky vašich tréninkových diářů, pokud si nějaké vedete. Tak tréninku zdar a směle do diářování :)


STAHUJTE ZDE  <

_________________________________
heslo pro rozbalení je "pawsitive"*


*tímto vás taktéž žádám, abyste diář nijak neupravovali, neprodávali a nevydávali za svůj, děkuji

pondělí 31. července 2017

TIPY: Rady pro majitele reaktivců

7/31/2017

O reaktivcích už jsem jeden článek psala (Tak trochu jiní psi), proto bych se chtěla podělit s některými poznatky či radami, jak si alespoň trochu ulehčit život s těmito psíky. S Mojem jsme si už lecco zažili a musím uznat, že se naše situace dosti zlepšila, ačkoli má se psy stále stejný problém. Začala jsem Moja brát úplně jinak, začala jsem na naší situaci hledat i nějaká ta pozitiva (věřte mi, fakt jich tu pár je! :) ), ale především jsem s ním přestala bojovat.



• Smiřte se s tím, jaký je váš pes, přijměte ho takového jaký je •


Čím dříve svého psa přijmete takového, jaký je, tím dříve můžete začít pracovat na tom, aby začal brát svět trochu více s klidem. Z reaktivce sice nikdy neuděláte „normálního“ psa, ale můžete ho naučit lépe zvládat stresové situace a tím ulehčit život jemu i sobě a ušetřit si spoustu trápení. Připravte se na to, že nějaký únosný stav nepřijde za týden. Bude vás to stát nějaký čas a také hodně práce, ale výsledek jednoznačně stojí za to. Berte to tak, jak to je. 

Mně osobně pomohlo o Mojovi mluvit s různými trenéry, ať už na semináři přivolávačů, na komunikačních lekcích nebo na individuálních trénincích. Když jsem tak nějak pochopila, že je prostě jiný a jiný vždycky bude, pak už to šlo tak nějak samo. Měla jsem tři možnosti – vzdát to a najít Mojovi jiný domov (což nepřipadalo v úvahu), nechat to plavat a smířit se s tím, nebo začít bojovat. A tak jsme se dali do práce. Mimo jiné jsem musela uznat, že díky Mojovi jsem se začala o psy zajímat víc a začala jsem se zajímat i o odvětví, které by mě dřív asi ani nezajímaly a pochybuji, že bych se po nich pídila, kdybych měla normálního psa.



• Nehledejte viníka •


Jedna z věcí, co vám určitě nepomůže, je hledat viníka. Je jedno, zda za problémy vašeho psa může chovatel, který nechal nakrýt labilní fenu, množitel, od kterého jste si následně psíka koupili, nebo člověk, který vašeho psa v minulosti týral a vy jste si ho poté adoptovali, pes, který vašeho psa napadl, nebo jakékoli vaše selhání ve výchově. Je to jedno. Vaši situaci to momentálně nijak nevyřeší. Neplýtvejte energií na hledání viníka, využijte ji ke zlepšení vztahu s vaším psem a na hledání řešení jeho problémů.

Dlouhou dobu jsem se užírala tím, co všechno vlastně způsobilo to, že je Mojo jaký je, ale k čemu mi to ve výsledku bylo? Naprosto k ničemu, akorát jsem se zbytečně vytáčela a plýtvala časem na úplné zbytečnosti, které Mojovi stejně nijak nepomohly. Jediné co z toho mám, je možná fakt, že už vím, na co si dát v budoucnu pozor, třeba u dalšího štěněte.



• Jestli se něco pokazí, berte to jako zkušenost, ze které si můžete něco vzít •


Z vlastní zkušenosti vím, že je těžké nehroutit se z každého konfliktu či nezvládnuté situace. Mě samotnou konflikty se psy velmi stresují a v minulosti jsem měla tendenci se jimi trápit ještě dlouho po tom, co se staly. Je to ale další z věcí, které vám vaší práci ani snažení nijak neulehčí. Je lepší si každou nezvládnutou situaci zpětně projít a zamyslet se nad tím, proč se vůbec stala a co byste mohli pro příště změnit, abyste jí oba zvládli lépe. Pro příklad, váš pes opět vystartoval na jiného psa, kterého jste potkali při venčení – všímali jste si v tu chvíli svého psa? Dal vám on včas signál, že přestává situaci zvládat? Nebyli jste příliš blízko druhému psovi? Příště prostě zkuste zvětšit vzdálenost od druhého psa, nebo přejít na druhou stranu ulice.

Tuhle radu jsem dostala na semináři pro útěkáře a byla to tehdy jedna z nejzásadnějších rad, jaké jsem kdy dostala, jelikož jsem každý konflikt brala jako své selhání. Opravdu stačilo tak málo a já to začala brát úplně jinak. Pokud Mojo špatně reagoval na nějakého psa, pak jsem při setkání s jiným psem zvětšila vzdálenost a obešlo se to bez zbytečných scén. Samozřejmě ne vždy se vám podaří mít situaci pod kontrolou, např. v případě volně běhajících psů, kteří nemají přivolání, ale i zde si jde ve většině případů nějakým způsobem poradit, ať už tím, že se cizímu psovi budete stavět do cesty, aby nemohl na toho vašeho, nebo se svým psem budete utíkat po stráni :D .




• Pracujte na sobě •


Je dobré si uvědomit, že vy a váš pes tvoříte tým. Vy jste podstatná část týmu a bez vás to fungovat nebude. Pokud se vy budete bát v krizových situacích a necháte se ovládnout stresem, pak totéž udělá i váš pes. Připravte si krizový plán, jak se zachovat ve stresové situaci a trénujte. Ideálně se poptejte lidí, kteří řeší podobné problémy, jak tyto situace řeší oni. Tímto získáte jistotu, kterou pak můžete využít, když to budete potřebovat.

Stejně jako potřebujete svého psa naučit lépe zvládat stresové situace, musíte se je naučit lépe zvládat i vy. Já částečnou jistotu získala mimo jiné díky seminářům a tréninkům. Částečně ale samozřejmě přišla časem, po tom, co jsme s Mojem zažili několik konfliktů a mohli si tak některé možnosti vyzkoušet a „potrénovat“.



• Pracujte se svým psem, pracujte na vzájemném vztahu •


Vztah s vaším psem je další nedílnou součástí vašeho společného spokojeného soužití. Budovat váš vztah můžete 100 a jedním způsobem. Cvičení triků nejen, že zlepší váš vztah, ale přispívá také k psychické pohodě vašeho psa. Mimo jiné, čím více se toho váš pes naučí, tím rychleji a snáz se učí další nové věci – třeba lepší zvládání stresových situací. Hrajte si, užívejte si společné chvíle. 
Pro reaktivní psy jsou skvělou aktivitou hlavolamy, které psa učí samostatně řešit různé situace (o hlavolamech si můžete více přečíst ZDE ). 
Choďte na procházky někam, kde budete mít klid – i fyzické vyžití přispívá k psychické pohodě. 
Zkuste psí sporty, u kterých se můžete učit vzájemné spolupráci, u kterých si budete hrát a zároveň svému psovi poskytnete i fyzické a psychické vyžití. 
Navštěvujte semináře zaměřené na reaktivce apod., kde se dozvíte mnoho užitečných informací, které si můžete vyzkoušet i v praxi pod dohledem odborníka.

I učení triků vám pomůže zlepšit vztah s vaším psem
V době, kdy jsem se tak nějak smířila s faktem, že Mojo prostě není a nikdy nebude jako ostatní „normální“ psi, jsem jeho povahu začala brát nějak víc s klidem. Přestala jsem to jaksi „hrotit“. Místo toho jsem s ním začala cvičit věci, které jsem s ním měla cvičit už dávno (ideálně hned, jak jsem si ho dovezla domů), jako např. přivolání, motivaci na mě, oční kontakt a celkově jsme začali pracovat na zlepšování naší spolupráce skrz různé triky. K tomu nám moc pomohly i individuální tréninky, kde jsme řešili jednotlivé věci. Dříve byl Mojo pes, který na mě venku naprosto kašlal, bylo mu jedno, že na něj volám, že na něj mluvím, že po něm něco chci a to i když jsem měla pamlsky. Pro něj jsem venku jednoduše nebyla důležitá ani já, ani pamlsky. Což se naštěstí fatálně změnilo po pár týdnech či měsících práce. V krizové situaci, kdy už „přepne“ se sice stále nechytám, ale jinak je naše spolupráce na mnohem vyšší úrovni, než kdy dřív a díky tomu se nám daří převážné většině „přepnutí“ vyhnout.


• Pokuste se svého psa pochopit •


Další věc, která vám rozhodně ulehčí práci i samotné soužití s vaším psem, je to, pokud se ho pokusíte pochopit. Pokud máte psa, který se něčeho opravdu bojí, je dobré, když se pokusíte na svět podívat z jeho pohledu a podle toho s ním i pracovat. Nemluvím tu o tom, že ho máte litovat a dělat z něj chudáčka, vůbec ne. Mluvím tu o tom, být mu oporou. Pokud např. začne vyšilovat venku kvůli sněhulákovi, nervěte ho k němu násilím. Buďte mu oporou, jděte ke sněhulákovi nejdříve vy a ukažte mu, že se opravdu není čeho bát, odlehčete situaci svým smíchem, uvidíte, že to na psa zapůsobí úplně jinak, než kdybyste ho táhli násilím a byli rozčílení, že zase hysterčí. Stejně tak pokud se váš pes bojí jiných psů, nenuťte ho do kontaktu s nimi. Nevím, kde se vzala myšlenka, že každý pes se musí seznámit s každým psem, kterého potká, ale každopádně je tato myšlenka naprosto zcestná. Všímejte si signálů vašeho psa a reagujte na ně. Pokud se nechce přátelit s nějakým psem, pak prostě odejděte a nenechte cizího psa toho vašeho obtěžovat. Máte vy z něčeho strach či panickou hrůzu? Pak je pro vás asi jednoduché si představit, jak se cítí váš pes, pokud se k němu blíží pes, kterého se bojí.

Toto vám pomůže po vašem psovi nechtít něco, co pro něj ani není fyzicky možné (viz. následující rada ohledně studia jak funguje stres). Myslím, že i toto vám pomůže vašeho psa brát takového, jaký je. Začnete mimo jiné i o různých situacích přemýšlet tak nějak jinak, tak, jak by je nejspíš bral váš pes a podle toho se také zařídíte…při nejhorším budete mile překvapeni, jak skvěle váš pes situaci zvládl (což se mně stalo už nesčetněkrát).



• Vzdělávejte se, hledejte různé cesty, různá řešení •


Nikde na světě asi nenajdete dva psy, kteří by byli naprosto stejní, ať už vzhledově, tak především povahově. I když vezmeme dva psy ze stejného vrhu, najdeme u nich jisté odlišnosti. Proto se nenechte odradit, pokud vám nebude fungovat nějaký postup, který fungoval někomu jinému. Nevzdávejte to po prvním nezdaru, nevzdávejte to ani po druhém. Hledejte, pátrejte, konzultujte s odborníky a určitě najdete nějaký způsob, jak svému psíkovi pomoci. Jako první třeba začněte s vymýšlením způsobů, jak se co nejvíce vyhnout stresovým situacím: má-li váš pes problém se psy? Nechoďte do parku, který je plný psů, ale najděte si místo, kam moc psů nechodí. Přechází váš pes do agrese, pokud míjíte jiného psa? Pak přecházejte na druhou stranu ulice a obcházejte psy obloukem tak, aby stres vašeho psa nepřesáhl únosnou mez. 

Jednou z úplně nejdůležitějších věcí je, zjistit si informace, jak vlastně psi fungují, jak se učí a především jak u většiny živočichů funguje stres. Stres je totiž to, co váš reaktivec zažívá neustále a je to také to, co vám nejvíce ztěžuje práci. Mnohdy lidé po svém psovi chtějí něco, co je pro něj nemožné, a to nemluvím o nějakých sportovních výkonech, ale o tom, co je pro něj fyzicky neuskutečnitelné. Např. to, že po psovi, který přesáhl únosnou mez stresu, chtějí, aby přemýšlel a reagoval na povely. V takových situacích sami sobě přiděláváte práci a sami sebe odsuzujete k neúspěchu. 

Seminář Jak nebojovat s útěkářem...vřele doporučuji

O reaktivních psech se naštěstí začíná mluvit čím dál více, takže i najít různé informace není až takový problém. I v našich končinách začínají přibývat kvalitní semináře, kvalitní literatura i kvalitní trenéři. Bohužel ale i nekvalitní trenéři a pseudoodborníci, kteří rádi poradí, ale vám to bude spíše ke škodě, proto si dejte o to více práce s filtrací informací a opravdu si pořádně rozmyslete, komu se se svým psem svěříte do péče. Reaktivci bývají ve většině případů velmi citliví psi a stačí jim opravdu málo a váš problém můžete i stokrát znásobit a to určitě nechcete. Najdete si dobrého trenéra, klidně i více trenérů a konzultujte s nimi vše, co vás jen napadne. Zvláště pak, když někde narazíte na různé rady, články a podobně. I zde se řiďte svými pocity, pokud se vám něco nebude zdát, pak se na to vykašlete, je to váš pes a nikdo vás nemůže nutit s ním zacházet tak, jak vy nechcete. Nenechte se také odradit např. vzdáleností nějakého trenéra, v Čechách máme skvělé trenéry, kteří objíždí semináře po celé republice (i Slovensku) a nemají problém ani s konzultacemi po internetu.

_____

Život s reaktivním psem není úplně snadný, ovšem pokud si vymyslíte jakési záložní plány krizových situací, časem zapomenete, že má váš pes nějaký extra problém. Nepopírám, že je to často i psychicky náročné, ale když pak společně se svým psem dosáhnete byť i maličkého úspěchu, je to k nezaplacení. Nevzdávejte to s nimi, buďte trpěliví a výsledky, které se jednoho dne dostaví, budou jednoznačně stát za to. Hodně štěstí :)


Pozn.: Tím, že píši, že máte psy obcházet, či že máte chodit na místa, kde se moc psů nevyskytuje, tím neříkám, že nemáte nijak řešit problémy svého psa nebo se jim vyhýbat. V tomto případě je lepší setkávat se se psy v řízených situacích, kdy víte, že máte situaci pod kontrolou a nehrozí nějaký konflikt, či rvačka.


sobota 8. července 2017

TIPY: Jak se připravit na štěně

7/08/2017

Před několika lety, kdy jsem už byla rozhodnutá, že si pořídím štěndo, jsem pátrala, co všechno bych si vlastně měla připravit ještě před tím, než si ho přivezu domů. A ačkoli jsme už předtím psíka měli, tak jsem si nebyla úplně jistá a nechtěla jsem nic zanedbat. Zde máte pár nejzákladnějších tipů jak se na pořízení štěněte připravit.


Studujte, vzdělávejte se

Asi první, co byste měli před pořízením štěnda či dospělého psíka udělat, je nastudovat si něco o tomto živočišném druhu. Myslím, že každý, kdo vůbec jen přemýšlí o pořízení psa, by měl o těchto bytostech vědět i něco víc, než jen to, že mají většinou 4 nohy, 2 uši, ocas a srst.
Pes je tvor, se kterým budete dlouhé roky sdílet svůj život. Nemusíte se stát odborníky na psy, stačí si přečíst i jednu dobře zvolenou knihu (seznam knih, které stojí za přečtení, najdete ZDE) a i ta vám může poskytnout ty nejdůležitější informace, jako např. jak se psi učí nebo jak vnímají svět. Věřte mi, že pokud investujete pár hodin svého času ke zjištění těchto informací, ušetříte si mnoho nervů a vedle toho i času, který byste v budoucnu strávili nápravou naučených zlozvyků vašeho psa apod.

Vybavte se

Nedílnou součástí přípravy na štěndo, je výbavička. U většiny chovatelů (tedy těch, kteří chovají psy s PP) máte tu výhodu, že vám část výbavičky dají ke štěněti. Většinou dostanete obojek, vodítko, nějakou hračku a krmivo, na které je štěndo zvyklé. Bohužel to ale není pravidlo, takže je lepší být připraven na vše, případně se s chovatelem domluvit.
A co by tedy mělo v této výbavičce být? Jednoznačně obojek (nebo ideálněji postroj), vodítko, misky, hračky (ne jednu, ne dvě, prostě hračky), kvalitní krmivo (či maso, pokud se rozhodnete krmit barfem a máte vše nastudováno), nějaké pamlsky a pelíšek či boudičku (nebo klec). Toto jsou věci, které byste ideálně měli mít doma ještě, než si přivezete štěndo. Je sice fakt, že u takového postroje se špatně odhaduje velikost, každopádně jsou k dostání nastavitelné postroje, které vaše štěndo může mít prakticky od nějakých 2,3 měsíců, až do dospění (u středních psů…u větších je to trochu složitější a těch postrojů za tu dobu pořídíte asi víc).

Hraček pro štěndo není nikdy dost, ani pro dospělého psa :)

Připravte vhodné prostředí

Štěňata jsou zvídavá stvoření a moc ráda vše žužlají. Proto se pokuste dát z jejich dosahu vše, co by žužlat neměly – především kabely, prodlužovačky, či květiny (u květin ještě doporučuji si zjistit, zda nejsou pro psy jedovaté). K zajištění kabelů jsou dnes k sehnání všemožné lišty, kterými kabely jednoduše zakryjete, a štěně se k nim nedostane.
Na co se zapomíná asi nejvíce, je podlaha. Asi si říkáte, jak máte připravit podlahu na příchod štěněte a hlavně proč. Kluzká podlaha totiž může mít negativní vliv na vývoj kloubů štěněte, což může v dospělosti vést k vážným vadám pohybového aparátu, jako je např. dysplazie. Máte-li v bytě lino, plovoucí podlahy, parkety nebo dlažbu, pořiďte si alespoň do dvou hlavních místností, kde se bude vás budoucí psík pohybovat, zátěžový koberec, či běhouny. Je pravda, že zátěžový koberec není úplně estetická záležitost, každopádně poskytne vašemu štěněti prostor pro správný vývoj kloubů a tím do budoucna ušetříte spoustu peněz, které byste následně museli investovat do veterinární péče a medikamentů. A nechcete-li zátěžák, pořiďte si běhouny, které jsou rozhodně estetičtější.

Myslete na vše

Další z věcí, které byste si měli zjistit, je dostupnost veterin ve vašem okolí, případně veterin s pohotovostí, jelikož se štěnětem budete navštěvovat veterináře v následujících měsících především kvůli očkování (na toto doporučuji aplikaci GetVet). U veterinářů také doporučuji si zjistit recenze od co největšího počtu lidí, ty můžete najít např. ve facebookových pejskařských skupinách. Veterináře, kterým se naopak vyhnout můžete najít ve skupině „Veterináři, které v žádném případěnedoporučujeme a bojkotujeme je“.
Neméně užitečné také je si najít ve vašem okolí dobrý cvičák, který budete se svým psíkem navštěvovat. Každopádně si dejte záležet s výběrem jak cvičáku, tak i samotného trenéra. Opět si zjistěte recenze co nejvíce lidí, jeďte se podívat na hodinu, ať vidíte, jak daný trenér se psy pracuje apod. Nic vás nezavazuje k tomu, že pak musíte cvičák navštěvovat doživotně, samozřejmě nemusíte, ale pro získání základů, či všemožných rad, je to více než užitečné.


Určete si pravidla

Jednou z nejdůležitějších pravidel ve výchově psa je dodržování pravidel. Ta byste měli nejen vy, ale všichni členové vaší domácnosti, u psa dodržovat již od útlého věku, ideálně od prvního dne, kdy si štěně přivezete domů. Chcete-li si ušetřit práci, stanovte si pravidla ještě předtím, než si štěně přivezete a opravdu striktně trvejte na jejich dodržování. Většina psů potřebuje opravdu černobílá pravidla. Pokud nechcete, aby váš pes nelezl na gauč, pak na gauč nesmí. Ne, že ho jednou necháte a pak jej budete trestat za to, že si dovolil na gauč vylézt. Stejně tak pokud např. nechcete, aby váš pes chodil do ložnice, či do dětského pokoje, pak tam nesmí 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 12 měsíců v roce. Pokud polevíte v dodržování těchto pravidel, ztěžujete tím práci sami sobě a psovi tím děláte bordel v tom, co vlastně smí nebo nesmí.

A co říci na závěr? Štěstí přeje připraveným :)

Co vy? Jak jste byli připravení na příchod štěnda do vaší domácnosti? A co byste udělali jinak?

Zdroj titulní fotografie: handipet.org

pátek 30. června 2017

RECENZE: Méně známé pamlsky

6/30/2017

V dnešní době jsou pamlsky nedílnou součástí výbavy mnoha a mnoha pejskařů. S hojně prodávanými pamlsky má zkušenosti většina z nás, ale proč vám nepřinést recenzi na méně známé pamlsky, které si i nějakou tu pozornost přeci jen zaslouží. A tak jsme pro vás s Mojem otestovali 4 druhy pamlsků od méně známých výrobců. 


Terra Canis Strolchis – kachní


Začněme mými favority. Jedná se o bezobilné keksíky, které vypadají jako pamlsky, které si někdo upekl doma sám. Výrobce udává, že veškeré použité suroviny jsou v kvalitě k lidské spotřebě. Mimo jiné tyto pamlsky neosahují obiloviny, ani umělá aromata, či barviva. Což je pro mě obrovské plus, jelikož najít pamlsky bez obilovin, aromat a barviv není úplně jednoduché (pokud nepočítám sušená masa). Mimo jiné jsou velikostně ideální na klikrtrénink pro majitele malých a středních psů, což oceníte, hlavně, pokud vás nebaví veškeré pamlsky neustále porcovat. Ovšem pro takového labradora jsou tyto pamlsky asi jako drobky, takže pro větší psíky je moc nedoporučuji. I navzdory malým kouskům se pamlsky dobře odhazují. Ani doba konzumace není příliš dlouhá, Mojovi, který nehltá a na jídlo celkově nijak nespěchá, trvala asi tak dvě kousnutí.



Greenwoods Nuggets - kachní a kuřecí



Mojovými favority jsou naopak tyto pamlsky. Jakmile ochutnal, už mi nedal pokoj a chtěl další a další. A pokud chutnají stejně dobře jako voní, pak se mu ani nedivím. Jak můžete poznat dle složení, jedná se téměř o čistou svalovinu, která je usušená lyofilizací, neboli mrazem. Jelikož se jedná o větší kusy, tak budete nuceni si pamlsky nejdříve naporcovat, pokud byste je chtěli používat při tréninku. Strukturou bych je přirovnala k sušeným plícím, takže se dají dobře krájet, ovšem připravte se, že poměrně dost drobí. Vzhledem k tomu, že se dají i porcovat, tak jsou skvělé jak na trénink, tak i prostě jen jako ňamina, když chcete psíkovi jen tak udělat radost. 



Nutrivet Inne snack – kuřecí



Toto jsou opět pamlsky, které jsou svými rozměry naprosto ideální na klikrtrénink. Sice nevoní úplně vábně, každopádně složením bych je zařadila mezi nadprůměrné, hlavně díky tomu, že neobsahují obiloviny, umělá barviva, ochucovadla ani konzervační látky. Jsou v mnoha ohledech podobné granulím, takže je pes snadno a rychle rozkouše. Nijak se nedrobí a dobře se odhazují. 



CANIBIT pštrosí cookies



Tyto pamlsky jsou, řekla bych, lepší alternativu k piškotům. Svým složením nejsou úplně ideální, jelikož obsahují velké procento obilnin a malé množství masa (co také chtít, za ty peníze), každopádně pár pamlsků denně psovi určitě neublíží. Oproti ostatním pamlskům jsou značně větší a na rozdíl od Greenwoods Nuggets se mnohem hůře porcují. Sice se dají rozkrojit, ale zbyde po nich hodně nepořádku. Vzhledem k velikosti pamlsků počítejte u menších a středních psů s delší dobou konzumace (pan Mou je na můj vkus žvýká poměrně dlouho :D ). Já osobně jsem tyto pamlsky koupila především proto, že při tréninku Moja rozehrávám na pamlsky, které mu odhazuji a k tomuto účelu se opravdu více hodí větší pamlsky, jelikož malé kousky pak např. v trávě hledá půl hodiny.



Jaké používáte nejčastěji pamlsky vy? A jaké mají nejradši vaši čtyřnožci? :)


Všechny recenzované pamlsky lze zakoupit na eshopu Zoohit.

________________________________________________________________________________________________________

Nejedná se o sponzorovanou recenzi.




O mně

Jmenuji se Jaina, je mi 28 let, jsem grafička, amatérská fotografka, milovnice psů a především majitelka borderáka jménem Mojo. Mezi mé největší zájmy patří kynologie, etologie psů a chovatelské potřeby a o tom všem také jsou mé články.

Máte-li nějaký dotaz, nápad na článek, či recenzi, nebo nějaké připomínky, napište mi do komentářů, na mail nebo třeba na facebooku.

@pawsitive notes 2015-2018

Osvětové články




Doporučuji