neděle 19. srpna 2018

TÉMA: NA LIPNO SE PSEM | Den 3 - Křížová cesta

8/19/2018


Třetí den našeho Lipenského dovolenkování patřil opět k takovým těm akčnějším výletním dnům – vyšli jsme si na Křížovou cestu, pocourali jsme po Vyšším Brodě a den jsme zakončili posezením u kávičky a následnou prochajdou po Marině (která se mimo jiné stala takovou každodenní večerní rutinou…velmi příjemnou rutinou).


Na tento den jsme měli naplánovaný výlet na místo, na které jsem narazila úplnou náhodou při projíždění map - křížovou cestu k poutnímu kostelu Maria Rast am Stein u Vyššího Brodu. Bohužel nás ale navigace v mobilu navedla trochu jinak, než jak mi ukazovaly mapy na počítači, takže jsme si cestu značně zkrátili, což ovšem nijak neubralo na její atraktivitě. Auto jsme zaparkovali kousek za Vyšším Brodem na lesním odpočívadle a vydali se podle značení po křížové cestě směrem ke kostelu. Konec cesty vede do poměrně strmého kopečka, ale nijak extra daleko. Bohužel jsem byla trochu zklamaná, že kostel a jeho okolí nevypadají jako na fotkách (a to ani zdaleka). Myslím, že od doby, co byly pořízené, uběhlo celkem hodně času. Okolí je zarostlé trávou a lučním kvítím, velký strom, který fotkám dominuje, je pokácený a zbývá po něm už jen pařez, a celkově okolí kostela vypadá poněkud zanedbaně. Ovšem i přesto má toto místo své kouzlo a máte zde výhled na okolní lesy. Co je rozhodně výhodou, je fakt, že jsme nepotkali ani živáčka, krom dvou žabek a jedné srnky, která před námi přeběhla přes cestu (takže pokud sem půjdete s loveckým psíkem, asi ho radši mějte na vodítku, pokud si nejste jistí, zda byste to odvolali).




Když jsme se dostatečně nabažili lesa a nafotili dostatek fotek s Mojem (pokud to vůbec jde :D ), sjeli jsme zpět do Vyššího Brodu, ve kterém jsme si prošli náměstí a známá místa (opravdu zajděte do místní pekárny ;) ). Mamka si chtěla projít i některé stánky, které zde jsou pod taktovkou našich vietnamských spoluobčanů. Opravdu mě velice překvapilo, když jsme vešli do prvního obchůdku s ptačími budkami, trpaslíky na zahradu a bžilionem dalších věcí, místní prodavač na nás vyrukoval se slovy: "Teď nemůže" a ukazoval na Moja, takže jsem pochopila, že tam psi nesmí. Hm, psy v dnešní době neřeší spousta obchodních center a obchodů, ale vietnamským trhovcům vadí? Nu, což, alespoň jsme měli důvod si stoupnout opodál a prohlížet si zbytek náměstí. Každopádně na nákupy zahradních trpaslíků se svým čtyřnohým parťákem tady zapomeňte.


Kam ale s psíkem rozhodně můžete, je restaurace Panský dům, kam jsme zašli na oběd. S pitím pro nás jsme objednali rovnou i vodu pro pana Moja, naprosto bez problémů a velmi ochotně nám ji hned donesli. Během oběda přišli i další lidé s psíkem, ovšem nemusíte se bát, mají poměrně rozlehlou terasu, takže pro všechny místa dost (i pro reaktivní psíky, jako je Mou). Obsluha zde byla příjemná, jídlo dobré a ceny oproti Lipnu mnohem přijatelnější.


V podvečer jsme dostaly chuť na něco dobrého a tak jsme spojily příjemné s užitečným a zašly do Café Marina na Lipně, na dort, kafe a domácí limonádu. Obsluha zde byla velmi milá a pan Mou si svým kukučem vysloužil i podrbání (donesení vody bylo samozřejmostí) – takže dle mého hodnocení jedno z nejvíce dogfriendly míst na celé Lipenské riviéře. A neméně zaostává i nabídka, mají opravdu dobré domácí limonády, velmi dobré kafe (a že já moc kafe nepiju, takže na nějakou Jihlavanku mě opravdu neužije :D ) a dorty jsou už tuplem na jedničku. A zbytek večera jsme zakončili jak jinak než procházkou po riviéře a následně posezením na terase apartmánu - prostě další ideální zakončení dne na Lipně.



Pokud byste chtěli navštívit ještě další podobné místo jako je poutní kostel Maria Rast am Stein, pak se další křížová cesta nachází ve Frymburku. Zaparkovat můžete na křižovatce u potravin a kousek dojít po cyklostezce, nebo na parkovišti u hotelu Leyla. Tato křížová cesta vás dovede ke kapli Pany Marie Bolestné, jež byla dostavěna v roce 1898. Zajímavostí je, že původní křížová cesta vedla od Frymburského hřbitova, který byl ale při stavbě Lipenské přehrady zatopen. Tato cesta i samotná kaple dlouhá léta chátraly, až do roku 1992, kdy byla kaple zrestaurována a křížová cesta byla následně pod záštitou Obecního úřadu ve Frymburku obnovena a následně roku 2000 znovu vysvěcena.

A to bude z mého básnění o Lipně pro tento den asi vše. Upřímně, jestli mi z Lipna něco chybí, tak jsou ty večery, kdy je všude takový klid a zkrátka ta atmosféra Lipna je absolutně jedinečná a zatím jsem jí nikde jinde asi nezažila. Jaké místo má pro vás nenahraditelnou atmosféru a je vaší srdcovkou? :)


čtvrtek 9. srpna 2018

TÉMA: NA LIPNO SE PSEM | Den 2 – Stezka korunami stromů

8/09/2018

Náš druhý den jsme vyrazili na první Lipenská dobrodružství. Chystáte se na Stezku korunami stromů? Nevíte kam se na Lipně jet podívat? Pak čtěte dále…


Druhý den jsme vyrazili s panem Mojem na jedno z největších lákadel Lipna - na Stezku korunami stromů. Z našeho apartmánu jsme vyrazili pěšky, jelikož se nacházel kousek od cesty ke stezce. Lesní cesta je velmi dobře označená, v okolí jsou i cedule se směrovkami, následně je cestička lemovaná provazy, takže určitě nemůžete zabloudit. Vzhledem k tomu, že bylo dopoledne zataženo a dokonce i trochu sprchlo, tak na cestě nebylo moc lidí, nepotkali jsme ani moc psů, takže jsem se osmělila a na přehledných úsecích jsem Moja pustila na volno. Výšlap byl do poměrně strmého kopce, ale neřekla bych, že by šlo o nějakou extra dlouhou cestu, takže to zvládnou i lidé se zanedbanější fyzičkou (jako jsem třeba i já :D ).

Bohužel na samotnou Stezku korunami stromů psi nemohou, ale jsou zde k dispozici kotce, takže buďto to můžete vyřešit takto, nebo se prostřídat v hlídání, což jsme udělali my. I přesto si myslím, že vaši psíci tento výlet rozhodně uvítají. Místní lesy jsou totiž naprosto nádherné, takže si cestou můžete nasbírat borůvky nebo hledat houby a váš parťák přitom může běhat kolem vás. My jsme si cestou ke Stezce udělali menší pauzičku na focení, což je jeden z mých koníčků a už hodně dlouhou dobu jsem si přála fotit v nějakém hezkém lese (samozřejmě přidávám i nějaké ty fotky, ať se můžete taky pokochat :) ).

Výhled na Lipno z vrcholu Stezky korunami stromů



Po výšlapu na Stezku jsme nechaly Moja na apartmánu, aby si trochu odpočinul, a my jsme si zajely na oběd do nedalekého Frymburka. To, že jsme Moja nechaly na apartmánu, se ukázalo jako velice dobrý nápad, jelikož ve Frymburku bylo opravdu přepejskováno. Ať už v restauracích nebo v jejich okolí, všude samý pes, což by pro reaktivce, jako je Mou, byl zbytečně velký stres. Tak či tak, opravdu doporučuji, abyste si náměstí tohoto městečka prošli. Najdete tu milé obchůdky s ručně vyráběnými suvenýry, několik restaurací, půjčovnu kol a koloběžek, krásný kostel, příjemný malý parčík, ale také dva obchody, ve kterých si můžete nakoupit vše, co potřebujete. Obchod, kam vždycky zajdu, když se do Frymburka dostanu, je obchůdek hned na začátku náměstí s pohledy, časopisy, knihami a papírenským zbožím, kde převážně nakoupím nějaké pohledy nebo něco na čtení. Najdete zde také obchod s chovatelskými potřebami, kde můžete koupit svému čtyřnožci něco dobrého na zub, nebo nějakou hračku.

Odpoledne jsme se opět vydali k vodě na stejné místo, které jsem vám zmiňovala v prvním díle našeho dovolenkování na Lipně. Když jsme se nabažili vody, vrátili jsme se dobít trochu baterky na apartmán. Navečer, když už nebylo takové vedro, jsme se spolu s Mojem, zašli projít po lipenské Marině, což je místo, které určitě navštivte. Už v době, kdy se na Lipně začala budovat, jsem si říkala, jak krásné a neobvyklé místo to je.  Pokaždé, když tam přijdu, je to jako bych prošla portálem na nějaké pobřeží u moře. Je zde přístav pro plachetnice, molo, restaurace, stánky a samozřejmě apartmány se spoustou turistů, najdete tu dokonce i aquapark. Hned vedle Mariny najdete menší kemp, obklopený dalšími apartmány, ale především písečné pláže, půjčovny šlapadel a vybavení do vody, hřiště na volejbal a stánky s občerstvením. Pokud půjdete dále po cestě, dojdete do přístaviště parníků, s výhledem na samotnou přehradu. Prostě ideální místo na večerní procházky se psem.

Pan Mou na Marině

Byli jste už na Stezce korunami stromů? Jak se vám tam líbilo? A na závěr? Těšte se na náš další výlet a další mé fotky :)



sobota 4. srpna 2018

TÉMA: NA LIPNO SE PSEM | Den 1 - Příjezd

8/04/2018

Po nekonečných osmi letech mi konečně vyšla dovolená...skutečná dovolená s ubytováním mimo domov (ano, po celou tu dobu jsem veškerá volna trávila doma, v Praze)...a to dokonce na mém milovaném Lipně. A to by nebyla pořádná dovolená, kdyby nebyla se psem, no ne? 


A tak bych se s vámi ráda podělila o naše zážitky a zkušenosti, kdybyste někdy na Lipno také zavítali, ať víte čemu se vyhnout nebo kam naopak vyrazit. Já osobně na Lipno jezdila asi 20 let každý rok, na celé prázdniny. Do teď jsem ale měla nedobrovolnou pauzu, a za těch několik let se zde spousta věcí změnila (zda k dobrému nebo špatnému, no těžko říct, ale upřímně, z některých změn mi úplně dobře není).


část Lipenské cyklostezky
Po tří hodinové cestě (frézování silnic u Písku, jupí) jsme dorazili na místo tehdejšího kempu „Kobylnice Lája“, do kterého jsme jezdívali, abychom se vykoupali, jelikož na ubytování jsme mohli nejdříve ve tři. Očividně jsme dorazili v super dobu, protože okolo nás nebyla ani noha, což byla ideální situace a já si dokonce dovolila pustit Moja na volno (díky bohu, že za celou dobu kolem prošli jen dva psíci :) ). Pokud se tedy chcete na Lipně se svým psíkem v klidu vykoupat, zajeďte si právě tam! Jde o bývalý kemp, který protíná ona známá cyklostezka, ovšem nemusíte se bát, na některých místech je poměrně vzdálená od vody, takže si projděte okolí a najděte si flek, který vám vyhovuje. Kemp najdete poměrně jednoduše - když pojedete z Frymburku do obce Kobylnice, přibližně kilometr před Kobylnicí budete mít po pravé straně dvě parkoviště za sebou (první je momentálně rozkopané a stojí zde stavební stroje...údajně jedna silnice nestačí, tak se staví vedle druhá), zde můžete zaparkovat a sejít ke stezce. Hádám, že záleží, v kolik hodin zrovna dorazíte, ale narváno tu v sobotu kolem poledne rozhodně nebylo (o pár kilometrů před i po jsou totiž kempy, kde jsou různé půjčovny šlapadel a lodí, a také písečné pláže, takže nějaké zarostlé bývalé tábořiště lidi očividně neláká).



Po vykoupání jsme se vydali se ubytovat. Měli jsme zarezervovaný apartmán v Club Canada, kde psík nebyl žádný problém, pouze si připlatíte 100,- Kč/den, což je v dnešní době tak nějak běžný standard. Jedná se o apartmány pro 2 až 23 lidí, podle potřeby. Jsou zařízené, najdete zde nádobí, varnou konvici, sporák, lednici, myčku nádobí, mikrovlnku, fén na vlasy, televizi, DVD přehrávač i wifi v ceně. Čeho jsem se bála, byla podlaha – s plovoucími podlahami a podobnými povrchy nemáme úplně nejlepší zkušenost, dělá to až moc velký kravál a navíc to psům velmi klouže. Naštěstí zde jsou podlahy z marmolea (hádám), takže naprosto skvělý povrch, který psovi neklouže, může tu rozlít vodu, hned je to uklizené, jeho ťapkání není skoro slyšt, prostě super. Mimo jiné jsou u většiny apartmánů i terásky, kam může psík vyběhnout. My jsme měli apartmán hned v přízemí, takže si mohl běhat kam chtěl a vzhledem k tomu, že zde jiní psi nebyli, tak i pan Mou mohl být většinou na volno (ale nikdy ne bez dohledu).Jakmile jsme se ubytovali, přivítalo nás typické Lipenské počasí – průtrž mračen, která ovšem trvala asi tak půl hodinky a v těchto vedrech byla opravdu vítaná!

náš apartmán s terasou, kde se můžou psíci volně pohybovat


Na takový pozdní oběd jsme se nakonec rozhodly zajít do restaurace Milano, která se nacházela kousek od našeho apartmánu. Jelikož jsme s sebou braly i Moja, zalezly jsme si s ním na terasu, co nejdále od ostatních hostů (kdyby někdo měl problém se psem, tak abychom ho neobtěžovali). Vzhledem k tomu, že Mou předtím blbnul několik hodin ve vodě a lítal venku, tak si hned lehnul a podřimoval, takže o něm nikdo ani nevěděl. Od restaurace, kde nejlevnější jídlo byla pizza margherita za 180,- Kč (připravte se, že cena 200-300,- Kč na osobu za jídlo je v okolí Lipna standard) jsem čekala, že zde bude obsluha poněkud pozornější a s objednávkou pití donesou i misku s vodou pro psa. Nedonesli. Tak jsem myslela, že jí donesou až s jídlem. Opět nedonesli, takže jsme o ní musely poprosit. Dogfriendly asi zde jsou, ale úplně nadšení z toho očividně nejsou.


Ať už se svým psíkem cestujete kamkoli, je jedno či na několikadenní dovolenou, nebo jen na jednodenní výlet – NIKDY nenechávejte v teplém počasí svého psa v autě, ani pokud si potřebujete odběhnout pro něco málo do obchodu. Nikdy nevíte, co vás zdrží a z pěti minut může být minut dvacet a to už je čas, který může ohrožovat život vašeho psa, zvláště pak ve vedrech, jaká momentálně venku panují. Ani otevřená okénka v tomto počasí nepomohou – vzduch se v těchto vedrech ani nehne, proto nevznikne ani menší průvan, který by pomohl. Proto opravdu prosím, buďto své psíky nechte na hotelu, či apartmánu, nebo se prostřídejte v hlídání s těmi, s kým cestujete.


A to by bylo pro první den vše, ovšem rozhodně ne pro celou dovolenou. Byli jste už vy někdy na Lipně? Nebo kam rádi se svými chlupáčci jezdíte vy? Dejte vědět do komentářů a brzy na počtenou u druhého dne našeho Lipenského dovolenkování :)


sobota 28. dubna 2018

10+1 způsob, jak pečovat o zuby vašeho psa

4/28/2018

Péči o chrup psa začnou majitelé ve většině případů řešit, až když se objeví zápach z tlamy. Což už ale bývá stádium, kdy je v dutině ústní nějaký problém, na který určitě nebude stačit jen zubní pasta. Proto byste měli o chrup svého psíka pečovat pravidelně již od štěněcího věku. Zde máte 11 způsobů, jak na to…


1 | Syrové maso 

První a zároveň nejjednodušší způsob, jak pečovat o chrup vašeho psa je krmení syrovým masem, ať už prey model, nebo barf. Je to jedno. Navíc tím smáznete hned několik much jednou ranou – dopřejete svému psovi kvalitní přirozenou stravu, podpoříte tím jeho zdraví a ještě navíc tím budete pečovat o jeho chrup, jelikož „trháním“ a žvýkáním svaloviny se zbaví zubního plaku, který se tudíž nebude usazovat a tím pádem nebude vznikat ani zubní kámen. Pochopitelně tomu moc nepomůžete, pokud budete kupovat mletiny, které jsou sice jednodušší na přípravu, ale přicházíte tím právě o tuto čistící funkci, proto nezapomínejte přidat sem tam i nějakou tu „flákotu“.



2 | Kosti na okus

Podobně jako syrové maso, pečují o zuby i kosti, především ty s velkým kloubem (např. vepřové koleno apod.). Okusování velkých kloubů a kostí pomáhá mechanicky odstraňovat nečistoty ze zubů a tím chrup čistí. Kosti navíc lze sehnat za velmi nízké ceny buď v řeznictví, nebo některých supermarketech, kde prodávají i 5 kilo kostí za 10 korun.
Vždy dávejte svému psovi pouze SYROVÉ kosti, nikdy ne tepelně upravené, ty se totiž štěpí a mohou psíkovi způsobit velké zdravotní potíže. Dále také, pokud psíka nekrmíte syrovým masem, ale spíše granulemi, buďte opravdu hodně opatrní s množstvím kostí, které ho necháte sníst. Pokud to přeženete, můžete svého psa „zabetonovat“ a to pro něj určitě nebude příjemné.


3 | Zubní pasta

Sortiment potřeb pro chovatele je tak nesmírně rozsáhlý, že můžete najít všemožné druhy zubních kartáčků a ještě všemožnější druhy zubních past právě pro psy. Aby psi pastu lépe snášeli a bylo pro ně čištění zubů alespoň trochu příjemné, většinou bývají ochucené, např. kuřecími játry, hovězím apod.
Nejlépe uděláte, když pro svého psíka pořídíte enzymatickou zubní pastu (která je taktéž ochucená a navíc obsahuje enzymy, které nabourávají složení slin a tím rozkládají zubní plak), z lékárničky vezmete kousek obvazu, kterým si obmotáte prst a tím svému psíkovi vyčistíte zuby mnohem lépe a šetrněji, než kartáčkem.


4 | Žvýkací hračky

Žvýkání je pro psy jedna z nejpřirozenějších činností, mnoho psů se k němu uchyluje, když jsou ve stresu, jelikož jim pomáhá se uvolnit. Vedle toho žvýkání dentálních hraček pomáhá, podobně jako kosti na okus, mechanicky odstraňovat nečistoty ze zubů a také prokrvuje dásně. Na trhu najdete nezměrné množství hraček všemožných tvarů, ale také příchutí! Výjimkou nejsou vanilkové, eukalyptové nebo také masové příchutě hraček. Mnoho těchto hraček je i výrobci doporučováno již od štěněčího věku, aby psík místo vašich rukou žvýkal hračky. Proto určitě nic nezkazíte, pokud alespoň jednu takovouto hračku zařadíte do své kynologické výbavy.


5 | Dentální pamlsky

V dnešní době je na trhu spousta pamlsků a různých tyčinek na čistění zubů. Tyto pamlsky většinou taktéž fungují na bázi mechanického čištění (jako tomu je i u kostí či dentálních hraček), ke kterému dochází při žvýkání. Některé mohou obsahovat i různé bylinky pro osvěžení dechu, či látky, které pomáhají vyrovnat bakteriální hladinu v ústní dutině. Většinou ale neobsahují nic moc užitečného, proto při výběru doporučuji číst složení a popisky jednotlivých produktů.
Čemu se ale určitě vyhněte, jsou veškeré pamlsky a kostičky z buvolí kůže. Tyto mňamky jsou často propagovány jako přírodní, však je to taky kůže že? Ovšem takový rulík zlomocný je taky přírodní, ale psovi byste ho asi nedali. Materiál na tyto mňamky je většinou zbytkový materiál z koželužného průmyslu. Tam se kůže chemickým procesem zbavují srsti, očišťují se a celkově ošetřují (např. pomocí sulfidu sodného, výjimkou ovšem není přítomnost arzenu či formaldehydu). Nedávno také vypluly na povrch jisté spekulace, že se mezi zpracovávanými kůžemi vyskytují i kůže psí, jejichž původ je v Thajsku. Co je na tom pravdy? Kdo ví, ovšem tak či tak, je zde více než dost rizik. Kromě pochybného původu a špatného zpracování tyto mňamky mohou způsobit psovi zdravotní komplikace, např. když pes spolkne větší kousek, může se začít dusit, či se mu může kousek zaseknout ve střevech a podobně. Místo těchto věcí mu raději kupte uzené ucho nebo obyčejnou kost v řeznictví.


6 | Mořská řasa kelpa

Kelpa je mořská řasa v podobě jemného prášku, který se přidává psíkovi do krmení. Funguje podobně jako většina přírodních přípravků - upravuje chemické složení slin a tím pomáhá odbourávat zubní plak a rozkládat zubní kámen, a stejně tak pomáhá odstraňovat zápach z tlamy. Většinou je ale lepší odstranění vzniklého zubního kamene pomoci, pomocí kelpy jde snadno seškrábnout nehtem či škrabkou.
Kromě pozitivního vlivu na psí chrup, obsahuje vysoké množství antioxidantů, minerálních látek a vitaminů, a příznivě působí na celý organismus, podporuje imunitní systém, zrychluje regeneraci a rekonvalescenci po velké fyzické zátěži, tudíž ji lze zařadit mezi multifunkční doplňky stravy, u kterých určitě není ke škodě občas zařadit do jídelníčku vašeho čtyřnožce.


7 | Bylinný olej na zuby a dásně

Bylinné přípravky pro podporu zdraví se stávají v posledních letech čím dál více oblíbené, a ne jinak tomu je i v chovatelství. K dostání jsou všemožné bylinné doplňky stravy, ať už preventivní, tak i ty léčivé. A jednou z nich je i bylinný olej pro zdravé zuby a dásně. Jedná se o směs bylin, např. heřmánek, máta, tymián, či citroník, které působí protizánětlivě, zbavují organismus škodlivých látek a podobně. Díky tomu tento přípravek pomáhá odstraňovat zápach z tlamy a pomáhá udržet dásně zdravé.



8 | Enzymatické plátky

Enzymatické plátky jsou podobné obyčejným žvýkacím tyčinkám, taktéž pomáhají už svým tvarem a tím, že je pes žvýká, odstraňovat plak ze zubů. V čem se ale od obyčejných tyčinek liší, je přítomnost enzymů, které pomáhají vyrovnat bakteriální hladinu v dutině ústní stejně tak, jako je tomu i u enzymatických zubních past. Plátky jsou samozřejmě ochucené, takže většina psů nemá problém s jejich konzumací :) .


9 | Paroží

Jestli lze o nějakých dentálních pamlscích či pochutinách říci, že jsou 100% přírodní, pak je to jednoznačně paroží. V dnešní době jej můžete koupit jak v chovatelských potřebách, tak klidně i čerstvé přímo od myslivců. Nejsou nijak chemicky ošetřované, jako je tomu např. v případě mňamek z „bůvolí“ kůže, a je mnohem bezpečnější. Mimo jiné také paroží obsahuje výživné a minerální látky.

10 | Čištění zubů ultrazvukovým kartáčkem

Tato varianta je podle mě ideální řešení pro lidi, jejichž psíci mají problém s tvorbou zubního kamene. Já osobně s ním u Moja válčím asi tak od doby, co Mojovi byl jeden rok a zuby měl v té době opravdu nehezké. Zkoušeli jsme kde co, ale nic nepomáhalo a tak jsme se nevyhli ani čištění zubů v celkové anestezii (více v bodu níže), z čehož jsem moc nadšená nebyla. Ale téměř nedávno jsem narazila právě na možnost čištění zubů ultrazvukovým kartáčkem bez nutnosti anestezie, které teď Mojo absolvoval a jsem nadšená. Za jedno ošetření jsem zaplatila 150 korun a zubní kámen je po 15minutovém ošetření pryč. Samozřejmě nečekejte, že to bude o jednom jediném ošetření, k ideálnímu stavu chrupu to chce alespoň dvě, tři, a dále také domácí péči v podobě čištění enzymatickou pastou, či okusováním hraček a kostí.


11 | Čištění zubů ultrazvukem v celkové anestezii

A na závěr se dostáváme k tomu poslednímu, co vám zbude, když nic jiného nepomůže – čištění ultrazvukem v celkové anestézii u vašeho veterináře, což je samozřejmě také ta nejdražší a nejrizikovější možnost. Cena čištění závisí na velikosti (nebo spíše váze) psa a také na lokalitě veterináře (pochopitelně v Praze zaplatíte více než kdesi v Horní Dolní). Tento způsob čištění zubů je absolutně spolehlivý a účinný, ovšem je tu jisté riziko, které představuje právě anestezie. Ta může vždy představovat riziko, proto se snažte zabránit tomu, aby stav chrupu vašeho psa tento zákrok, pokud možno, nepotřeboval.


Opravdu nepodceňujte péči o chrup svého čtyřnožce, zubní kámen způsobuje zánět dásní, který vede k vypadávání zubů a také k dalším zdravotním problémům. Najděte si, co vyhovuje vám a vašemu psíkovi a ušetříte si spoustu starostí. Jsou psi, kteří trpí na vznik zubního kamene více, proto to ani u nich nevzdávejte, on se nějaký způsob vždycky najde. Já také našla :) 


Který způsob péče o zubiska se osvědčil vám? Dejte mi vědět do komentářů :)

____________________________________________________________________________________________________________________

zdroj fotek: spokojenypes.cz, pixabay

pondělí 5. února 2018

TÉMA: Když útulky najdou dojnou krávu

2/05/2018

Množírny jsou v České republice velký problém, ale čas od času se podaří některé z organizací zachránit velké množství zvířat z některé z nich. Jenže pak nastává problém s tím, kam umístit desítky, ne-li stovky zanedbaných a nemocných zvířat. Většinou se pak různé útulky a malé azyly semknou a o zachráněné psíky či kočky se rozdělí. A s tím samozřejmě přichází velké finanční výdaje a s nimi spojené sbírky…


Představte si menší azyl, který má většinou v péči třeba 20 zvířat, která pochází z různých podmínek, jednomu psíkovi zemřel majitel a neměl se o něj kdo postarat, dva další jsou odložení, další fenku našli uvázanou v lese, 5 odrostlých štěňat někdo našel pohozené v pytli, dalšího psíka zachránili za pět minut dvanáct po tom, co jej porazilo auto, další fenečku zachránili po tom, co jí nějaký dobrák přerazil páteř lopatou, a tak dále. Azyly a některé útulky nejsou státní zařízení, jde o soukromé organizace, které si na svůj provoz musí vydělat samy. To, jak si mohou tyto organizace vydělávat, by vydalo na samostatný článek, takže o tom možná někdy příště.

Teď si představte situaci, že se podaří rozbít množírnu, a z ní zachránit 200 zanedbaných, podvyživených, nemocných, zablešených a začervených psíků. Různé útulky a azyly si tato zvířata rozeberou a vezmou je do své péče. Každý zodpovědný záchranář tato zvířata vezme jako první k veterináři. Už jen odčervení, odblešení, naočkování a očipování 20 psů je ohromný finanční výdaj. Samozřejmě, že každá organizace má nějakou finanční rezervu, některá menší, některá větší. Jenže u psů zachráněných z množíren ošetření veterináře nezůstane jen u těchto úkonů. Jde totiž o psy, kteří nebyli léčení, o psy, kteří se množili nekontrolovatelně mezi sebou, o psy, kteří nebyli dobře živeni a většina z nich je silně podvyživená, o psy, kteří mají všemožné zdravotní problémy… Mezi těmito dvaceti psy nenajdete zdravého jedince, kterému by stačilo odčervení a odblešení a mohl jít k adopci. To by musel být zázrak, aby se nějaký takový psík našel. Někteří budou potřebovat vyšetření zraku, někteří sluchu, většina podstoupí kardiologické vyšetření, téměř všichni budou muset podstoupit ošetření chrupu, protože mají uhnilé zuby, pokud jim vůbec nějaké zůstaly. Někteří budou muset být na kapačkách, protože jsou dehydrovaní a podvyživení. A tak částka za veterinární péči narůstá a narůstá, a to i přes to, že spousta veterinářů organizacím a spolkům neúčtuje plné částky. A tak se i za základní ošetření „pouhých“ dvaceti psíků ocitnete na částce 40 000 Kč a to je pouhý začátek.

Takto žili psi v kamenické množírně | zdroj: Státní veterinární správa
V takových situacích pochopitelně každá organizace informuje o příjmu zachráněných psíků do své péče na sociálních sítích a pochopitelně poprosí i o finanční pomoc. A to je bohužel okamžik, kdy se ozvou lidé se slovy, že teď má daná organizace konečně na kom vydělávat. Upřímně toto je jeden z okamžiků, kdy se začnu za lidskou rasu neskutečně stydět. Ruku na srdce, kdo z vás by měl tu sílu postarat se o dvacet extrémně zanedbaných psů, kteří by byli psychicky i fyzicky absolutně odrovnaní? I kdybyste měli k dispozici nezměrné množství financí? Kdo z vás by je všechny dokázal dát dohromady a následně jim najít nové skvělé domovy? Já bych to nedokázala. Upřímně i pochybuju, že bych psychicky unesla péči byť jen o jediného takto zanedbaného psa. A právě proto mi přijde jako nebetyčná drzost kohokoli z daných organizací či azylů osočovat z toho, že na těchto psech vydělává. Nikdo z nás nezúčastněných nemá ani představu o tom, kolik peněz, síly, práce a času stojí tyto psy dát dohromady nejen po fyzické, ale také psychické stránce. Tito psi jsou nejen absolutně zanedbaní, co se týče jakékoli péče, ale mnohdy neviděli denní světlo, bojí se vlastního stínu, jsou vyděšení, nemají ani základní hygienické návyky.

Opravdu nevím, kam lidé chodí na své představy o závratných výdělcích, ze které si členové organizací jezdí na dovolenou na Kanáry, kupují si bavoráky a oblečení nakupují zásadně v Pařížské ulici. Ano, samozřejmě netvrdím, že veškeré organizace, které se věnují pomoci zvířatům v nouzi, jsou plné poctivých dobráků, kteří raději třou bídu s nouzí, živoří o chlebu a vodě a raději dávají každou korunu do zvířat. Ovšem nějaké představy o ulitých statisících pro soukromé účely, ruku na srdce, jsou opravdu mimo realitu. Chcete-li nějaký azyl, útulek, či organizaci podpořit, není nic jednoduššího, než oslovit její členy, poptat se jich na to, co vás zajímá, navštívit je, podívat se v jakých podmínkách u nich zvířata žijí, jaké případy si berou na starosti, kolik adopcí za rok zorganizují a podobně. Každá, opravdu každá organizace, která má čisté svědomí, vám mile ráda věnuje čas i veškeré informace, které budete chtít. Jedno vám doporučím - mějte svou hlavu, nedejte hned na první hodnocení, které uslyšíte od třetí osoby. Bohužel i svět neziskových organizací (pokud to tak můžu nazvat) je plný nepřejících, zapšklých lidí, kteří rádi hází špínu na ostatní. Cokoli, i poctivost a kvalitu organizace můžete správně posoudit jen a jen vy sami, protože jen a jen vy víte, co je pro vás vypovídajícím faktorem.

Pravda někdy bolí a i toto může být příbuzný zrovna vašeho psíka
A bohužel právě to se odehrává i v těchto dnech, kdy se lidem z azylu Dej pac povedlo zorganizovat odebrání více než 200 psů z množírny na Vysočině. A nejen to, dokázali také svolat na pomoc až 17 spolků, azylů a dočaskářů. Takové množství takto zanedbaných psů samozřejmě vyvolá vlnu pomoci ze všech možných koutů republiky. Lidé ze zúčastněných organizací momentálně prožívají ty nejhorší fáze záchrany – probdělé noci, nekonečné smyčky cest na a z veteriny, odpovídání na stovky dotazů na sociálních sítí, zvedání neustále zvonících telefonů, nekonečné uklízení výkalů, a především obstarávání bojácných a vyděšených psíků. Je vcelku logické, že když se objeví takto velká kauza, které se věnují i všemožná média, tak se o ní dozví více lidí, a tím více lidí se také rozhodne pro nějaký způsob pomoci, někdo materiální, někdo finanční. Proto je jasné, že se vybere více peněz, než by se vybralo např. na jednoho, či pět zachráněných psíků, o jejichž propagaci se stará akorát tak organizace sama. Proto prosím nemějte za zlé kterémukoli spolku to, že vybere víc než ten druhý, tak jako tak je to vše na jednotlivých organizacích a na tom, jakou propagaci zvládnou samy sobě zajistit. Stejně tak nikoho z nich nesuďte, vy nevíte co se děje v pozadí. Sama například vím, že momentálně si mezi sebou všichni zúčastnění pomáhají a vzájemně spolupracují, což je podle mě něco, co by se mělo ocenit.

Jestli tedy chcete pomoci konkrétně psíkům z kauzy Psího neštěstí z Vysočiny, zde máte seznam všech organizací, které se o pejsky postaraly a je pouze a jen na vás, pro kterou z nich se rozhodnete:

Azyl Dej pac - č.ú. 2400905799/2010
Cibela z.s. - č.ú. 224027384/0300
Dejte nám šanci, z.s. - č.ú. 2901155228/2010
Depozitum Beruška - č.ú. 2300377159/2010
Dočasky.cz - č.ú. 2700453368/2010 
Dočasky De De - č.ú. 2500978266/2010
Galgo v nouzi - č.ú. 2300224662 / 2010
Handipet Rescue - č.ú. 2500405636/2010 pod VS 1803
Home 4 Pets - č.ú. 276136574 / 0300
Naděje Pro Čtyři Packy - č.ú. 2400806985/2010
OS Buldočí naděje - č.ú. 2400351538/2010
Ostrovský Macík, z. s. - č. ú. 199852007/0300
Russell Rescue, z.s. - č.ú. 2000277017 / 2010
Šance pro jejich život z.s. - č.ú. 2501002193/2010
Šárka Jebavá Čivavavnouzi - č.ú. 2100387512 / 2010
Tety v akci - č.ú. 2800485041/2010 vs 140001

Jeden z psíků, který je momentálně v péči Handipet Rescue; slepá kostřička pokrytá "srstí" a výkaly

Co říct na závěr? Omlouvám se, že zde nekřečkuji o tom, jak jsou některé útulky nechutné a schválně si vybírají lukrativní psy (jaké jiné psy taky chcete najít v množírně že :) ), aby měli na koho vybírat peníze. Že se tu nepohoršuji nad tím, že polovina z organizací hned žebrá o peníze, aniž by zveřejnily alespoň nějaké fotky (upřímně, nevím, jak si to někteří představují…že vytáhnete z množírny 200 psů, kteří nikdy ani neviděli denní světlo a všichni hned budou na červeném koberci pózovat fotografům?). Že se tu nevztekám nad tím, že organizace hned neodepisují na sociálních sítích na veškeré dotazy (oni se totiž nejspíš momentálně hrozně nudí). Naopak, nesmírně si vážím práce každého jedince, který se do jakékoli „akce“ jako je momentálně kauza Psího neštěstí z Vysočiny zapojil. Veškerá práce těchto lidí je obdivuhodná a opravdu si zaslouží uznání, nejen proto, že se jim povedlo zachránit takové množství psíků a tím jim zajistit konečně láskyplný život, ale také proto, že se povedlo semknout tak velké množství útulků, azylů, spolků a dočaskářů, kteří spolupracují a navzájem si pomáhají.


Zdroj fotek: Handipet Rescue, Státní veterinární správa

pondělí 30. října 2017

TÉMA: Psi a šetření

10/30/2017

Že se lidé snaží šetřit, to asi není nic špatného ani neobvyklého. Na některých věcech se ale šetřit nedá. Ne pokud si nechcete přidělat ještě více starostí do budoucna. Ve světě psů je většina odvětví, kde se šetřit opravdu nevyplácí…


POŘIZOVACÍ CENA

Spousta lidí se snaží na svém psovi šetřit ještě dříve, než si ho vůbec přivezou domů – tedy na samotném pořízení psa. Sociální sítě jsou plné dotazů na levná štěňata, nejčastěji ve spojení s větou, že na PP nezáleží a podobně (o tom, že se jim nechce dojet ani do vedlejšího města ani nemluvě). Tento přístup ale může být přímou cestou do pekla. Pojďme si tedy rozebrat několik aspektů, které byste si měli rozebrat a které byste měli zvážit ještě předtím, než si psíka vůbec pořídíte.

1) Nemáte 15 000 Kč na papírové štěně? A co budete dělat, když si váš pes zraní nohu a bude potřebovat operaci za 20 000 Kč?
Jak se říká: „Každá sranda něco stojí“, a ne jinak tomu je i u psů. Pes vám do života přinese obrovské množství radosti, zábavy, štěstí a spoustu dalších skvělých věcí, ale vedle toho vás také bude stát hodně peněz. Proto byste měli zvážit, zda si takového psa vůbec můžete dovolit a poskytnout mu plnohodnotný a kvalitní život a péči.

2) „Levní čistokrevní psi bez PP“
Nepotřebujete pejska s PP? Adoptujte si voříška
Opakování je matka moudrosti a proto se budu stále opakovat - u štěňat bez PP nemáte absolutně žádnou jistotu. Nevíte nic a ani nemůžete vědět nic. Čistokrevný pes bez PP neexistuje. U bez PP psa nevíte zdravotní anamnézu, nevíte, zda jeho příbuzní netrpí či netrpěli nějakou vrozenou vadou či dědičnou chorobou. Nevíte, zda strýček štěněte, které se vám líbí, nezemřel při těžkém epileptickém záchvatu. Nevíte, zda polovina štěňat z předchozího vrhu feny nemá těžkou dysplazii kyčlí. Nevíte, zda sourozenci otce štěňat nejsou labilní jedinci, se kterými je život neustálý boj. Nic z toho nevíte, a jediné co vám „chovatel“/množitel může dát, je jeho slovo, které ovšem nemá absolutně žádnou váhu. Jste ochotní zaplatit několik tisíc korun za štěně, o kterém absolutně nic nevíte a u kterého riskujete, že s velkou pravděpodobností bude nemocné nebo psychicky labilní a tudíž v budoucnu zaplatíte desítky tisíc za veterinární výlohy nebo za výcvikáře, kteří vám budou pomáhat vašeho psa nějak napravit? Není lepší ještě pár měsíců šetřit a koupit si štěně od kvalitního chovatele? Případně pokud chcete vsadit na štěstí, není lepší si štěně adoptovat, udělat tím dobrý skutek a ve výsledku i nějak ušetřit?

3) Kdo hledá, najde
Když se ovšem na chvilku pozastavíte a zamyslíte se nad tím, případně vynaložíte nějaké úsilí a čas do hledání, sami určitě přijdete na to, že i vy si můžete pořídit skvělé štěně ze skvělé chovatelské stanice (tím samozřejmě nemám na mysli štěně neobvyklého plemene po rodičích, kteří jsou mezinárodní šampioni ve výstavách či nějakém sportu). Pokud totiž máte nějakých 5-8000 Kč na bezpapírové štěně, u kterého nemáte absolutně žádnou jistotu ničeho, pak máte i 5-8000 Kč na nestandardní štěně s PP. Nestandardní štěňata totiž většinou prodávají chovatelé za nižší částky. Nejsou nijak nemocná, jen pouze nesplňují standard, např. mají jiné zbarvení, mají špatně zbarvené oči nebo mají špatný skus. Nehledě na fakt, že i standardní štěně s PP některých plemen se dá sehnat i za 6000 Kč (třeba taková čivava), stačí jen chvíli hledat a nekupovat štěně z prvního inzerátu, který najdete.


Chcete levné štěně a nepotřebujete PP? Pak jděte do útulku a adoptujte si jej.


STRAVA

Další věc, na které se lidé snaží šetřit je strava psa. Často slýchávám argumenty typu „Dřív taky psi žrali zbytky a kolika se dožívali let!“, „U drahejch granulí stejně platíš jen za značku, ale jinak je v tom úplně to samý“ nebo „Já svojí stravu taky nijak nehrotím, tak proč bych měl/-a hrotit stravu psa?“.

Samozřejmě, že výběr vhodného krmiva či stravy celkově, by vydal na jeden celý článek, ale aspoň si to trochu shrňme. Když se nad tím trochu zamyslíte, začne vám to dávat smysl. Pokud organismus není dobře živený, musí se to někde projevit a většinou se to projeví na zdravotním stavu. Je sice pravda, že pes může dlouhá léta „přežívat“ na marketovkách, ovšem po nějaké době začne jeho zdraví kolísat. Začne mít problémy s pohybem, nebo se projeví špatná funkce ledvin či jater, bude obézní a podobně. Toto všechno (a mnohem více) může souviset se špatnou stravou. Člověk, který se živí jen hamburgery, hranolkami a limonádami taky nemůže být zdravý. Stejně tak nemůže být zdravý pes, který dostává krmivo, které obsahuje ubohých pár procent odpadu z živočišných produktů (a i kdyby toho odpadu bylo více procent, tak ani to není dobrá strava pro psa), ale zato obsahuje spoustu dochucovadel, barviv a konzervantů…a ještě více odpadu z obilí. Marketové granule jsou možná dobré krmivo pro slepice, ale rozhodně ne pro psy.

Ani na stravě se mnohdy nevyplácí šetřit
Pochopitelně tím netvrdím, že drahé krmivo je kvalitní. To pochopitelně neplatí, ale nepočítejte s tím, že kvalitní krmivo bude stát pár stovek. Čtěte složení krmiv, nastudujte si, co má a co naopak nemá dobré krmivo obsahovat a snažte se svému psovi poskytnout co nejlepší stravu. Na jednu stranu sice zaplatíte více, ale rozhodně ne tolik, kolik byste platili za veterinu v případě, kdybyste krmili nekvalitním krmivem a organismus vašeho psa vám to začal dávat najevo.

Já osobně to beru tak, že já sama mám na výběr, co budu jíst. Já se můžu rozhodnout, zda si k obědu koupím v McDonaldu salát a nebo cheeseburger s hranolkama. Já si můžu vybrat, jestli si dám k pití colu nebo obyčejnou vodu. Já si můžu vybrat, jestli se budu cpát brambůrkama nebo „pořádným“ jídlem. Můj pes se ale rozhodnout nemůže. On je závislý na mně. Je závislý na tom, co mu já dám do misky. A už jen z toho důvodu pro mě není přípustné mu do misky hodit nějaký odpad. Neříkám, že Mojovi kupuji top granule, takové navíc asi ani neexistují (alespoň podle mě…ostatně, vždycky to může být lepší ne? A tak či tak, maso je prostě maso), ale mám jednoduše nějaké požadavky, které krmivo prostě musí splňovat.


VETERINA

Asi si říkáte „Jak asi můžu ušetřit na veterině? Vždyť to nejde.“ No, jelikož jsou Češi národ vynalézavý, způsob jak ušetřit si vždy najdou. Asi většinu z nás, jehož pes má nějaký zdravotní problém, napadne jít na veterinu. Pak jsou tu ale tací, kteří si řeknou, že přeci nejsou blbý a nebudou s každou ptákovinou lézt na veterinu, otravovat veterináře a ještě platit ty nekřesťanské sumy. Potom to dopadá tak, že majitelka psa, kterého už druhý den trápí silné průjmy, které přešly do krvavých průjmů, a psík začíná být apatický, hledá rady na facebookových diskuzích, co asi může pejska trápit a zda mu může dát nějaké léky, které má běžný občan doma. Další majitelku zase napadne svému psovi dát ibalgin, protože už týden kulhá a očividně ho některá z končetin bolí.
Co myslíte? Ušetřila jedna či druhá majitelka spoustu peněz za veterinu? Neušetřila. První majitelka totiž na veterinu stejně musela a stála jí mnohem více, než kdyby se hned první den sebrala a šla, jelikož její nečinnost a čekání způsobily silné komplikace. V číslech tedy místo cca 2000 Kč, co by jí stálo vyšetření a antibiotika, zaplatila 10 000 Kč za hospitalizaci svého psa.
Druhá majitelka neušetřila ještě více, jelikož podala svému psovi léky, které se v žádném případě psům podávat nesmí, tím mu způsobila otravu a porušení trávicího traktu a léčba jí stála mnohonásobně více, než by stál rentgen a chondroprotektiva, pokud ovšem pes požití ibalginu vůbec přežil. Když bychom hovořili v číslech, místo nějakých 800 Kč za rentgen a 500 Kč za chondroprotektiva se velmi snadno vyšplhala k 15 000 Kč a rentgenu se stejně nevyhla.


CVIČÁK

Vybírejte cvičák dle trenéra, ne dle
ceny či lokality
Další odvětví, na kterém by se možná dalo šetřit, je výběr cvičáku. Je fakt, že v tomto ohledu nemusí být nutně nízká cena známkou nízké kvality. Ceny za tréninky a výcvikové hodiny se řídí podle spousty a spousty faktorů. Nejvíce pak cenu ovlivňuje především lokalita. Tak či tak si vybírejte cvičák podle trenéra, ne podle ceny či dojezdové vzdálenosti. Pokud si zvolíte cvičák podle toho, že ho máte pouze kousek a proto, že zde jsou levné lekce, může se stát, že místní trenér nebude úplný odborník. Pak nastane chvíle, kdy se u vašeho psa objeví nějaký banální problém, který lze jednoduše vyřešit, ovšem onen odborník vám poradí nějaké absolutně nesmyslné řešení a tím z této banality vytvoří skutečný problém, který vám začne dosti ztěžovat i každodenní fungování. Vy začnete tápat, zkusíte jiného trenéra, ke kterému sice musíte dojíždět přes celé město, ale všichni jej doporučují. Ten vám během pár minut poví, kde se stal problém, vše vám dopodrobna vysvětlí a taktéž vám nabídne řešení, které začnete používat a po pár (skutečně to může být i po dvou) lekcích je vše zase tak, jak má být a vy i váš psík se můžete dále vesele věnovat předchozím činnostem. Ale také se může stát, že jedna či dvě lekce stačit nebudou, nebude jich stačit ani 10, protože vy jste trvali na tom, že dojíždět nebudete a k tomu prvnímu trenérovi jste i přesto chodili, chování vašeho psa se stále horšilo a upevňovalo a vás pak bude stát nesmírné množství práce, času a především peněz, to zase napravit.

Chcete ušetřit na výdajích za vašeho psíka? Místo kupování drahých hraček mu upleťte z fleecové deky přetahovadlo, poproste o tenisáky na tenisových kurtech ve vašem okolí, kupte mu obyčejné klasické vodítko, pořiďte mu obyčejný jednobarevný postroj…nešetřete ovšem na jeho stravě nebo na tom, komu se s ním svěříte do péče. Jak pravil Antoine de Saint-Exupéry: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“ 



pátek 22. září 2017

TIPY: Tréninkový diář + dárek pro vás

9/22/2017

Jsem ten typ člověka, co je tak nějak ujetý na různé diáře, notýsky, sešitky, lepící papírky, prostě papírenské věci. A nešlo by to bez toho, abych tuto svou ujetost nepromítla i do druhé ujetosti – a tou jsou psi. Když jsem začala s Mojem nějak více fungovat a trénovat, začala jsem přemýšlet o tom, že by to chtělo jakýsi deník či diář, kam si budu zaznamenávat, co jsme kdy trénovali, kdy jsme byli na cvičáku, jak nám trénink šel a podobně. 



Proč si vlastně vést diář?

Důvodů k tréninkovému diáři je spousta:
1. Motivace k práci – můj ohromný problém je ten, že se často nedokážu k ničemu dokopat, a právě můj diář na tréninky mi tak nějak pomáhá v tom sebrat se a jít něco dělat. Kouknu a vidím, že jsem vlastně chtěla trénovat nějaký trik, který Moja bavil a tak se seberu a jdeme cvičit.
2. Přehled o tom, co jste trénovali – díky záznamům v diáři víte, které triky či cviky jste kdy trénovali, což je užitečné např. když se připravujete na některou zkoušku. Takto víte, kolik tréninků jste čemu věnovali, případně, čemu se věnovat v dalších trénincích.
3. Plánování tréninků – není nic horšího, než když jdete trénovat a vlastně nevíte co. Abych tomuto předešla, mám ve svém diáři týdenní plánovač, kam si sepíšu, co chci ten týden trénovat a pak si to rozplánuju do jednotlivých dní.

Plánovač akcí - zde si zapisuji tréninky, semináře a podobně

4. Přehled o průběhu tréninků – díky tomu víte, co vám v které sekvenci šlo nebo naopak nešlo a na co se máte v dalším tréninku zaměřit, na co si dát pozor a podobně. Můžete si také zapisovat myšlenky, co se vám nezdálo, případně co byste v další sekvenci chtěli udělat, vyzkoušet či otestovat.
5. Rozehnání krize – asi každý z nás má občas období, kdy si myslí, že se mu nic nedaří, nikam se s psíkem neposouvá, zkrátka je všechno na nic. Na to existuje skvělý lék – přečtěte si záznamy z diáře půl roku zpět, nebo třeba rok zpět. Díky tomu zjistíte, že vlastně nemáte proč být smutní či demotivovaní, protože uvidíte, jaký kus práce jste udělali, uvidíte, že jste se trápili s něčím, co třeba dnes zvládáte levou zadní, jen prostě momentálně se neposouváte nějakým extra tempem, což ale neznamená, že se neposouváte vůbec.
6. Přehled pro vašeho trenéra – pokud cvičíte pod vedením nějakého trenéra, je diář super věc i pro něj, jelikož může vidět, jak si vedete, co trénujete mimo vaše společné tréninky, jak se vám daří, na co se zaměřit a podobně.
7. Zaznamenání zdravotního stavu psíka – kdy jsem diář opravdu ocenila, bylo, když měl Mojo nějaké zdravotní problémy a já si tak mohla na každý den zapsat, kdy má brát jaké léky, do kdy má mít dietu a kdy máme jít na kontrolu. Před více jak rokem, když měl zánět střev, bych si rozhodně zapsala průběh onemocnění, abych měla přehled (ovšem tehdy jsem to měla načmárané na kusu papíru).

Weekly to-do - zde si rozepisuji, co chci cvičit a to následně rozepisuji do jednotlivých dní

Mé první dva diáře byly obyčejné diáře na denní záznamy, ty mi bohužel ale nevyhovovaly, jelikož někde jsem místo nevyužila, jinde ho zase bylo málo, a celkově byly pro mě poněkud nevariabilní. A tak jsem sedla k počítači a vyrobila si diář vlastní.

Takhle nějak vypadají mé zápisky z jednotlivých tréninků a seminářů, opravdu neskrývám své nadšení pro washi pásky a různé samolepky :D







Na první články jsem si dala přehled celého roku, kam si kroužkuji dny, kdy máme buď nějaký trénink, seminář nebo třeba fyzioterapii. Na dalších stránkách pak mám rozepsané jednotlivé dny u měsíců, kam si tyto akce rozepisuji. Pak následuje týdenní plánovač, který mám rozdělený na dvě části. Do první si sepíšu, jaké triky a co chci ten týden trénovat a to si následně rozplánuji do jednotlivých dní, kde mám taktéž zapsány i jednotlivé akce (tréninky, semináře apod.). Vše si také „odfajfkovávám“, abych věděla, že jsme to skutečně cvičili (znám se :D ). Po týdenním plánovači přichází na řadu dny jednotlivých měsíců, které jsem si odlišila „DIY“ oddělovači s vlastními fotkami (ne, nejsem náfuka! :D ), zde si píšu všechny podrobnější informace o trénincích, poznatky od trenérů, své myšlenky a podobně. Jako poslední jsem si vytvořila stránku, kam si zapisuji semináře, včetně data a místa konání a také trenéra, který seminář vede, abych měla přehled o tom, kde jsme ten rok byli.

Ukázka mého DIY oddělovače na jednotlivé měsíce :) jak jinak než s panem Mojem (ale také dalšími psíky, které jsem fotila)
Na závěr stránka pro zapisování seminářů

Všechny stránky diáře mám vytištěné oboustranně na klasické domácí tiskárně a dané v pořadači formátu A5. Vzhledem k tomu, že výroba opravdu nebyla nic těžkého, pak bych se s vámi ráda o tento diář podělila, a proto si můžete stránky stáhnout a vytisknout :) budu ráda, pokud vás to podnítí se se svým psíkem čemukoli věnovat a také budu ráda, když mi třeba na mail nebo na facebooku pošlete ukázky vašich tréninkových diářů, pokud si nějaké vedete. Tak tréninku zdar a směle do diářování :)


STAHUJTE ZDE  <

_________________________________
heslo pro rozbalení je "pawsitive"*


*tímto vás taktéž žádám, abyste diář nijak neupravovali, neprodávali a nevydávali za svůj, děkuji

O mně

Jmenuji se Jaina, je mi 28 let, jsem grafička, amatérská fotografka, milovnice psů a především majitelka borderáka jménem Mojo. Mezi mé největší zájmy patří kynologie, etologie psů a chovatelské potřeby a o tom všem také jsou mé články.

Máte-li nějaký dotaz, nápad na článek, či recenzi, nebo nějaké připomínky, napište mi do komentářů, na mail nebo třeba na facebooku.

@pawsitive notes 2015-2018

Osvětové články




Doporučuji