sobota 27. dubna 2019

TÉMA: Když grafika pomáhá

4/27/2019

Asi znáte tu bájnou větu „Když jsem se pak v patnácti rozhodoval, co dál dělat, pekařina pro mě byla jasná volba.“ Pro mě tou volbou byla grafika. Moc jasná volba to nebyla, ale dopadlo to dobře. A v dnešní době jsem dvorní grafička organizace Pet Heroes, která se zabývá pomocí psíkům a kočkám v nouzi a tak bych vám ráda dala nějaké tipy, jak byste i vy mohli pomoci potřebným…


Většinou, když se s někým ze známých začnu bavit o nějaké pomoci útulkům a psům v nouzi, tak ve většině případů slyším akorát výmluvy – „když já tolik nevydělávám“, „pejska si nemůžu adoptovat“ a bla bla bla. Jenže těch způsobů jak pomoci, je neskutečné množství a pomoci opravdu může kdokoli, stačí jen chtít. A pokud ovládáte kresbu, malbu, tvorbu videí, marketing nebo třeba grafiku, tak můžete pomoci opravdu hodně.

Můj vstup do světa profesionální grafiky

Když jsem dokončila vyšší odbornou školu, začala jsem si hledat nějakou práci v oboru, což se pro mě ukázalo jako velmi náročný proces. Vzhledem k tomu, že jsem poměrně silný introvert, byla pro mě představa nového prostředí, nového kolektivu lidí, nového režimu apod. dost děsivá. Ale nakonec jsem si našla part-time práci, na pozici grafika, v jedné firmě, která zprostředkovávala tisk letáků a dalších propagačních materiálů. K mé smůle to nebyl úplně ideální první krok do světa grafické profese. Když to shrnu, šlo o lidi, kteří měli x firem, včetně i jakési „reklamní agentury“. Potíž byla v tom, že o tom, jak reklamní agentura funguje, toho úplně moc nevěděli. A ani lidé, které v ní zaměstnali. Takže to vypadalo tak, že můj „nadřízený“, který mi posílal zadání zakázek apod., neměl ani základní znalosti nějaké předtiskové přípravy atd. Jinými slovy, pro grafika docela peklíčko. Protože co zakázka, to jsem musela neustále opakovat základní pravidla a principy (např. že na leták formátu a4 mi opravdu nestačí stáhnout pidi logo z webových stránek) – což člověka po nějaké době začne opravdu vytáčet. A to už vůbec nemluvím o větších zakázkách, do kterých se vrhlo nově přijaté vedení. Lepší nekomentovat. Jen asi k tomu dodám jednu velkou radu pro začínající grafiky – pokud hledáte své první zaměstnání a dostanete se do podobné společnosti, kde jakési vedení, které vlastně za všechno odpovídá, nemá ani základní znalosti předtiskové přípravy, a celkově o grafice, odejděte a hledejte jinde. Protože takováto zkušenost vám nesmírným způsobem grafiku znechutí…u mě to dopadlo tak, že představa práce grafika na fulltime prostě nepřichází v úvahu.

Letáček tehdejšího OS Beky, včetně nového loga ode mně, a také log Azylu XY a Psího přání, které jsou taktéž má práce

Ale teď k té pozitivnější části – práci dobrovolníka. Ještě krátce předtím, než jsem ukončila studium na vyšší odborné škole, jsem se tak nějak začala zajímat o různé organizace, které pomáhají psům v nouzi. Shodou okolností jedna z organizací, Nadační fond Pes v nouzi, sdílela příspěvek organizace OS Beky, ve kterém sháněli grafika na jakoukoli spolupráci. Tak jsem si říkala, proč to nezkusit a tak jsem jim napsala. No a tak jsem se seznámila s Nikol. Slovo dalo slovo a ze mě se stal dvorní grafik této organizace. Z OS Beky se za ta léta stala organizace Pet Heroes z.s., jejíž grafika je stále částečně v mé režii.

Mé práce

Asi tou nejzásadnější prací, jakou jsem z pohledu grafika udělala, jsou loga organizace Pet Heroes a jejích projektů, a jejich celý vizuální styl. V minulosti už jsem jedno logo udělala, tehdy ještě pro OS Beky a k němu jsem se snažila dodržovat některé prvky, ale upřímně…žádná sláva to nebyla. Myslím, že už i v té době se vědělo, že se bude organizace přejmenovávat, takže se bude dělat vše znovu. Ovšem tvorba vizuálu Pet Heroes pro mě byla asi zatím nejnáročnější práce. Vzhledem k tomu, že šlo i o název, na jehož tvorbě jsem se podílela, a o organizaci, jíž jsem byla součástí, tak jsem chtěla něco opravdu pořádného, vymazleného a speciálního. Něco, na co bych byla pyšná. Přiznám se, že samotné logo Pet Heroes mi trvalo opravdu dlouho, jelikož mi na tom tak záleželo, tak mi nic nepřišlo dost dobré. Ale nakonec to přišlo a zadařilo se…a pak už to šlo tak nějak samo.
Kromě samotných log a vizuálu jsem udělala i několik designů triček, placek a hrnečků. Některé ještě v době OS Beky, některé už teď pro Pet Heroes.

Progress a finální verze loga Pet Heroes

Kromě mého domovského přístavu, kterým jsou Pet Heroes, jsem příležitostně dělala i pro pár jiných organizací. Např. úpravu kalendáře pro NF Pes v nouzi, design triček taktéž pro NF Pes v nouzi, nebo také grafickou úpravu Kočk-o-malovánek pro děti organizace Nekupuj.Adoptuj!.

Design tašky a placek pro charitativní obchůdek Pet Heroes shop

A jak můžete pomoci vy?

Je to snadné…pokud ovládáte grafiku, nebo třeba i jen kresbu, ale bohužel nemáte úplně kvanta volného času, aby se z vás mohl stát stálý člen některé z organizací, nejjednodušší způsob jak pomoci, a zároveň jak vydělat co nejvíce peněz, jsou např. designy triček, hrnečků, placek a dalších předmětů. Velké množství organizací má již v dnešní době své charitativní obchůdky, které jsou jedním z jejich hlavních zdrojů příjmů. A do těchto obchůdků potřebují pochopitelně nějaké zboží. Pro grafika je to ideální v tom, že můžete vytvořit jeden design, dva…kolik budete chtít, jak často budete chtít, jaké budete chtít…je to prostě a jen na vás. A navíc tím opravdu pomůžete vydělat hodně peněz, které jdou právě na pomoc pejskům (případně koček), zároveň, pokud jste začínající grafik, je to pro vás zkušenost a položka do portfolia. Prostě ideální pro všechny strany.
Pokud máte naopak času víc, můžete si najít nějakou organizaci, která je vám sympatická a vypomáhat či tvořit grafiku dlouhodoběji. Můžete např. vytvořit šablony příspěvků na sociální sítě, pomoci vytvořit atraktivnější vizuál organizace a podobně.

Obálka Kočk-o-malovánek pro děti, vydané organizací Nekupuj-Adoptuj

Pokud pominu fakt, že to, co vytvoříte, slouží dobré věci (z čehož budete mít i dobrý pocit), tak to nejdůležitější, co vám podobná práce dá, je praxe. Ve většině případů budete mít více méně volnou ruku, zvláště pak v případě, kdy budete dělat např. právě designy triček. Nikdo vám do toho nebude kecat a vy se budete moci kreativně vyřádit. A není to jen o grafice…můžete být třeba ilustrátor, můžete se zabývat tvorbou videí, můžete studovat marketing a zaměřit se třeba na sociální sítě…těch činností, které pomohou a budou užitečné, je opravdu nezměrné množství. Nemusíte se ničeho bát, za zeptání nic nedáte. Může se sice stát, že narazíte na nějakou organizaci, která úplně nejde v trendech a nějaké ty internety je nezajímají, ale je zde i několik těch, které se snaží plně využívat všech prostředků, které zahrnuje marketing dnešní doby.

Úvodní fotky facebookových stránek Pet Heroes a azylu Handipet Rescue

A pokud je pro vás cena zadarmo moc nízká, myslím, že jsou i organizace, se kterými se můžete domluvit, že budete pracovat za naturálie, např. za krmivo pro vašeho psíka/kočku, kočkolit nebo jiné chovatelské potřeby, které si může dát organizace do nákladů. Je zde i možnost říci si o finanční odměnu, ale upřímně, asi by nebylo ideální, kdyby to byla vaše primární motivace.

Maminka jednoho z členů mé oblíbené kapely prý říká: „Když nejsi součástí řešení, jsi součástí problému.“ A myslím, že v silách každého z nás je možnost pomáhat v řešení nějakého problému. I kdyby jen jednoho. Spousta lidí tvrdí, že jedinec nic nezmůže, ale opak je pravdou. U jedinců to vždycky začíná. A pokud i vás trápí situace s opuštěnými psy v naší republice, pak se můžete stát jedním z těch, kteří se s tím snaží něco dělat. Způsobů je spousta. A jedním z těch způsobů může být váš um a něco co vás baví.

Ano, nezarobíte na tom žádné peníze sami pro sebe, ale pomůžete nějaké peníze vydělat a ty peníze půjdou na dobrou věc – na pomoc psům (a možná i kočkám) v nouzi. Pokud ještě váháte a máte nějaké otázky, určitě se nebojte a napište mi buď do komentářů nebo na mail, určitě se vším ráda poradím :) 

sobota 20. dubna 2019

REPORT: FOR PETS 2019

4/20/2019


For Pets, veletrh chovatelských potřeb aneb ráj pro nadšené pejskaře, kočkaře, koňáky a další chovatele (a peklo pro jejich peněženky). Pro mě osobně je to jedna z nejoblíbenějších akcí, na kterou vždycky ráda zajdu. Poslední dva roky byly menším zklamáním, ale i tak jsem se tam letos byla opět podívat…dvakrát.


Loňský ročník mi přišel poněkud nudný, kromě toho, že přibyly dvě haly zaměřené na koně, tak v části For Pets nebylo nic moc nového. Stánky byly stejné, nabízené zboží bylo stejné, takže jsem letos měla obavy, jestli to vůbec bude stát za to….stálo. Neměla jsem žádné přesné plány, co všechno nakoupím, jediné, za čím jsem šla cíleně byl nějaký doplněk stravy na posílení imunity nebo na podporu trávení od značky Canvit, a možná koupit nějaké pamlsky…no, nakonec sem toho koupila trochu víc (a to jsem se hodně držela, abych nekoupila ještě víc :D ).

Stánky

Asi vám nebudu popisovat všechny stánky, které se na veletrhu nacházely, tím vás nudit nebudu (některé totiž byly nudně stejné jako v předchozích letech). Ale spíš bych ráda vypíchla ty, které nabízely nějaké novinky, měly přátelskou obsluhu nebo zkrátka zaujaly svou kreativitou nebo tím, že byly jednoduše nové. U některých vystavovatelů šlo krásně vidět, že i pejskaři dokážou velké věci a že dokážou být i skvělými obchodníky.

Jako první prostě musím zmínit stánek, který zaujal asi každého, kdo se na For Pets byť jen mihnul – a tím je „stánek“ Pet Farm Family. První den jsem u tohoto stánku koupila pro pana Moja takové speciální pamlsky – speciální v tom, že jsou vyrobeny ze cvrčků. Což bylo prakticky hlavní téma celého stánku – Pets from future a tedy i strava budoucnosti. Součástí expozice byl přepravní kontejner, ve kterém se nacházela jakási laboratoř, kterou jste mohli libovolně procházet (upřímně, já když jsem vešla dovnitř, tak jsem si ze všeho nejvíce připadala jako na některé ze stanic Dharmské iniciativy :D ). Uvnitř se také nacházel únikový modul pro čtyřnožce.


Obsluha stánku byla tak milá a přátelská, že jsem si zde musela něco koupit, a proto jsem se rozhodla pro výše zmíněné cvrččí pamlsky. Což je mimo jiné také znamení toho, že marketéři Pet Farm Family dělají svou práci dobře. I když jsem pamlsky koupila jen ze srandy, tak nikdy dříve by mě to nenapadlo (např. když jsem poprvé viděla granule vyrobené z hmyzu, tak jsem si ťukala na čelo). Ale to, jak to podala právě tato parta lidí, mě z nějakého důvodu přesvědčilo, abych je zkusila. Tohle mé nadšení ale pan Mou už nesdílel…první kousek vzal do papule a hned ho vyplivnul, a další odmítal vůbec do papuly vzít ( :D hold pán není žádný mileniál, ale stará škola). Ale proto, že se mi líbí, co tahle parta dělá a to jak to dělá, tak jsem se rozhodla druhý den koupit jiné pamlsky, nějaké z masa. Nakonec volba padla na baranicu…a ta prý podle všeho chutná naprosto skvěle. Takže mise splněna.
Musím říct, že tihle nadšenci by měli jít mnohým prodejcům příkladem. Co si já pamatuji, tak na For Pets byli už po několikáté a pokaždé byl jejich stánek jiný. Ačkoli většinu nabízeného zboží mají stejnou, i některé části stánku byly stejné, tak stánek jako celek byl jiný, oživený, atraktivní, kreativní a zkrátka lidi zaujal.

Další perličkou veletrhu byl bezpochyby stánek dogfriendly kavárny Løype. Tato kavárna byla otevřena loni v listopadu a od té doby se stala asi nejoblíbenější kavárnou mezi pejskaři…a to zcela zaslouženě. Kavárna byla vybudována komunitou lidí, kteří se věnují canicrossu a podobným sportům a proto zde můžete nakoupit i veškerý sortiment, který k nim potřebujete. Proto byl i na jejich stánku k vidění (a také ke koupi) veškerý sortiment značky Non-stop dogwear a také krmivo značky Kaniko, vše jste mohli se svým psíkem vyzkoušet, poradit se s milou obsluhou a na závěr si dát dobrou kávu nebo něco dobrého na zub. No, co si přát víc? :) Každopádně, jestli jste se na For Pets nedostali, určitě tuto kavárnu navštivte, je skvělá.

Království hraček

Další stánek, který musím zmínit, je Brit. Ten byl pochopitelně rozdělený na část Brit a část Carnilove. Nejdříve jsme se zastavili na té Brití části, kde jsme okoukli receptury novější řady Fresh. Ta mě totiž nedávno poměrně zaujala a přemýšlela jsem, že bychom jí s Mojem zkusili. Tak jsme poprosili o vzorečky receptur, které mě zaujaly, a to krůtí s hráškem a kuřecí s bramborem. To jsem ale ještě netušila, že nové receptury řady Fresh má i Carnilove (kterým jsem v minulosti Moja krmila a byla jsem s ním dost spokojená). Trochu nechápu, jak mi tahle novinka mohla utéct, jelikož podle všeho s ní Brit přišel na trh už v červnu loňského roku, a to nejen s krmivem jako takovým, ale také s pamlsky. Bohužel ale neměli vzorečky těchto nových receptur granulí, tak jsem koupila rovnou malý pytel a dost přemýšlím, že až zkrmíme granule, co teď máme, tak zkusíme zase Carnilove. Vzala jsem příchuť kuře s králíkem a k tomu přibrala i pamlsky, poloměkké kachní s rozmarýnem a křupavé pštrosí s ostružinami (fakt krásně voní!). Granule Mou ještě nechutnal, ale oboje pamlsky mu dle všeho hodně chutnají. Rozhodně bych taky chtěla zmínit milou obsluhu právě na Carnilove části, slečna nám popsala nové druhy pamlsků a i nám ukázala novější receptury granulí a k mému nákupu přidala i klíčenku Brit, což byl takový milý dárek (ostatně to je ta přidaná hodnota stánku na veletrhu).

Nováčci z řad vystavovatelů

Za co jsem moc ráda, je fakt, že se na letošním ročníku objevilo i několik nováčků. Nadšená jsem byla například ze stánku Dog visual, tolik nádherných obojků! Bylo to peklo kolem tohoto stánku pokaždé projít (a beztak jsem se u něj zastavila hned několikrát a kochala se :D ). Skvělý byl také stánek Pamlskového ráje, kde jste mohli pořídit všemožné originální hračky, obojky či vodítka. Dalším nováčkem byl také stánek Zelené Země, který nabízel všemožné konopné produkty pro psy. Ale upřímně, jako nadšenec do všemožných potřeb pro psy bych uvítala mnohem více „menších“ výrobců a prodejců, ale chápu, že zařídit si stánek na 4 dny na veletrhu není úplně levná záležitost. Možná by stálo za zvážení, kdyby pořadatel pro každý ročník vyhlásil soutěž právě pro menší podnikatele a výrobce, ze kterých by vybrali byť i jen jednoho, který by měl pronájem místa zdarma. To by podle mě mohlo veletrh dost ozvláštnit a zpestřit.

Je libo nějaký obojek?

Nové trendy veletrhu

Doba jde dopředu a sociální sítě jsou prostě důležité. To došlo i mnohým vystavovatelům a tak zahrnuli do své expozice i výzvu pro majitele instagramových účtů. Např. u stánků Pet Farm Family a Akinu jste mohli vyfotit svého psíka a když jste fotku přidali na instagram s příslušnými hashtagy, tak vám fotku vytiskli a konkrétně Pet Farm Family fotku přidali i na nástěnku v jejich výzkumném „konťáku“. U stánku Platina jste pak mohli psíka vyfotit s vlaječkou, a přidáním na Instagram se tak zařadit do soutěže o pytel granulí s novou příchutí.

Doprovodný program

V minulých letech jsem si většinou vytipovala části doprovodného programu, které mě zajímaly a dokonce jsem si i nastavovala budík, abych je nepropásla. Letos ale už jsem nějak tuto potřebu neměla, většinu sportů znám, i když na takový nosework bych se ráda podívala, ale asi raději zajdu přímo na nějaký trénink. Přiznám se, že jediné, na co jsem z doprovodného programu koukala, bylo dogfrisbee, jinak jsem zašla akorát do části for horse, protože přeci jen, psí sporty znám, ale koně? To je pro mě jiná podívaná.



Co mě dost mrzí je fakt, že i za ta léta, co na For Pets chodívám, je povrch v ukázkové části stále stejný – koberec, který účinkujícím dost klouže, což je při ukázkách sportů jako je třeba dogfrisbee nebo agility poněkud nešťastné. Nehledě na fakt, že se na tento problém snad každý rok poukazuje, ale změna žádná. K čemu pak je, když si pořadatelé pozvou na ukázky dogfrisbee špičky tohoto sportu, když ty se pak ani nemůžou pořádně „rozjet“, dokonce ani předvést základní triky, protože psíci mají co dělat, aby se nepřizabili a aby sami sebe nějak zkorigovali…a kolikrát nemají problém jen čtyřnožci.

Můj skromný nákup :D

Co říct na závěr? Letošní ročník byl jednoznačně lepší než ten loňský. Rozhodně teď máme celkem slušnou zásobičku pamlsků minimálně na dalšího půl roku. Mojova bedna s hračkami je zas o něco plnější (nebo spíš ještě více přeplněná :D ). A já se rozhodně těším na další ročník…


pondělí 3. prosince 2018

RECENZE: Spokobox | měsíc říjen

12/03/2018

Už opravdu dlouhou dobu pokukuji po různých mystery boxech určených pro psíky. V Čechách jich zatím moc k dostání nebylo a tak jsem spíše koukala po těch zahraničních, pak se ale objevila zpráva, že eshop spokojenypes.cz chystá své vlastní boxy – SPOKOBOXy…takže jsem samozřejmě neodolala…


Upřímně, s objednáním jsem přeci jen trochu váhala, ne kvůli ceně, ale proto, že jsem se bála, že v něm bude hodně pamlsků a ňamek, které nebudu moct Mojovi dát (jelikož se v minulosti potýkal se zažívacími problémy a většinou jim předcházela konzumace vepřových a uzených dobrot) a že tak budu nucena celý box rozdat a Mojo z něj nebude mít vůbec nic. Ale přeci jen jsem si říkala, že to alespoň jednou zkusím a uvidíme.

V boxíku dostanete vlastnoručně podepsaný dopis (z kterého jsem pochopila, že jej bude každý měsíc psát jiný člen týmu Spokojeného psa, což mi přijde hodně sympatické :) ), ve kterém máte menší povídání o boxíku, ale především také seznam a popisek všeho, co se v boxu nachází. Údajně by se jednotlivé boxy měly maličko lišit, takže pokud vy jste našli v tom svém něco jiného, pak to byl účel. Každopádně mé modlitby byly vyslyšeny a já v tom našem našla pouze a jen dvě věci, které jsem si neriskla Mojovi dát, z čehož jsem měla velkou radost :D .

Co bude asi čecháčkům nejvíce podezřelé, je cena. Za box totiž zaplatíte 499,- Kč (což je mimochodem moc hezká cena), ačkoli, jak se dočtete v přiloženém dopise, celková cena jednotlivých produktů je 883,- Kč. Podezřelé že? Já tento fakt asi nejvíce přikládám velkoobchodním cenám, které se přeci jen poněkud liší od těch, za které byste si produkty koupili v obchodě. Ovšem v těchto kruzích se nepohybuji, takže je to pouze a jen moje domněnka, a upřímně, i kdyby v tom byl jakýkoli marketingový tah, mě se cena líbí, tak proč se v tom šťourat že? :D

Ale teď už k samotnému boxu. Samotná krabice je jakýsi šuplík, má moc hezký design, takže ji můžete nadále používat jako krabici na pamlsky (jak nám radí v dopise vrchní psí marketér Tomáš :D ) nebo na hračky, tréninkové pomůcky, či cokoli jiného, což je opět super nápad, není to prostě jen kartonová krabice, kterou vezmete a vyhodíte. Jde vidět, že se i nad tímto bezvýznamným detailem někdo zamyslel. No a co jsme tedy s Mojem našli uvnitř?



Něco praktického

Jako první bych vypíchla ty praktické věci, kterými jsou svítící obojek Dog Fantasy a rulička sáčků na psí exkrementy šetrné k životnímu prostředí. Obojek jsme dostali v oranžové barvě ve velikosti M/L, tedy 70cm. Ovšem velikost je nastavitelná, takže lze zmenšit i na malé psíky, jednoduše silikon ustřihnete, kde potřebujete, a je to. Obojek je nabíjen přes USB kabel, který dostanete spolu s obojkem, a má 3 režimy svícení – rychlé a pomalé blikání, a stálé svícení. Výrobce udává, že viditelnost obojku je až 500m a že je voděodolný. Tento obojek už jeden máme, v zelené barvě, a zatím jsem na něm nenašla jedinou chybu (jen asi u dlouhosrstých psů je trošku problém, že jej překrývají chlupy, ale viditelný je i přes ně…alespoň u Moja ano). Každopádně je to jedna z věcí, nad kterou se někdo očividně zamyslel, přeci jen, zima je už tady, dny se krátí a tak je svítící obojek super bezpečnostní prvek na venčení a prochajdy.

Může se to zdát poněkud podivné, ale radost jsem měla i z pytlíků na bobky a to z jednoho důvodu, nejsou to totiž takové ty obyč pytlíky, které koupíte za pár korun na každém rohu. Toto jsou pytlíky od značky Earth Rated, a jsou rozložitelné. Výrobce udává, že veškerý odpad, který vznikne při výrobě, je recyklován a znovu použit, recyklované jsou i obalové materiály, ve kterých jsou sáčky prodávány. Mimo jiné jsou sáčky ještě navíc parfémované, v tomto případě levandulí. Zkrátka výrobek pro opravdového nadšence do ekologie.


Hračky

Teď k těm (pro psíky) příjemnějším záležitostem – hračkám, v boxu najdete hned dvě. Z první jsem měla docela radost a tak trochu jsem jí očekávala, Mojo už mé nadšení zas tolik nesdílel. A tou hračkou není nic jiného než frisbee disk s logem Spokojeného psa. Jak už jsem psala, celkem jsem očekávala, že v prvním boxu najdu právě toto frisbeečko, jelikož to je podle mě, taková chlouba tohoto obchodu. Jedná se o disky Fastback od výrobce Wham-O, což jsou nejen disky, které jsou vyrobeny právě pro psy, tudíž jsou naprosto bezpečné (ne, jako takové ty disky z levného plastu, které se roztříští na ostré kousky, když je trochu ohnete), a vedle toho také splňují nároky oficiálních soutěží v dogfrisbee disciplínách.

Z další hračky už Mou radost měl, obrovskou radost – z pískací činky. Asi by mu bylo úplně jedno, jaký tvar hračka má, hlavně že píská! Tato je navíc z pevnějšího materiálu, ale i tak se mu ji povedlo po nějaké době prokousnout (no hold je to psíče šikovné :D ), ovšem i přes menší díru hračka stále píská, takže za mě (a i za Moja) spokojenost.

Něco na zub

Pamlsky Dokas | kuřecí prsa
Jako první zde máme sušená kuřecí prsa od značky Dokas. S touto značkou a těmito pamlsky se setkávám poprvé, takže jsem moc ráda, že se v boxu našly i nějaké novinky na ozkoušení. Jedná se o sušená kuřecí prsa doplněná o minerální látky. Konzistencí mi hodně připomínají masa sušená mrazem (bohužel se mi nikde nepovedlo zjistit, zda i tyto jsou sušené mrazem), v případě potřeby jdou celkem snadno natrhat na poloviny, případně třetiny, takže na trénink ideální.

Dr. Animal SportLine | jehněčí
Jako druhé pamlsky jsme v boxu dostali Dr. Animal SportLine s jehněčím masem. Upřímně, tyto pamlsky jsou pro mě taktéž novinka, takže další bod pro Spokobox. Obsahují 60% masa v čerstvém stavu, což je, řekla bych, vcelku nadprůměr na pamlsky (samozřejmě pokud nepočítáme sušená masa, tam je to asi jasné :) ). Velikostně mi naprosto vyhovují – vysypu do pamlskovníku a hotovo (ať žije lenost :D ). Konzistencí jsou tvrdší, nedrolí se a nejsou nijak nepříjemně cítit.

Složení: čerstvé jehněčí maso 60 %, brambory, rostlinný škrob, sušená jablka, lososový olej 3 %, pivovarské kvasnice, mrkev 0,5 %, psyllium 0,4 %, chlorid sodný, Yucca shidigera 0,1 %, extrakt zezeleného čaje 0,01%


Marp snack | jehněčí
Tyto pamlsky jsou podle mě ty nejslabší, obsahují 49% masa a masových produktů, z čehož jsou 4% jehněčí, což pro mě není úplně sympatický popis složení. Nemám totiž ráda, když ve složení čehokoli výrobce popravdě nenapíše, co tam je – za prvé maso a masové produkty? Hmm…a krásné, že 4% jsou jehněčí a podle toho je dané, že pamlsky jsou jehněčí, ačkoli dle složení je v nich více tapioky…a také brambor. Podobně jako složení, na tom není ideálně ani jejich odér, který není úplně příjemný. Ovšem, ať nejsem přespříliš kritická, není to žádná tragédie (ono najít fajn pamlsky může být vcelku oříšek). Mají tvar kostiček a velikostně jsou naprosto ideální na trénink, jdou případně přelomit na půl, takže v tomto ohledu super.

Složení: Maso a masové produkty (49% z čehož jsou 4% jehněčí), Rostlinné produkty (12% brambory, 6% tapioka, 4% vojtěška)

Šunková kost Mediterranean
Toto je bohužel jedna z věcí, které jsem se Mojovi neodvážila dát, a že mě to v tomto případě hodně mrzelo. Jedná se o vepřovou kost s masem, včetně kloubu. Je sušená, takže se nemusíte bát, že by psíkovi způsobila nějaké zdravotní problémy. Je mi vážně líto, že tuhle kost Mou nemohl ochutnat, protože vypadá vážně chutně. Každopádně nepřišla vniveč, putovala ke smečce kóliáků mé kamarádky, kteří si určitě pošmákli.

Konzervy Calibra | hovězí s mrkví a olivovým olejem & krůta s kuřečími srdíčky a olivovým olejem
Poslední jedlou částí spokoboxu jsou dvě konzervy českého výrobce Calibra, jedna s hovězím masem a mrkví, druhá s krůtou a kuřecími srdíčky. Hovězí opět putovala smečce kóliáků, ovšem krůtí už putovala do misky panu Mojovi. Hned jak jsem konzervu otevřela, začal se sápat na linku, což běžně nedělá. A musím uznat, že konzerva voní opravdu hezky. Konzistencí bych jí přirovnala k paštice s kousky kuřecích srdíček. A jak dobře voní, tak očividně i dobře chutná, protože z misky zmizela během okamžiku a pan Mou následně předvedl i svůj rituál blaženosti, který předvádí vždy, když sní něco moc dobrého, takže 10/10 Mojů doporučuje.

Složení: Hovězí - Hovězí (66%), vývar (28,9%), mrkev (4%), minerální látky (1%), lososový olej (0,1%) ; Krůtí - Krůta (56%), kuřecí srdíčka (10%), vývar (28,9%), brusinky (4%), minerální látky (1%), lososový olej (0,1%)

Něco pro radost

A na závěr jsou v boxu takové ty maličkosti, které potěší. V případě tohoto boxu to jsou dvě samolepky na auto s textem „Spokojený pes v autě“, které si zatím ke své smůle nemám na co nalepit, co ovšem ale využiji je věc druhá a to placka s nápisem „Patřím do smečky“, která stoprocentně poputuje na některé z mých „psích“ zavazadel (nejspíš na tréninkovou tašku). Na jednu stranu se jedná opravdu o maličkosti, ovšem to se dá říct i o té pomyslné třešničce na dortu, no ne?


Na boxu jde vidět, že o něm jako o celku někdo skutečně přemýšlel, že i produkty nebyly vybírány stylem: „Hm, napíšeme si produkty na papírky a budeme je tahat z klobouku, jupí!“ Líbí se mi, že v něm najdete vícero kategorií kvality, ale na druhou stranu zde nenajdete produkty z té nejnižší kvalitativní kategorie. Z čehož usuzuji, že se nesnaží box nacpat co nejvíce produkty, na úkor jejich kvality. Za což mají u mě palec nahoru.

Asi hádáte, že jsem se Spokoboxem naprosto spokojená. Vlastně mě nenapadá ani moc věcí, které bych mu vytkla (veškeré mé připomínky by byly spíše nápady na obsah dalších a dalších boxíků). Co více říct? Asi jen že už mám objednaný i prosincový Spokobox a jsem velmi zvědavá, co s Mojem najdeme v něm. 


________________________________________________________________________________________________________

Nejedná se o sponzorovanou recenzi.


sobota 10. listopadu 2018

RECENZE: Postroje pro malé psíky od Všepropejska.cz

11/10/2018

Před nějakou dobou se mi ozvala paní Lucie z eshopu Všepropejska.cz s návrhem na spolupráci. Ovšem vzhledem k tomu, že se tento eshop specializuje spíše na malé psíky, což Mojo určitě není, přišla jsem nakonec s návrhem, že bych mohla vybrat nějaké věci pro pejsky z azylu Handipet Rescue a otestovat je právě s nimi. Tento můj nápad byl s radostí schválen a tak se šlo vybírat…


Psala jsem Janě, která se o psíky v azylu stará, co je tak nejvíce potřeba, zda mám nakoupit postroje, hračky, nějaké šampony, nebo třeba motýlky či kravaty na focení do inzerce. Bylo mi řečeno, že nejvíce jsou potřeba postroje a vodítka, jelikož v nich většinou psíci odchází do nových domovů. Byla jsem ráda, že volba padla právě na postroje, jelikož já sama jsem velkým příznivcem postrojů.

Nakonec jsem vybrala tři nylonové postroje, jeden klasický a dva se zapínáním na zádech. Postroje mají oproti obojkům obrovskou výhodu – pokud pes táhne, což táhne asi většina psů, tak rozkládá tah rovnoměrně na hrudník psa, ne na krk. Častý tlak vyvíjený na krk psa totiž může způsobit vážné zdravotní problémy, proto pokud váš psík nemá úplně zvládnutou chůzi na vodítku, určitě mu taky pořiďte dobře padnoucí postroj.

Bohužel, domluvit návštěvu azylu nebyla úplně snadná věc, jelikož díky mé práci mám jediný volný víkend v měsíci, ale nakonec jsme přeci jen nějaký termín našly a tak jsme s kamarádkou vyrazily směr Handipet. Časné listopadové počasí nebylo úplně dvakrát ideální na focení, ovšem nepršelo, takže se zbytkem si poradil starý dobrý kamarád Photoshop. Když jsme dorazily do Handipetu, ukázala jsem Janě vybrané postroje, a ta nám následně vrazila tři vhodné modelky a šlo se venčit, fotit a testovat.


Michelle a černý nylonový postroj Classic 


Michelle je s největší pravděpodobností německý pinč, možná jeho kříženec. Bohužel s lidmi asi nemá zatím úplně ideální zkušenosti, ačkoli to na ní nejde absolutně znát. S námi se okamžitě skamarádila a neměla s námi nejmenší problém. Svému předchozímu majiteli se totiž z nějakého důvodu přestala hodit a tak se jí snažil co nejrychleji zbavit. A tak přišla do Handipetu. Podvyživená a s těžkou separační úzkostí. Je to nesmírně akční a nadšený psík, který by podle mě byl naprosto skvělý na psí sporty, takže pokud jste aktivní, třeba čeká právě na vás.

Michelle s námi otestovala černý nylonový postroj Classic. Jedná se o tzv. rychlozapínací postroj – jednoduše psíkovi provlečete přední packy a postroj zapnete na zádech. Oproti obojku tedy není o moc složitější či náročnější jej psíkovi nandat. Postroj je vyroben z pevného nylonu a zapínání je na klasický plastový trojzubec. Velikost je nastavitelná, takže je zde velmi malá šance, že by psíkovi neseděl. Vybrala jsem neutrální (a mě velmi blízkou) černou barvu, ovšem k dostání je také v růžové, tyrkysové, červené a hnědé barvě. Postroj ve střední velikosti, tedy pro psíky s obvodem hrudníku 32 – 48 cm, stojí 175,- Kč.



Cookie alias Kukučka a barevný postroj Color


Kukučka aneb paní Budha (Budha proto, že kam jí posadíte, tam sedí…jako socha…a vzhledem k její tělesné konstituci vypadá trochu jako Budha :D ) je čivavka, možná s něčím nakřížená. Do azylu se dostala z množírny, kde jak jinak sloužila jako stroj na štěňata. V azylu již podstoupila operaci patel a momentálně je k adopci a čeká na ten pravý domov.

Cookie testovala postroj, který byl od začátku můj favorit, jelikož je krásně vzorovaný a barevný. Stejně jako u předchozího postroje, se jedná o rychlozapínací postroj, ovšem tento je vyrobený z jemnějšího a na dotyk příjemnějšího nylonu. Bohužel je momentálně dostupný jen v jedné velikosti a to pro psíky s obvodem hrudi 30 – 45 cm, za 169,- Kč.



Myškin a modrý postroj Standard


Myškin je z fenek jediná, která není k adopci, jelikož její paničkou je Jana. Je to fenečka, která byla zachráněna z rómské osady a jediná z celého vrhu štěňat přežila. S Myškin bylo focení nejnáročnější, jelikož jí zajímalo všechno okolo, jen ne pamlsky či hračky. Takže jsem ráda, že se alespoň nějaké fotky povedly.

Postroj je od stejného výrobce, jako postroj testovaný Michelle, takže je ze stejného pevného nylonu a je dostupný ve stejných barvách. Stejně tak je velikostně nastavitelný, takže je vhodný i pro štěňátka, která jej unosí i po dobu růstu. Tento typ postroje bych doporučila asi všem, na každodenní nošení, venčení, procházky apod. Nejmenší velikost, tj. pro psy s obvodem hrudníku 22 – 34 cm stojí 149,- Kč.



Spolu s postroji jsem vybrala ještě dvě hračky, bohužel ani jedna z feneček o hračky jaksi nejevila zájem - Budha by se musela hýbat, což bylo nežádoucí. Myškin nejevila zájem ani o pamlsky. A Michelle? Ta jevila zájem o všechno, ale bohužel věděla, že máme v kapse tenisák a ten je pro ní top hračkou, takže nějaká pískací kachna nebo přetahovadlo? Silný nezájem. Zvlášť když jsme ještě šustily pytlíkem s piškůtkama. Zkusila jsem tedy kachnu vzít Mojovi, aby jí otestoval on, jelikož on miluje pískací hračky a ten z ní byl nadšený. Byl schopný s ní dlouhé minuty ležet a pískat si s pískátkem. Očividně se mu hodně zalíbila, jelikož je i po několika dnech stále vcelku, což je u něj znamením oblíbenosti (když se mu nějaká hračka nelíbí, nevydrží ani den :D ).


Postroje jsem se snažila vybírat především ekonomicky, hleděla jsem hlavně na cenu, než na barvičky či vzory (k mému štěstí byl za příznivou cenu i barevný postroj, který testovala Cookie, který jsem vybrala jako první). Každý z postrojů pořídíte do 200,- Kč, což je skvělá cena (v tomto ohledu docela závidím lidem s malými psíky, u postroje na borderku se mi o takové ceně může leda tak zdát :D ). Myškin i Michelle na vodítkách poměrně táhly, ale postroje jim nijak nepřekážely, netlačily na krk, ani jim nebránily v pohybu. Postroje můžu rozhodně doporučit, stejně tak i nákup na Všepropejska.cz (sortiment postrojů najdete ZDE). Pro majitele malých psíků mají rozsáhlý sortiment ozdobných obojků, oblečků, pelíšků, tašek a všeho možného.


Moc děkuji Lucii a eshopu Všepropejska.cz za postroje a hračky pro psíky z azylu Handipet Rescue. Jsem moc ráda, že se jim tento můj nápad tolik líbil a že jsme tak mohli spojit příjemné s užitečným. Také moc děkuji Michelle, Cookie a Myškin, že s námi tak nadšeně (alespoň v případě Michelle) postroje otestovaly. 

Pokud se vám zalíbila některá z psích slečen, zde najdete veškeré informace a kontakty - Handipet Rescue web či facebook Handipet Rescue


pátek 26. října 2018

RECENZE: FURflex™

10/26/2018

Před více jak rokem jsme pro vás s Mojem, díky stránce blogerky.cz, testovali hrablo FURminator, a tak když se letos objevila další výzva, tentokrát s novým FURminatorem FURflex, tak jsem neváhala a přihlásila se znovu. Tak se pojďme společně na tuto novinku podívat…


 Když se podíváte na klasický FURminator (recenzi si můžete přečíst ZDE) a nový FURflex, asi vás napadne, jaký je mezi nimi rozdíl? Ten zásadní rozdíl je ten, že FURflex využívá technologii výměnných hlavic - zakoupíte si tedy rukojeť a k té si pak můžete dokoupit výměnné hlavice, které potřebujete. Máte doma maličkého a obřího psíka? Potřebujete na úpravu srsti vašeho parťáka několik hřebenů a kartáčů najednou? Není problém, to vše můžete vyřešit právě díky hlavicím FURflex. K dostání jsou jak všechna vyčesávací hrabla, jako u klasického FURminatoru, tak i ostatní dostupné nástroje na úpravu srsti, jako např. kartáčové hlavy či hlavy na sběr chlupů. Tím pádem nemusíte zbytečně kupovat celá hrabla či kartáče, ale dokupujete si už jen výměnné hlavice, což možná ocení i vaše peněženka; např. námi testované hrablo FURminator medium stojí přes 600,- Kč, výměnná hlavice medium přes 400,- Kč.


Stejně jako FURminator, ani FURflex nijak nepoškozuje ani neřeže srst, skvěle vyčesává podsadu (což znamená, že konkrétně hrabla nejsou vhodná pro psíky bez podsady) a pravidelným používáním pomáhá omezit línání. Ovšem i tak musím upozornit, abyste i s FURflexem byli opatrní a nevyvíjeli příliš velký tlak při vyčesávání, sice sám o sobě kůži ani srst nenarušuje, ovšem hrana hrabla je vyrobena z nerezové oceli, proto je opatrnost potřeba, zkrátka není to jako takové ty klasické kartáče, jejichž štětinky se pod tlakem jednoduše ohnou.


Na testování jsem dostala verzi FURflexu pro středně velké psy a na všechny druhy srsti, můžete jej tedy využít, jak pro dlouhosrsté psíky, tak i pro krátkosrsté. Oproti FURminatoru je hrana FURflexu mírně zahnutá a hustota jednotlivých zubů je menší, možná proto mi přišlo vyčesávání malinko svižnější a hrablo se tolik nezadrhávalo a lépe procházelo srstí. Oproti FURminatoru má na vrchní straně prohlubeň, díky které se mě osobně hrablo lépe drží. U FURflexu již nedostanete ochrannou lištičku na hranu hrabla jako tomu je u FURminatoru, což nepovažuji za nic negativního – je to přeci jen kus plastíku, který dříve či později stejně ztratíte.


S FURflexem se pracuje prakticky stejně jako s klasickým FURminatorem. Když jsem ho vzala poprvé do ruky a chtěla přidělat hlavici na rukojeť, myslela jsem, že jsem měla štěstí a dostala rozbitý kus, naštěstí ale chyba nebyla ve FURminatoru, ale v ručičkách :D . Když totiž nandaváte hlavici, musíte vyvinout trošku větší tlak, aby do sebe mechanismus zaklapl (takže se nelekejte hned, pokud vám obě části nepůjdou spojit, prostě jen maličko víc zatlačte). Tlačítko na čištění je zde také poněkud zbytečné, takže spíše slouží jen jako designový prvek a to i pro člověka, který při česání musí psíka neustále prokrmovat (bez čehož by se po pár sekundách sebral a šel si po svém, tak,  jako to dělá pan Mou).



Pokud vám česání vašeho psíka dělá problém, nevíte kam s rukama, nohama, psík vám neustále courá kolem, odchází a podobně, naučte jej nějakou pozici, ve které ho budete česat, pozici, kterou budete mít pod povelem. My s Mojem máme například pozici vleže na boku, ideálně s hlavou položenou na zemi. Usnadníte si práci tím, že psík bude v jedné pozici, bude v klidu a vy se můžete věnovat česání. Jsou psíci, kteří česání úplně nemilují a tak jim česání a „údržbu“ musíte nějak zpříjemnit – s čímž vám mohou pomoci pamlsky. Naše „údržba“ vypadá většinou tak, že Mojo leží na boku, na straně, kde má hlavu mám položenou nádobu s ňamičkama a česání prokládám průběžným odměňováním. Mojo není úplně kontaktní pes a navíc nemá úplně v oblibě jakoukoli manipulaci, zvláště pak s tlapkama, proto ho musím opravdu dostatečně motivovat, aby se nesebral a nešel dělat něco méně otravného. Nezapomeňte také vnímat a reagovat na signály vašeho psíka, pokud má nutkání se zvedat, hýbat se, nebo otáčí hlavu směrem k hřebenu, dejte mu chvilku a nechte ho to „rozdejchat“, bylo by zbytečné ho k česání nutit a zbytečně mu jej znechucovat.



Upřímně, čekala jsem, že FURflex bude prakticky totožný s klasickým FURminatorem, takže jsem ani nečekala nějaké zklamání, ale ani žádné extra inovace. Systém výměnných hlavic mi přijde sympatický, a kdybych měla více psíků s více druhy srsti, tak bych ho rozhodně uvítala.


Pokud bych si měla vybrat, zda FURminator nebo FURflex, asi bych volila FURflex. Ovšem pokud máte doma FURminator, určitě si nemusíte zoufat, ty rozdíly jsou opravdu spíše kosmetické. Jak jsem psala už u FURminatoru, pokud hledáte kvalitní kartáč na vyčesání podsady, s tímto hrablem určitě neuděláte chybu (ale rozhodně se vyhněte levným kopiím).


Moc děkuji Blogerky.cz za poskytnutí FURflexu pro tuto recenzi :)

neděle 19. srpna 2018

TÉMA: NA LIPNO SE PSEM | Den 3 - Křížová cesta

8/19/2018


Třetí den našeho Lipenského dovolenkování patřil opět k takovým těm akčnějším výletním dnům – vyšli jsme si na Křížovou cestu, pocourali jsme po Vyšším Brodě a den jsme zakončili posezením u kávičky a následnou prochajdou po Marině (která se mimo jiné stala takovou každodenní večerní rutinou…velmi příjemnou rutinou).


Na tento den jsme měli naplánovaný výlet na místo, na které jsem narazila úplnou náhodou při projíždění map - křížovou cestu k poutnímu kostelu Maria Rast am Stein u Vyššího Brodu. Bohužel nás ale navigace v mobilu navedla trochu jinak, než jak mi ukazovaly mapy na počítači, takže jsme si cestu značně zkrátili, což ovšem nijak neubralo na její atraktivitě. Auto jsme zaparkovali kousek za Vyšším Brodem na lesním odpočívadle a vydali se podle značení po křížové cestě směrem ke kostelu. Konec cesty vede do poměrně strmého kopečka, ale nijak extra daleko. Bohužel jsem byla trochu zklamaná, že kostel a jeho okolí nevypadají jako na fotkách (a to ani zdaleka). Myslím, že od doby, co byly pořízené, uběhlo celkem hodně času. Okolí je zarostlé trávou a lučním kvítím, velký strom, který fotkám dominuje, je pokácený a zbývá po něm už jen pařez, a celkově okolí kostela vypadá poněkud zanedbaně. Ovšem i přesto má toto místo své kouzlo a máte zde výhled na okolní lesy. Co je rozhodně výhodou, je fakt, že jsme nepotkali ani živáčka, krom dvou žabek a jedné srnky, která před námi přeběhla přes cestu (takže pokud sem půjdete s loveckým psíkem, asi ho radši mějte na vodítku, pokud si nejste jistí, zda byste to odvolali).




Když jsme se dostatečně nabažili lesa a nafotili dostatek fotek s Mojem (pokud to vůbec jde :D ), sjeli jsme zpět do Vyššího Brodu, ve kterém jsme si prošli náměstí a známá místa (opravdu zajděte do místní pekárny ;) ). Mamka si chtěla projít i některé stánky, které zde jsou pod taktovkou našich vietnamských spoluobčanů. Opravdu mě velice překvapilo, když jsme vešli do prvního obchůdku s ptačími budkami, trpaslíky na zahradu a bžilionem dalších věcí, místní prodavač na nás vyrukoval se slovy: "Teď nemůže" a ukazoval na Moja, takže jsem pochopila, že tam psi nesmí. Hm, psy v dnešní době neřeší spousta obchodních center a obchodů, ale vietnamským trhovcům vadí? Nu, což, alespoň jsme měli důvod si stoupnout opodál a prohlížet si zbytek náměstí. Každopádně na nákupy zahradních trpaslíků se svým čtyřnohým parťákem tady zapomeňte.


Kam ale s psíkem rozhodně můžete, je restaurace Panský dům, kam jsme zašli na oběd. S pitím pro nás jsme objednali rovnou i vodu pro pana Moja, naprosto bez problémů a velmi ochotně nám ji hned donesli. Během oběda přišli i další lidé s psíkem, ovšem nemusíte se bát, mají poměrně rozlehlou terasu, takže pro všechny místa dost (i pro reaktivní psíky, jako je Mou). Obsluha zde byla příjemná, jídlo dobré a ceny oproti Lipnu mnohem přijatelnější.


V podvečer jsme dostaly chuť na něco dobrého a tak jsme spojily příjemné s užitečným a zašly do Café Marina na Lipně, na dort, kafe a domácí limonádu. Obsluha zde byla velmi milá a pan Mou si svým kukučem vysloužil i podrbání (donesení vody bylo samozřejmostí) – takže dle mého hodnocení jedno z nejvíce dogfriendly míst na celé Lipenské riviéře. A neméně zaostává i nabídka, mají opravdu dobré domácí limonády, velmi dobré kafe (a že já moc kafe nepiju, takže na nějakou Jihlavanku mě opravdu neužije :D ) a dorty jsou už tuplem na jedničku. A zbytek večera jsme zakončili jak jinak než procházkou po riviéře a následně posezením na terase apartmánu - prostě další ideální zakončení dne na Lipně.



Pokud byste chtěli navštívit ještě další podobné místo jako je poutní kostel Maria Rast am Stein, pak se další křížová cesta nachází ve Frymburku. Zaparkovat můžete na křižovatce u potravin a kousek dojít po cyklostezce, nebo na parkovišti u hotelu Leyla. Tato křížová cesta vás dovede ke kapli Pany Marie Bolestné, jež byla dostavěna v roce 1898. Zajímavostí je, že původní křížová cesta vedla od Frymburského hřbitova, který byl ale při stavbě Lipenské přehrady zatopen. Tato cesta i samotná kaple dlouhá léta chátraly, až do roku 1992, kdy byla kaple zrestaurována a křížová cesta byla následně pod záštitou Obecního úřadu ve Frymburku obnovena a následně roku 2000 znovu vysvěcena.

A to bude z mého básnění o Lipně pro tento den asi vše. Upřímně, jestli mi z Lipna něco chybí, tak jsou ty večery, kdy je všude takový klid a zkrátka ta atmosféra Lipna je absolutně jedinečná a zatím jsem jí nikde jinde asi nezažila. Jaké místo má pro vás nenahraditelnou atmosféru a je vaší srdcovkou? :)


čtvrtek 9. srpna 2018

TÉMA: NA LIPNO SE PSEM | Den 2 – Stezka korunami stromů

8/09/2018

Náš druhý den jsme vyrazili na první Lipenská dobrodružství. Chystáte se na Stezku korunami stromů? Nevíte kam se na Lipně jet podívat? Pak čtěte dále…


Druhý den jsme vyrazili s panem Mojem na jedno z největších lákadel Lipna - na Stezku korunami stromů. Z našeho apartmánu jsme vyrazili pěšky, jelikož se nacházel kousek od cesty ke stezce. Lesní cesta je velmi dobře označená, v okolí jsou i cedule se směrovkami, následně je cestička lemovaná provazy, takže určitě nemůžete zabloudit. Vzhledem k tomu, že bylo dopoledne zataženo a dokonce i trochu sprchlo, tak na cestě nebylo moc lidí, nepotkali jsme ani moc psů, takže jsem se osmělila a na přehledných úsecích jsem Moja pustila na volno. Výšlap byl do poměrně strmého kopce, ale neřekla bych, že by šlo o nějakou extra dlouhou cestu, takže to zvládnou i lidé se zanedbanější fyzičkou (jako jsem třeba i já :D ).

Bohužel na samotnou Stezku korunami stromů psi nemohou, ale jsou zde k dispozici kotce, takže buďto to můžete vyřešit takto, nebo se prostřídat v hlídání, což jsme udělali my. I přesto si myslím, že vaši psíci tento výlet rozhodně uvítají. Místní lesy jsou totiž naprosto nádherné, takže si cestou můžete nasbírat borůvky nebo hledat houby a váš parťák přitom může běhat kolem vás. My jsme si cestou ke Stezce udělali menší pauzičku na focení, což je jeden z mých koníčků a už hodně dlouhou dobu jsem si přála fotit v nějakém hezkém lese (samozřejmě přidávám i nějaké ty fotky, ať se můžete taky pokochat :) ).

Výhled na Lipno z vrcholu Stezky korunami stromů



Po výšlapu na Stezku jsme nechaly Moja na apartmánu, aby si trochu odpočinul, a my jsme si zajely na oběd do nedalekého Frymburka. To, že jsme Moja nechaly na apartmánu, se ukázalo jako velice dobrý nápad, jelikož ve Frymburku bylo opravdu přepejskováno. Ať už v restauracích nebo v jejich okolí, všude samý pes, což by pro reaktivce, jako je Mou, byl zbytečně velký stres. Tak či tak, opravdu doporučuji, abyste si náměstí tohoto městečka prošli. Najdete tu milé obchůdky s ručně vyráběnými suvenýry, několik restaurací, půjčovnu kol a koloběžek, krásný kostel, příjemný malý parčík, ale také dva obchody, ve kterých si můžete nakoupit vše, co potřebujete. Obchod, kam vždycky zajdu, když se do Frymburka dostanu, je obchůdek hned na začátku náměstí s pohledy, časopisy, knihami a papírenským zbožím, kde převážně nakoupím nějaké pohledy nebo něco na čtení. Najdete zde také obchod s chovatelskými potřebami, kde můžete koupit svému čtyřnožci něco dobrého na zub, nebo nějakou hračku.

Odpoledne jsme se opět vydali k vodě na stejné místo, které jsem vám zmiňovala v prvním díle našeho dovolenkování na Lipně. Když jsme se nabažili vody, vrátili jsme se dobít trochu baterky na apartmán. Navečer, když už nebylo takové vedro, jsme se spolu s Mojem, zašli projít po lipenské Marině, což je místo, které určitě navštivte. Už v době, kdy se na Lipně začala budovat, jsem si říkala, jak krásné a neobvyklé místo to je.  Pokaždé, když tam přijdu, je to jako bych prošla portálem na nějaké pobřeží u moře. Je zde přístav pro plachetnice, molo, restaurace, stánky a samozřejmě apartmány se spoustou turistů, najdete tu dokonce i aquapark. Hned vedle Mariny najdete menší kemp, obklopený dalšími apartmány, ale především písečné pláže, půjčovny šlapadel a vybavení do vody, hřiště na volejbal a stánky s občerstvením. Pokud půjdete dále po cestě, dojdete do přístaviště parníků, s výhledem na samotnou přehradu. Prostě ideální místo na večerní procházky se psem.

Pan Mou na Marině

Byli jste už na Stezce korunami stromů? Jak se vám tam líbilo? A na závěr? Těšte se na náš další výlet a další mé fotky :)



O mně

Jmenuji se Jaina, je mi 29 let, jsem grafička, amatérská fotografka, milovnice psů a především majitelka borderáka jménem Mojo. Mezi mé největší zájmy patří kynologie, etologie psů a chovatelské potřeby a o tom všem také jsou mé články.

Máte-li nějaký dotaz, nápad na článek, či recenzi, nebo nějaké připomínky, napište mi do komentářů, na mail nebo třeba na facebooku.

@pawsitive notes 2015-2019

Osvětové články




Doporučuji