středa 16. prosince 2015

Z NAŠEHO DENÍČKU #5: Prosinec Aneb Dny hrůzy


Vždycky jsem měla ráda prosinec, vzhledem k tomu, že je to měsíc Vánoc a celé té Vánoční atmosféry, ovšem tentokrát u nás prosinec začal spíše hororově, než poklidně. Tak se vám pokusím přiblížit mou zkušenost, a co mi pomohlo situaci vyřešit.

Vše začalo tím, že jsme před sebou měli stěhování, ze kterého jsem měla dost velký strach, nebyla jsem si jistá, jak Mou tuhle změnu přijme, zvlášť když jsem věděla, že se bojí v cizích barácích. Ovšem také mimo to s prosincem přichází období bouchání petard a rachejtlí. Reakci na střelbu pan Mou má od loňského roku, kdy nám nad hlavou buchly 3 rachejtle po sobě a od té doby se petard a rachejtlí bojí. To mě ale ani ve snu nenapadlo, že by to mohlo dojít tak daleko.

K mému překvapení Mou s novým bytem problém neměl, téměř okamžitě si zvykl. Dokonce úžasně zvládl i stěhování, kdy u nás v bytě byli 3 naprosto cizí lidé, což by pro něj dřív byl ohromný problém. S ranami už to ale tak dobré nebylo. Jelikož bydlíme na sídlišti, tak je to tu den co den x bouchnutých petard či rachejtlí a jak už to tak se zákonem schválnosti bývá, tak jsme vždy, když jsme vyšli ven, vychytali chvíli, kdy někde nějaká bouchla. A to způsobilo, že Mojo každou ránu zvládal hůř a hůř. Pak to ve výsledku vypadalo tak, že jsme asi 5 dní nezažili normální, klidné venčení, kdy by Mojo v panice neprchal kamkoli pryč. A jak se stres kupil a rány stále přibývaly, tak se začal bát chodit ven. Když jsem ho chtěla jít vyvenčit, tak jsem ho musela skoro až nutit. Pak jsme vyšli ven a opět rána, takže se ani nevyvenčil a už hnal zase domů nebo kamkoli, prostě pryč. Po asi dni, kdy jsem ho musela přemlouvat, aby šel ven, se začal klepat strachy už ve výtahu, což už to pro mě bylo znamení, že tohle nevyřešíme sami a už vůbec nezvládneme Silvestr, a tak jsem se obrátila na trenérku, která se zabývá strachem u psů, jaký přípravek by nám mohl pomoci, já měla vyhlídnutý feromonový obojek, případně Alavis Calming. Ovšem bylo mi doporučeno na tento dlouhodobější a vrstvený stres pořídit tablety Zylkéne a tak jsem neváhala a tablety objednala.

Tablety jsem objednávala v pátek, takže jsem počítala, že dorazí v pondělí, nejpozději v úterý. O víkendu u nás probíhalo stěhování nábytku a takových těch nezbytností, takže jsme chodili jen na kratší venčení, které neprobíhalo úplně ideálně, jelikož Mou tahal jako blázen a byl hodně nesvůj. To nejhorší ale přišlo v pondělí. Jelikož v novém bytě ještě nemáme internet, rozhodla jsem se vzít Moja a notebook a jít do starého bytu, kde mohu pracovat bez omezení. Když jsme se uvelebili, pustili si televizi a já mohla začít s prací, ozvala se venku rána. Po ní následovaly další asi dvě a z mého psa se stal klepající se uzlíček nervů, který na mě koukal pohledem, který mě naplňoval obrovským strachem a obavami. Vím, že Mojo je hodně velký stresař a bojínek, ale v tomhle stavu jsem ho nikdy neviděla. Musela jsem mu od toho stavu nějak pomoct a tak jsem začala pátrat, zda někde v okolí neprodávají výše zmíněný Alavis Calming (jelikož mi bylo řečeno, že tento přípravek se používá na jednorázové stresy, např. při bouřce nebo na Silvestra), případně jsem v záloze měla návštěvu veteriny. Na rychlo jsem zburcovala kamarádku Míšu, jestli se nepohybuje někde kolem chovatelských potřeb, zda by se mi tam nepodívala. Díky Bohu v nedalekých chovatelských potřebách Alavis Calming měli a dokonce ve slevě, takže kamarádka koupila Alavis a běžela za námi. Kdyby nemohla, tak bych pro něj samozřejmě skočila sama, ale nechtěla jsem Moja nechávat v takovém stavu samotného.

Díky Bohu, nedlouho po nasazení Alavisu se Mojo opravdu uklidnil, přestal se klepat a začal vnímat. K mé obrovské úlevě se večer ani nebál jít ven a druhý den už byl taky v pořádku, ačkoli trochu nejistý, ale už mnohem mnohem klidnější. V úterý jsem pro jistotu Mojovi dala ještě jednu dávku a naštěstí nám už přišlo i Zylkene. V poledne jsme jeli za kamarádkou Pavlou, pro namíchané Bachovy esence a téměř celou cestu šel Mojo na prověšeném vodítku, bez panických úprků z každého uprdnutí, už byl zase ve své kůži. Od středy bude dostávat už jen Zylkéne, tak doufám, že mu to pomůže i s celkovým zklidněním, ale hlavně, že zvládne prosinec a Silvestr bez většího stresu, nebo kéž by bez jakéhokoli stresu.

Na závěr bych ráda dodala, že určitě vím, že se pes nemá chlácholit, když se bojí, ani se nemá litovat. Toto všechno vím a ani jsem to nedělala, ovšem Mojův stav se zhoršoval opravdu každou hodinou a neviděla jsem jiné řešení, než v použití podpůrných prostředků jako je Alavis Calming.


Takže pokud má váš pesan problémy se Silvestrem, bojí se ran, je celý den ve stresu, nebo se dokonce klepe strachy, opravdu doporučuji vyzkoušet Alavis Calming. Nenechte své psy zbytečně celý den ve stresu, zvlášť pokud se opravdu hodně bojí. Za sebe můžu říct, že po Novém roce se určitě pustíme do zvykání na rány a určitě si nechám poradit od někoho kvalifikovaného, protože nechci, aby pro nás byl prosinec měsíc plný stresu a strachu. 


Žádné komentáře:

Okomentovat

O mně

Jmenuji se Jaina, je mi 28 let, jsem grafička, amatérská fotografka, milovnice psů a především majitelka borderáka jménem Mojo. Mezi mé největší zájmy patří kynologie, etologie psů a chovatelské potřeby a o tom všem také jsou mé články.

Máte-li nějaký dotaz, nápad na článek, či recenzi, nebo nějaké připomínky, napište mi do komentářů, na mail nebo třeba na facebooku.

@pawsitive notes 2015-2018

Osvětové články




Doporučuji