čtvrtek 23. března 2017

TÉMA: Tak trochu jiní psi


Také znáte ty psy, kteří chytnou hysterický záchvat, když kolem nich jdete se svým psem? Přemýšleli jste někdy o tom, proč jsou tito jedinci takoví uštěkanci, nebo jste je ihned označili nálepkou „agresor“ či „nevychovanec, a jejich majitele za neschopného blbce? Ovšem svět není jen černobílý a každý uštěkaný pes nemusí být nevychovaný. Jsou psi, kteří svět vnímají trochu jinak. Psi, kteří denně pociťují strach a úzkost. Psi, kteří jsou neustále ve stresu. Psi, pro které pocit bezpečí není samozřejmost. Seznamte se – toto jsou reaktivci.


Kdo jsou vlastně reaktivní psi?

Projevů reaktivity u psů je opravdu široká škála, zjednodušeně jsou to psi, kteří zkrátka a dobře reagují na různé podněty jinak, než „normální“ psi. Jsou to psi, kteří se často pohybují ve vyšších hodnotách stresu. Přehnaně reagují na setkání s jinými psy, nebo i dalšími zvířaty, a to jak agresivně, tak i naopak velmi přátelsky. Mají problémy se soustředěností v rušnějším prostředí, někdy i v docela klidném. Přehnaně reagují na zvláštní předměty jako jsou např. sněhuláci, lidé v kapucích, povalující se pytle s odpadky, papírové makety apod. Tito psi mohou v těchto stresových situacích být buď agresivní, hyperaktivní, nebo se snažit v panice utéct. Mohou mít všechny tyto uvedené problémy, nebo jen některé z nich. Je to prostě velmi individuální.

Asi nejznámější (zvláště pro své okolí) skupinou reaktivních psů jsou ti, o kterých jsem psala v úvodu. Psi, kteří při setkání s jinými psy (lidmi, dětmi, zvířaty…) vrčí, štěkají, zmítají se na vodítku a jejich majitel má mnohdy co dělat, aby je udržel. Jejich okolí tyto psy nazývá magory, šílenci a podobnými přízvisky, majitele nejspíš mají kolemjdoucí za neschopného mamlasa, který není schopen vychovat svého psa, ovšem pravda může být úplně jinde. Člověk, který si je vědom, že je jeho pes reaktivec většinou dělá vše pro to, aby ze svého psa udělal klidného parťáka, kterého bude moct vzít všude, a pokud možno, aby se jakékoliv jejich vycházky a výlety obešly bez hysterických scén. Je dosti možné, že jeho pes za normálních okolností poslouchá naprosto skvěle, ale bohužel jej součásti běžného života stresují natolik, že překročí určitou mez stresu (tzv. práh) a začne jednat pudově - tzn. uteče, zamrzne nebo zaútočí (což je u psů, kteří jsou označování za magory nejčastější).

Co je k tomu vede?

A proč vlastně tyto psy stresují tak banální věci? I zde je to poněkud individuální. Někteří reaktivci byli nedostatečně socializováni, jiní mohou mít špatnou zkušenost. Asi si říkáte, že každý pes někdy zažije nějakou špatnou zkušenost a určitě se z toho hned nesloží. Zde je ale další odlišnost reaktivců od „normálních“ psů. Je to stejné i u lidí, také máte jedince, kteří jsou psychicky silní a velmi odolní, a vedle nich jsou tací, kterým dělá problémy zvládat i velmi málo stresující situaci. Tak je to i u psů. Jsou tací psi, kterým stačí i jedna velmi stresující zkušenost a fobie je na světě. Stačí jedno napadení psem, stačí jedna petarda hozená pod packy. Ano, i taková „maličkost“ může vyústit v každodenní stresové, až panické stavy.

Pro tyto psy může být i obyčejné venčení zážitek plný strachu a úzkosti

Je také třeba říci, že reaktivní psi nechtějí nikomu ublížit (např. můj Mojo nikdy žádnému psovi neublížil, ačkoli pár rvaček už bohužel zažil; pokud nepočítám, že sám sebe kousl do jazyka). Tito psi pouze chtějí mít situaci pod kontrolou, chtějí se cítit bezpečně, a to i za cenu toho, že budou sami pouze se svým majitelem. A cokoli, co zasahuje do prostoru, ve kterém se cítí bezpečně, je naplňuje strachem, úzkostí a někdy dokonce i panickou hrůzou. Pokud mají možnost, většinou se snaží před „nebezpečím“ utéct, ovšem pokud tuto možnost nemají, např. proto, že jsou na vodítku, nebo jsou „pronásledováni“ druhým psem, pak zaútočí – v jejich očích prostě nemají na vybranou. Je to pro ně způsob, jak dosáhnou toho, po čem touží – po klidu a bezpečí. Jednoduše se necítí dobře ve společnosti jiných psů/zvířat/dětí. 

Zase ta ohleduplnost

Možná jste si toho nikdy nevšimli, nebo jste o tom nepřemýšleli, ale s největší pravděpodobností se vám a vašemu psovi snaží majitelé reaktivců vyhýbat, jak jen to jde. Bohužel největším problémem pro majitele těchto psů je nechápavé nebo neohleduplné okolí. Uhnou jednomu člověku, ale druhý jim jde naproti, vyhnou se i jemu, ale dvojice, které se vyhnuli v prvním případě změní směr k nim, tak přidají do kroku a pokusí se sejít na jinou cestu. Pokračují dál, ale před vchodem do bezpečí domu pobíhá na volno pes, jehož majitel se zrovna baví o x metrů dál se sousedem. A tak se i obyčejné venčení pro takového člověka, a především jeho psa, může stát silně stresující a komplikovanou záležitostí a řekla bych, že úplně zbytečně.

Z reaktivců není třeba dělat chudáčky, jen potřebují svůj prostor, ve kterém se budou cítit bezpečně

Samozřejmě není třeba z těchto psů dělat nějaké hypochondry, či chudáčky, to vůbec ne. Jen prostě potřebují svůj prostor. A také potřebují trochu jiný přístup. A zde je další úskalí pro reaktivce a jejich majitele. A tím je opravdu velký nedostatek odborníků, kteří umí s podobnými psy pracovat. Naopak je zde spousta rádoby odborníků, kteří s klidným svědomím takovým psům ihned nasadí elektrický obojek, či jednořadý stahovák a vypustí na ně tlupu různorodých psů. Stejně jako arachnofobika nemůžete odnaučit strach z pavouků tím, že jej zavřete do bedny a vysypete mu na hlavu krabici plnou tarantulí, nemůžete psa, který má panickou hrůzu ze psů, „napravovat“ obdobným způsobem. Tím byste dosáhli tak možná jediného – zlomeného psa - z vašeho reaktivce by se stala bezduchá troska, která vzdala život. Naštěstí se ale najde pár těch dobrý trenérů, dokonce i skvělých trenérů – proto si s výběrem dejte opravdu záležet a vybírejte opravdu opatrně. Ideálně se poraďte např. v internetových diskuzích, zajeďte se podívat, jak trenér se psy pracuje, ať víte do čeho jdete.

Žít s reaktivcem je mnohdy těžké, mnohdy je to opravdu o nervy, jindy zase máte chuť se na všechno vykašlat. Ale výsledky stojí za to. Ovšem psát o tom, jaký je život s reaktivcem by vydalo minimálně na další článek (který jednou 100% také vydám 😊 ). Příště, až potkáte nějakého uštěkaného chlupáče – prosím, nesuďte ani jeho, ani jeho majitele. Nevíte, co mají za sebou, nevíte, proč pes reaguje tak, jak reaguje. Snažte se být ohleduplní, všímejte si svého okolí a mějte svého psa pod kontrolou. Nesuďte majitele těchto psů, kteří se snaží za každou cenu svým psům poskytnout pocit bezpečí. Pokud vás poprosí, prosím, přivolejte si svého psa bez zbytečného vysvětlování, že váš pes je přátelský a že si chce jen hrát, protože i takový pes může v reaktivci vyvolat paniku. Hlídejte své ratolesti a nenechejte je hladit, či jakkoli jinak konfrontovat cizí psy, pokud nemáte svolení jejich majitele. Oni se snaží nebýt nikomu na obtíž, snaží se se svými problémy poprat sami, ale občas prostě potřebují trochu vaší spolupráce. Každý, komu ušetříte zbytečně vyhrocenou situaci, vám bude nesmírně vděčný. A kdo ví, třeba se jednou i vy ocitnete v situaci, kdy budete vděční, za každého ohleduplného pejskaře.


25 komentářů:

  1. Krásný článek�� Také mám reaktivního psa,takže vím o čem mluvíš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář :) a přeji hodně štěstí s pejsanem

      Vymazat
  2. Teď jsem teprve pochopila svou fenečku, ze které jsem občas zoufalá. Jen nevím, jak jí pomoci, kam se obrátit. Každý radí něco jiného a já bych jí nerada nesprávným postupem ublížila ještě víc. Má toho špatného za sebou už dost...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc ráda čtu, že vám článek pomohl :)
      Co se týče pomoci...odkud jste? 100% doporučuji psí školu Koira, ale bohužel jsou z Ostravy, tak nevím jestli to není pro vás moc daleko. Každopádně Lenka a Magda (trenérky z Koiry) pořádají semináře po celé republice a zrovna je považuji za naprosto úžasné trenérky, které ví, co dělají...klidně napište odkud jste a pokusím se poradit, ke komu zajít...Chápu, že je to matoucí, když v dnešní době každý radí něco jiného :(

      Vymazat
  3. Dobrý den, držím prsty a hodně štěstí, naprosto Vás chápu, zažívám to samé a stále marně hledám způsob, jak svého psa z hysteráku dostat, když je "mimo" chňape po všem co je poblíž, už to odnesla i moje noha:(.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, a též držím palce, abyste co nejdříve s psíkem našli společnou řeč a hlavně způsob, jak se vypořádat se stresem :)

      Vymazat
    2. Jani objevila jsem Vaše nebo Tvoje stránky díky recenzi na náhubek a musím říct že mě články naprosto strhly k dalšímu a dalšímu čtení. Díky za ně a že děláte co děláte. Mám podobný osud černobílého psa polovičního původu 3x vráceného do útulku od štěňátka po 11měs.věku. Je už jedno co bylo, důležité je co je a jak půjdeme dál a určitě by to mohlo být horší. Také jsem byla na seminářích, je dojemné číst své pocity u někoho jiného. Specielně na loňském prosincovém jsem nechtěně spíš způsobila skupinovu terapii:-DDD rozumím...naprosto...a stále ještě i leckdy nerozumím.:-) Dlouhá cesta. Díky. Nám moc pomohli lidičky ze školy pracovní a zábavné kynologie. Tolik pochopení a upřímné snahy pomoci a srozumitelně vedené teorie i nácviky...byly velkým posunem. Pro nás ne napoprvé, nepatříme mezi ty zázraky co po víkendu mají jiného psa ani nepřišlo velké aha...ale snažíme se. Jen už mi není 26 a nemůžu dát tolik času kolik bych si přála...hlavně víkendů. Jani díky moc a třeba se někdy setkáme. Krásná práce, díky Markéta

      Vymazat
    3. Markét moc děkuji za takový komentář, udělal mi velkou radost :) (jak jsem už psala na fb :) )...opravdu držím palce s pejskem, je to s nimi náročné, ale Léňa Blachová nám na semináři Terapie psem řekla moc krásnou větu a to - jsou psi, kteří k nám přišli z nějakého důvodu...k tobě tvůj pejsek, ke mně Mojo...prostě to tak mělo být, přišli, aby nás něco naučili a já věřim, že i tebe tvůj psík už hodně naučil :) a tak to má být...ještě jednou přeji hodně štěstí a posíláme pozdrav psíčkovi :)

      Vymazat
  4. Dobrý den, článek je napsaný velmi krásně. Mám reaktivní mladou psí slečnu a přestože věřím, že to spolu časem všechno zvládneme, občas propadám zoufalství (především při "odsuzujících" pohledech jiných pejskařů s "bezproblémovými" psy). Nevíte, prosím, o někom v Brně (ev. okolí), kdo s takovými pejsky umí opravdu pracovat? Chodila jsem se svou fenečkou už na tři cvičáky a nikde mi, bohužel, nedokázali dát žádnou účinnou radu, která by někam vedla. A už nemám sílu hledat dalšího "rádobyodborníka".:( Přijde mi, že na běžných komerčních cvičácích umí pracovat jen se stnadardními psy, ale s těmi "jinými" si nevědí vůbec rady a klientovi to navíc ani nechtějí přiznat (možná ani sami sobě). :(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak já vám rozumím :( moc mě mrzí, že jste ještě nenarazily na někoho kvalitního...každopádně pokud máte možnost dojíždět do Ostravy, tak stopro doporučuji psí školu Koira (jmenovitě Lenku Blachovou či Magdu Šimečkovou)...a pokud ne, tak zkuste Lucku Gabrielovou, sice se přímo nezaměřuje na reaktivce, ale pro psíky rozhodně cit má a zatím s ní mám jen dobré zkušenosti :)
      dejte dyštak vědět, jak jste dopadly :)

      Vymazat
  5. Krásny článok. Ja mám tiež reaktívneho psa. Je to môj prvý pes a hlavne zo začiatku som z neho bola dost zúfalá. Všetko som si naštudovala, cvičila som sestrine psy a zrazu bolo všetko také náročné. Vzali sme ho na cvičák a on už v 4 roch mesiacoch preskakoval do agresie a chňapal mi po ruke lebo nevedel vydržať že nemôže ísť za ostatnými. Na cvičaku radili sťahovák a prevracanie na chrbát tak som tam prestala chodit. Boji sa hlasných zvukov, nečakaných dotykov, agresívne reaguje na mnohých psov. Zdiaľky občas aj na fenky. Zle reaguje aj na agresívnych nervóznych ľudí. Neznáša objímanie. Bojí sa nestabilných miest, v agility možno hojdačku nezvládneme nikdy. Ked leží tak k nemu nemôže ísť nikto ani náš druhý pes musí uhnúť nemôžem ho prekročit. Nikomu ho nemôžem nechať postrážiť takže nikam bez neho nemôžem ísť. Medzi psami sa obvykle pridruží k nejakej väčšej fenke a tú stráži pred každým. Nikomu nikdy nijak vážne neublížil. Vyslovene sa snaží. Psy prišli akurát o pár chlpov a raz som mala škrabanec od zubu. Milujem ho a nikdy sa ho nevzdám. Pre ňho som ostrov istoty a bezpečia. Naučila som sa vďaka nemu trpezlivosti, pokoju. Dozvedela som sa hrozne vela o psoch. A možno preto je Deny(druhý štandardný pes) teraz takmer bezproblémový.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za krásný komentář...moc mě mrzí, jaké máte oba trápení (je mi jasné, že ani pro něj to není jednoduché)...na druhou stranu je skvělé, že jsi to nevzdala! Sama vím, jaké to stojí nervy a kolik úsilí a času a i tak člověk ví, že to nikdy nebude podle jeho představ, ale stojí to za to...oni za to stojí :) Přeji hodně štěstí a pevné nervy :)

      Vymazat
    2. Akurát v B. Bystrici a okolí som nenašla žiadneho odborníka takže bojujeme samy. Niektoré veci sa zlepšujú a niektoré stagnujú. Na mňa už žiadne výpady nemá, lebo vieme ako spolu komunikovať. Pokiaľ je v dobrej nálade a v pohode zvláda aj veci, na ktoré by normálne reagoval, ale akonáhle je vo veľkom strese tak stačí aj maličkosť. Rozmýšľala som nad tou Ostravou. Z BB tam ide priamy vlak, takže by to šlo. Prípadne od Septembra sa aj so psami presťahujem do Plzne, neviete o nikom v okolí Plzne, Praha,...

      Vymazat
    3. Určitě zkuste tu Ostravu, jsem si jistá, že nebudeš litovat :) a okolí Plzně mě nikdo moc nenapadá...ale v Praze např. Pavla Kamrádová nebo třeba Eva Štemberová

      Vymazat
  6. Ahoj,taky mám doma reaktivce.Je to plyšák,kříženec-krasavec,má necelé dva roky a vypadá jako štěně.Jenže klame tělem.Lidi miluje v naprosté většině až moc zase,psy jen někdy včetně fenek,v místnosti netoleruje téměř žádného.To všechno dokážeme řešit a jakžtakž zvládat,ale hodně štěká na děti,a to je problém.Těžko vysvětlovat mamině,aby dítě pustila blíž,že psa udržím,on si je očichá a bude po křiku.U nás na Zlínsku není žádný aspoň slušný cvičák-nebo o něm nevím-kde by s takovými psy uměli pracovat,tak čtu a hledám a snažíme se oba.Pavel Bradáč má super přístup,i když mému psisku asi úplně nerozuměl.Ale zdaleka byl nejlepší,co jsem poznala.Věřím,že to spolu zvládneme,i když to občas fakt není lehké.Bydlíme na malé vesnici,o to je to horší.Rady typu"bych ho zmlátil až by ..." a "udělej si něco s tím psem" nejsou výjimkou.Ale vždycky mě překvapí,brouček.Když si myslím,že jsme zvládli kostelní zvony,rozhodí ho stojací ventilátor :-).Ale snažíme se,a dokonce i venku mě často vnímá,pokud tam není srna,zajíc,jiný pes apod.A ta jeho láska a oddanost(doma)je nezměrná.Přeju všem podobně postiženým-i sobě-pevné nervy a hodně pochopení.I když to není lehké.Ale kdo to má lehké,že.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji i za tvé podělení se o své zkušenosti :) je skvělé vidět, jak to lidi nevzdávají a bojují :) to mi dělá fakt velkou radost :)
      s těma cvičákama je to těžké no :( buď člověk nezavadí o kvalitního trenéra nebo je to zas neskutečně daleko :( ale pokud jsi ze Zlína, co zkusit Koiru v Ostravě nebo případně Lucku Gabrielovou v Brně? :) S Luckou tedy moc zkušeností nemám, zatím jsme u ní byli jen na jednom semináři, ale mám z ní dobrý pocit, tak třeba by ti sedla :)
      Moc držím palce, ať je to jen a jen lepší :)

      Vymazat
  7. Děkuji za tento článek. Mám také reaktivce, bohužel pro mě se jedná o mého prvního psa... Předtím jsem cvičila psy známých, ale žádný nebyl takový... Nezvládá cizí psy, kteří jsou k ní příliš blízko, ale ani ty, kteří jen prochází. Pokud se k ní nějaký pes dostane, vystartuje po něm (pravda, nikdy neublížila, nejde do nich "na tvrdo"). Ale je hodně stresující na vycházce stále řešit ostatní psy, nejhorší jsou pak ti "on se chce kamarádit" s majitelem, kterého nic nezajímá a nehodlá si pro psa dojít (pes samozřejmě neposlouchá)... O to hůř, že to stresuje i mne...

    Někdy je to o nervy, jindy už vážně chytám záchvaty zoufalství.... Není to s ní vůbec snadné, o to víc, že jeden den už to vypadá, že se zlepšuje a druhý den udělá hysterickou scénu kvůli psovi, který je na vzdálenost, kterou už máme dávno zvládnutou...
    Ale tohle mi dodalo zase trochu sil a budeme dál bojovat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji za váš komentář a jsem moc ráda, že vám to dodalo sil :)

      A soucítím s vámi, já to znám moc dobře, když člověk musí neustále koukat kolem sebe , kde je jaký pes...utíkat před nima, aby se jim člověk vyhnul, kolikrát utíkat do stráně, přes potoky, pole a podobně :/ a ať člověk někdy dělá vše co může, tak to stejně nepomůže, jen proto, že si někdo neumí dát neposlušného psa na vodítko :/

      ale hodně mi pomohlo brát jakékoli "konfliktní" situace jako zkušenost, prostě se stalo, život jde dál...ruku v ruce s tím, že jsem se naučila psům vyhýbat...a také jsem toho svého moulu naučila, že psy potkávat nemusíme...už to po x letech konečně začal chápat :D a naprosto k nezaplacení jsou jakékoliv akce s Lenkou Blachovou (doporučuji všema deseti, protože dokáže nejen skvěle poradit, ale dá člověku tolik pochopení a motivace, až je to k neuvěření :) )

      ještě jednou děkuju a držím palce, ať se to jen a jen lepší :)

      Vymazat
  8. Díky za článek! Dokud jsem si před víc než rokem nepořídila svého vlastního pejska, netušila jsem, co to reaktivita je. Teď to vím víc než dobře. Občas je to strašně frustrující. Proto jsem na Facebooku založila skupinu Žiju s reaktivcem. Prostor pro majitele reaktivních psů. Abych mohla s někým sdílet svůj stres i pokroky. Každý s podobnými problémy je vítaný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já moc děkuji za reakci...a souhlasim, frustrace se celkem častý pocit, ale když člověk zamaká, tak to začne mít své výsledky a ty jsou k nezaplacení :)
      a do skupiny se rozhodně přidám a doporučím dál :)

      Vymazat
  9. Zdravim vespolek, taky jsem zhltla text, ale myslim, ze mam sice reaktivni fenku, ale z jinych fuvodu nez je stres ci obavy. Rozka je 1,5leta nem.doga, klidas, poslusny, vychovavam ji denne od prvniho dne, potud se to shoduje..vychovavam pozitivkou pod vedenim milovane (mnou i Rozkou) trenerky (jsme z Phy). Ted s ni ziju na venkove docasne, ale prochazka v Pze je peklo, chce si temer s kazdym hrat..pes, dite, clovek..vsichni ji zajimaji..a ma 65kg, chybne jsem ocekavala, ze ve chvili, kdy bude mit plnou vahu, tak uz bude natolik vychovana, ze se nebudu bat kohokoli mijet, ale bohuzel..ona v tu chvili kasle na pamlsky (mam samosebou odstupnovane a na tyto situace pouzivam ty pro ni nejcennejsi), nema ani oblibenou hracku, kterou by slo odvest pozornost..takze po domluve s chovatelkou mam haltinu a na pruchod sidlistem ji tedy davam, ale prijde mi to naprd (pardon). Urcite se ale Rozka neboji psu..naopak je to ten veselej blboun, ktery by se k vam ritil a tim vystresoval vaseho pejska, coz samosebou nedopustim, navolno s ni mimo prirodu nikde nechodim. Ale je to na palici..dekuji za nejaky postreh, vic hlav vic vi😉At se vsem dari, Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jej, věřím, že příliš hravá doga vám dává solidně zabrat :D :) Zkoušely jste nějaké hry na sebekontrolu, nebo čichání, hlavolamy a podobně? myslím, že podobné hry jsou přínosné jak psíkům, co mají strach či obavy, tak i psíkům, kteří jsou ze všeho zas příliš nadšení :) určitě zkuste na něco juknout, nebo napište mail, můžeme to probrat ;)
      Mějte se krásně a ať se daří i vám :)
      Jaina

      Vymazat
  10. My jsme si vzali před rokem psa z útulku, protože jsme chtěli udělat dobrý skutek a postupně jsme toho začínali trochu litovat. Pes byl nezvladatelný, v určitých situacích vzteklý, jindy zase ustrašený, vůbec jsme si s ním nevěděli rady. Navštívili jsme veterináře, který něco málo poradil a pak jsem hledala na internetu různé rady a narazila jsem na Cibdol na CBD, které mě zaujalo. Je to přírodní produkt, který dokáže psa úplně změnit, v dobrém slova smyslu :-) . Na zkoušku jsem objednala jedno balení a náš pes je jako vyměněný. Je krotký, přítulný, s chutí se pustí do jídla, takže jsem vděčná za to, že jsem na CBD narazila :-) .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě moc mrzí, že máte takovouhle zkušenost :( ale věřím, že se to časem spraví a budete rádi, že ho máte :) ony začátky s takovýma psíkama jsou dost náročné a člověk pociťuje všemožné negativní emoce, ale o to víc si toho pak váží, když se někam posune
      Nepřemýšleli jste o nějakém trenérovi? Ze zkušenosti i os známých vím, že to udělá nesmírně moc

      Vymazat
  11. My máme labradora, který byl bez problému venku. Měl svoji boudu a domů jsme ho nikdy nebrali, ale pak nám zkřížila cesty kastrace psa po které byl náš Ben doma a rázem jsme se ho z domu nemohli zbavit :-D . Teď venku kňučí, takže má svůj pelech ve verandě a doufám, že až se oteplí, tak se zase vrátí zpátky na zahradu, aby v noci hlídal :-) .

    OdpovědětVymazat

O mně

Jmenuji se Jaina, jsem grafička, amatérská fotografka, milovnice psů a především majitelka borderáka jménem Mojo. Mezi mé největší zájmy patří kynologie, etologie psů a chovatelské potřeby a o tom všem také jsou mé články.

Máte-li nějaký dotaz, nápad na článek, či recenzi, nebo nějaké připomínky, napište mi do komentářů, na mail nebo třeba na facebooku.

@pawsitive notes 2015-2020

Osvětové články




Doporučuji