Když jsem se v lednu zúčastnila semináře Experimentální víkendovka s Lenkou Blachovou, v jedné z pauziček jsme si utvořily s Léňou a holkama z Psích akcí (které seminář pořádaly) menší debatní kroužek, kdy jsme nadhazovaly další možné akce právě s Lenkou. Já jsem si posteskla, že se v dohledné době nekonají v okolí Prahy žádné komunikační lekce (na kterých už jsem jednou s Mojem byla a byl to pro mě úžasný zážitek a pro Moja skvělá zkušenost). Načež mi bylo oznámeno, že co řeším, auto je, takže se v květnu pojede do Brna a s námi se na pevno počítá. A tak jak bylo v lednu řečeno, v květnu jsme vyrazili do Brna. 

Nebudu popírat, že jsem v mnoha případech o účasti na jakékoli akci mimo Prahu, ani nepřemýšlela především z důvodu místa konání. Jelikož sama auto nemám, tak představa, že jedu s Mojem např. do Ostravy vlakem, s haldou krámů, kennelkou a nevím čím vším ještě, pro mě byla naprosto neuskutečnitelná (ano, mám ráda své pohodlí :D ).  I když ne, že by mě ani cesta autem neznervózňovala. Ovšem nervozita v tomto případě ani trochu nepřehlušila mé nadšení. Cestovní horečku jsem dostala už asi 14 dní před seminářem, kdy jsem si začala sepisovat seznamy věcí, které nesmím zapomenout (jelikož když jsem ve stresu, tak mám tendence zapomínat, a to především zapomínat důležité věci :D ). Týden před seminářem jsem měla na každý den jasný plán, co musím udělat, aby bylo na víkend vše ok. Tento plán zahrnoval např. koupání a česání Moja (abychom nedělali ostudu samozřejmě :D ), pečení cookies pro holky na cestu (jako částečné odškodnění, že nás vzaly sebou), nakupování a samozřejmě balení.

Po menším brainstormingu jsme se s holkama rozhodly, že vyrazíme už v pátek, jelikož pokud bychom chtěly stihnout začátek semináře, tak bychom musely vstávat asi ve 3 ráno, což je pro mě rozsudek jisté smrti. I když uznávám, že jet v pátek odpoledne po D1 směr Brno také není úplně geniální nápad, ale zlo je to rozhodně menší. Seznam pasažérů zahrnoval 3 lidi a 4 borderky (Moja a tři fenky, z čehož jedno je trošku větší štěňátko, z čehož jsem měla trochu obavy vzhledem k tomu, že Mojo štěňata opravdu nemusí). Zasedací pořádek byl taktéž jasně daný, ovšem pan Mojo dal jasně najevo, že s ním zásadně nesouhlasí a prostě nepůjde v autě do kennelky :D. Nakonec jsme se ale přeci jen bez problémů poskládali a mohli jsme vyrazit.

A tak jsme kolem páté odpolední vyrazili vstříc dálničním dobrodružstvím, která naštěstí nebyla tak divoká, jak jsme se obávaly. Popravdě byla cesta alespoň dle mého naprosto bez problémů, až na maličký zádrhelíček s kufrem ihned po vyjetí, o kterém se ale nesmí nikdo dozvědět a navždy tak zůstane společným tajemstvím naší posádky :D . Do Brna jsme potřebovali dorazit nejpozději ve 22 hodin, jelikož pak bychom měli maličký problém s hledáním noclehu. Naštěstí jsme dorazili s celkem velkým předstihem a tak jsme se v klidu ubytovali v penzionu, který byl od cvičáku, na kterém se seminář konal, vzdálen asi tak 5 minut jízdy autem.

Těšila jsem se, že se po dlouhé cestě prospím, jelikož seminář měl začínat až v 10 hodin. Ovšem asi 5 vteřin po ulehnutí mi došlo, že jakýkoli kvalitní spánek je naprosto bez šance. Asi jsem za ty roky, kdy jsme jezdili kempovat na Lipno s karavanem příliš zpohodlněla, nebo tam měli fakt velmi špatné matrace (pokud se to dalo vůbec nazvat matrací). A ten nonstopáč hned vedle tomu asi taky moc nepřidal.

V sobotu jsme se probudili do krásného slunečného dne.  Po vyvenčení a následné cestě k autu jsme potkali místní obyvatele, kteří byli nadšení, že vidí tolik psů a dokonce i moc krásnou borderku – tedy Májenku. Potom, co jsme jim řekli, že všichni čtyři psíčci jsou borderky vypadali trošku překvapeně :D.

Jak probíhaly komunikačky asi nebudu zbytečně rozepisovat (neb chystám samostatný článek), ovšem za zmínku stojí pár okamžiků. Např. v sobotu, když se kolem poledne začalo drobet zatahovat, někdo dostal nápad postavit na place stany, abychom se měli kde schovat v případě deště. V areálu sice menší zázemí bylo, ale tolik lidí by se tam asi nevešlo. A tak se téměř během mrknutí oka stal plac stanovým městečkem, což byl nesmírně skvělý nápad, vzhledem k tomu, že asi o 10 minut později přišla bouřka a my se tak mohli bez problémů schovat. Z čehož plyne ponaučení – jezdíte-li na jakékoli podobné akce, pořiďte si stan a mějte ho k dispozici v autě, jednoho dne za to budete rádi (já si ho teda jednoznačně chystám pořídit). O to raději jsem byla v neděli, jelikož se bouřkový program opakoval a byl i o něco intenzivnější. Natolik intenzivnější, že se z cvičební plochy na nějakou dobu stal bazének.


Musím říct, že jsem nesmírně ráda, že jsem se tohoto dobrodružství mohla s Mojem zúčastnit. Už si přijdu trochu hloupě, jak neustále opěvuji komunikačky, ale věřte mi, že ani trochu nepřeháním. Možná je to tím, že je to příležitost, kdy si Mojo může zakomunikovat s pohodovými psíky a já jsem při tom naprosto v klidu, jelikož naprosto důvěřuji Lence s Magdou a nemám nejmenší pochybnosti o jejich úsudku. A to i v okamžiku, kdy do komunikace zapojily dalšího psa. Ale tak či tak, je to pro každého skvělá příležitost dozvědět se něco více o našich čtyřnohých parťácích.

Pokud tedy váháte, zda jet na nějaký seminář, který je třeba přes celou republiku, neváhejte. Jeďte tam. Zvláště pak, pokud máte rádi společnost psů a psích lidí. Za sebe mohu říci, že na semináře jezdím nesmírně ráda a je jedno, zda se jedná o seminář pro reaktivace, nebo třeba o seminář o učení psa nápodobou. Už jsem byla na hodně seminářích a zatím nemohu říct, že bych jakkoli litovala své účasti na jakémkoli z nich.

Na závěr musím opravdu pochválit svého čtyřnohého parťáka za to, jak skvěle to zvládl. Mojo není úplně psychicky stabilní pes, je to velká cíťa a mnohdy řeší i to, co nemá důvod řešit. Proto jsem se kvůli němu tohoto výletu trochu obávala. Cesta přes celou republiku, se třemi fenkami včetně jednoho štěněte v autě, dvě první noci mimo domov, v cizím prostředí, v cizím městě…no, zvládl to naprosto skvěle! Občas je fajn i s reaktivcem podniknout nějaké to dobrodružství, zvlášť když si ho i on dokáže užít.

Název FURminator je hojně skloňovaný ve všemožných diskuzích, a tak jsem byla trochu skeptická, zda dokáže dostát svému jménu. Ovšem nebudu zapírat, že mě neodrazovala především jeho cena. A tak když se objevila možnost testování FURminatoru, neváhala jsem a přihlásila se. Zde máte naší recenzi verze Medium pro dlouhou srst. 

Prvotní myšlenku k vyvinutí FURminatoru dostala profesionální kadeřnice psů, která hledala způsob, jak se vypořádat s línáním psů. Poté, co vyzkoušela snad všechny na trhu dostupné prostředky, uznala, že neexistuje žádný nástroj, který by odpovídal jejím představám, a tak se rozhodla jej vyvinout spolu se svým manželem. A tak vznikl FURminator, který dokáže vyčesat i podsadu a tím omezit nepořádek, vzniklý vypadáváním chlupů. A zoufat nemusí ani majitelé koček či drobnějších domácích mazlíčků, na trhu jsou totiž k dostání i verze právě pro ně.

V minulosti jsem vyzkoušela hned několik různých hřebenů a kartáčů, ale žádný mi jednoduše nevyhovoval. Jako první jsem pořídila na doporučení v chovatelských potřebách takový ten klasický kartáč, který ovšem vezme jen na povrchu uvolněné chlupy, ale není možné s ním vyčesat podsadu. Pak jsem zkusila další, jakýsi kombinovaný kartáč, ale taktéž bez většího úspěchu. A když už jsem našla hřeben, který je schopný alespoň částečně vyčesat podsadu, tak bylo zase potřeba být velmi opatrná, protože hrozilo poranění kůže a navíc, dle reakcí Moja, bylo vyčesávání dosti nepříjemné.

S hrablem se mi moc dobře pracovalo, jelikož je pohodlné na držení, opravdu plynule klouže po srsti a nijak se v chlupech nezadrhává ani je nevytrhává, což naši čtyřnozí parťáci jednoznačně ocení. Je třeba si zvyknout, že se hrablo velmi rychle zaplní, takže po dvou, maximálně třech projetích srstí musíte hrablo očistit (alespoň v našem případě). Ovšem vyčesaná srst se z hrabla velmi snadno sundává, takže přidělané „udělátko“ na samočistění ani není třeba (zvláště u menších velikostí FURminatoru). Co mi malinko vadilo, byl fakt, že hrablo nepojme úplně všechny uvolněné chlupy, zvláště pak ty z podsady, a pak se vám kolem ruky vznášejí chomáčky chlupů, které jsou dosti otravné (ale to jsem zažila zatím u všech hřebenů a kartáčů, takže pro mě žádná změna).

Ačkoli hrablo vypadá ostře, nepoškozuje kůži ani srst psa

I po krátkém vyčesání byla Mojova srst viditelně lesklejší, což mě příjemně překvapilo. Další věc, co mě překvapila, bylo množství vyčesaných chlupů. Mojo totiž není ten typ psa, ze kterého ty chlupy češete a češete a přitom vůbec neubývají. Naopak, zatím vždycky jsem z něj vyčesala jen opravdu malé množství chlupů (kromě asi jednoho případu někdy před zimou). I z testovacího kratšího česání z Moja zbyla vcelku velká kopička chlupů, především z podsady. Dokonce, i když jsem jej po týdnu opět vyčesávala, tentokrát důkladněji, tak chlupů bylo ještě více. S čím jsem se u Moja již delší dobu potýkala, bylo prapodivné shlukování chlupů z vnější strany zadních nohou. Z mě neznámého důvodu se mu zde chlupy začaly podivně kroutit a vypadaly zacuchaně a velmi nekvalitně. S tímto problémem si nedokázal poradit žádný z hřebenů ani kartáčů tak, aby pět minut po česání chlupy nezaujaly předchozí „uskupení“. A musím říci, že FURminator tento problém zvládl vyřešit o něco lépe, ačkoli bohužel ne úplně.


Ráda bych zdůraznila, že FURminator skutečně nenarušuje srst. I když se na první pohled může zdát, že je hrablo ostré, tak srst neřeže. Stejně tak nenarušuje ani kůži psa. Samozřejmě je potřeba pracovat s citem a na hrablo nijak netlačit, aby nedošlo k poranění psa, zvláště pak na citlivějších místech, jako je např. břicho.

Mimo jiné jsem i zjišťovala, jak na tom jsou levnější napodobeniny FURminatoru a asi nebude překvapením, že i zde cena hovoří za vše. Nejčastějším neduhem napodobenin je ostrost hrabla, které nejenže řeže srst, ale způsobuje i zranění na kůži psa. Takže i zde je lepší si připlatit a zakoupit si originál. I samotný výrobce FURminatoru se snaží proti napodobeninám bojovat a na oficiálních stránkách furminator.com můžete vyplnit formulář, pokud máte podezření na padělání produktů této značky.

Pokud hledáte hřeben, který dokáže vyčesat nejen uvolněné chlupy, ale i podsadu, nenaruší srst ani kůži a zároveň nebude psíkovi česání nepříjemné, sáhněte po FURminatoru. Je to další z případů, kdy se opravdu vyplatí si připlatit a koupit si kvalitnější výrobek. Stojí sice necelých 600 korun, ale věřím, že vám vydrží dlouhá léta. Za sebe mohu říct, že tato investice se rozhodně vyplatí.

Moc děkuji Blogerky.cz za poskytnutí FURminatoru pro tuto recenzi :)