Už jste si někdy říkali, že už vás nebaví kupovat různé pamlsky, ve kterých vlastně ani nevíte, co je? Nebo je vaše spotřeba pamlsků příliš velká? Zkuste svému psíkovi nějaké pamlsky upéct, třeba tuňákové sušenky.

Ingredience:

• Hrnek mouky (rýžové, kukuřičné, celozrné žitné nebo jakékoli podobné mouky)
• Hrnek ovesných vloček
• Plechovka tuňáka (buď v rostlinném oleji nebo ve vlastní šťávě)
• 1/3 hrnku vody 

Postup:

Ovesné vločky rozmixujeme na ovesnou mouku a smícháme s moukou a tuňákem. Vodu přidáme podle potřeby, abychom získali tužší těsto, které půjde rozválet a vykrajovat.

Pomoučníme si vál a těsto rozválíme na plát, dělejte to raději po troškách, jelikož těsto má tendence se trhat, tak ať se s tím tolik netrápíte. Z těsta následně vykrajujeme různé tvary (ty si zvolte podle potřeby, pro menší psíky můžete vykrajovat menší, pro větší psy větší). Já vždycky vykrajuji větší i menší tvary najednou, abych využila co největší množství těsta na jedno vykrájení.

Výsledné sušenky jdou po upečení dobře lámat, takže pokud se vám nechce se sušenkami vykrajovat, můžete těsto jednoduše nakrájet nožem.

Sušenky pečeme v troubě vyhřáté na 175°C, 15-20 minut (do zlatova).

A voilá pamlsky jsou hotové

osobně doporučuji vykrajovat větší i menší tvary, abyste se s tím nebabrali půl dne

Hlavní pomocník a ochutnávač je vždy po ruce :)

Už jste někdy zažili situaci, kdy váš pohodový pes z ničeho nic vystartoval po psím kámošovi, se kterým si jindy normálně hraje? Popral se váš pes při hromadné procházce? Nebo jste zažili hlasité a agresivní reakce při nějaké psí akci? Nechápali jste celou situaci, nebo jste si jen řekli, že hlasití a protivní aktéři jsou prostě jen agresivní a nevyrovnaní psi? V tomto článku bych ráda probrala jednu z možných příčin některých konfliktních situací.

V první řadě je potřeba si uvědomit, jak funguje většina živých tvorů na této planetě. Nejdříve si položíme pár otázek. Vzpomeňte si na situaci, ve které váš pes reagoval jinak než normálně, např. když vystartoval po jiném psovi. A teď si zkuste vzpomenout, zda ve dnech, které této situaci předcházely, váš pes nezažil nějakou neobvyklou situaci, např. zda se bál při bouřce? Nenapadl ho cizí pes? Nebyli jste na nějakém intenzivním tréninku nebo na závodech? Zkrátka a dobře - nezažil váš pes nějakou stresovou situaci?

Mojův (vpravo) pohled hovoří jasně - z focení není úplně nadšený - během pár vteřin se zvedl a šel pryč

Stres, to je totiž velmi častá příčina různých problémových chování, jelikož u zvířat stres funguje stejně jako u lidí. Zkuste si představit, že máte den blbec, v práci se vám nedaří, šéf se po vás vozí, tlačí vás termín, nestíháte, prostě jste na pokraji zhroucení. Po tom všem přijdete domů nebo se sejdete s kamarády a tam posloucháte rádoby vtipné popichování. Jak budete reagovat? Zasmějete se a stres hodíte za hlavu nebo vybuchnete vzteky? Já bych tedy rozhodně vybuchla. A psi to mají stejně. Spousta lidí si vůbec neuvědomuje, že psi nejsou stroje, neuvědomují si, že i psi mají emoce, pocity a strachy. A proto jsou často psi neprávem označováni za dominantní, agresivní, nebo že jim přeskočilo.

Jak stres vlastně funguje?

Předem říkám, že nejsem odborník, takže žádná vědecká studie se zde konat nebude, nebojte. Zjednodušeně řečeno, stres je reakce na jakoukoli sebemenší zátěž ať už fyzickou nebo psychickou. Určitou míru stresu potřebujeme k tomu, aby vůbec mohl náš organismus fungovat, ovšem pokud je stresu příliš, může být až život ohrožující. Z toho vyplývá, že existují dva druhy stresu - eustres (pozitivní) a distres (negativní). Eustres v přiměřené míře stimuluje náš organismus a zvyšuje výkonnost, kdežto distres je nadměrná zátěž, která může organismus poškozovat, vést k různým onemocněním a v krajních případech i ke smrti.

Toto je řekla bych teorie, kterou cca zná každý z nás, ovšem co si málokdo ve spojení se psy uvědomuje, či mu to není známo, je fakt, že stresové hormony se z těla vyplavují i několik dní. A to může být právě příčinou "zkratkovitých" jednání psů. Když se stresové hormony nestačí z těla vyplavit a pes se dostane do další stresové situace, je pro něj těžší se s ní vyrovnat a tak může reagovat jinak než "normálně". Často jsem po vysvětlení této teorie slyšela reakce majitelů jako např. "Jo aha, tak proto ten můj pes vystartoval na toho druhého, vlastně si vzpomínám, že jsme předchozí den byli u veterináře, kde se bojí."

Je jasné, že asi nikdo z nás si nepřeje konfliktního psa, ale pokuste se své psy pochopit, snažte se přemýšlet o tom, proč udělali to, co udělali, ještě předtím, než je začnete trestat. A především se pokuste být stejně chápaví vůči cizím psům, nevíte, co ti psi mohli předchozí dny zažít, nevíte, jakou mají povahu.

Jeden ze znaků stresu - olizování se

A jak vlastně poznáme, že je pes ve stresu?

Zde jsou nejčastější příznaky stresu u psů (můžou se samozřejmě objevovat jednotlivě, ne všechny najednou):
• Časté olizování
• Drbání
• Funění a slinění
• Čichání
• Neklid
• Zívání
• Zamrznutí - pes nechce nic dělat, nechce si hrát, nereaguje na povely
• Nechuť - nechce si vzít pamlsek
• Zvracení
• Průjem
• Třes
• Ukrývání se
• Oklepávání
• Štěkání
• Kousání do věcí či majitele - více či méně silné
• Značkování
• Strnulý pohled
• Signály očí, uší a ocasu

Zamrznutí a nechuť cokoli dělat je také jedním ze znaků stresu

Na závěr bych chtěla dodat - snažte se svým psům více porozumět, všímejte si jejich řeči těla, všímejte si toho, co vám chtějí říct. Psi dokáží mluvit, vlastně toho namluví spoustu, ale lidé to většinou absolutně ignorují. Pokud se alespoň částečně pokusíte svému psovi porozumět, buďte si jistí, že se vám otevře úplně jiný svět a váš pes bude o to šťastnější.

Toto je chvíle, kdy se prolínají mé dva oblíbené světy - svět psů a svět konzolových a počítačových her. Hry jsem hrála, co si jen pamatuji, snad odjakživa, u jedné nejmenované online hry jsem strávila celkem velkou část života. Ovšem, co do mého života přišel pan Mojo, tak na hraní není tolik času, nebo spíše technika, takže se ve volných chvílích uchyluji ke sledování let's playů a streamů. Bohužel ale ve hrách není až takové množství psů jako takových, tak jsem se poohlédla po psovitých šelmách celkově...No a tady jsou:

1. Great Grey Wolf Sif | Dark Souls

Dark Souls, jedna z nejtěžších her, spouštěč záchvatů vzteku nebo také simulátor umírání. Ale mimo jiné také hra, kde najdete prvního zástupce psovitých šelem tohoto seznamu.
Great Grey Wolf Sif (velký šedý vlk, nebo také velká šedá vlčice) je společník sira Artoriase, která jej doprovázela do města Oolacile, kde se objevila nová hrozba v podobě šířící se nákazy Abyssu. Hluboko pod městem Oolacile tato dvojice narazila na Manuse, otce Abyssu. Při souboji s Manusem Artoriasovi došlo, že nemá šanci na vítězství a tak použil svůj štít, aby Sif ochránil pomocí magické bariéry. Artorias sice souboj přežil, ale byl nakažen a zkorumpován silou Abyssu.
Poté co Artorias zemřel, stala se Sif strážkyní jeho hrobu v Darkroot Garden, kde se snažila každému zabránit vejít do Abyssu, aby již nikoho nestihl stejný osud, jako Artoriase. Se Sif se ve hře setkáte jako s jedním z bossů.

Pozn.: Sifino pohlaví nebylo ve skutečnosti nikdy specifikováno. Jméno Sif samo o sobě je ženské jméno severského původu, proto o ní zde píši v ženském rodě.

2. D-Dog | Metal Gear Solid V: The Phantom Pain

Open world stealth hra, ve které se probudíte jako ústřední postava Snake po devítiletém kómatu a zjistíte, že jste přišli o většinu svých schopností, svůj tým, svou základnu a v neposlední řadě také svou ruku. Ale mimo jiné zde také naleznete dalšího psího zástupce herního světa.
Při jedné misi najdete jednooké štěně, které pošlete na mateřskou základnu, kde ho Revolver Ocelot začne cvičit. Aby vás DD mohl začít doprovázet, musí nejdříve vyrůst a podstoupit výcvik, vy mezitím plníte různé mise.
Jakmile DD vyroste, může vás doprovázet při misích a stane se vaší velmi účinnou zbraní. DD vám může označovat nepřátele či divoká zvířata a tak je můžete lépe sledovat v nerovném terénu. Ovšem opravdová zábava přichází v okamžiku, kdy se vám odemkne DDho výzbroj. Jeho první "uniforma" je plížící oblek s nožem, která z něj dělá velmi tichého zabijáka. Pokud dáte DDmu povel, tlamou vytáhne nůž, vyskočí na nepřítele, podřízne mu hrdlo a poté seskočí zpět na zem.
DDho si také můžete upravit, např. mu změnit barvu srsti na sněhově bílou, či vlkošedou.

3. Pompidou | Life is Strange

Life is Strange je příběhová adventura rozdělená do 5ti kapitol. V této hře hrajete za mladou Max, studentku fotografie, která má zvláštní schopnosti a dokáže ovládat čas. Z počátku se jeví, že schopnost vracet čas je skvělé, postupem času ale zjistíte, že každý zásah do minulosti má přímo gigantické následky, které mohou ovlivnit životy všech lidí ve městě.
Pompidou - kříženec pitbulla a německého ovčáka, je pes Franka Bowerse, drogového dealera žijícího v Arcadia Bay. Co je ovšem Frankovi ku prospěchu je fakt, že zachránil Pompidoua od jeho majitele, který jej využíval ke psím zápasům. Vůči cizím lidem je Pompidou ostražitý a spíše nepřátelský, ovšem vůči svému majiteli je laskavý a láskyplný. A dá se říci, že kdo je kamarád Franka, je kamarád i Pompidoua.
Frank má k Pompidouovi velmi silné citové pouto, proto si raději pořádně rozmyslete, co uděláte, jelikož vaše rozhodnutí, která mohou tohoto chlupáče ovlivnit, dokáží podstatně zamíchat celým dějem.

4. Dogmeat | Fallout série

Fallout je herní série z post apokalyptické budoucnosti odehrávající se především na jihozápadním pobřeží USA. Různé verze psa Dogmeata jsou v každém díle herní série Fallout.
Ve čtvrtém a zároveň nejnovějším díle najdete Dogmeata (německého ovčáka) u benzínové pumpy během chvíle strávené ve hře. Můžete na něj mluvit, chtít po něm předvést nějaké triky nebo ho vysílat na různá místa, kde by se mohl nacházet nepřítel nebo něco užitečného. Vaše hlavní postava, za kterou hrajete, jej zpočátku nazývá jednoduše "Pes" ("Dog"), ovšem během questu "Reunions" se od Mama Murphy dozvíte, že jeho pravé jméno je Dogmeat.
Dogmeatovi můžete také nasadit různé šátky, helmy nebo také ostnatý obojek. U čtvrtého dílu se vývojáři poslechli přání fanoušků a rozhodli se, že Dogmeat nebude moct ve hře zemřít. Proto se už hráči nemusí bát Dogmeata pouštět do boje, jednoduše o něj nepřijdou, i když po pár soubojích zjistíte, že Dogmeat je dobrý především ke krátkému odlákání pozornosti, než že by vám byl nějak extra platný.  V tomto díle Falloutu se stal předlohou Dogmeata pes hlavního designéra hry, River.

5. Bestie | Zaklínač

Zaklínač, co jen říci k Zaklínači? Asi jen - zahrajte si ho!
Z Geraltova deníku: "Pekelný pes zvaný bestie je bytostí ze záhrobí, přeludem, jenž přijal formu pekelného ohaře a který když jednou najde stopu oběti, nikdy z ní nesejde. Vesničané věří, že pekelný pes je vtělenou mstou bohů, kteří bestii posílají na zem jako trest za spáchané hříchy."
S touto bytostí se setkáte hned na začátku hry a je zároveň nejsilnějším oponentem v první kapitole. Jak už lze vyčíst z Graltova deníku výše, tvrdí se, že Bestie přichází na tento svět kvůli hříchům lidí a mstí se za jejich oběti. Ve hře budete mít hned několik adeptů, kvůli kterým přišla Bestie právě do Podhradí.
U Bestie jsou patrné dvě předlohy - pes Kerberos, hlídající Podsvětí, ze starořecké mytologie a román Pes Baskervillský od A. C. Doyla.

6. Dinki-Di | Mad Max

Mad Max, postapokalyptická akční hra, zasazená do světa stejnojmenné filmové série. Ve filmech, kde hlavní roli ztvárnil Mel Gibson, hraje Maxova psa australský honácký pes, o jaké plemeno se jedná v této hře, je těžké odhadovat - podle mě jde o jakéhosi křížence rotvajlera ve zbarvení australského honáckého psa.
Dinki-Diho předchozí "majitel" byl Scabrous Scrotus, syn vládce pustiny Immortana Joea. Scrotus Dinki-Diho zraní a skopne jej ze svého pojízdného korábu poté, co Dinki-Di neúspěšně zaútočí na Maxe.
Jako Max se probudíte téměř nazí, uprostřed pustiny, beze zbraně, bez vody, bez auta, zato ale s Dinki-Dim, který vás, jakožto Maxe, vezme na milost a stane se vaším parťákem. Úloha tohoto chlupáče je jednoduchá: pomáhat vám vyčistit minová pole. Dinki-Di (pojmenovaný po fiktivní značce psích konzerv) jezdí na korbě vaší bugyny a svým štěkotem a postojem vám ukazuje, kde se nachází mina, kterou můžete zneškodnit.

7. Riley | Call of Duty: Ghosts

S německým ovčákem Rileym se můžete setkat v single playeru hry Call of Duty: Ghosts. V této hře se ocitnete v post-apokalyptické budoucnosti, kde skupina zvaná Federace zaútočila na západní pobřeží Spojených států orbitálním bombardérem. Po vašem boku zde stane již zmíněný ovčák Riley, který vám bude nápomocen v některých misích. Nejenže vám bude pomáhat zneškodňovat nepřátele, ale dokonce jej budete moci sami ovládat.
Nemusíte se bát, že o něj v boji přijdete a budete muset pokračovat již bez něj, pokud Riley v misi zemře, začnete misi od začátku.

8. Amaterasu | Okami

Okami je řekla bych jedna z nejoriginálnějších a nejumělečtějších her jaké byly zatím vydány. Tato hra má úžasnou atmosféru, příjemný soundtrack a zkrátka je to skvělý kousek na odreagování.
Amaterasu, bohyně slunce v podobě bílé vlčice, je povolána na svět, aby jej zachránila od kletby démona Orochiho, který proklel zemi a vysál život z každé živé bytosti. V této doslova malebné hře hrajete právě za Amaterasu a pomocí jejích schopností ovládat nebeský meč postupně plníte úkoly a navracíte světu zpět jeho barvy, aby příroda mohla zase vzkvétat.
Celá hra je inspirována japonskou mytologií, např. i samotná Amaterasu je původně bohyně Slunce. Další zajímavostí je např. to, že v Japonsku a Evropě se o Amaterasu hovoří v ženském rodě, v severní Americe naopak pohlaví určené nemá.

9. Bezejmená polární liška | Never Alone

Never Alone je atmosferická indie hra s prvky dokumentu. Hrajete zde za malou dívku Nunu a polární lišku. Každá z těchto postav má jiné schopnosti a tak si mezi nimi můžete libovolně přepínat, abyste překonali různé nástrahy, v režimu pro dva hráče pak každý ovládá jednu z nich. Never Alone je totiž logická plošinovka, proložená mýty a příběhy eskymáckého kmene Iñupiaqů.
Hlavní příběh hry spočívá v tom, že vesnici malé Nuny postihla nekončící sněhová bouře a na vás pak je, zjistit původ této bouře a vrátit vše do pořádku. Na své cestě se setkáte s dobrými i zlými duchy, jedni vám pomohou, další vám naopak uškodí. Z dokumentárních videjí, která jsou vložena do hry, se dozvíte něco o eskymáckém společenství, jakou roli zde hraje právě liška, z čeho vychází eskymácká mytologie a mnoho dalšího.
Polární liška v této hře sice nemá nějaký konkrétní příběh, nemá ani jméno, ale dle mého rozhodně stojí za zmínku.

10. Tails | Sonic the Hedgehog série

Jedna z hlavních postav série her Sonic, dvouocasý lišák Tails, celým jménem Miles Prower (pozn. slovní hříčka na "miles per hour"). Je znám jako Sonikův parťák, nejlepší kamarád a také geniální mechanik. Poprvé se objevil v říjnu roku 1993 v 8-bitové verzi hry Sonic the Hedgehog 2. Co se týče hratelnosti, Tailsovi jeho dva ocasy umožňují po určitý čas létat, což je jeho výhoda.
Podle příběhu této herní série, byl Tails v mládí šikanován kvůli jeho neobvyklým dvěma ocasům. Pak ale jednoho dne potkal Sonica a chtěl být jako on. Tails začal Sonica doprovázet při jeho dobrodružstvích a stala se z nich nerozlučná dvojka.

11. Chop | GTA V

Hru GTA asi není třeba nijak zvláště představovat, asi každý kdo se alespoň trochu pohybuje ve světě her, ví, oč jde. Ale kdyby náhodou - jedná se o open world akční hru, odehrávající se ve fiktivním státě San Andreas (zde se nachází i město Los Santos, vytvořené dle předlohy Los Angeles), kde můžete dělat snad vše, co vás jen napadne - od plavání, přes vykrádání obchodů až po létání letadlem. Ale teď k našemu psímu hrdinovi.
Chop je rotvajler, kterého původně vlastnil Lamar Davis, po misi s názvem "Chop" se ho ovšem ujme Franklin Clinton.  Chopa můžete brát i na procházku nebo mu házet i míček. Na povel dokáže předvádět různé triky nebo napadnout jakoukoli osobu. Chop je k Franklinovi velmi loajální a v případě potřeby jej dokáže i ubránit. Jakmile se k němu Franklin doma přiblíží, začne si Chop vynucovat jeho pozornost štěkáním.


Hráli jste vy nějakou hru, ve které figurovala nějaká psovitá šelma? Která psí postava z her je vaše oblíbená? 

___________________________________________________________________________________________________

Zdroj obrázků: google

1. "Vždyť je to jen pes..."

2. "Jak s ní/nim můžeš spát v posteli?"

3. "Nechápu, jak můžeš trávit tolik času mezi psama místo, aby si chodil/a mezi lidi."

4. "Pes v bytě je chudák, pes má být na zahradě."

5. "Proč kupuješ tak drahý žrádlo? To já bych za to teda nedal/a, zvlášť když jsou i levnější."

6. "Proč sis vůbec pořídil/a psa?"

7. "To ti nevadí, že máš všude po bytě a na oblečení chlupy?"

8. "Mě by se nechtělo ho furt venčit, proto mám raději kočky."

9. "To dáváš všechny své peníze za cvičák?"

10. "Se psem je to otrava, vždyť nemůžeš jet ani na dovolenou, nic."

11. "A k čemu ti jakože jsou nějaké ty zkoušky a triky?"

Když jsem přemýšlela o zajímavých lidech, se kterými by stálo za to, udělat rozhovor na tento blog, jako první mě napadla Nikol Schneiderová, zakladatelka organizace Pet Heroes, zachránkyně psů a koček bez domova, studentka a v neposlední řadě také má kamarádka. Zajímá vás, co to obnáší vést organizaci na pomoc psům v nouzi? Nebo byste sami rádi pomohli, ale zatím nevíte jak? Níže se vše dozvíte.

Ahoj, mohla by si čtenářům představit sebe a svou organizaci?
Jsem studentkou ekonomického oboru na zemědělské univerzitě a před třemi lety jsem založila neziskovou organizaci na pomoc zvířatům s názvem Pet Heroes (dříve OS Beky). Vždycky jsem chtěla na světě něco změnit, a když jsem si adoptovala prvního psa, který pocházel původně z množírny, bylo jasný, že půjdu právě tímhle směrem. I když já vždycky říkám, že adopcemi pomáháme i lidem.   (-smích-)


Čím vším se Pet heroes zabývají?
Naším posláním je skutečně situaci opuštěných zvířat v naší republice změnit. Nechceme řešit následky, ale hledáme příčiny a jejich řešení. To je asi to nejsložitější, protože nikdo ještě pořádně nezmapoval, kde je reálně ten největší problém a řešení nenabídl. Taky poskytujeme komukoliv možnost se zapojit do změny světa k lepšímu. Máme mezi dobrovolníky seniory, studenty, ženy na mateřské, pokladní, ajťáky, grafiky, je jednoduše jedno kým jste, důležité je, že chcete pomáhat zvířatům a kolik jste ochotni jim dát svého času a energie. Potom se můžete zapojit do naší velké rodiny :)
Samozřejmě máme i samotné psy a kočky v dočasné péči, konkrétně v azylu u Mělníka, ale i po menších depozitech po Praze. Specializujeme se na handicapovaná zvířata.

Vzpomeneš si, kdy si vůbec začala s jakoukoli pomocí zvířatům? A kdy tě napadlo založit vlastní organizaci?
Jasně, bylo to na mé 18 narozeniny, kdy jsem si adoptovala svou první fenu. Začínala jsem na inzerci pejsků z útulků, hlavně na facebookové stránce Štěně v nouzi, aby se dostávali rychleji domů a pomáhala jsem organizacím, které mi byly sympatické, tam jsem se naučila spoustu věcí. Zkusila jsem na vlastní kůži, co jsou to množírny, jak to vypadá v nejrůznějších útulcích po republice, jak pečovat o zvířata, kterým někdo ublížil, a o rok později už založila organizaci vlastní.

Tato fenka vše změnila - první pes, kterého si Nikol adoptovala - Zori

Podporuje tě tvá rodina? Nebo jaký mají názor na to, co děláš?
Myslím, že tenkrát z toho nebyli moc nadšení. Psa jsme vždy měli maximálně jednoho a moje babička se zvířat bála. Najednou se museli smířit s tím, že když mě chtějí vidět, zvířata budou mou součástí. Navíc jsem měla problémy ve škole, protože jsem se do organizace položila opravdu naplno a zapomněla na svět okolo. Dnes už je to úplně jiné. Moje maminka a sestra jezdí prodávat na různé akce s naším charitativním stánkem, adoptovali si od nás fenku a k babičce někdy dovezu třeba tři psy a dvě kočky, když jedu na návštěvu. Vždycky jim dává piškoty a nadává mi, když je za něco pokárám, protože jsou to její miláčci. Myslím, že si uvědomili, že být na tomhle světě může mít i větší smysl než jen chodit do práce a koukat na televizi.

Jaká je tvá úloha v Pet heroes?
Jsem zodpovědná za chod organizace, vyřizuji papíry, sháním sponzory, zaučuji dobrovolníky, vymýšlím projekty, píšu články, hledám příležitosti, ve volném čase dočaskuji zvířata. Každý den se naučím něco nového a to se snažím zakomponovat do organizace. Myslím, že mou úlohou je vytvářet příjemné prostředí pro lidi, kteří zvířatům pomáhat chtějí a také udávat směr, aby ta změna, o kterou se snažíme, byla co nejefektivnější a ideálně trvalá.

Která z těch činností ti zabere nejvíce času?
Myslím si, že to byrokratické zatížení začíná být náročnější, než jsem si kdy dokázala představit. Hlavně stále hledat informace a zorientovat se v nich. Občas propadám pocitům marnosti z toho, kolik papírů je potřeba vyplnit, odvádí to pozornost od důležitých témat. Jinak trávím hodně času psaním článků nebo příspěvků na facebook. To mám naopak nejraději. Jsem hrozně ráda, že lidé sledují naši činnost, dává jim smysl, vždycky mě to nakopne a potom je radost psát příběhy dvounožek, kdo zase rozkousal peřinu, co se kterému psovi povedlo za legrační kousek a hlavně koho se povedlo zachránit. Pro nás je ten lajk nebo sdílení známkou toho, že to lidi baví, což je hrozně důležité. Pomoc má vycházet od srdce, přinášet pozitivní pocity na všechny strany, baví mě, když se můžeme společně radovat ze zachráněného života. Taky se ráda setkávám s lidmi a sdílím zážitky, úspěchy, ale i ty smutnější části. Na to mi teď naopak tolik času nezbývá, protože v organizaci pracujeme na velkém projektu. Dělala jsem přednášku o dobrovolnictví u útulků a určitě budeme dělat další. Tam bude zase šance se navzájem poznat a seznámit s dalšími podobně laděnými lidmi. Ve výsledku to nemusí být jen pro zájemce o dobrovolnictví, částečně tam představuji i naši činnost. Někdy je hrozně hezký se odpoutat od mailů a sociálních sítí a podat si s přáteli organizace ruku nad kávou. Jsme v tom přeci všichni namočení společně a my jsme také reální lidé, co si rádi povídají.

Jaká jsou podle tebe úskalí pomoci zvířatům v nouzi? Je tu něco, v čem organizacím např. zákony háží klacky pod nohy?
Hmmmm, těch úskalí je mnoho. Zjednodušila bych to na to, že problém je hlavně v neefektivním systému z nejrůznějších stran. Nesourodost útulků a neziskových organizací. Někde nedostatek a někde přebytek finančních prostředků. Slabé zapojení oficiálních chovatelských organizací, které si nepřipouští, že jsou součástí toho problému. Slabší legislativní opora. Velké množírny, ale i lidé, kteří nechávají jednou za život nakrýt svou fenu. A především absolutní neinformovanost veřejnosti, která o těch problémech vůbec nic neví. Tak se do toho těžko mohou zapojit a těžko se může něco změnit. Na tom budeme právě pracovat my v našem aktuálně rozpracovaném projektu.

Jaké případy psů ti utkvěly nejvíce v paměti?
Mě asi obecně dostávají nejvíc dva druhy zvířecích příběhů. Jeden je, když se nám podaří zvíře vytáhnout z nejhoršího, ale nezvládne léčbu nebo operaci. Potom člověk musí být odolný a nepřipouštět si, jak může být svět nespravedlivý. Druhý případ je zase úplně opačný. To je to, když se k nám dostane vychrtlý zanedbaný pes, který si očividně neprošel ničím hezkým, krčí se před rukou nebo ze strachu kouše. Takoví jsou nejčastěji právě z množíren. A společně zabojujeme a zvládne to. Nakonec jde do nového domova. Z toho se mi chce brečet radostí. Ne proto, že nás opouští a jde domů, ale právě proto, že to je ta chvíle, kdy už víme, že je po všem. Že teď už bude jen nekonečně šťastný ve své rodině, kterou jsme důkladně vybrali. To je mimochodem jeden z těch nejkrásnějších pocitů. Ta chvíle, kdy vidím, jak se dvě dodnes opuštěné duše setkají. Často v tom hraje velkou roli náhoda. Úplnou náhodou šla paní na stránku s pracími prostředky, kde úplnou náhodou sdíleli našeho psa a bylo to! Láska na první pohled. Zvedla telefon, zavolala, nasedla do auta a už byla u nás. Tak to prostě je a pro mě je vždycky čest být takových osudových setkání přítomna. Hlavně, když je potom vidím na fotografiích zavrtané do peřin nebo když nám noví páníčci vypráví zábavné příhody s jejich novou čtyřnohou ratolestí.

Který případ tě nejvíce zasáhl?
Myslím si, že Valentýna, která u nás ještě stále je. Ujela opravdu velký kus cesty, aby se k nám dostala, tenkrát jsme se jí snažili čistit rány a zachránit zadní nohy. Nepovedlo se to. Musela na operaci a bohužel ne jen na jednu. Tenkrát byla ještě prakticky štěně. Jenže ta její obrovská síla a vůle žít a všechno zvládnout, to je ohromná motivace. Stačí se podívat do toho jejího vždy vysmátého obličeje a vím, že jakýkoliv problém na světě není žádný problém, protože se na mě právě směje pes, který přišel o obě zadní nohy a ještě k tomu je ochrnutý. Valentýna může zemřít každým dnem, protože jí občas přestanou fungovat střeva a přesto lítá po venku s ostatními, kouše vás do nohou a rukou, mazlí se, dává pusinky. Chtěla bych, aby se konečně objevil někdo, u koho bude nejšťastnějším psem na světě, kdo ji bude chápat, milovat a bude pro něj tou nejdokonalejší bytostí. Protože to ona přesně je - dokonalá.

Proměna Valentýny, která stále ještě čeká na svůj dokonalý domov

Může se záchraně psů v nouzi věnovat každý? Co to pro člověka obnáší?
Určitě se tomu může věnovat každý, jen každý nemůže dělat všechno. Někdo se nemůže dívat na opuštěná zvířata, tak třeba pomáhá na akcích nebo od počítače. Někdo nemá tolik času, tak pomáhá finančně. Někdo naopak nemá moc peněz, tak pomáhá rukama. Všichni dohromady tvoříme ten celek, organizaci a každý, kdo odejde je pro nás výraznou ztrátou, protože zastával některý z dílků skládačky. Každá pomoc obnáší něco jiného, ale co je pro všechny dobrovolnické pozice stejné, je vysoká míra zodpovědnosti a spolehlivosti. Jinak je to podle toho, co kdo chce do pomoci zvířatům dát. Někdo má více času, někdo více peněz, někdo je v něčem profesionál a podělí se o vědomosti. A někdo má kombinaci. Každopádně kliknout na tlačítko sdílet nebo uspořádat benefiční koncert pro naši organizaci může každý. Nebo uspořádat mezi kamarády sbírku. Vzít si nějaké věci z našeho obchůdku, prodat je známým a výtěžek nám zaslat. Nebo tomu věnovat čas pravidelně a zařadit se mezi dlouhodobé dobrovolníky, kteří pomáhají s chodem organizace, od grafiky, bazárku, aukcí až po virtuální adopci. Taky stále hledáme dočasné pečovatele a pečovatelky o psy a kočky.

I takto může vypadat dobrovolnictví - vzít pejsky na procházku může téměř každý.

Jak sháníš dobrovolníky? Ozývají se ti spíše lidé sami?
Třeba se díky tomuhle rozhovoru někdo ozve (-smích-). Dělali jsme prozatím pilotní přednášku o dobrovolnictví, kde jsme vysvětlovali, co to vlastně obnáší, jak útulky fungují, co je trápí, jak se mohou lidé zapojit. My jsme ale hlavně otevření a pomocníky vítáme a co nejrychleji zařazujeme do procesu. Občas se nás ptají lidé na akcích, reagují na inzeráty, které rozvěšuji na internetu, někdy dáváme výzvy na sociální sítě nebo webové stránky. Někdy se zapojují i nové rodiny.

Jaká forma pomoci je pro tebe momentálně nejvíce potřebná?
Teď nás asi nejvíce tíží logistika v charitativním obchůdku. V Jičíně se nám nedaří najít nikoho ochotného, kdo by pomáhal s balením věcí. Taky hledáme v Praze někoho, kdo by měl větší auto nebo si uměl sehnat odvoz a organizoval by pojízdný stánek na akce, aktivně si je vyhledával a byl samostatný. Samozřejmě dobrovolníky několik měsíců zaučujeme, než jsou si jistí v tom, jak to funguje, takže se není vůbec čeho bát. Dáváme velký důraz na to, aby to byla hlavně zábava. Na akcích se všichni seznámíme, někdo donese bábovku, je to fajn odreagování se po náročném týdnu v práci, protože jsme na tom všichni podobně. Na konci je radost vidět, kolik se vydělalo na další činnost organizace.

Fotografie charitativního stánku ze dvou ročníků veletrhu For Pets

A jakými dalšími způsoby mohou lidé pomoci?
Mohou se zapojit třeba do virtuální adopce a dlouhodobě podporovat konkrétního pejska nebo kočičku. Potom jim chodí e-mailem jejich fotografie a informace o tom, jak se mají. Taky si mohou nastavit trvalý příkaz a dlouhodobě podporovat činnost celé organizace. Nebo se podívat na naše webové stránky a zjistit, co aktuálně potřebujeme z materiální pomoci. Těch možností je velká škála, vítáme i nové nápady a návrhy.

V naší republice je vcelku hodně organizací, které se zabývají pomocí psům. Dokáží spolu i spolupracovat? Nebo si spíše každý všímá svého?
Myslím, že hlavně organizace v Praze a okolí jsou kvůli velké koncentraci nucené okrajově spolupracovat, hlavně na umisťovacích akcích. Ale většina si spíš jen předává psy nebo kočky, když má plno, jinak si hledí svého. Panuje tu obrovská nesourodost, nejsme prozatím ve fázi, kdy bychom dokázali táhnout za jeden provaz úplně všichni, ale ty tendence se začínají objevovat. Hlavně "nová krev" začíná chápat, jak důležité je pro skutečnou změnu zvolit společný směr, chtějí se od nás učit a my zase čerpat nápady. Tak by to mělo správně být. Když se budou útulky a organizace nadále separovat a myslet si, že už všechno vědí, ničeho nedosáhneme. Taky obrovsky chybí profesionalizace.

Jak je na tom Česká republika oproti jiným zemím světa?
Ta otázka se zdá být jednoduchá, ale odpověď by byla na celou knihu. Oproti některým jsme na tom hůř, oproti jiným výrazně lépe. Myslím, že péče o opuštěná zvířata v Evropě odráží úroveň samotné společnosti konkrétní země. Na Ukrajině zuří válka a zvířata jsou tam po stovkách v útulcích s roztrhanými těly, umírají pod rukou krutých lidí, nemají co jíst a zcela přirozeně žijí na ulici. Jenže tam se mají špatně i lidé, takže psy tam podporují hlavně zahraniční dárci a organizace, které odtud odvážejí psy a hledají jim nové rodiny. Anglie a Německo jsou na tom samozřejmě lépe, je tam úplně jiné vnímání i neziskového sektoru jako takového. Myslím, že bychom se ale neměli s jinými zeměmi přímo srovnávat a omlouvat nás, protože jsme na tom lépe nebo nadávat, protože jsme na tom hůře. Měli bychom se dívat hlavně na to, co můžeme zlepšit a jaké pro to máme podmínky.

Mělas někdy chuť s tím vším skončit? Co ti pomohlo to neudělat?
Myslím, že ano. Ale měla jsem zodpovědnost za zvířata, lidi, kteří nás dlouhodobě podporují, za dobrovolníky, kteří do organizace dávají svůj čas a energii. To nejde jen tak zahodit. Začala jsem hledat cestu a objevila několik inspirativních lidí. Vrátilo mě to zpátky a nastavilo úplně jiný směr organizace, který dává větší smysl.

Jedna z mnoha proměn - v tomto případě paní Ježková

Co je pro tebe největší oběť?
Papírování. (-smích-)

Máš momentálně nějaké plány nebo cíle? Čeho by si chtěla dosáhnout teď, či v budoucnu?
Momentálně pracujeme na projektu, který by měl naši republiku zase někam posunout. Byla bych ráda, kdyby se do toho zapojilo co nejvíce lidí, dávalo to smysl a skutečně jsme to zvládli na profesionálnější úrovni. Tento rok jsme změnili název organizace, protože nás mnohem lépe vystihuje, s tím přicházejí i velké změny celé organizace, vážně se těším, až budeme mít první výsledky. Rádi bychom došli k trvalým změnám v naší společnosti, aby bylo méně opuštěných psů a koček a aby odcházeli domů mnohem rychleji. Věřím, že se nám to povede.

Kolik volného času ti zbývá? Máš vůbec čas na své koníčky? 
Mám ještě jednu práci a chodím do školy, takže teď ani moc ne. Ale v létě se chystám na výpravu do přírody, bez počítače a internetu. Už jsem ve sklepě vyhrabala i starý telefon na SOS volání. (-smích-)


Co pro tebe znamenají psi?
Živé bytosti, které mají právo na to být šťastné. A já mám možnost jim v tom pomoct.

Kdyby si mohla, změnila by si v něčem svůj život?
Měním ho neustále, ono to ani jinak nejde. Člověk se musí stále něčemu učit a rozvíjet, aby něco dokázal.

Máš nějaká přání?
Chtěla bych víc cestovat do zahraničí. Poznávat tam zajímavé lidi a odnášet si zkušenosti. Vidět krásná místa. Jednou bych chtěla skočit bungee jumping. A naučit se řídit po Praze. Oboje řadím na stejnou úroveň adrenalinu.

A poslední otázka, co by si vzkázala čtenářům?
Aby se nebáli toho pomáhat druhým. Ať už lidem, zvířatům, přírodě, čemukoliv, co jim osobně dává smysl. Aby nehledali, proč něco nejde, ale zamysleli se, jak by to jít mohlo. Myslím, že díky tomu můžeme být všichni šťastnější. A kdyby se jim líbila naše filozofie, aby se nám nebáli napsat a stát se jedním z hrdinů v Pet Heroes :)


Děkuji moc Niky za zajímavý a inspirativní rozhovor. Pokud byste měli chuť stát se jedním z dobrovolníků nebo byste měli nějaké otázky, můžete Niky kontaktovat zde info@osbeky.cz

Pár odkazů na závěr:

Aktuality z azylu XY
Charitativní obchůdek Druhá šance

Eshopů s obojky a vodítky pro psy na zakázku sleduji celkem velké množství. Jedním z nich je i Mutt & Go, od kterého jsem již několik měsíců plánovala pořízení hned několika věcí. A tak když se naskytla možnost, tak jsem neváhala.

Mutt & Go

V nabídce Mutt & Go naleznete opravdu všemožné produkty - různé druhy obojků, vodítek, postrojů, dále také tašky na venčení, pamlskovníky, sedáky, obaly na očkovací průkazy nebo i pelíšky. A to ve všemožných barevných kombinacích, s potiskem, bez potisku, se stuhami, zkrátka jak vás to napadne.

Moje objednávka

Původně jsem v první objednávce chtěla pořídit jen postroj, jelikož jsem se po absolvování semináře "Příprava na výkon" dozvěděla, že norský postroj, který jsme měli doteď, není vhodný na jakýkoli druh tahu, takže ani pro psa, který prostě tahá na vodítku. Chvíli jsem váhala, který postroj vůbec pořídit, pak ale padla volba na typ Tour. Pak mi ale můj vnitřní hlásek našeptával: "Když už, tak už...navíc, však budou Vánoce." A tak jsem se rozhodla objednat k postroji i obojek a vodítko.


Barevnou kombinaci obojku jsem měla vybranou už dlouhé měsíce dopředu, jelikož všeobecně mám tuto kombinaci ráda - a to kombinaci fialové se zelenou. Ovšem to bych samozřejmě nebyla já, kdybych měla to, co mají ostatní a tak jsem začala vymýšlet, jak bude naše sadička vypadat. Upřímně, když jsem pak dávala dohromady konečný popis všech tří věcí, připadala jsem si, jako bych sepisovala návod na sestavení jaderného reaktoru. O to víc jsem se bála, že něco nevyjde podle mých představ, jelikož jsem z minulosti měla špatnou zkušenost s výrobou obojku na zakázku, ovšem od jiného výrobce. Zkrátka a dobře, opravdu uznávám, že mé požadavky byly více než náročné, zvláště pak u postroje. A tak, když balíček se sadou došel, byla jsem rozpolcena, na jednu stranu jsem se nesmírně těšila, na druhou stranu jsem se bála, že něco nebude tak, jak jsem chtěla. Ovšem paní Ester vše splnila naprosto do puntíku přesně.


Co musím vypíchnout je komunikace a především rychlost. Po schválení mé objednávky jsem už za 3 dny dostala fotografii s hotovou sadou, která byla ihned odeslána. Musím se přiznat, že mě taková rychlost opravdu překvapila, vzhledem k tomu, co jsem si navymýšlela a ke všemu jsem měla 100+1 připomínku či otázku. Stejně tak nemůžu opomenout trpělivost a ochotu paní Ester v naší vzájemné komunikaci, jelikož se v tomto případě opravdu považuji za puntičkářského a náročného zákazníka.

Firmu Mutt & Go naprosto doporučuji všem. S mou objednávkou jsem naprosto spokojena a do budoucna bych chtěla pořídit ještě sedák a vodítko s amortizérem. Za velmi dobré ceny dostanete opravdu kvalitní produkty, které jsou vyrobené z kvalitních materiálů a to vše podle vašich představ.

Uznejte, že mu to prostě sluší :)

Neodvolatelní psi, kteří si pobíhají na volno a dělají si, co chtějí, asi majitelům bezproblémových psů moc vrásek nedělají, ovšem majitelům hárajících fen, psů v rekonvalescenci, či psů se špatnými zkušenostmi už můžou pořádně zavařit a ztížit veškeré snažení. Zde je 11 důvodů, proč není dobré pouštět na volno psa, který nemá spolehlivé přivolání. Toto téma také můžete nalézt rozepsané ve článku "Svoboda jednoho...".

1. Bezpečí především - pokud je od vás váš pes vzdálený x metrů, ne-li x desítek metrů, nemůžete tušit, co se kolem něj děje. Může se někde zranit, zapadnout do nezabezpečené šachty apod.

2. Ostatní psi - jak jsem již psala ve výše zmíněném článku, je několik skupin psů, kterým může váš na volno pobíhající pes dělat velké problémy. Jsou zde psi se špatnou minulostí - psi, kteří žili v izolaci, nejsou socializovaní, byli týraní apod. Psi, kteří mají se psy špatnou zkušenost - byli v minulosti napadeni a psů se od té doby bojí. Psi se zdravotními problémy či po operaci. Lidé s takovými psy mají už tak dost práce a starostí, i bez vašeho neovladatelného psa, neztěžujte jim to.

3. Lidé se strachem ze psů - myslím, že při venčení psa by páníčkové měli myslet i na ostatní a to nejen na ostatní pejskaře, ale i ostatní lidi. Je sice možné, že venčíte svého psa v lese nebo na poli, nebo kdekoli, kde není ani živáčka, ovšem nikdy nemůžete vědět, že nepotkáte člověka, který má strach ze psů.

4. Ohleduplnost a slušnost Aneb Základy slušného chování - kolem nás žijí i jiní lidé, kteří si žijí své životy. Každý z nás by si měl uvědomit, že nikdo cizí není zvědavý na naše volně pobíhající psy. Zvláště pak na ty přátelské jedince, kteří jsou zvědaví, po lidech skáčou nebo jim lezou do tašek apod.

5. Ohleduplnost vůči ostatním pejskařům - ne každý pejskař stojí o to, aby se jeho pes musel pozdravit a seznámit s každým chlupáčem v okolí, zvláště pak ve chvílích, kdy se svým psem cvičí či trénují na nějaký sport nebo zkoušky. Nebo si můžou jen hrát, každopádně pokud by stáli o kontakt s někým cizím, pak by se o to sami přihlásili, ostatně od toho umí lidé mluvit.

6. Hárající feny - co se týče volně pobíhajících psů, asi málokterý odolá "vůni" háravky a asi málokoho baví od své feny neustále odhánět psy, kteří fenku v tomto období neustále obtěžují. Co se týče fenek, pustit na volno hárající fenku bez přivolání, to už je holé bláznovství.

7. Zaběhnutí - ruku na srdce, pokud svého psa nedokážete přivolat ze snadné situace, myslíte, že se na něj můžete spolehnout v nějaké složitější? Můžete si být jisti, že se nezalekne např. rány z rachejtle nebo že se nepustí po stopě za nějakou zvěří? Psi sice mají vynikající čich a smysly obecně, ovšem také se mohou velmi snadno zaběhnout a ztratit.

8. Krádež - bohužel žijeme v době, kdy se někteří lidé neštítí ničeho, a z chovatelství se stal výnosný byznys. Česká republika se stala rájem množitelů a obchodníků se psy, kteří na zakázku kradou atraktivní plemena a vyváží je do zahraničí. A k tomu všemu stačí pouze na pár vteřin ztratit psa z dohledu.

9. Napadení jiným psem - tento důvod částečně vychází z důvodu č. 2. Nikdy nemůžete vědět, co jsou ostatní psi zač, jakou mají povahu, jaké mají zkušenosti nebo jakou mají minulost. Mějte na paměti, že existují plemena, kterým stačí jedno kousnutí a druhého psa zabijí. A pokud nepůjde o podobná plemena, proč zbytečně svého psa nechat podstoupit rvačku, ve které může být i vážně zraněn a 100% je to pro něj špatná zkušenost se psy a nepříjemný zážitek?

10. Vběhnutí pod auto - nejen, že zde riskujete zdraví a život vašeho psa, ale taky si koledujete o pěkný malér. Kdo si myslíte, že zaplatí škodu, pokud váš pes na volno způsobí autonehodu?

11. Způsobení škody, či ublížení na zdraví - představte si dva psy v zápalu hry. Myslíte, že takoví psi koukají kolem sebe a dávají pozor, jestli náhodou třeba kolem nejede cyklista nebo neběží malé dítě? Já myslím, že asi ne. Stejně tak si myslím, že to neřeší ani pes, který si zrovna užívá volného pohybu. Stačí málo a váš pes vlétne do cesty cyklistovi, ten spadne z kola a zraní se. Kde myslíte, že je vina? Ano, přesně na vaší straně. Vy máte za svého psa zodpovědnost a to, že nemá s nikým problém, nikoho nezajímá, pokud způsobí jakoukoli škodu, když je na volno, vy platíte veškeré náklady. A to se zde nebavíme o lidech, kteří jsou cholerici a pro ránu nejdou zrovna daleko.

Přivoláním zde míním okamžitou reakci psa na zavolání (a to reakci takovou, že přijde k majiteli, ne že okamžitě uteče kamkoli jinam) v jakémkoli prostředí, nejen na cvičáku. Pokud vašeho psa nezvládnete odvolat od čmuchání, od psích kámošů, od lidí a podobně, pak nemá přivolání. Je třeba zde být opravdu upřímný sám k sobě a reálně zvážit své schopnosti a svou hodnotu u psa. Psů v naší zemi žije opravdu obrovské množství a v některých městech jsou už teď zavedeny velmi přísné podmínky pro pohyb psů venku, je jen otázkou času, kdy i ostatní obce a města své podmínky zpřísní právě kvůli lidem, jejichž psi si dělají, co chtějí.