Denisa Sommerová, mladičká blondýnka, která dokáže zamíchat pořadím na menších i větších agility závodech. Aktuální mistryně Evropy družstev juniorů a 2. vicemistryně Evropy družstev juniorů mi poskytla rozhovor pro tento blog. Zajímá vás agility? Chcete vidět pohled mladého člověka, který se v tomto sportu pohybuje již od útlého mládí? Jaké to je startovat v juniorské reprezentaci? Pak čtěte dále...

Mohla by si čtenářům představit sebe a svou smečku a čemu všemu se věnujete?
Je mi 18 let a studuji obor veterinářství na střední škole. Do pejskařské rodiny jsem se už narodila, takže láska ke psům tu byla už od malička. Jako malou mě naprosto pohltil tanec a tančila jsem dokonce ve státní opeře, pak ale přišla další láska a to agility a bohužel se to nedalo dělat obojí, proto jsem se rozhodla svojí dlouholeté kariéry tanečnice vzdát a už se věnovat jen psům. Nebylo to snadné rozhodnutí, ale rozhodně toho nelituju. Nyní se tedy už můj cely život točí kolem psů. Založila jsem si i svůj agility klub, který se nám slušně rozrůstá, a já z toho mám velkou radost!  Kromě trénování také brigádně venčím a cvičím ostatní pejsky. Nicméně nechci, abyste si o mně mysleli, že jsem jen zažraný pejskař! Ráda si vyrazím s kamarády do kina, na nákupy, na party nebo jen tak pokecat :D kdo mě zná ví, že nuda se mnou rozhodně není.
V mojí smečce mám aktuálně 5 pejsků :) Jsou jimi 11letý voříšek Adam, 7letý kooikerhondje Arísek , 5letý borderák Roura, 3letá bavorská barvářka Bega a nejnovější člen naší smečky 5měsíční pudlík Bee . Naší hlavní naplní je agility, což je pro nás úplně vše, nicméně okrajově se věnujeme i dalším psím sportům, dogfrisbee a dogdancingu .

Smečka pohromadě - Bega, Bee, Error a Aramis

Tvá smečka je hodně rozmanitá, co tě vedlo k výběru právě těchto plemen?
Tak většinou to byla taková náhoda! :D Voříšek k nám přišel, když jsem si jela kupovat bundu do holešovické tržnice. Arísek se nám líbil v inzerátu v časopise, ale o tom plemeni jsem vůbec nic nevěděla. Rouru mi koupil taťka. Beganka je taťky, takže tu si vybíral on a jediný Bee byl vymodlený a asi dva roky jsem na něj čekala! Pudlíci mě naprosto uchvátili svojí energií a chutí do všeho.

Tedy sis ty sama vybírala pouze Beeho, jaké jsi měla při výběru pudlíka požadavky? Pořizovala sis ho záměrně na agility?
Já měla vybranou fenku, po které jsem věděla, že ho budu chtít, takže pak jsem jen čekala. Požadavek byl, že budu chtít hnědého trpaslíka, nakonec mám sice trpaslíka, ale černého :) A ano, Bee byl pořizovaný záměrně na agility a nejen na to, ale i na další sporty :)

Kdy a jak jsi se dostala k agility? 
Všechno to začalo, když jsem dostala svého úplně prvního vlastního pejska, jorkšírka Jessíka, v mých 9 letech. Jelikož mamka dělala se svým ovčákem dříve poslušnost, tak v Jessíkově roce za mnou přišla, že bychom taky spolu mohli začít dělat nějaký sport a volba padla, že zkusíme agility :) takže jsme si vyhledali cvičák a přišli si vyzkoušet jednu hodinu :)) od té doby mě to chytlo a drží se mě to až do teď! Bohužel pejsek se kterým to všechno začalo už není mezi námi...

Měla jsi někdy ve své agility kariéře chuť přestat? 
Ano měla a to několikrát, nicméně nikdy mi to dlouho nevydrželo a během pár dní jsem opět řádila na parkuru :D

Jak moc je agility finančně náročné? Jak to ty zvládáš jako student?
Agility v mém podání je dost finančně náročné. Jelikož závodím se třemi psy, tak startovné, tréninky, cesty apod. Já mám naštěstí úplně skvělé rodiče, kteří mě podporují + si také vydělávám sama :)

Co tě napadne, když se řekne slovo "agility"?
Když se řekne slovo agility, tak se mi vybaví vzpomínky, co jsme už zažili a budoucnost, ve kterou doufám :)

Jaké překážky jsou podle tebe nejtěžší na naučení, nebo zrovna tobě dělaly někdy problém?
Mně osobně dělala problém houpačka a myslím si i, že je to jedna z nejtěžších překážek na agility parkuru.

Jsou nějaké překážky, které nemáš ráda?
Ano, nemám moc ráda kruh a látkový tunel, protože pokud psovi neumožníte ideální dráhu, mohl by se jednoduše zranit.

Máš nebo měla jsi nějaké agility vzory?
Já nikdy žádný vzor neměla... Jsou lidi, od kterých čerpám inspiraci, ale úplně za své vzory je nepovažuji.

Když se koukáš na ostatní týmy, např. na závodech, jaké u nich vidíš nejčastěji chyby?
V poslední době mi přijde, že hodně lidé řeší techniku, ale když jim pak někdo postaví parkur s rovinkami, tak je pak problém psa nějak uřídit.


Co je podle tebe u agility nejdůležitější?
U agility je určitě nejdůležitější vztah pána a psa, bez toho to v agility moc nejde... Je důležité, aby pes důvěřoval pánovi a pán psovi!



10. - 12. července se v Rožnově pod Radhoštěm konalo EOJ, byl to tvůj poslední start v juniorské reprezentaci a myslím, že jsi se rozloučila hrdě. Jaký to byl pro tebe zážitek? Na co budeš nejvíce vzpomínat?
Ano, moje poslední EOJ... Snažila jsem se si ho užít co nejvíce to šlo a myslím, že na něj budu vzpomínat hoodně dlouho! Už hodně dlouhou dobu jsem se těšila, že svojí juniorskou kariéru ukončím takhle krásně v ČR :) Zážitků bylo spousty! Začalo to tím, že jsem měla tu čest přečíst slib všech závodníků, až přes náš krásný zahajovací taneček, ke kterému se nakonec spoustu lidí přidalo. Běhat se třema pejskama, když vás všichni tak bouřlivě povzbuzují, setkat se nejen s českými ale i zahraničními kamarády, které dlouho nevidíte, až po to, stát na nejvyšším stupínku při zvuku hymny vaší země! Těch zážitků je neskutečně moc a nelze je všechny takhle jednoduše popsat :)

Bylo těžké startovat se třemi psy na tak velké akci?
Úplně jednoduché to nebylo, ale snad jen jednou se stalo, že se mi kryly starty, takže jsem se jen přehodila v pořadí a běhalo se dál. Díky pomoci všech se to dalo zvládnout!


Cítila jsi na EOJ nějaký tlak? Vzhledem k tomu, že to byl bohužel tvůj poslední start jakožto juniorky.
Na takových velkých akcích je vždy cítit nějaký tlak. Ale ano, vzhledem k tomu, že to byl můj poslední juniorský start, tak byl tlak opravdu hodně velký! Říkala jsem si, že je to poslední možnost, jak v juniorech něco dokázat... Bohužel dvě malé chybky nás zřejmě připravily o dva tituly, ale o tom je agility! Štěstí hold nepřálo, ale když si najednou uvědomíte, že už nemáte šanci to napravit, tak to opravdu zamrzí.


Jaké jsou tvé další největší úspěchy? Jakých si nejvíce vážíš?
Jsme dvojnásobní mistři republiky juniorů (2013, 2014), mistři republiky družstev juniorů (2013), mistři republiky družstev dospělých (2014), mistři Evropy družstev juniorů (2012, 2015), vicemistři Evropy juniorů (2014), 2. vicemistři Evropy juniorů družstev (2015). Cením si naprosto každého úspěchu, ale hlavně toho, že jsme se už dokázali i prosadit mezi dospělýma a v roce 2013 jsme reprezentovali ČR na mistrovství Evropy a v roce 2014 dokonce na mistrovství světa!! MS bylo splnění mého velkého snu! :)


Máš nějaké agility cíle, kterých bys ještě chtěla dosáhnout?
Tak nejvíce bych si přála, aby nás agility stále stejně bavilo a užívali jsme si chvilky strávené spolu na parkuru na 100%! A nyní hodlám naplno zahájit svoji dospěláckou kariéru a doufám, že se nám bude dařit stejně jako v juniorech :)

Ty nejen že běháš se svými psy, ale také trénuješ ostatní týmy. Jak u tebe fungují tréninky? Přijímáš ještě nové zájemce?
Ano přesně tak, na trénincích panuje vždy příjemná atmosféra, snažím se lidem předat do nejvíce z mých zkušeností a pomoci jim s jejich problémy. Nyní mám pro nové zájemce stop stav, nicméně kdyby si chtěl někdo vyzkoušet tréninky pod mým vedením, tak pořádám pravidelně intenzivky a v létě tábor :)

Co bys vzkázala lidem, kteří třeba přemýšlí, že agility zkusí?
Určitě se toho nebát! Agility je pro všechny jak lidi, tak psy. Stačí vám, když pejsek bude umět základní povely a nic vám nebrání v tom, vzít svého psího miláčka a vyrazit na cvičák! Je to zábava jak pro něj, tak pro vás a rozhodně litovat nebudete!


Jaké jsou tvé celkové plány do budoucna? Nějaké studium či práce? Pořízení dalšího člena smečky? Závodní dráha i v jiném psím sportu?
Nyní budu začínat 4. ročník střední školy, takže bych ji chtěla v klidu ukončit a pak uvidím, kam mě nohy zanesou. Mým snem je jít k policii k psovodům, ale uvidím, zda se mi tento sen vyplní, a nebo zůstane pouze snem :) v současné době v plánu dalšího člena smečky nemám... A zavodní dráha  v jiném sportu? Rozhodla jsem se vrhnout na dogfrisbee, ale uvidíme, jak to půjde dát dohromady s agi. Nicméně se nechte překvapit :D

Co bys vzkázala našim čtenářům? :) 
Chtěla bych vzkázat, ať se rozhodně nebojí zkusit s pejskem nějaký sport, pro pejska je to vyžití a zábava!  Užívejte s pejsky každý den, který můžete, oni vám to vrátí svojí láskou a oddaností!

Základní, všeobecné informace

Jane Killion - Jak trénovat nemožného psa Aneb I prasátka mohou létat
Karen Pryor - Svého psa nestřílejte
František Šusta - Trénink je rozhovor...ve kterém má i váš pes co říct
Kathy Sdao - V životě je spousta věcí zadarmo
Jean Donaldsonová - Lidé a psi: Střet kultur
Barry Eaton - Psí dominance: Mýtus, nebo skutečnost?
František Šusta - Trénink je v hlavě...v té vaší, i v té zvířecí

Komunikace a chování psů

Turid Rugaas - Konejšivé signály
Turid Rugaas - Štěkání, zvuk psí řeči
John Bradshaw - Cesta do psí mysli
Stanley Coren - Co má pes na mysli: Jak pochopit psí uvažování
Stanley Coren - Co má pes na jazyku: Jak porozumět psí řeči
Elli H. Radingerová, Günter Bloch - Vlčí mluva pro pejskaře

Specializace, jednotlivé metody, psí sporty

Susan Garrett - Shaping: I váš pes může být šampion
Morten Egtvedt a Cecilie Koeste - Klikrtrénink pro vašeho psa
Alena Smolíková - Od psích triků k dogdancingu
Veronika Urbášková, Yvona Andrová - Dogfrisbee
Claudia Fugazza - Dělej to po mně: Jak se psi učí napodobováním
Eva Bertilssonová, Emelie Johnson Veghová - Agility od startu až k cíli
Kristýna Dostálková - Nosework

Reaktivní psi, problémové chování

Leslie McDevittová - Poslušnost i bez vodítka
Jean Donaldsonová - To je moje!
Turid Rugaas - Tahání na vodítku: Jak mu předcházet a jak ho psa odnaučit

1. "Pes by neměl jíst syrové maso, protože pak bude agresivní." - Toto tvrzení je ničím nepodložené, v dnešní době jsou tisíce psů krmení syrovým masem a u žádného se míra agrese nijak nezvýšila.

2. "Velký pes nepatří do bytu." - Psi jsou smečková zvířata, takže pokud to přeženu, tak by se dalo říci, že jakkoli velký pes bude šťastný i v garsonce, pokud tam s ním bude jeho pán. Můžete mít zahradu klidně i několik akrů, ale pokud tam váš pes bude neustále sám, nebude ani z poloviny tak spokojený, jako pes v bytě s dostatečným vyžitím. Takže nebojte se mít v bytě velkého psa, pokud ho dokážete dostatečně zaměstnat.

3. "Když pes vrtí ocasem, znamená to, že má radost." - Toto může být z části pravda, ovšem poněkud překroucená. Pokud pes vrtí ocasem, je to především znamení stresu, zda je pozitivní či negativní, to už napoví řeč zbytku těla psa; hodně také záleží, kterou částí ocasu pes vrtí.

4. Preventivní odčervení - Toto celé slovní spojení je nepochopený mýtus. Je potřeba si uvědomit, že odčervení je jednorázová záležitost, nemá žádné trvání. Tudíž pokud psa odčervíte a on druhý den přijde do kontaktu s jiným psem, který je začervený, případně s trusem již začerveného psa, pak se může nakazit i váš pes, jelikož odčervení mu neposkytuje žádnou obranu proti vnitřním parazitům. Dá se tedy říct, že odčervování je prakticky zbytečné, někteří psi ho navíc špatně snáší. Lepším řešením je dávat pravidelně na rozbor vzorky stolice, které organismus vašeho psa nikterak nezatíží, finančně vás to vyjde stejně a navíc budete mít jistotu, že do psa necpete nic zbytečně.

5. "Pes si nesmí dovolit vrčet na svého majitele." - Tuto větu jsem viděla už nesčetněkrát a vždy mě dohání k šílenství. Je třeba si zde uvědomit, že vrčení je pouze a jen způsob komunikace, kterým vám váš pes dává najevo, že je mu daná situace nepříjemná. Je to pouze a jen varování a upozornění, za které byste svého psa rozhodně neměli trestat. Trestání vrčení bude mít výsledek pouze jeden - pes začne místo vrčení útočit a to asi nikdo z nás nechce. Asi většina lidí, kteří tuto větu pronáší, nejspíš absolutně ignorují jakýkoli způsob komunikace svého psa, jelikož žádný pes nezačne jako první vrčet. Vrčení často předchází řada konejšivých signálů, kterými pes říká "Tohle se mi nelíbí, nedělej to prosím". Pokud tento zdvořilý projev člověk i nadále ignoruje, je pes nucen přitvrdit a tak zavrčí, což by se dalo do lidské řeči přenést jako okřiknutí - "Hej, řekl jsem, že se mi to nelíbí, tak s tím už konečně přestaň." No, a pokud i toto člověk ignoruje, pak pes nemá jinou možnost. Jsou to naši přátelé, kteří nám tolerují neskutečné množství hrubostí a neférovosti. Nechcete, aby váš pes na vás vrčel, pak jej k tomu nenuťte a naučte se číst jeho signály, kterými vám dává najevo, že mu je něco nepříjemné.

6. "Psi z útulků jsou agresivní a nevyrovnaní." - Ano, je sice pravda, že se do útulků často dostávají psi, kteří byli týraní, mlácení nebo byli v naprosté izolaci. Ovšem většina sdružení a organizací, které umisťují opuštěné psy do nových domovů nejprve tyto pejsany dají psychicky do pořádku a až poté jim hledají nový domov. Ovšem psů, kteří potřebují nějak psychicky napravit, či převychovat, je pouze část, takže se není čeho bát. Není nic jednoduššího, než pejska před adopcí párkrát navštívit, zajít s ním na procházku a zjistit, jak na tom je.

7. "Starého psa novým kouskům nenaučíš." nebo "Starý pes se nedá vychovat." - Téměř každý pes se dá převychovat, těch, kteří ne, je opravdu jen velmi velmi málo. U štěňat je výchova rychlejší a snažší, jelikož jsou jako "nepopsané stránky papíru", u starších to jde pomaleji, jelikož u nich je často nežádoucí chování hodně upevněné, mají často hodně zlozvyků, to ale neznamená, že to u nich nejde.

8. "Malí psi můžou chodit na kočičí záchod, protože nepotřebují pohyb, tak není třeba s nimi chodit na procházky." - Každý pes potřebuje pohyb a především zaměstnat hlavu, nezávisle na tom, zda jde o čivavu nebo německého ovčáka. Pro psy je mimo jiné jednou z nejpřirozenějších věcí čichání, potřebují si očichat, co je v okolí nového. Nechcete-li psa venčit, pořiďte si kočku.

9. "Člověk by měl procházet první dveřmi, aby pes věděl, kdo je vůdce smečky." - Jeden z nesmyslných mýtů o jakési "psí dominanci", vašemu psovi je opravdu jedno, zda projde první dveřmi on nebo vy, do dveří se většinou hrne proto, že je zvědavý apod.

10. "Krátkosrstý pes nelíná, na rozdíl od dlouhosrstého." - I krátkosrstí psi línají. Nelínají plemena jako např. yorkšírský teriér, pudl nebo bišonek, dále také tzv. hrubosrstá plemena, jejichž srst nelíná, ale je třeba ji trimovat, k těmto plemenům patří např. knírač nebo řada teriérů.

11. "Fenka by měla mít alespoň jednou za život štěňata." - Absence březosti fence zdraví nijak nezhorší. Březost i porod je pro fenu velká zátěž a vždy je zde riziko nějakých komplikací, jako je např. zánět dělohy. Stejně tak porod štěňat nemá vliv změnu povahy. Často se také říká, že březost a následný porod vyřeší problémy fenek trpících na falešky, to je ovšem též ničím nepodložený mýtus.

Když jsem se dozvěděla, že vyjde nová kniha o učení psa metodou napodobování, nijak mě to nezaujalo, nemyslela jsem si, že by to bylo nějak výjimečné. Pak jsem ovšem viděla ukázku z DVD, které je součástí knihy a byla jsem překvapená a ohromená a tak jsem si knihu objednala. 

Jako první jsem shlédla přiložené DVD a mé reakce byly jaksi monotónní - udivený výraz, pokleslá brada a hlášky typu: "To jako vážně?" Upřímně i po x knihách, které jsem o učení a výcviku psů přečetla, jsem si nějak nedokázala představit, že by se psi mohli naučit něco tím, že jim to člověk ukáže a pes to pak zopakuje. Není to tím, že bych psy nějak podceňovala nebo je považovala za hloupé, spíše naopak, ovšem v tomto ohledu asi pokulhávala má fantazie.

DVD obsahuje ukázková videa, jak z tréninků autorky s její ČSV Indie, tak i z následných seminářů a skupinových tréninků. Učení touto metodou je na videjích prezentováno hned na několika psech, od rotvajlera po borderku, což hovoří o tom, že napodobovat se dokáže naučit jakýkoli pes. DVD je taktéž doplněno ukázkami chyb, kterým se vyhnout, stejně tak porovnáním špatně provedeného předvedení s tím správným.

Teď k samotné knize. V té se zpočátku dočtete o tom, jak se autorka vůbec k této metodě dostala, co ji k tomu vedlo a jaké byly její prvotní zkušenosti. Následuje krátký popis sociální inteligence psů, krátké info o jejím vzniku apod. Dále pak následuje popis přípravy na výcvik touto metodou, která je rozdělena do dvou základních fází. Když pes zvládá obě tyto fáze, přechází se na učení nových cviků a následně na zavádění nových povelů. Vše je doplněno ilustračními fotografiemi. Popis postupů a jednotlivých fází je krátký a velmi dobře vysvětlený, stejně tak následné učení nových chování, či celých sekvencí.

Závěrečná kapitola se věnuje tématu sociálního učení psů. Jsou zde zkrácené popisy různých studií psího učení doplněné citacemi jejich autorů. Tato kapitola je psána poněkud jiným stylem, který mi silně evokoval chvíle, kdy jsem se pročítala skripty ke státnicím.

Celkově knihu hodnotím naprosto pozitivně, rozhodně tuto metodu s panem Mojem vyzkouším (takže můžete v budoucnu očekávat nějaké video), jelikož si myslím, že touto metodou lze zlepšit vzájemný vztah a psovo vnímání vaší maličkosti, což slibuje i samotná autorka knihy. Takže rozhodně knihu doporučuji všem, kteří se chtějí dozvědět něco nového a chtějí se svým psem vyzkoušet i jiné metody a zůstat u zábavných forem výcviku. 

Sem tam přemýšlím, jaké musí mít lidé znalosti a jaké mají požadavky, když si pořizují štěně. U bez PP psů je to asi jasné, že budou nejspíš vévodit nízká cena, hezký čumáček a pokud možno, co nejhezčí pohádka okolo. Jak na tom ale jsou lidé, kteří si pořizují PP štěně? Ona skutečnost, že si někteří jedinci stěžují na PP chov, protože jejich PP pes je na veterině častěji než sousedův voříšek a podobně, pouze podporovala mé negativní vyhlídky. A tak jsem se rozhodla udělat jakýsi průzkum v různých facebookových skupinách, abych zjistila, jak na tom lidé jsou.

Musím uznat, že některé odpovědi v dotaznících mě mile potěšily, u jiných jsem se naopak naprosto zhrozila. To se totiž pak člověk nemůže divit, že něčí PP pes má vady srdce, má těžkou displazii nebo podobně, jak by taky neměl, když požadavky jeho majitele byly modré oči, hezká barva nebo nízká cena. Co vlastně lidé čekají, když jejich požadavky na štěně nemají nic společného s tím, jaké vlastně chtějí, aby jejich štěně bylo? Co lidé čekají, když prohlásí, že chtějí zdravé štěně a pak neudělají absolutně nic pro to, aby si skutečně zdravé štěně vybrali? V dnešní době, kdy jsou u spousty plemen povinná vyšetření, jejichž výsledky jsou volně k dispozici na internetu.

Ale teď k některým výsledkům mého dotazníku. Ještě dodám, že dotazník jsem sdílela jak ve všeobecné pejskařské skupině, tak i ve skupině border kolií, australských ovčáků, šeltií, papilonů a čivav. Což mělo nejspíš za následek to, že nejčastěji odpovídali majitelé právě těchto plemen, ale také německých ovčáků, huskyn, československých vlčáků a objevili se i majitelé např. louisianského leopardího psa, kooikerhondje nebo akity inu. (podrobný výpis plemen najdete na konci článku)



Určitě také stojí za zmínku otázka "Co se vám na chovu vašeho plemene nelíbí a co byste změnili?", jelikož se zde objevily i takové odpovědi, které odporují skutečnosti. Jako například stížnost, že se do chovu určitého plemene pouští příliš málo jedinců, protože jsou kladeny příliš velké nároky, ze kterých by se dle autora odpovědi mělo slevit. Paradoxem je, že se jedná o plemeno, které má velmi benevolentní podmínky uchovnění - 2 výstavy + klasické podmínky jako minimální věk, sestouplá varlata u psů apod., zdravotní testy absolutně žádné. Já si naopak myslím, že u většiny plemen by se měly podmínky ještě zpřísnit, spousty plemen psů nemají povinná zdravotní vyšetření, na povahu také nikdo moc nehledí a pak to dopadá tak, že jsou do chovu připuštěni labilní nebo nemocní jedinci. Je přeci záměrem klubů vést chov tak, aby se co nejvíce zachoval standard plemene ne?



Další odpověď na tuto otázku, která mi utkvěla v paměti, byla stížnost na módnost plemene. Což by nebylo nic špatného, kdyby autor v otázce požadavků na štěně neuvedl, že chtěl štěně bez vloh k práci, ke které dané plemeno bylo šlechtěné a většina dnešních jedinců tyto vlohy stále má. Nebudu chodit kolem horké kaše, jedná se o pastevecké vlohy. Ano nejedná se o práci, která by u nás byla využívána, ovšem pasení je to, co dělá toto plemeno tímto plemenem a ignorování pasteveckých vloh (pasení psů, lidí, dětí apod.) často vede k psychickým problémům, které jsou až život ohrožující.
Další fakt, kterého jsem si všimla, bylo, že lidé, kteří uváděli, že se štěnětem měli jakékoli výstavní ambice, často nezmínili otázku zdraví nebo povahy. Samozřejmě na výstavních ambicích není nic špatného, když se tomu někdo chce věnovat, proč ne, ale hledět pouze a jen na exteriér a ne na povahu nebo zdraví, to je dle mého zkáza plemen, ale to by bylo na jinou diskuzi.


Na závěr bych chtěla říct, že já sama jsem byla opravdu hloupá, když jsem si pořizovala pana Moja. Mezi mé požadavky sice patřily zdraví, typická bordeří povaha a podobně, měla jsem požadavky i na barvu (původně jsem chtěla hnědobílého pejska s pálením) a především jsem chtěla psa s PP, ovšem neudělala jsem nic pro to, aby to tak skutečně bylo. Neověřila jsem si informace, nezjistila jsem si ani nic o dědičných vadách, natož abych studovala výsledky vyšetření Mojových příbuzných, a to jsou volně dostupné na internetu. Jak už jsem psala v článku PP vs bez PP, byla jsem ukvapená a neřídila se rozumem, a právě proto dnes mám bez PP psa, který je snad zdravý, ovšem povahou se typické borderce moc nepodobá, protože jsem chtěla pejsana tak moc, že jsem nebyla ani ochotná si chvíli počkat a tak jsem brala první štěně, které se naskytlo a to je asi ta nejčastější chyba. Ano, takto to udělal kde kdo (v okruhu mých známých je hned několik takových lidí), někdo měl štěstí a hned na poprvé narazil na super chovatele a super vrh, někdo hold to štěstí neměl, jako například já.

Samozřejmě nikdo není bezchybný ani neomylný, ovšem měli bychom si uvědomit své chyby. Pokud si člověk nedá práci s hledáním štěněte, pak nemůže čekat, že vše bude v pořádku, ačkoli štěně bude mít PP. Proto čerpejte co nejvíce informací o daném plemeni, které si chcete pořídit, i když nemáte třeba chovatelské ambice, přeci každý chce mít zdravého psa. Zajímejte se o výsledky vyšetření, seznamujte se s rodiči byť i jen potenciálního štěněte, udělejte vše pro to, aby vaše štěně bylo takové, jaké chcete.

Výpis plemen z dotazníků:

Afgánský chrt, Akita inu, Americký pitbullteriér, Americký stafordšírský teriér, Anglický kokršpaněl, Australská kelpie, Australský ovčák, Barzoj, Belgický grifonek, Belgický ovčák - Groenendael, Belgický ovčák - Malinois, Bernský salašnický pes, Bílý švýcarský ovčák, Bloodhound, Bobtail, Boerboel, Border kolie, Border teriér, Bostonský teriér, Boxer, Cane Corso, Československý vlčák, Český strakatý pes, Čivava, Čínský chocholatý pes, Faraonský pes, Flat coated retriever, Francouzský buldoček, Holandský ovčák, Hovawart, Chodský pes, Irský teriér, Jagdteriér, Jezevčík, Kavalír king charles španěl, Knírač, Kooikerhondje, Krátkosrstá kolie, Labradorský retriever, Louisianský leopardí pes, Mops, Německý dlouhosrstý ohař, Německý ovčák, Papilon, Parson russell teriér, Pyrenejský horský pes, Rotvajler, Saluki, Samojed, Shiba inu, Sibiřský husky, Slovenský čuvač, Stafordšírský bullteriér, Šeltie, Velký švýcarský salašnický pes, Vizsla, Výmarský ohař, Welššpringeršpaněl, West highland white teriér, Yorkšírský teriér, Zlatý retriever

Pozn.: Dotazníků, které se daly použít bylo 196, z toho se odvíjí daná procenta uvedená v grafech. Taktéž tímto děkuji všem, kteří se zúčastnili :)

Hlavolamy jsou skvělý způsob, jak psa zabavit v deštivém počasí, když má pes klidový režim, nebo prostě jen tak. Jsou taky skvělým nástrojem ke zvýšení sebevědomí psa. Mimo jiné hlavolamy především podporují čichání, což psy přirozeně zklidňuje. Je to pro ně jakási odpočinková aktivita, něco jako je pro lidi sledování televize nebo čtení knihy. Každý potřebuje odpočinek a stejně tak i naši čtyřnozí přátelé. V tomto článku vám přiblížím základní pravidla a také návody na některé hlavolamy, které si můžete vyrobit doma.

Základní pravidla:

• Je potřeba pejskovi hlavolam ztěžovat postupně. Jelikož cílem hlavolamu je psa uklidnit a zvednout mu sebevědomí a toho nedosáhneme, pokud jej postavíme před těžký hlavolam, který neví jak vyřešit. Takže vždy po malých krůčcích ztěžovat.
• Pejsanovi nepomáhejte, nenapovídejte, nechte ho, ať si na řešení přijde v klidu sám.
• Pokud pes hlavolam začne ničit, nejspíš jste nastavili hlavolam příliš těžký - uberte na obtížnosti.
• Když pes s hlavolamem pohybuje po zemi, přidržte ho (pokud se nejedná o balonek nebo klubko, kde je smyslem s hlavolamem hýbat).
• Naučte psa, že musí počkat, než hlavolam připravíte, následně ho může vyřešit, až když mu dáte slovní povel (např. "můžeš", "oki", "go" apod.).
• Ukončení hlavolamu nechte na pejsanovi, ten vám nejčastěji dá vědět, že je s hlavolamem hotov tím, že se na vás podívá

Krabice s výplní

Na tento hlavolam vám bude stačit krabice od bot + nějaká výplň (např. tenčí papír, kousky látky nebo několik balonků)
Krok 1 - vezměte si prázdnou krabici a vložte do ní pár pamlsků
Krok 2 - do krabice dejte trochu výplně + pár pamlsků, které ideálně položte na výplň
Krok 3 - teď můžete pamlsky dát i pod výplň, aby pes musel pamlsky více hledat
Krok 4 - do krabice dejte zbytek výplně a pamlsky můžete rozložit jakkoli vás to napadne
Pozn. u tohoto hlavolamu je potřeba psovi krabici držet, aby s ní nesmýkal po celém pokoji.

Čmuchací koberec

Na tento hlavolam můžete využít jakýkoli druh koberce či koberečku s vyššími vlákny, často se používají žinylkové koberečky do koupelen, žinylkové násady na mop apod. Vyrobit si ho můžete i sami doma z odřezků různých látek apod. Já mám vyrobený malý kobereček z bambulí napletených na kanavě.
Použití tohoto hlavolamu je snadné - jednoduše rozprostřete pamlsky a nechte hafušu, ať si je najde.

Muffinovník

Pro první fázi tohoto hlavolamu vám bude stačit forma na muffiny, tzv. muffinovník. Pro vyšší lvl můžete použít tenisáky či jakékoli balónky, které jistě doma najde každý, k zakrytí děr s pamlsky.
Krok 1 - vezměte muffinovník a do každé prohlubně dejte pamlsek
Krok 2 - když už pejsek ví, že jsou pamlsky v prohlubních, můžete je začít přikrývat balonky. Začněte s jedním balonkem (pamlsky dejte i do nezakrytých děr)
Krok 3 - postupně zakrývejte více a více děr
Pozn. opět hlavolam přidržte

Šňůra s pamlsky / Klubíčko s pamlsky

Další hlavolam, který si můžete bez problémů vyrobit doma. Stačí rozstříhat jedno až dvě stará trička na proužky, které následně svážete k sobě a tak vám vznikne delší šňůra.

Verze 1 - Šňůra s pamlsky
Toto je jednodušší verze. Jednoduše rozložíte šňůru po zemi, jak jen vás napadne a do šňůry po různu rozházíte pamlsky, pejsana pak necháte, ať si pamlsky hledá. Když už pes tento hlavolam dobře zná, můžete začít ztěžovat obtížnost tím, že šňůru začnete po kouskách smotávat spolu s pamlsky do klubíčka a tím se dostáváme k verzi č. 2.

Verze 2 - Klubíčko s pamlsky
Postupně smotávejte šňůru do klubka a do záhybů vkládejte pamlsky. Smotávejte klubko opravdu postupně, ať je psovi jasné, že klubko musí rozmotávat.

Koupené hlavolamy

V dnešní době je na trhu spoustu různých verzí hlavolamů pro psy. Nejčastěji bývají ze dřeva nebo z plastu. Obsahují různé posuvné mechanismy, vyndavací části, šuplíky apod. Takže pokud se vám nechce nic vyrábět, pak můžete rozhodně sáhnout po některém takovém. Firma Trixie má celou řadu různých hlavolamových hraček, od balonků na pamlsky po složitější mechanismy s šuplíky a skrýšemi.

Vyrobené hlavolamy

Hlavolamy si opravdu můžete vyrobit z čehokoli, co vás jen napadne, ať už je to krabice, plato od vajec, PET lahev, rolička od toaletního papíru, tuba od brambůrek, prostě z čehokoli. Ovšem vždy musíte brát v úvahu materiál, určitě nepoužívejte nebezpečné materiály, které by mohly psovi ublížit. Více inspirace a informací o hlavolamech můžete najít na kurzech a seminářích Hersenwerku, jak se hlavolamy také nazývají.

Takže vzhůru do toho...

Asi každý z nás se minimálně jednou setkal s větou: "Nebojte se, on je hodný..." nebo: "On si chce jen hrát," od cizího pejskaře v okamžiku, kdy jste si z jakéhokoli důvodu nepřáli, aby cizí pes šel k tomu vašemu, místo, aby si psa přivolali a připli na vodítko. Ano, je sice důležité vědět, co je přibližující se pes zač a asi každý majitel by měl svého psa znát, ale ne vždy tomu tak skutečně je. 

Je potřeba si uvědomit, že mezi námi nejsou pouze přátelští a pohodoví psi, kteří mají rádi společnost dalších psů. Jsou psi, kteří jsou např. po špatné zkušenosti ke psům nepřátelští nebo se jich naopak bojí a to, že se k nim přiřítí cizí pes jako buldozer, není úplně ideální situace a jejich majiteli to dosti ztěžuje jakoukoli nápravu. Dále můžeme potkat psa, který je po operaci nebo po nějakém zranění a má klidový režim a nějaké juchání cizího psa mu může i dosti ublížit. V neposlední řadě můžeme potkat hárající fenku, kterou ten den už obtěžovalo deset dalších psů, což pro ni nemusí být úplně příjemné. Důvodů může být opravdu spousta a už jen z obyčejné ohleduplnosti a slušného chování bychom měli respektovat přání druhých lidí a vyjít jim vstříc, i kdyby to byl pouze jejich rozmar.

Ráda bych zde trochu podrobněji rozebrala jednotlivé případy, kdy obtěžování cizím psem může být problém a jaké to může mít následky.

Nesnášenlivost se psy

Jsou psi, kteří mají agresi vůči jiným psům v genech, ale jsou také psi, u kterých byla zanedbaná socializace, a nebo za sebou mají špatnou zkušenost, se kterou se ještě úplně psychicky nevyrovnali. Třetí případ psů je často špatně pochopen lidmi, kteří s tímto problémem ještě nepřišli do styku. Na rovinu říkám, že tento problém má i pan Mou (v 10ti měsících ho 2x napadl bezdůvodně pes, Mou byl na vodítku, pes byl na volno. Bohužel jsem v té době neměla úplně zkušenosti s tím, jak v takové chvíli reagovat a moc jsem Mojovi nepomohla a jednoduše řečeno - nechala jsem ho v tom. Tyto dvě zkušenosti se dosti podepsaly na jeho už tak dost citlivé povaze a začal na psy útočit. S problémem bojujeme dodnes a zatím to nevypadá, že bychom se blížili k nějakému snesitelnému stavu). Pro psy s tímto problém je klíčové mít situaci pod kontrolou, což je dá se říci zhola nemožné, když se na vás řítí pes na volno, ať už má jakékoli úmysly, zkrátka je to problém.
V případě psů, kteří mají jakousi nesnášenlivost se psy v krvi, už by se dalo hovořit o hazardování se životem psa. Proč by majitelé psů, kteří sice jsou nesnášenliví se psy, ale jsou natolik zvládnutí, že pokud je druhý pes neobtěžuje, tak ho ignorují, museli své psy omezovat neustále nasazeným náhubkem? Takoví lidé znají své psy, vědí, co jejich psi dokáží, ale mají je neustále na vodítku a pod kontrolou. Proč mají své psy nechat neustále snášet něco, co je jim nepříjemné? Protože někdo není schopen si svého psa hlídat nebo si jej alespoň přivolat? Proč mají být odpovědní za psy cizích lidí?

Psí bojínci

V dnešní době, kdy je Česká republika velmocí množíren není úplnou raritou potkat nějakého pejska, který z množírny pochází. Psi zachráněni z množíren nebo i ze špatných podmínek často mají problémy s psychikou, jelikož u nich byla silně zanedbaná jakákoli socializace s jakýmikoli podněty. Proto je časté, že se tito psi bojí a často se bojí všeho (zvuků, stínů, větru apod.). Napravit tento psychický stav zabere opravdu hodně práce a je opravdu důležité postupovat po malých krůčcích a brát ohledy na pocity psa. Proto prosím nenarušujte majitelům těchto pejsků složitý proces resocializace a začleňování se do společnosti, pro ně je to těžké i bez setkání s vámi.

Psi v klidovém režimu

To, že pes není celý ovázán nebo nemá kolem krku límec, ještě neznamená, že je zcela zdráv. Zdravotních problémů, které nejsou vidět, může být nesčetně, a proto není v silách jedince poznat, zda je ten či onen pes v pořádku. Pustit hyperaktivního uskákaného psa k pejskovi, který má problémy s páteří nebo velmi těžkou dysplazii, může být opravdu velký problém a jednoznačně tím majitele nepotěšíte. Opravdu to stojí za to, aby váš pes cizího psa zmrzačil nebo mu způsobil silnou bolest, ať už měl úmysly ryze přátelské?

Hárající feny

Zapomínat by se nemělo ani na fenky, pro které může být i obyčejné venčení v období hárání vcelku stresující záležitost. Zvláště pak když venčení co venčení ji obtěžují volně pobíhající psi. Můžete si říct, že jeden pes jí přeci nemůže rozrušit, ale když si to takhle řekne každý pátý majitel psa, které fenka za den potká,  tak jich je více než dost. No jen si představte jaké by to bylo, kdyby vás pokaždé, kdy vyjdete na ulici někdo pronásledoval a obtěžoval.

Cvičící, sportující psi

V neposlední řadě je opravdu čistě bezohledné a řekla bych až hulvátské, nechat svého psa běžet k člověku, který se svým psem cvičí nebo si s ním hraje. Představte si situaci, kdy jste se svou rodinou na pikniku, bavíte se mezi sebou a najednou k vám přiběhne cizí člověk, sedne si k vám, odstrčí vás, vezme si vaše jídlo a začne vám vyprávět, co ten den zažil. Bylo by vám to příjemné? Myslím, že asi ne. Proč nechávat svého psa rušit cvičící pár, který se třeba připravuje na zkoušky a tak využívá rušnějšího prostředí, aby byl pes zvyklý pracovat i s rušivkami všude okolo? Mimo jiné zde riskujete konflikt, jelikož cvičící pes se může leknout, může si hlídat zdroje, může si hlídat svého majitele, proč to riskovat? Proč někoho rušit? Proč to někomu kazit?



Proč jsou lidé ochotní riskovat zdraví a někdy i život svého psa jen kvůli myšlence, že pes by se měl očichat a seznámit s každým dalším čtyřnožcem, kterého potká? Copak člověk také zdraví každého kolemjdoucího, kterého na ulici potká? Proč mají potřebu své psy pouštět ke každému dalšímu psovi, kterého potkají jen proto, aby si třeba pohráli nebo aby se očichali? To znají tak málo dalších psů? Nebo si snad myslí, že jejich pes bude nějak psychicky strádat, když se neseznámí s každým chlupáčem v okolí? Nikdy nevíte, co je druhý pes zač, nevíte, jak je na tom psychicky nebo fyzicky. Proto prosím, buďte ohleduplní, respektujte i ostatní pejskaře, berte ohledy na citlivé bojínky, na hárající feny, na psy s pochroumanou psychikou, buďte rádi, že vy problémy se strachem či agresí nemusíte řešit a neztěžujte to ostatním, kteří to štěstí neměli. Jedna otázka vám rozhodně neublíží, stejně tak vašemu psovi neublíží, když nebude nucen se seznamovat s každým psem na této planetě. Uvědomte si, že vy máte za svého psa odpovědnost a to, že váš pes nemá s ostatními psy problém, ještě neznamená, že si může dělat, co chce a chodit za kým chce.


Na závěr bych chtěla přidat odkaz na článek, který se zabývá podobnou problematikou a rozhodně stojí za to si jej přečíst - "Nebojte se, on je hodný"

"Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého."