Psi jsou snad od počátků považováni za nejlepší přátele člověka, což může potvrdit téměř každý pejskař. I malé děti znají psí hrdiny jako třeba Lassie, Rin Tin Tin a jim podobné. Ovšem z historie je známo i mnoho skutečných případů, kdy psi dokázali, že věrnost a neuvěřitelné příběhy nemusí být pouze v pohádkách a hollywoodských dojácích.

Zajímá vás, kteří hudebníci mají rádi psy? Podívejme se na ty, v jejichž videoklipech němé tváře účinkují. Některé z videoklipů mají i hlubší smysl...

1. David Guetta feat. Sia - She Wolf

2. Baha Men - Who let the dogs out?

3. Sweedish House Mafia - Save the World

4. OK Go - White Knuckles

5. OutKast - Ms. Jackson

6. Naughty Boy - La La La ft. Sam Smith

7. Moby - Mistake

8. Donots - Wake The Dogs

9. Moby - Why Does My Heart Feel So Bad?

10. Ice Nine Kills - Someone Like You (Adele Cover)

11. Anna Veselovska - Lepsi ako sme

Mnoho lidí často tápe, jaké vodítko je vlastně nejlepší a jaké mají pro svého pejsana pořídit. V dnešní době je na trhu nezměrné množství různých druhů vodítek, různých délek, z různých materiálů. Na otázku jaké vodítko je nejlepší asi neexistuje jednoznačná odpověď, jelikož každému jednoduše vyhovuje něco jiného. Což mě přimělo k sepsání tohoto článku, abych vám případně pomohla s výběrem toho nejvhodnějšího pro vás. Abych váš výběr co nejvíce usnadnila, vytvořila jsem internetový dotazník na téma výběru vodítek, na který odpovědělo více než 700 respondentů. 

Pojďme se tedy podívat na základní druhy vodítek a materiálů. Na trhu lze samozřejmě najít i další druhy vodítek, různé kombinace a podobně. Chce to jednoduše zkoušet, co vám a vašemu chlupáčovi vyhovuje nejvíce.

Druhy vodítek

• Klasické - 1,5metru dlouhé, na jedné straně ucho, na druhé karabina
• Přepínací - 2 - 4m dlouhé, z obou stran zakončené karabinami, součástí vodítka jsou ucha na nastavení průměrně 3 možných délek
• Stopovací - 5 - 20m
• S amortizérem - odpružené vodítko, 2 - 3m při natažení
• Flexi - samonavíjecí, 5-10m
• Výcviková - různé délky bez ucha, ucho z karabinou apod.
• Výstavní (předváděcí) - 1-1,7m, nejčastěji spojené vodítko s nastavitelnou smyčkou, která slouží jako obojek

Materiály

• Popruh 
• Kůže
• Řetěz 
• Šňůra

Bližší popis vodítek

Klasické (cca 1,5m)

+ Dobrá ovladatelnost psa
• Vhodné na běžné venčení a do města, či na chvíle, kdy potřebujete se psem přejít z bodu A do bodu B, kde pak psa pustíte na volno

Přepínací (2 - 4m)

+ Dobrá ovladatelnost psa
+ Nastavitelnost délky
• Vhodné na běžné venčení a do města, či na chvíle, kdy potřebujete se psem přejít z bodu A do bodu B, kde pak psa pustíte na volno
• Vhodné i pro psy, kteří na volno být nemohou

Flexi

+ Délka 5 - 10m - větší prostor pro psa
+ Samo se navíjí a odvíjí, tudíž si vodítko můžete nastavit na takovou délku, kterou potřebujete
- Špatná ovladatelnost psa
- Vodítko vyvíjí neustálý tlak, což psy často naučí na vodítku tahat
- Je neskladné
- Hrozí zamotání - pokud pes neposlouchá, je majitel nucen jej přitáhnout; v případě dvou psů na vodítkách může vyvolat konflikt; výjimkou není i zamotání do lidí či keřů apod.
- Pokud pes vyvine hodně velký tlak, jsou časté i případy, kdy se vodítko rozlétlo a pes utekl
- Při zamotání nebo přitahování psa jsou časté spáleniny a řezné rány
• Vhodné na venčení psů, kteří umí chodit na vodítku a jsou snadno ovladatelní slovními povely; pro venčení psů v rekonvalescenci, či hárajících fen

Stopovací (5 - 20m)

+ Poskytuje psovi větší prostor - umožňuje mu běhat, hrát si se psy apod.
- Těžší ovladatelnost psa
- Při nepozornosti hrozí zranění - člověk může na vodítko šlápnout a trhnout se psem nebo uklouznout, může se zamotat
• Ideální pro učení přivolání; vhodné pro psy, kteří z nějakého důvodu nemohou být na volno (nemají přivolání, jsou agresivní apod.)
• Používané i při stopování
• Je potřeba se naučit s vodítkem manipulovat, aby se předešlo zranění

Vodítko s amortizérem

+ Pružná část slouží ke zmírnění nárazů způsobených tahem
• Vhodné na různé sporty typu canicross, dogtrekking, bikejoring apod.
• Vhodné i na normální venčení

Stále nejste rozhodnutí jaké vodítko zvolit? Pak vám možná pomohou výsledky dotazníků, jaká vodítka lidé používají nejraději a jaké naopak.

Od posledního článku Z našeho deníčku již uplynulo několik týdnů a tak je čas se opět přihlásit s tím, co jsme dělali, kde jsme byli apod. 

Ke konci července, s příchodem veder bohužel přišel i klidový režim, jelikož si pan Mou spálil polštářek na tlapce, který se mu následně i sedřel. Kvůli tomu jsem byla nucená zrušit jeden trénink agility, a co mě mrzelo mnohem víc, i první trénink pasení oveček. No snad si ty ovečky brzy vynahradíme.

Na začátku srpna jsme se s panem Mojem zúčastnili semináře Jak (ne)bojovat s útěkářem pod vedením Terky Hladké a pořádané Pavlou Gašpárkovou na cvičišti Haf bez obav. Úplný název semináře sice je "Jak (ne)bojovat s útěkářem Aneb Vášnivý lovec pod kontrolou", ovšem celkově byl seminář zaměřen jednoduše pro všechny, kteří chtějí zlepšit vztah se svým psem a především pracovat na přivolání, které z nějakého důvodu ještě nemá. A tak jsem si řekla, že to zkusíme, jelikož na přivolání pracujeme, zlepšit vztah potřebujeme jako sůl a přivolávačské hry mám moc ráda.

Pan Mou na semináři

První den semináře pro nás začal opravdu komicky, jelikož pan Mou potřeboval odbourat trochu stresíčku jedním ze svých obvyklých způsobů - válením se po zemi. Naneštěstí se bohužel trefil do chuchvalce bodláků, který se mu kompletně zamotal do chlupů na zadku a ocase. Takže jsem asi půl hodinky strávila vymotáváním bodláků z jeho kožichu. Pak ale následovaly dva dny plné skvělých informací, ještě lepších cvičebních bloků, kdy Mojo krásně pracoval a jednou si i v rámci cvičení zablbnul s novofundlandskou slečnou. Jeho blafání během teoretických částí a cvičebních bloků ostatních účastníků mě sice moc nepotěšilo, ale opravdu jsem byla mile překvapená, že i přes teplé počasí a očividnou únavu krásně cvičil a dokonce si hrál pokaždé, kdy jsem ho ke hře vyzvala.

Celý seminář mě hodně motivoval a nakopl, jelikož do té doby jsem měla takovou menší krizi, kdy jsem si myslela, že se nám moc nedaří a že jsme se zasekli na mrtvém bodě. Ale díky pochvalám lidí, kteří nás znají a vědí, jak jsme na tom byli např. před rokem, mě přesvědčily o opaku. A milá slova od trenérky na konec mě až dokonce dojaly. Musím říct, že tento seminář, kde jsem měla i možnost s Mojem cvičit, zeptat se na konkrétní věci, ověřit si, že to dělám správně, pro mě byl hodně přínosný, takže rozhodně pokud to jen půjde, tak budu chtít jakýkoli seminář absolvovat i s Mojem.

My v akci :) (foto: Pavla Gašpárková)

A aby to nebylo jen o semináři, tak přidám ještě menší info o naší přípravě na zkoušku F1. Jelikož jsem vcelku puntičkář, tak chci vědět, že dané triky opravdu umíme a tak jsem vytvořila menší cvičební plán. Celou přípravu jsem rozdělila do 4 úrovní podle náročnosti, kdy každá obsahuje okolo 5ti sekvencí triků. V první úrovni jsou pouze sekvence dvou triků, ve druhé pak tří, ve třetí čtyř a ve čtvrté pěti. Triky jsem se snažila seřadit pokud možno co nejrůznoroději, abych zjistila, co kdy dělá Mojovi problém, co mu naopak jde skvěle, abych pak věděla, jak sestavit celou sestavu.

Např. jsem zjistila, že Mojovi jdou skvěle otočky, které následují po slalomu, nebo třeba couvání, které následuje po oběhnutí či otočkách. Naopak má velký problém z otoček jít na oběhnutí. Ačkoli po pár opakováních už začíná chápat, co se po něm chce. Co mi dělá trochu starosti je slalom, jelikož některé dny ho zvládá naprosto na jedničku a jiné dny je absolutně nesoustředěný, předbíhá a celkově je nějak mimo. Tyto sekvence samozřejmě prokládám přetahováním se, anebo hrami na sebekontrolu, které jsme se naučili na semináři. Musím se přiznat, že od semináře jsem opravdu pozitivně naladěná a díky tomu, jak se nám zatím daří, vidím náš pokus o zkoušku F1 optimisticky, takže nejspíš brzy zažádám o výkonnostní průkaz.

To je asi naše shrnutí uplynulých týdnů. Do komentářů mi můžete napsat, jak léto a zvláště pak ta otravná vedra, trávíte se svými chlupáči vy.

Minulý týden jsem s mými rodiči navštívila Azyl XY ve Všenorech u Prahy. Primárně jsme chtěli pejskům dovézt nějaké věci, ať už vyřazené věci pro pejsany (hračky, obojky, vodítka apod.), které jsem našla doma a které mi donesla kamarádka, staré deky, ale také jednoduché pelíšky, které na rychlo mamka ušila ze starších polštářů a spacáku. Když už jsme tam jeli, tak jsem si říkala, proč nevzít i foťák a pokusit se vyfotit i tamější obyvatele. A právě o fotky těchto hafušů bych se s vámi chtěla podělit. Bohužel nebyly úplně ideální světelné podmínky a já se s nastavením foťáku stále dosti peru, tak omluvte zrnitost fotek.

Asi první pejsan, který nás vítal už mezi vraty, byl Bertík. Neskutečně energický, veselý a radost rozdávající chlupáč, který bohužel přišel o jednu nožku. Chybějící nožka pro něj ovšem není žádná překážka, jelikož i bez ní běhá a dovádí, jako naprosto normální pes.

Bertík

Jako první pro mě z "davu" vyčníval pejsek jménem Sam. Je to cca rok starý pejsek, s ušiskama jako satelity a s nesmírně milým pohledem. U Sama se v blízkosti držela fenka jménem Blanca. Tahle dvojka mi jednoduše hned přirostla k srdci. Blanca byla oproti Samovi o dost ostražitější a plašší, ovšem když si na mě zvykla a zjistila, že nejsem žádný bubák, byla ohromně přítulná a milá. Moc ráda jsem tyhle dva poznala a byla radost sledovat, s jakou chutí si spolu dokáží hrát. A ještě více mě těší, že na Blancu se usmálo štěstí a je v novém domově.

Sam

Blanca

Dalším obyvatelem Azylu XY je fenka Suomi. Myslím, že nebudu přehánět, když řeknu, že s takovýmto psem jsem se nikdy nesetkala. Suomi je nepředstavitelně milá a usměvavá psí slečna, na které je vidět, že překonává každou vteřinu svou plachost, jen aby byla pohlazená a mohla se na vás usmát. Je to úžasná milá a něžná fenka, kterou si rozhodně budu ještě dlouho pamatovat.

Suomi

Smršť energie v podobě žíhané corgi kříženky - to je Biba. Tahle feňule mě zaujala svým neuvěřitelným drivem a živostí - tohle je prostě pes stvořený pro psí sporty, kterého bude bavit snad vše, na co si jen vzpomenete. Nezbývá mi než doufat, že se brzy najde někdo, kdo ocení její živost a drive, a tím tyto její skvělé vlastnosti nepřijdou vniveč.


Pan starosta - tak mi utkvěl v paměti milovník jablek Ftefan, který je řekla bych takový starosta Azylu - u všeho musí být první, když se někde něco šustne, hned to zkontroluje, když si někteří psíci trochu drsně hrají, on jim do toho musí hned kecat a ještě ten důležitý uvědomělý výraz, prostě starosta.

Ftefan

Starostlivá a vše milující stará dáma, to je Majačik. Tato slepá kříženka jezevčíka je ztělesněním přísloví - "Pes, nejlepší přítel člověka." Možná je stará, možná je slepá, ale každému, kdo s ní přijde do styku, věnuje kousek svého srdíčka. Důkazem toho je fakt, že polovinu naší návštěvy strávila v náruči mojí mamky.

spokojená Majačik

Samozřejmě Azyl XY má momentálně v péči mnohem více pejsanů i koček, bohužel víc se mi vyfotit nepodařilo. Rozhodně doporučuji sebrat odvahu, nebát se toho a navštívit tento tak trochu jiný svět. Pejsanům uděláte radost a sobě nepochybně taky. 

Pokud jste někdy byli v nějakém útulku, nebo přímo v Azylu XY, napište mi svou zkušenost do komentářů :)

Více informací o zvířatech v péči XY najdete >> ZDE << 

nebo na webu www.handipet.org

Profily jmenovaných psů:

Denisa Sommerová, mladičká blondýnka, která dokáže zamíchat pořadím na menších i větších agility závodech. Aktuální mistryně Evropy družstev juniorů a 2. vicemistryně Evropy družstev juniorů mi poskytla rozhovor pro tento blog. Zajímá vás agility? Chcete vidět pohled mladého člověka, který se v tomto sportu pohybuje již od útlého mládí? Jaké to je startovat v juniorské reprezentaci? Pak čtěte dále...

Mohla by si čtenářům představit sebe a svou smečku a čemu všemu se věnujete?
Je mi 18 let a studuji obor veterinářství na střední škole. Do pejskařské rodiny jsem se už narodila, takže láska ke psům tu byla už od malička. Jako malou mě naprosto pohltil tanec a tančila jsem dokonce ve státní opeře, pak ale přišla další láska a to agility a bohužel se to nedalo dělat obojí, proto jsem se rozhodla svojí dlouholeté kariéry tanečnice vzdát a už se věnovat jen psům. Nebylo to snadné rozhodnutí, ale rozhodně toho nelituju. Nyní se tedy už můj cely život točí kolem psů. Založila jsem si i svůj agility klub, který se nám slušně rozrůstá, a já z toho mám velkou radost!  Kromě trénování také brigádně venčím a cvičím ostatní pejsky. Nicméně nechci, abyste si o mně mysleli, že jsem jen zažraný pejskař! Ráda si vyrazím s kamarády do kina, na nákupy, na party nebo jen tak pokecat :D kdo mě zná ví, že nuda se mnou rozhodně není.
V mojí smečce mám aktuálně 5 pejsků :) Jsou jimi 11letý voříšek Adam, 7letý kooikerhondje Arísek , 5letý borderák Roura, 3letá bavorská barvářka Bega a nejnovější člen naší smečky 5měsíční pudlík Bee . Naší hlavní naplní je agility, což je pro nás úplně vše, nicméně okrajově se věnujeme i dalším psím sportům, dogfrisbee a dogdancingu .

Smečka pohromadě - Bega, Bee, Error a Aramis

Tvá smečka je hodně rozmanitá, co tě vedlo k výběru právě těchto plemen?
Tak většinou to byla taková náhoda! :D Voříšek k nám přišel, když jsem si jela kupovat bundu do holešovické tržnice. Arísek se nám líbil v inzerátu v časopise, ale o tom plemeni jsem vůbec nic nevěděla. Rouru mi koupil taťka. Beganka je taťky, takže tu si vybíral on a jediný Bee byl vymodlený a asi dva roky jsem na něj čekala! Pudlíci mě naprosto uchvátili svojí energií a chutí do všeho.

Tedy sis ty sama vybírala pouze Beeho, jaké jsi měla při výběru pudlíka požadavky? Pořizovala sis ho záměrně na agility?
Já měla vybranou fenku, po které jsem věděla, že ho budu chtít, takže pak jsem jen čekala. Požadavek byl, že budu chtít hnědého trpaslíka, nakonec mám sice trpaslíka, ale černého :) A ano, Bee byl pořizovaný záměrně na agility a nejen na to, ale i na další sporty :)

Kdy a jak jsi se dostala k agility? 
Všechno to začalo, když jsem dostala svého úplně prvního vlastního pejska, jorkšírka Jessíka, v mých 9 letech. Jelikož mamka dělala se svým ovčákem dříve poslušnost, tak v Jessíkově roce za mnou přišla, že bychom taky spolu mohli začít dělat nějaký sport a volba padla, že zkusíme agility :) takže jsme si vyhledali cvičák a přišli si vyzkoušet jednu hodinu :)) od té doby mě to chytlo a drží se mě to až do teď! Bohužel pejsek se kterým to všechno začalo už není mezi námi...

Měla jsi někdy ve své agility kariéře chuť přestat? 
Ano měla a to několikrát, nicméně nikdy mi to dlouho nevydrželo a během pár dní jsem opět řádila na parkuru :D

Jak moc je agility finančně náročné? Jak to ty zvládáš jako student?
Agility v mém podání je dost finančně náročné. Jelikož závodím se třemi psy, tak startovné, tréninky, cesty apod. Já mám naštěstí úplně skvělé rodiče, kteří mě podporují + si také vydělávám sama :)

Co tě napadne, když se řekne slovo "agility"?
Když se řekne slovo agility, tak se mi vybaví vzpomínky, co jsme už zažili a budoucnost, ve kterou doufám :)

Jaké překážky jsou podle tebe nejtěžší na naučení, nebo zrovna tobě dělaly někdy problém?
Mně osobně dělala problém houpačka a myslím si i, že je to jedna z nejtěžších překážek na agility parkuru.

Jsou nějaké překážky, které nemáš ráda?
Ano, nemám moc ráda kruh a látkový tunel, protože pokud psovi neumožníte ideální dráhu, mohl by se jednoduše zranit.

Máš nebo měla jsi nějaké agility vzory?
Já nikdy žádný vzor neměla... Jsou lidi, od kterých čerpám inspiraci, ale úplně za své vzory je nepovažuji.

Když se koukáš na ostatní týmy, např. na závodech, jaké u nich vidíš nejčastěji chyby?
V poslední době mi přijde, že hodně lidé řeší techniku, ale když jim pak někdo postaví parkur s rovinkami, tak je pak problém psa nějak uřídit.


Co je podle tebe u agility nejdůležitější?
U agility je určitě nejdůležitější vztah pána a psa, bez toho to v agility moc nejde... Je důležité, aby pes důvěřoval pánovi a pán psovi!



10. - 12. července se v Rožnově pod Radhoštěm konalo EOJ, byl to tvůj poslední start v juniorské reprezentaci a myslím, že jsi se rozloučila hrdě. Jaký to byl pro tebe zážitek? Na co budeš nejvíce vzpomínat?
Ano, moje poslední EOJ... Snažila jsem se si ho užít co nejvíce to šlo a myslím, že na něj budu vzpomínat hoodně dlouho! Už hodně dlouhou dobu jsem se těšila, že svojí juniorskou kariéru ukončím takhle krásně v ČR :) Zážitků bylo spousty! Začalo to tím, že jsem měla tu čest přečíst slib všech závodníků, až přes náš krásný zahajovací taneček, ke kterému se nakonec spoustu lidí přidalo. Běhat se třema pejskama, když vás všichni tak bouřlivě povzbuzují, setkat se nejen s českými ale i zahraničními kamarády, které dlouho nevidíte, až po to, stát na nejvyšším stupínku při zvuku hymny vaší země! Těch zážitků je neskutečně moc a nelze je všechny takhle jednoduše popsat :)

Bylo těžké startovat se třemi psy na tak velké akci?
Úplně jednoduché to nebylo, ale snad jen jednou se stalo, že se mi kryly starty, takže jsem se jen přehodila v pořadí a běhalo se dál. Díky pomoci všech se to dalo zvládnout!


Cítila jsi na EOJ nějaký tlak? Vzhledem k tomu, že to byl bohužel tvůj poslední start jakožto juniorky.
Na takových velkých akcích je vždy cítit nějaký tlak. Ale ano, vzhledem k tomu, že to byl můj poslední juniorský start, tak byl tlak opravdu hodně velký! Říkala jsem si, že je to poslední možnost, jak v juniorech něco dokázat... Bohužel dvě malé chybky nás zřejmě připravily o dva tituly, ale o tom je agility! Štěstí hold nepřálo, ale když si najednou uvědomíte, že už nemáte šanci to napravit, tak to opravdu zamrzí.


Jaké jsou tvé další největší úspěchy? Jakých si nejvíce vážíš?
Jsme dvojnásobní mistři republiky juniorů (2013, 2014), mistři republiky družstev juniorů (2013), mistři republiky družstev dospělých (2014), mistři Evropy družstev juniorů (2012, 2015), vicemistři Evropy juniorů (2014), 2. vicemistři Evropy juniorů družstev (2015). Cením si naprosto každého úspěchu, ale hlavně toho, že jsme se už dokázali i prosadit mezi dospělýma a v roce 2013 jsme reprezentovali ČR na mistrovství Evropy a v roce 2014 dokonce na mistrovství světa!! MS bylo splnění mého velkého snu! :)


Máš nějaké agility cíle, kterých bys ještě chtěla dosáhnout?
Tak nejvíce bych si přála, aby nás agility stále stejně bavilo a užívali jsme si chvilky strávené spolu na parkuru na 100%! A nyní hodlám naplno zahájit svoji dospěláckou kariéru a doufám, že se nám bude dařit stejně jako v juniorech :)

Ty nejen že běháš se svými psy, ale také trénuješ ostatní týmy. Jak u tebe fungují tréninky? Přijímáš ještě nové zájemce?
Ano přesně tak, na trénincích panuje vždy příjemná atmosféra, snažím se lidem předat do nejvíce z mých zkušeností a pomoci jim s jejich problémy. Nyní mám pro nové zájemce stop stav, nicméně kdyby si chtěl někdo vyzkoušet tréninky pod mým vedením, tak pořádám pravidelně intenzivky a v létě tábor :)

Co bys vzkázala lidem, kteří třeba přemýšlí, že agility zkusí?
Určitě se toho nebát! Agility je pro všechny jak lidi, tak psy. Stačí vám, když pejsek bude umět základní povely a nic vám nebrání v tom, vzít svého psího miláčka a vyrazit na cvičák! Je to zábava jak pro něj, tak pro vás a rozhodně litovat nebudete!


Jaké jsou tvé celkové plány do budoucna? Nějaké studium či práce? Pořízení dalšího člena smečky? Závodní dráha i v jiném psím sportu?
Nyní budu začínat 4. ročník střední školy, takže bych ji chtěla v klidu ukončit a pak uvidím, kam mě nohy zanesou. Mým snem je jít k policii k psovodům, ale uvidím, zda se mi tento sen vyplní, a nebo zůstane pouze snem :) v současné době v plánu dalšího člena smečky nemám... A zavodní dráha  v jiném sportu? Rozhodla jsem se vrhnout na dogfrisbee, ale uvidíme, jak to půjde dát dohromady s agi. Nicméně se nechte překvapit :D

Co bys vzkázala našim čtenářům? :) 
Chtěla bych vzkázat, ať se rozhodně nebojí zkusit s pejskem nějaký sport, pro pejska je to vyžití a zábava!  Užívejte s pejsky každý den, který můžete, oni vám to vrátí svojí láskou a oddaností!

Základní, všeobecné informace

Jane Killion - Jak trénovat nemožného psa Aneb I prasátka mohou létat
Karen Pryor - Svého psa nestřílejte
František Šusta - Trénink je rozhovor...ve kterém má i váš pes co říct
Kathy Sdao - V životě je spousta věcí zadarmo
Jean Donaldsonová - Lidé a psi: Střet kultur
Barry Eaton - Psí dominance: Mýtus, nebo skutečnost?
František Šusta - Trénink je v hlavě...v té vaší, i v té zvířecí

Komunikace a chování psů

Turid Rugaas - Konejšivé signály
Turid Rugaas - Štěkání, zvuk psí řeči
John Bradshaw - Cesta do psí mysli
Stanley Coren - Co má pes na mysli: Jak pochopit psí uvažování
Stanley Coren - Co má pes na jazyku: Jak porozumět psí řeči
Elli H. Radingerová, Günter Bloch - Vlčí mluva pro pejskaře

Specializace, jednotlivé metody, psí sporty

Susan Garrett - Shaping: I váš pes může být šampion
Morten Egtvedt a Cecilie Koeste - Klikrtrénink pro vašeho psa
Alena Smolíková - Od psích triků k dogdancingu
Veronika Urbášková, Yvona Andrová - Dogfrisbee
Claudia Fugazza - Dělej to po mně: Jak se psi učí napodobováním
Eva Bertilssonová, Emelie Johnson Veghová - Agility od startu až k cíli
Kristýna Dostálková - Nosework

Reaktivní psi, problémové chování

Leslie McDevittová - Poslušnost i bez vodítka
Jean Donaldsonová - To je moje!
Turid Rugaas - Tahání na vodítku: Jak mu předcházet a jak ho psa odnaučit