Už je to nějaký ten pátek, kdy mi došlo, že k tomu, aby byl pes šťastný a spokojený, nestačí pouze to, že ho majitel má rád. Láska ke psu je jedna z nejdůležitějších věcí, ovšem dle mého je pouhým palivem pro ty ostatní. Jedním z těchto nejdůležitějších aspektů je poskytnout psovi dostatečné vyžití, zaměstnat mu hlavu a pracovat s ním. Psi jednoduše byli stvořeni k práci s člověkem, proto po nich nemůžeme chtít, aby celý svůj život prožili válením se na gauči a obcházením baráku. Vyčleňte si nějaký čas, který věnujete společně stráveným chvílím. Aktivit, které můžete podniknout je opravdu spousta.

Se učit, se učit…

| Jeden z nejlepších způsobů, jak psovi zaměstnat hlavu, je jednoduše trénink, a to ať už učíte triky, či základy výchovy. V učení triků a celkově i základů chování, se těší velké oblibě klikrtrénink, o kterém se můžete dočíst více v mých článcích Klikr - kouzelná krabička a 10+1 Mýtus o klikrtréninku. Za sebe klikrtrénink rozhodně doporučuji ze spousty důvodů – je to zábavné, psy to baví, je to rychlé, výsledky jsou téměř okamžité a především trvalé. Zkrátka klikr je skvělá pomůcka, která vám nesmírně ušetří práci. Další důvod, proč je dobré psa učit neustále něco nového je ten, že čím více toho pes umí, tím rychleji se učí další nová chování. Může se tedy zdát, že nějaké panáčkování a tlapičkování vám k ničemu není, ovšem v okamžiku, kdy se se psem vrhnete na nějaký sport, tuto výhodu uvítáte. A v neposlední řadě jakoukoli společnou prací, zvláště pak úspěšným tréninkem, zlepšujete vzájemný vztah s vaším psem.

Procházky

| Procházky jsou něco, co by mělo být samozřejmostí. Nezáleží na tom, zda máte čivavu, borderku nebo německou dogu, každý pes se jednoduše potřebuje proběhnout, protáhnou si nohy, počmuchat si větší území, než je okolo vašeho domu, setkávat se s novými podněty apod. Do procházek navíc můžete zahrnout i ostatní aktivity, např. potrénovat nějaké triky, cvičit s rušivkami, trénovat přivolání, hrát si, házet frisbee, zkrátka co vás jen napadne. Nezapomeňte ale nechat psovi také nějaký čas, kdy může být psem – tzn. čuchat si, zkoumat různé věci atd. Samozřejmě i na procházkách pamatujte na bezpečnost a pokud váš pes nemá spolehlivé přivolání, mějte ho pro jistotu připnutého na stopovačce, kterou klidně nechte v klidných a bezpečných místech tahat po zemi.

Nechte ho přemýšlet

| Hlavolamy jsem vám již přiblížila v článku Psí hlavolamy, proto je nemohu neuvést ani v tomto výčtu aktivit se psem. Hlavolamy si získávají čím dál více příznivců, a to zcela oprávněně. Jsou skvělým způsobem, jak psovi zaměstnat hlavu, naučit jej trpělivosti, sebekontrole a také relaxovat. Zvláště pak, je-li váš psík bázlivější a méně jistý, jsou pro vás hlavolamy skvělý způsob, jak mu dodat sebedůvěru a odvahu. Ve výše zmíněném článku se můžete dočíst základní pravidla a také nápady na hlavolamy, které si můžete vyrobit sami doma. A pokud by vám to nestačilo, přečtěte si knihu „Hersenwerk pro psy“, nebo vyrazte na nějaký workshop.

Zkuste psí sporty

| V dnešní době existuje opravdu velké množství různých psích sportů, kde si vybere opravdu každý. Mnoho z těchto sportů zahrnuje jisté aspekty, které jsou pro různá plemena přirozené - tím psovi poskytnete vyžití, které potřebuje ke spokojenému životu. Máte-li ovčáckého psa, vyrazte na pasení ovcí, máte-li psa, co se často začichává, vyrazte na trénink noseworku, máte-li psa, co rád hopsá, vyrazte na agility, máte-li psa, který má skvělou ovladatelnost, zkuste třeba obedience, máte-li bulíka, zkuste některý z bull sportů. Možností je opravdu spousta. Ať už si vyberete jakýkoli sport, či sporty, vybírejte pečlivě i trenéra, ke kterému budete na tréninky chodit (poptejte se např. ve facebookových skupinách nebo navštivte nějaký trénink jako diváci, kvalitní trenér by vám měl vyjít vstříc), zde bych vám poradila asi jediné – buďte nároční.

Dogfrisbee patří k velmi oblíbeným sportům, rozhodně ho taky zkuste

Dogfitness a cvičení na míčích

| Pokud chcete se svým psem dělat nějaký sport, ať už na jakékoli úrovni, je důležité, aby byl váš parťák dobře nasvalený a uvědomoval si své tělo. A ke správnému a rovnoměrnému nasvalení vám může dopomoci právě cvičení na míčích. Stejně tak zlepšíte motorické funkce svého psa, začne si lépe uvědomovat své tělo, což je u většiny sportů velmi podstatné. Z počátku se vám tato činnost může zdát divná, či ujetá, ale zkuste tomu dát šanci, navštivte nějaký seminář či workshop, pobavte se o tom s lidmi, kteří se dogfitness věnují, a uvidíte, že to všechno začne dávat smysl. Více o dogfitness se můžete dočíst v tomto článku "Cvičení na míčích".

Objevujte svět

| Máte-li alespoň trochu dobrodružnou povahu, sbalte si sváču, najděte si tipy na výlety a vyrazte. Na ještě vyšší úroveň povýšíte výlet, pokud se k vám přidá některý z pejskařských přátel. Možností je spousta – návštěva nějaké psí akce, návštěva hradů či zámků, procházka po lese, návštěva zajímavých míst, cokoli vás jen napadne, fantazii se meze nekladou. Každopádně pokud máte možnost udělat si se svým psíkem výlet na některou z větších psích akcí, např. větší závody agility, dogfrisbee, flyballu a podobně, případně třeba na Brněnské psí dny, rozhodně neváhejte, nebudete litovat. Chytnou-li vás společné potulky po lukách a hájích, koukněte na sport zvaný dogtrekking.

Objevujte svět...

Zajděte na cvičák

| Mnohým lidem přijde naprosto zbytečné s jejich psem chodit na cvičák, přeci nechtějí dělat nějaký speciální výcvik a co jiného se na cvičáku taky dělá že? Bohužel, nebo spíše Bohudík, je situace naprosto odlišná, než bývala kdysi. Asi převážná většina psích škol nabízí nepřeberné množství výcviků – od základní poslušnosti, přes školky pro štěňata až po různé psí sporty. Tak trochu si myslím, že lidé se stydí za to, že by měli jít se svým psem na cvičák. Ovšem řekla bych, že není za co se stydět, právě naopak – je to snaha svého psa správně vychovat, správně ho vést a učinit ho tedy šťastným. Stejně tak, pokud váš pes zvládá základní výcvik, zkuste s ním nějaký sport nebo aktivitu, která by bavila, jak jeho, tak i vás. I zde vám poradím, abyste opravdu důkladně vybírali trenéra, jelikož v naší zemi může dělat trenéra psů opravdu každý, což je mnohdy poněkud ku škodě.

Navštivte nějaký seminář

| Já osobně semináře absolutně miluju. Získáte tam nové informace, setkáte se s trenéry, kteří jsou třeba z opačného konce republiky, nebo i jiné země (nebo kontinentu), pocvičíte si pod jejich vedením, poznáte nové lidi, a především vám to dodá entusiasmus do další práce. Já s Mojem už byla na vícero seminářích a asi o žádném bych neřekla, že by byl zbytečný nebo mi nic nedal. Spíše naopak. Určitě nehraje roli, zda chcete seminář zaměřený na některý sport, výcvikovou metodu či třeba řešení problémového chování, v dnešní době je opravdu rozsáhlá nabídka všemožných seminářů, ve všemožných koutech země, se skvělými trenéry, stačí si jen vybrat. Asi nejvíce sdílených akcí a seminářů najdete ve facebookové skupině Psí akce.

Na seminářích zažijete spoustu skvělých zážitků a ještě se dozvíte něco nového*

Hrou ke spolehlivému přivolání

| Jedním ze způsobů, jak psa naučit přivolání v mnoha situacích, jsou tzv. přivolávačské hry. S těmito hrami přišla kanadská trenérka Susan Garrett a i u nás si získaly velkou oblibu. Pomocí těchto her se pes učí jak přivolání, tak i sebekontrolu, která je stejně důležitá jako přivolání samotné. Jak jinak chcete, aby pes běžel ihned k vám a ne k hrajícím si psům, ke kterým se chce přidat? Nebo jak jinak můžete chtít, aby pes běžel k vám, než aby si šel v parku slupnout kosti, které tam zanechali lidé po grilování? To vše je jak o zvládnutém přivolání, tak i sebekontrole. Chcete-li přivolávačské hry vyzkoušet, najděte si seminář nebo kurz, kde vám vše vysvětlí a ukáží. Pak už jen trénujte, trénujte, trénujte…

Váš pes jako váš osobní trenér

| Rádi běháte? Jezdíte na kole? Nebo naopak nejste schopni se dokopat k tomu, abyste si šli alespoň na chvíli zaběhat? Zkuste vyběhnout se svým psem a uvidíte, že běhání pro vás najednou nebude tak nesmírně otravné. Stejně tak zkuste jízdu na kole nebo na koloběžce se zapřáhnutým psem. Většinu psů běhání prostě baví, a pokud budou moci běhat s vámi, a ještě vás táhnout, pak budou nadšení. A toto jejich nadšení je občas velmi nakažlivé. Pokud se ovšem pro některý z těchto sportů rozhodnete, je opravdu nutné psíkovi pořídit dobře padnoucí postoj určený na tah a také vodítko s amortizérem (odpružené vodítko, které zabraňuje cukání jak vámi, tak i psem), a v případě běhání také sedák. Chcete-li si o těchto sportech zjistit více, pak je hledejte pod pojmy canicross, bikejöring a scooterjöring (doporučuji web Běhej se psem)

Hra

| Co by to bylo za výčet aktivit se psem, kdyby zde chyběla samotná hra…K této aktivitě asi není třeba se jakkoli rozepisovat. Hrajte si se svým psem, přetahujte se o hračky (nezapomeňte být fér a nechat vyhrávat i psa), házejte si s balonkem (s tím to nijak nepřehánějte, házení balonku hodinu v kuse není úplně ideální zábava pro psa), hrajte na honěnou, prostě co vás jen napadne. Jediné, na co bych chtěla upozornit je, abyste ke hraní se psem a jeho unavení nepoužívali lasery a jiná světélka. Pro kočky je to skvělá zábava, ovšem u psů je to jiné. Zvláště pak u ovčáckých psů, např. border kolií, tato zábava může vést k „pasení“ stínů a světel, ne-li k horším problémům. Opravdu to nedělejte, raději vezměte přetahovadlo a přetahujte se.

Ať s psíkem děláte cokoli, nezapomeňte si hrát

*Autor fotografie: Psí akce, z.s.

Je spousta věcí, kterými pejskaři lezou běžným občanům na nervy, a stejně tak je spousta věcí, kterými lezou na nervy pejskaři sobě navzájem. Nejhorší na tom celém je fakt, že asi všechny tyto věci jsou naprosto zbytečné. Děláte vy něco z následujícího seznamu? Nemyslíte, že by vše bylo mnohem lepší, kdybyste se přemohli a začali to dělat jednoduše jinak?

1. Nepouštějte svého psa k cizímu, bez svolení jeho majitele

| Toto by mělo být naprosto přirozené chování, ovšem ne každý pejskař se tímto zabývá. Není takový problém se majitele druhého psa zeptat, jestli k němu můžete svého psa pustit, nevíte, zda pes není po úraze, zda se se psy snese, zda se nejedná o hárající fenu nebo podobně. Berte ohledy na druhé.

2. Sbírejte exkrementy po svém psovi

| Jedna z věcí, kvůli kterým jsou pejskaři trnem v oku spousty lidí. Udržujte své okolí v čistotě a sbírejte exkrementy po svém psovi.

3. Nekrmte cizího psa bez svolení majitele

| Asi většina pejskařů chce ukázat svůj kladný vztah i k cizím psům a tak jim dát alespoň jeden pamlsek - nedělejte to. Často tím můžete psovi pokazit výchovu a na základě vaší odměny může začít obtěžovat cizí lidi, za což by vám majitel asi nepoděkoval. Stejně tak nevíte, jestli pes není na speciální dietě, nemá zrovna zažívací problémy apod. Takže pamlsky cizím psům jedině se souhlasem jejich majitele.

4. Neberte neposlušného psa do restaurace, pokud nevydrží v klidu a je hlučný

| Další fakt, kvůli kterým mají lidé spadeno na pejskaře. Pokud váš pes nevydrží v klidu, pak jej rozhodně neberte na místa, jako jsou restaurace, berte ohledy na ostatní hosty, těm nemusí být příjemné kňučení a jiné zvukové projevy, a už vůbec ne jakékoli žebrání od vašeho psa.

5. Pokud si kolemjdoucí stahuje svého psa k noze a drží ho na krátko, udělejte to samé

| Lidé si své psy přiřazují k noze z celkem jasných důvodů, ať už z výcvikového hlediska (učí psa nevšímat si jiných psů) nebo proto, že řeší problémy s agresí, v takových případech opravdu nebudou moc nadšení, když svého psa necháte na volno, ať si jde za psem, nebo když povolíte vodítko a tím můžete způsobit zamotání vodítek, stresovou situaci a následně i konflikt. Je jedno, zda váš pes je ten nejhodnější pod sluncem, pokud si majitel psa nepřeje, aby k jeho psovi váš pes chodil, respektujte to.

6. Když vidíte v parku nebo na louce, jak někdo se svým psem cokoli cvičí nebo trénuje, nenechejte svého psa, aby dvojici obtěžoval

| Další situace, která by měla být automatická už jen z čisté ohleduplnosti. Ne každý touží po tom, aby jeho pes musel poznat každého kolemjdoucího psa, zvláště pak kvůli tomu přerušovat jakýkoli výcvik. Park je skvělé místo, kde trénovat zvykání na rušivky, proto to prosím respektujte a nechte dvojici v klidu cvičit.

Nenechte svého psa, aby rušil jiný tým při tréninku

7. Hárající feny

| Pokud jste majitelem feny, oznamte majiteli blížícího se psa včas, že vaše fena hárá, ať má majitel příležitost si psa odvolat ještě dříve než se začichá. Pokud máte psa a majitel feny vám oznámí, že fena hárá, tak si se vší pravděpodobností nepřeje, aby se k jeho fence psi přibližovali a stresovali ji. Respektujte to.

8. Když máte psa na volno, mějte ho vždy na dohled

| Je to jednoduché, když na psa vidíte, víte, co dělá nebo ne. Dodržujte toto pravidlo především z bezpečnostního hlediska, ušetříte si problémy a starosti, které vám mohou následně vzniknout.

9. Neberte své psy tam, kam mají zákaz vstupu

| Je jedno zda je váš pes lidumil, zkrátka pokud je na nějakém místě zákaz vstupu psů (což často bývá na dětských hřištích), tak tam psa neberte. Stejně tak neberte své male psy do supermarketu, je sice krásné, že se vám psík vejde do rukou a přeci nepřijde do kontaktu s potravinami, ale asi není takový problém psa nechat doma, když jdete nakoupit, on bez vás tu chvíli vydrží; když je vstup psům do supermarketu zakázán, tak je zakázán všem psům a je jedno, zda máte čivavu nebo vlkodava. Vrháte tím špatné světlo na všechny pejskaře. Buďme rádi, že jsme pejskařská země a že tu s námi psi můžou skoro všude.

10. Dodržujte přepravní podmínky dopravních prostředků

| Když s vaším psem cestujete ať už autobusem, vlakem, či jakýmkoli jiným dopravním prostředkem, dodržujte podmínky daného přepravce. Dennodenně vídám v pražské MHD lidi se psy bez náhubku, na volno a podobně. Na sociálních sítích zase není problém najít fotografie psů sedících ve vlaku na sedačkách pro cestující. Prosím uvědomte si, že tu nejste sami a že bohužel ne každý miluje psy stejně jako vy. Náhubek psovi nijak neuškodí, zvláště pak, když v dnešní době existuje takové množství různých druhů náhubků z různých materiálů. Stejně tak vašemu psovi neublíží, když bude připnutý na krátkém vodítku. Opět můžeme být rádi, že naši psi vůbec do většiny dopravních prostředků mohou, tak prosím respektujte a dodržujte tyto jednoduché podmínky.

11. Nenechávejte svého psa venku prohánět zvěř

| Pokud máte loveckého plemeno, či nějakého křížence a máte problém s tím, že vám utíká za zvěří – nepouštějte ho na volno nikde, kde by se mohla nacházet zvěř! Opravdu není přípustné, aby váš pes kdekoli naháněl jakoukoli zvěř! Nehledě na fakt, že je zde riziko, že pes narazí např. na divočáka, v takových případech už jde o život psa. Pokud není ve vašich silách svého psa naučit přivolání, které bude natolik silné, že jej odvoláte i od zvěře, pak jej mějte zajištěného na vodítku, případně na stopovačce.

Sněžné video dvou blonďatých borderáčků Moja a Oušíka, kteří pro vás testovali postroj Hurtta Active. Kluci se svého úkolu zhostili s chutí (zvlášť, když za to dostali i nějakou tu ňamku samozřejmě :D ). 

V dnešní době je na trhu nezměrné množství různých druhů postrojů a tak je pro většinu lidí těžké najít ten, který bude vyhovovat právě jejich psíkovi. A jelikož já sama ve svých článcích výhody postrojů oproti obojkům vyzdvihuji, jak jen to jde, rozhodla jsem se pro vás spolu s borderáky Mojem a Oušíkem jeden z postrojů otestovat – a to konkrétně postroj Hurtta Active.

Výrobky značky Hurtta všeobecně patří mezi ty kvalitnější, ačkoli cenově se se pohybují spíše někde mírně nad průměrem. Její výrobky jsou navrhovány na základě výsledků výzkumů a vývoje oblečení pro psy, které zahrnují až 4000 psů všech možných velikostí a postav. Každý nový výrobek testují na desítkách různých plemen, čímž každý produkt získává na vysoké variabilitě.



Postroj Active je opravdu kvalitně zpracován, a po designové stránce také rozhodně nezaostává. Kdybych ho měla zařadit do nějaké skupiny postrojů dle použití, zařadila bych jej mezi univerzální postroje pro běžné použití - rozhodně to není postroj určený na tah (např. canicross), ovšem na běžné venčení či procházky je to ideální volba. Hrudní i zádová část jsou vypolstrované, aby psa nikde netlačily a zároveň rozložily případný tlak. Postroj se snadno nandavá, není potřeba se psem nijak manipulovat, stačí jen přetáhnout přes hlavu a okolo pasu zapnout na obou stranách (to ocení zvláště psi, kteří zrovna nemilují manipulaci s packama). V Hurttě očividně rádi myslí na každý detail, jelikož na vnitřní straně hrudní části je k dispozici štítek, na který můžete napsat své telefonní číslo, kdyby se vám psík zaběhl.

Velké plus tohoto postroje jsou reflexní prvky, které jsou umístěné na všech částech a tím zvyšují bezpečnost za snížené viditelnosti, či ve tmě. Další velké plus, alespoň pro mě, je ucho na zadní části postroje (které je u mě podmínkou u každého postroje) - to uvítáte zvláště, když potřebujete psa přidržet např. před přechodem, když ho připínáte či odepínáte z vodítka a podobně. Výrobce navíc uvádí, že tento postroj může být používán i jako bezpečnostní postroj pro cestování v autě.


Co mi u postroje naopak trochu vadí, je umístění očka na připnutí vodítka. Pokud máte psa na volno a na vodítko ho připínáte jen málokdy, nebo jen když potřebujete přejít nějaký úsek na vodítku, pak to asi ani nezaznamenáte, ovšem pokud máte psa jen na vodítku, všimnete si, že karabina vodítka připnutá k očku (v tomto případě spíše trojúhelníku) trochu moc kmitá nahoru a dolu (zvláště když máte prověšené vodítko) a tím pádem neustále klepe do zad a páteře psa. Myslím, že kdyby byl zádový (a tím pádem i spodní) díl o něco delší a očko bylo přidělané trochu dále od kraje, pak by byl postroj mnohem blíže k dokonalosti, jelikož by popruhy objímající trup byly i dále od předních pacek.

Postroj v praxi

Pro testování jsem se rozhodla zvolit raději dva psíky, jelikož mi nepřišlo, že by Mojovi úplně seděl, tak jsem jej vyzkoušela i na psovi s trochu jinou stavbou těla. Mojo je o něco vyšší s užším hrudníkem, kdežto Oušík je spíše menší se širším hrudníkem.

Mojovi třešňová rozhodně sluší

U Moja jsem z počátku měla problémy s nastavením postroje - buď byly popruhy moc povolené a hrudní část mu plandala při chůzi mezi předníma nohama, nebo naopak byly moc utažené a tak byl postroj na můj vkus až moc posunutý vepředu. Ačkoli zde se v mém případě jedná spíše o zvyk z postroje, který normálně používáme. Naopak Oušíkovi postroj padl naprosto skvěle a při chůzi, ani skocích mu nijak nepřekážel, a celkově mu seděl, jako by byl šitý na míru.

Štítek pro vypsání telefonního čísla

Postroj jsme začali s Mojem testovat už v prosinci, což je náš krizový měsíc, jelikož na pražském sídlišti je to od začátku prosince jak ve válečné zóně a Mojo má silnou reakci na rány z petard a rachejtlí. Takže v tomto ohledu jsme postroj otestovali i v silném tahu, při venčeních a Mojových úprcích do bezpečí. Postroj nepovolil, nikde se nepáral, nevyvlíkal se, a ani nepovolilo zapínání.
Oba kluci pak postroj testovali v lednových mrazech na sněhu a takový Mojo ho absolutně nešetřil. Mezi jeho oblíbené kratochvíle (a také jedním ze způsobů vybití stresu) patří válení se na zádech. A musím uznat, že toto jeho řádění postroj přežil naprosto beze změny, nijak se nepřetáčel, nerozepínal se a ani nenesl známky nějakého opotřebení. Oušík jej pak otestoval při různých aktivitách jako jsou různé dogdancingové triky, skoky, odrazy od těla a podobně. Ani zde postroj neselhal, Oušíkovi nijak nepřekážel ani se nijak nepřetáčel.

Postroj Hurtta Active je určitě skvělou volbou, pokud hledáte postroj na běžné nošení. Za necelých 800 korun (cena testovaného postroje) dostanete velmi kvalitní polstrovaný postroj, který nezaostává ani designem a navíc je doplněn o reflexní prvky pro zvýšení bezpečnosti při zhoršených světelných podmínek.







Moc děkuji eshopu pethome.cz za poskytnutí postroje k testování a také Báře s Oušíkem za to, že se mnou postroj otestovali.

Asi většina milovníků psů sleduje na sociálních sítích stránky alespoň jedné organizace, která se věnuje pomoci bezprizorním psům. A asi většině z těchto lidí nejednou proběhla hlavou myšlenka jakkoli se zapojit do pomoci psům, kteří to potřebují. Zde ovšem přichází spousta ale...

Lidé jsou vynalézaví tvorové a mají tendence vymýšlet stále nové a nové věci, které jim pomohou v tom, co dělají a ne jinak tomu je i v kynologii. V dnešní době existuje nezměrné množství různých pomůcek, od starého dobrého obojku až po elektrické obojky, všemožné druhy vodítek a podobně. Ovšem je třeba myslet na to, že u živých a samostatně myslících tvorů má používání každé pomůcky svá pravidla a bez jejich respektování mohou být tyto pomůcky i nebezpečné. Podívejme se tedy na nejčastější chyby u těch nejpoužívanějších.

Obojky

Jednou z nejčastěji používaných pomůcek je nepochybně obojek, který se stal, dá se říct, neodmyslitelnou součástí psů. Ovšem i v dnešní době je až nesmírně časté jeho špatné používání. Asi si říkáte, jak se asi dá obojek používat špatně? Odpověď je jednoduchá - pokud má váš pes naučenou chůzi na vodítku, je poslušný a obojek má spíše z principu, pak je vše v naprostém pořádku. Pokud ovšem váš pes na vodítku tahá, nebo má nějaké problémy s chováním (např. reaguje agresivně na psy, má reakci na střelbu, bojí se cyklistů apod.), pak pro něj i obyčejný obojek může být velmi nebezpečný.
Již několik studií dokázalo, že i občasné zatáhnutí na obojku může psovi porušit funkci štítné žlázy, může způsobit blokace páteře (s tím spojené bolesti hlavy apod.), poruchy nervového systému v předních končetinách, nebo také zvýšit oční tlak. Tyto zdravotní problémy také samozřejmě mohou přispívat k problémovému chování.
Pokud váš pes nemá zvládnutou klidnou chůzi na vodítku, pořiďte mu dobře padnoucí, pohodlný postroj a voďte ho jen na něm. Zapomeňte na mýty, že na postroji se pes naučí akorát tahat a podobně - pes tahá na tom, na čem ho tahat necháte a když se to tak vezme, váš pes nejspíš tahá tak jako tak. Ovšem na postroji mu tím alespoň nebudete poškozovat zdraví. Každopádně i u poslušných psů myslete na to, že i jedno trhnutí za obojek může způsobit nenapravitelné škody.

I jedno zatáhnutí za obojek může způsobit nenapravitelné škody, nemá-li váš pes spolehlivou chůzi na vodítku, pořiďte mu postroj

Halti ohlávka

Ohlávka si v poslední době získala velkou oblibu u majitelů psů, kteří z jakéhokoli důvodu ještě nemají zvládnutou klidnou chůzi na vodítku. Např. u psů, kteří mají problém s jinými psy je skvělou pomůckou k lepší ovladatelnosti, ovšem i halti ohlávka má svá pravidla. Celkem často vídám lidi, kteří halti ohlávku používají špatně a z některých případů mi až běhá mráz po zádech. Zcela upřímně, kdo z vás, kdo ohlávku používáte, si zjistil, jak jí správně používat?
Halti ohlávka by měla být používána pouze a jen s vodítkem, které je zakončeno z obou stran karabinou - jeden konec připnete k ohlávce, druhý k obojku, nebo ideálně k postroji. V případě potřeby zatáhnete (ne cuknete!) za konec, který je připnut k ohlávce, tím změníte směr chůze vašeho psa, jinak držíte konec, který je připnutý k obojku/postroji. Nikdy byste neměli mít vodítko připnuté pouze k ohlávce. Na co už úplně zapomeňte, je ohlávka připnutá na flexi vodítko - tuto možnost si vymažte navždycky z hlavy. Představte si situaci, kdy vašeho psa něco zaujme a on se rozhodne za tím vyrazit, vodítko se odvíjí, pes nabírá rychlost a najednou mu ohlávka trhne hlavou v opačném směru - jak myslíte, že to dopadne? Možná si říkáte: "Můj pes se ale nikam nerozebíhá." Na to vám odpoví jedno přísloví - "Nikdy neříkej nikdy." Opravdu nikdy nevíte, co se může stát, může ho něco vyděsit, můžete potkat nějakého oblíbeného psího kámoše, můžete potkat zajíce, prostě cokoli a je potřeba počítat i s těmito situacemi.

Stahovací obojky

Stahovací obojky jsou nejspíš první věc, po které sáhnou lidé, jejichž psi tahají na vodítku. Přeci se pes nebude dobrovolně škrtit že, takže logicky začne chodit pomalu...Upřímně, kolik takových psů jste potkali? Já ani jednoho, jelikož takto to prostě nefunguje. Pes, který má potřebu tahat, a ta potřeba je skutečně velká, pak bude tahat, i když mu tahání bude způsobovat bolest.
O tom, co může způsobit i obyčejný obojek jsem psala už výše, zde je to ještě umocněné tím, že se obojek při tahu stahuje psovi kolem krku, což určitě není nijak příjemné.
Opravdu žádná pomůcka vám nevynahradí výcvik, tím si budete muset se svým parťákem projít tak, či tak. Stejně jako tomu je u normálních nestahovacích obojků - pokud váš pes nemá zvládnutou klidnou chůzi na vodítku, pořiďte mu dobře padnoucí postroj.

O něco horší verze klasického obojku, se psem bez zvládnuté chůze na prověšeném vodítku se tomuto obojku vyhněte obloukem

Flexi vodítko

Jedněmi milováno, jinými nenáviděno. Již v článku o výběru vodítka jsem se zmiňovala o plusech a mínusech tohoto typu vodítka. Ano je skvělé pro hárající fenky, psy v rekonvalescenci nebo pro neposluchy, každopádně velké množství majitelů absolutně nepoužívá tlačítko pro zastavení odvíjení, a to je kámen úrazu celé věci. Z této maličkosti vznikají popáleniny, řezné rány a podlitiny, mnohdy i rvačky a to naprosto zbytečně.
Zde asi není úplně potřeba se rozepisovat o tom, jak vlastně má být toto vodítko správně používáno. Stačí koukat kolem sebe, hlídat si, aby se váš pes nepletl někomu do cesty. Na frekventovanějších místech si zablokujete odmotávání vodítka, které odblokujete pouze na místech, kde nehrozí, že byste mohli někoho obtěžovat nebo zranit. Prostě se chovejte ohleduplně a využívejte všechny funkce vodítka, včetně blokace odvíjení, od toho tam přeci je.

Elektrické obojky

Elektrické obojky jsou samy o sobě dosti ožehavé téma. Za sebe nemohu říct, že bych byla 100% proti nim, ale spíše je beru jako takové to poslední řešení, když nic jiného nefunguje, nebo když to zrovna jinak nejde, a například vibrační obojky jsou báječné pro hluché psy. Je tu bohužel to velké ALE. Velká spousta lidí si myslí, že šoupne psovi na krk obojek, párkrát mu dá ránu a problém vyřešen - omyl, opět to takto nefunguje (a to už vůbec nemluvím o případech, kdy lidé vrazí EO na krk třeba 8měsíčnímu štěněti, protože naučit přivolání je moc velká piplačka).
I u elektrických obojků platí, že žádná pomůcka nikomu nevynahradí výcvik ani výchovu psa. U EO je navíc ten problém, že neodborné a neuvážené používání může způsobit ještě mnohem větší problémy, než je to, že pes neposlouchá na zavolání. Opravdu velmi snadno můžete u psa vytvořit strachové reakce na různé podněty, a to včetně psů nebo i lidí.
Chcete mít psa na volno a mít u něj spolehlivé přivolání? Začněte pracovat na motivaci a na přivolání, pokud vám to nejde, najděte si odborníka ve svém okolí, který vám poradí (za sebe doporučuji přivolávačské hry od Susan Garrett). Je váš pes agresivní na jiné psy a EO chcete, abyste ho měli čím spacifikovat? Nejdříve zjistěte příčinu jeho agrese - převážná část psů, kteří nesnesou jiné psy, jsou agresivní ze strachu, ne z dominance, jak si lidé většinou moc rádi domýšlí - opět si najděte nějakého odborníka ve vašem okolí, který vám s tím pomůže; EO to může nakrásně i dost zhoršit. Máte psa lovce a EO máte jako berličku? No to je jeden z těch případů, u kterých mám pro EO pochopení, ovšem ani to není 100%, takže počítejte s tím, že pokud váš pes opravdu loví, tak jednoho krásného dne bolest překoná a i s EO vám za zvěří uteče a to z velmi prostého důvodu - při lovu se pes dostává do stresu, a pokud stres překročí určitou hranici, stává se pes (i jakýkoli jiný tvor) mnohem odolnější a jeho výkonnost vzrůstá, takže o nějakém elektrickém impulsu ani nebude vědět, protože ho prostě nebude vnímat.

Nesahejte po elektrickém obojku jako po prvním řešení, raději se svým psem pracujte, ať si nezaděláte na ještě větší problémy

Klikr

Zatím asi většina lidí, se kterými jsem se bavila o klikrtréninku a oni s ním měli nějaký problém, ho ve skutečnosti používala špatně. Což byl, dá se říci důvod, proč jim to nefungovalo (např. že pes nereagoval, jak měl, nechápal, co se po něm chce apod.). Mezi nejčastější chyby patří klikání bez odměnění, používání klikru jako nástroje pro přivolání, opožděné kliknutí (a tedy klikání úplně jiného chování) nebo třeba několik kliknutí s jedinou odměnou.
Hlavní pravidla klikrtréninku jsem shrnula v článku Klikr - kouzelná krabička, takže je zde nebudu více rozepisovat. Ve zkratce je jednoho hlavní pravidlo: 1 klik = 1 odměna, jaká je odměna, to už záleží na psovi a na situaci. Dále je také potřeba psovi klikat to, co klikat chceme, jde tu o rychlost a pokud se zpozdíte třeba i jen o vteřinu, pak už je to chyba vaše a ne chyba klikru a pokud je váš pes rychlý a rychle nabízí chování, pak to asi nepůjde úplně podle vašich představ. Stejně tak je potřeba mít alespoň nějaké znalosti ohledně učení psů, jelikož záleží i na tom, jakou metodou se rozhodnete svého psa učit a pokud zrovna jemu tato metoda vyhovuje. Klikr je jen pomůcka, ne metoda.

Vzhledem k tomu, že se poslední dobou opět hojně hovoří a diskutuje o tématu množení a opravdu jen málokdy je pochopeno správně, rozhodla jsem se napsat tento článek, kde se pokusím s klidem vysvětlit, co to množení vlastně je a proč je spoustou lidí bráno velmi negativně. Základní rozdíly mezi chovem a množením jsem již probrala v článku PP vs bez PP - základní informace a tyto rozdíly bych chtěla blíže probrat v této sérii článků zaměřené právě na "chov" bez PP neboli množení.

Na začátek bych chtěla uvést na pravou míru terminologii, kterou zde budu používat - množením zde nazývám jakoukoli produkci psů bez PP, nezávisle na podmínkách či původu psů; naopak chovem zde nazývám jednoduše chov psů s PP. Je mi jasné, že pro spoustu z vás je množení sprostým slovem, každopádně já si myslím, že tyto dvě odvětví je potřeba od sebe jasně odlišit a to jednoslovným názvem. Stejně tak předem říkám, že množení se nemusí nutně rovnat množení v těch ohavných množírnách, o kterých se často mluví, prostě tento způsob "produkce" psů chci nějak pojmenovat.

Podpora množíren

Jednou z věcí, které je třeba objasnit, je jakákoli podpora množíren jako takových (tedy těch velkých, otřesných množíren). Často se lidé, kteří si pořídili psa bez PP, diví, když je někdo osočí z podpory množíren, a často reagují slovy: "Já ale nemám psa z množírny, rodiče jsem viděl, jde prostě o štěně z hezkého prostředí, od rodiny, která se o ně hezky starala." Ano, v tomto případě jste nepodpořili množírny přímo, ale nepřímo bohužel ano. Jde o to, že i obchod se psy se řídí těmi nejjednoduššími pravidly trhu a hlavním z těchto pravidel je - kde je poptávka, tam je i nabídka. Proto, dokud budou lidé ochotní si koupit bez PP štěně za x tisíc, z jakýkoli podmínek, pak se množírnám vyplatí takové psy produkovat, jelikož to, že vy máte štěně bez PP od rodiny, z krásného prostředí neznamená, že vaše sousedka to bude mít stejně.

Rizika bez PP

To nejhorší na množení bez PP psů jsou ta obrovská rizika. Tato rizika jsou jedním z hlavních důvodů, proč lidé proti množení bojují a proč jej odsuzují. Opravdu zde nejde o to, že by bez PP psi byli méněcenní nebo prašiví, ale o to, že jde o jejich zdraví a o jejich plnohodnotné životy. Jedním z těchto rizik je zdraví. Většina vad, včetně těch, které jsou podmíněné geneticky, se projevuje nejčastěji až v pozdějším věku, třeba ve třech letech, ne-li později. V nižším věku se většinou projevují vady a onemocnění, které jsou ve velmi vážném stádiu.

Proto nemůžete mít jistotu, zda vaše dvouletá fenka nemá např. epilepsii, pokud se u ní zatím neprojevila. Co se týče např. vad pohybového aparátu, jako je třeba dysplazie, tak lehká dysplazie kyčelního kloubu může být pro běžné majitele prakticky nerozpoznatelná, ale je tam. Stejně tak tomu je i u luxace pately. A upřímně, kolik majitelů bez PP psů dělá před nakrytím oběma psům kontrolní rentgeny nebo např. vyšetření očí, aby se vyhnuli alespoň některým vadám? A i kdyby udělali, absolutně nemohou vědět, jak na tom byli sourozenci nebo rodiče onoho krycího páru. Je to něco, co nemůže vědět nikdo, jelikož nemáte ani jistotu, že oni rodiče skutečně byli rodiče vašeho psa. A bohužel na zdraví štěněte má vliv nejen genetika získaná od rodičů, ale také od generací před nimi.

Tohle je Holka, je jednou z mnoha JRT bez PP, její rodiče nejspíš nevykazovali žádné zdravotní problémy, ona už to štěstí bohužel neměla - již nejspíš doživotně bude mít problémy s chůzí

Dalším z těchto rizik je povaha. Je sice pravda, že výchova a prostřední udělá nesmírně moc, ale i psi jsou živé bytosti a i oni jsou každý originál se svou charakteristickou povahou a některé povahové rysy prostě nezměníte, ani kdybyste se rozkrájeli. A stejně jako je tomu u zdraví, nemáte zde žádnou jistotu, kdo byli rodiče vašeho psa a pokud ano, netušíte, kdo byli další příbuzní a jak na tom byli psychicky. A stejně jako u zdraví, i u povahy jsou dané genetické předpoklady, které mají vliv na povahu štěněte.  Jste připraveni na to, že váš vysněný pes nakonec bude bázlivý jedinec, který se bude bát i svého stínu? Nebo že bude reaktivní i na sebemenší pohyb? U bez PP psa musíte počítat i s tím nejhorším scénářem, protože jednoduše nemáte ani tu nejmenší jistotu, záruku, absolutně nic.
Neposledním z ohromných rizik je březost a porod feny. Porod jako takový je pro fenu nesmírně náročná záležitost, zvláště pak u více početných vrhů. Komplikace mohou nastat kdykoli a jakékoli - fena neporodí všechna štěňata, nebo po porodu dostane silný zánět dělohy...To vše v rukou nezkušeného "chovatele"? To může být přímá cesta do pekel a to bez jakékoli nadsázky.

Byznys nebo ne?

Další neustále omílaná otázka - je prodej bez PP psů byznys nebo ne? A pokud ano, co je potom chov psů s PP, kteří stojí mnohem více peněz? Řeknu vám to takto - máte vrh bez PP štěňat, štěňat je dejme tomu 6. Prodejní cena jednoho štěněte je 5000. Vaše náklady na tento vrh je pouze očkování a odčervení. To máme, když to přeženu čistý zisk 24 000 Kč. Daně neodvádíte, protože to nedělá absolutně nikdo, kdo prodává bez PP štěňata.

Teď si vezměme situaci, že jste chovatel, máte registrovanou chovatelskou stanici, jste členem chovatelského klubu, splníte veškerá vyšetření a veškeré náležitosti, které k uchovnění potřebujete. Uchovníte svou fenku, zaplatíte za krytí, vrh řádně registrujete atd atd. S fenkou chodíte na řádné kontroly k veterináři, pak i se štěňaty, řádně je očkujete a odčervujete, necháte je očipovat, dopřáváte jim kvalitní stravu a péči, vybíráte ty nejvhodnější páníčky, nakoupíte výbavičku, kterou dáte ke každému štěněti... A teď si představte, že za každou jednotlivou položku v tomto seznamu vy zaplatíte a to ne v řádu stokorun. K tomu si připočtěte náklady, které vás stojí různé zkoušky nebo výstavy, které sice děláte hlavně pro radost, ale také tím ukazujete potenciál své fenky. Prodejní cenu štěňat si určíte třeba 15 000 Kč. A nakonec toho všeho ze svých né úplně obrovských výdělků ještě zaplatíte řádně daně státu, protože chovatelství je druh podnikání. Tolik času, co investujete do jednoho jediného vrhu, tolik péče, kolik poskytnete každému štěněti, které odchováte, tolik času, co strávíte vybíráním už jen vhodného krycího páru, tolik času a práce, co vás bude stát už jen ukázat potenciál své fenky, to je absolutně nesrovnatelné s těmi pár tisíci, které na tom "vyděláte". Kdybyste to dělali pouze pro peníze, nikdy váš chov nebude úspěšný.
Vidíte ten rozdíl?

Vše je na vás

Samozřejmě zde nejde říci, že pokud si pořídíte psa s PP, nemůže se stát nic zlého a nemůže se nic pokazit. Samozřejmě, že může a to z jednoduchého důvodu - kolik času investujete do výběru štěněte, podle toho to bude ve výsledku vypadat. Je bohužel jasné, že i mezi chovateli se najdou nepoctivci (což jsem už také v předchozích článcích psala), ale v dnešní době máme tak nesmírné množství dostupných informací, že to musí být člověk největší smolař pod sluncem, aby se něco pokazilo i navzdory tomu, že udělal vše pro dobrý výběr štěněte. Proto znovu opakuji, zjišťujte si informace, seznamujte se s lidmi, kteří dané plemeno mají, seznamujte se s chovateli, pročítejte diskuze na internetu (stačí i pouhý facebook, kde najdete nesmírné množství informací), seznamujte se s majiteli předešlých odchovů vámi vybraného chovatele, seznamujte se se samotnými příbuznými vámi vybraného štěněte. Uvědomte si, že si pořizujete parťáka na více jak 10 let, který s vámi bude trávit každý den, kterému věnujete nesmírné množství času a lásky, to co investujete do pouhého výběru je naprosté nic oproti tomu, co do pejsana investujete za celý jeho život.

Psa si pořizujete jako parťáka i na 15 let, opravdu je těžké jeho správnému výběru obětovat nějaký ten čas?

Mám psa bez PP, to ho mám utopit?

Myslím, že toto jsou naprosto zbytečné dotazy a reakce vůbec, ovšem, když už se ptáte - samozřejmě, že ne! Už se stalo, už s tím nic nenaděláte, toho psa už jste si koupili. A jak se říká, není nejlepší si poučit ze svých chyb a již je neopakovat? Nebo co se přičinit, aby ostatní už stejnou chybu neudělali? Co pomoci psům v útulcích, způsobů je nesmírně moc. Neřešte minulost, řešte přítomnost a ideálně i budoucnost.

Proč já jsem proti množení?

Jednoduše proto, že jsem sama poznala o čem to je mít psa bez PP, poznala jsem jednu z těchto stinných stran a upřímně bych to vážně nikomu nepřála. Vadí mi to ohromné riziko. Nepřijde mi správné riskovat zdraví a plnohodnotný život několika živých bytostí jen kvůli tomu, že někomu přijde jeho pes úžasný a myslí si, že nejlepší bude si hrát na Boha. Není nic horšího, než když máte psa, pro kterého byste udělali cokoli, ale není vám to nic platné, protože není ve vašich silách mu pomoci k plnohodnotnému životu, který byste si pro něj přáli.
Ano, velké riziko je i u PP chovu, nikde netvrdím, že není. Ale u PP chovu tomu můžete alespoň nějak pomoci, máte způsob, jak udělat opravdu hodně pro to, aby se narodila zdravá a vyrovnaná štěňata a to mi stačí. Představa, že by kvůli mně přišlo na svět x štěňat, která by byla jakkoli psychicky labilní nebo se u nich objevila např. epilepsie nebo těžká dysplazie, je pro mě jednoduše nepředstavitelná a já bych toto riziko nepodstoupila, i kdyby můj pes byl psychicky v pohodě a já ho milovala sebevíc.
Ano, uznávám, že celý tento "boj" proti množení je běh na dlouhou trať, ale dle mého to prostě stojí za to. Stojí za to lidem ukázat, že pokud nemají potřebu mít psa s PP, pak mohou poskytnout domov a lásku některému psovi z útulku. Ukázat jim, že psi z útulků nejsou prašiví, ani to nejsou psychicky nevyrovnaní zabijáci, kterým dříve či později rupne v makovici, a stanou se z nich agresoři. Ukázat jim, že připlatit si pár tisíc a věnovat nějaký čas výběru štěněte s PP má své výsledky.
Zkuste si někdy zajít do útulku ve vašem okolí, jít si vyvenčit některého z psíků. Zkuste oslovit některou organizaci, která se věnuje záchraně psů z množíren. Čtete si příběhy těchto psů, pak pochopíte, proč množení leží tolika lidem v žaludku a proč tak zapáleně proti němu bojují.

Nechcete psa s PP? Tak adoptujte...v útulcích jsou tak úžasné bytosti, žádní labilní zabijáci

Více článků o této problematice:

PP vs bez PP - základní informace

Množírny aneb Obchod s utrpením

PP vs bez PP: Mýty a omyly