Eshopů s obojky a vodítky pro psy na zakázku sleduji celkem velké množství. Jedním z nich je i Mutt & Go, od kterého jsem již několik měsíců plánovala pořízení hned několika věcí. A tak když se naskytla možnost, tak jsem neváhala.

Mutt & Go

V nabídce Mutt & Go naleznete opravdu všemožné produkty - různé druhy obojků, vodítek, postrojů, dále také tašky na venčení, pamlskovníky, sedáky, obaly na očkovací průkazy nebo i pelíšky. A to ve všemožných barevných kombinacích, s potiskem, bez potisku, se stuhami, zkrátka jak vás to napadne.

Moje objednávka

Původně jsem v první objednávce chtěla pořídit jen postroj, jelikož jsem se po absolvování semináře "Příprava na výkon" dozvěděla, že norský postroj, který jsme měli doteď, není vhodný na jakýkoli druh tahu, takže ani pro psa, který prostě tahá na vodítku. Chvíli jsem váhala, který postroj vůbec pořídit, pak ale padla volba na typ Tour. Pak mi ale můj vnitřní hlásek našeptával: "Když už, tak už...navíc, však budou Vánoce." A tak jsem se rozhodla objednat k postroji i obojek a vodítko.


Barevnou kombinaci obojku jsem měla vybranou už dlouhé měsíce dopředu, jelikož všeobecně mám tuto kombinaci ráda - a to kombinaci fialové se zelenou. Ovšem to bych samozřejmě nebyla já, kdybych měla to, co mají ostatní a tak jsem začala vymýšlet, jak bude naše sadička vypadat. Upřímně, když jsem pak dávala dohromady konečný popis všech tří věcí, připadala jsem si, jako bych sepisovala návod na sestavení jaderného reaktoru. O to víc jsem se bála, že něco nevyjde podle mých představ, jelikož jsem z minulosti měla špatnou zkušenost s výrobou obojku na zakázku, ovšem od jiného výrobce. Zkrátka a dobře, opravdu uznávám, že mé požadavky byly více než náročné, zvláště pak u postroje. A tak, když balíček se sadou došel, byla jsem rozpolcena, na jednu stranu jsem se nesmírně těšila, na druhou stranu jsem se bála, že něco nebude tak, jak jsem chtěla. Ovšem paní Ester vše splnila naprosto do puntíku přesně.


Co musím vypíchnout je komunikace a především rychlost. Po schválení mé objednávky jsem už za 3 dny dostala fotografii s hotovou sadou, která byla ihned odeslána. Musím se přiznat, že mě taková rychlost opravdu překvapila, vzhledem k tomu, co jsem si navymýšlela a ke všemu jsem měla 100+1 připomínku či otázku. Stejně tak nemůžu opomenout trpělivost a ochotu paní Ester v naší vzájemné komunikaci, jelikož se v tomto případě opravdu považuji za puntičkářského a náročného zákazníka.

Firmu Mutt & Go naprosto doporučuji všem. S mou objednávkou jsem naprosto spokojena a do budoucna bych chtěla pořídit ještě sedák a vodítko s amortizérem. Za velmi dobré ceny dostanete opravdu kvalitní produkty, které jsou vyrobené z kvalitních materiálů a to vše podle vašich představ.

Uznejte, že mu to prostě sluší :)

Neodvolatelní psi, kteří si pobíhají na volno a dělají si, co chtějí, asi majitelům bezproblémových psů moc vrásek nedělají, ovšem majitelům hárajících fen, psů v rekonvalescenci, či psů se špatnými zkušenostmi už můžou pořádně zavařit a ztížit veškeré snažení. Zde je 11 důvodů, proč není dobré pouštět na volno psa, který nemá spolehlivé přivolání. Toto téma také můžete nalézt rozepsané ve článku "Svoboda jednoho...".

1. Bezpečí především - pokud je od vás váš pes vzdálený x metrů, ne-li x desítek metrů, nemůžete tušit, co se kolem něj děje. Může se někde zranit, zapadnout do nezabezpečené šachty apod.

2. Ostatní psi - jak jsem již psala ve výše zmíněném článku, je několik skupin psů, kterým může váš na volno pobíhající pes dělat velké problémy. Jsou zde psi se špatnou minulostí - psi, kteří žili v izolaci, nejsou socializovaní, byli týraní apod. Psi, kteří mají se psy špatnou zkušenost - byli v minulosti napadeni a psů se od té doby bojí. Psi se zdravotními problémy či po operaci. Lidé s takovými psy mají už tak dost práce a starostí, i bez vašeho neovladatelného psa, neztěžujte jim to.

3. Lidé se strachem ze psů - myslím, že při venčení psa by páníčkové měli myslet i na ostatní a to nejen na ostatní pejskaře, ale i ostatní lidi. Je sice možné, že venčíte svého psa v lese nebo na poli, nebo kdekoli, kde není ani živáčka, ovšem nikdy nemůžete vědět, že nepotkáte člověka, který má strach ze psů.

4. Ohleduplnost a slušnost Aneb Základy slušného chování - kolem nás žijí i jiní lidé, kteří si žijí své životy. Každý z nás by si měl uvědomit, že nikdo cizí není zvědavý na naše volně pobíhající psy. Zvláště pak na ty přátelské jedince, kteří jsou zvědaví, po lidech skáčou nebo jim lezou do tašek apod.

5. Ohleduplnost vůči ostatním pejskařům - ne každý pejskař stojí o to, aby se jeho pes musel pozdravit a seznámit s každým chlupáčem v okolí, zvláště pak ve chvílích, kdy se svým psem cvičí či trénují na nějaký sport nebo zkoušky. Nebo si můžou jen hrát, každopádně pokud by stáli o kontakt s někým cizím, pak by se o to sami přihlásili, ostatně od toho umí lidé mluvit.

6. Hárající feny - co se týče volně pobíhajících psů, asi málokterý odolá "vůni" háravky a asi málokoho baví od své feny neustále odhánět psy, kteří fenku v tomto období neustále obtěžují. Co se týče fenek, pustit na volno hárající fenku bez přivolání, to už je holé bláznovství.

7. Zaběhnutí - ruku na srdce, pokud svého psa nedokážete přivolat ze snadné situace, myslíte, že se na něj můžete spolehnout v nějaké složitější? Můžete si být jisti, že se nezalekne např. rány z rachejtle nebo že se nepustí po stopě za nějakou zvěří? Psi sice mají vynikající čich a smysly obecně, ovšem také se mohou velmi snadno zaběhnout a ztratit.

8. Krádež - bohužel žijeme v době, kdy se někteří lidé neštítí ničeho, a z chovatelství se stal výnosný byznys. Česká republika se stala rájem množitelů a obchodníků se psy, kteří na zakázku kradou atraktivní plemena a vyváží je do zahraničí. A k tomu všemu stačí pouze na pár vteřin ztratit psa z dohledu.

9. Napadení jiným psem - tento důvod částečně vychází z důvodu č. 2. Nikdy nemůžete vědět, co jsou ostatní psi zač, jakou mají povahu, jaké mají zkušenosti nebo jakou mají minulost. Mějte na paměti, že existují plemena, kterým stačí jedno kousnutí a druhého psa zabijí. A pokud nepůjde o podobná plemena, proč zbytečně svého psa nechat podstoupit rvačku, ve které může být i vážně zraněn a 100% je to pro něj špatná zkušenost se psy a nepříjemný zážitek?

10. Vběhnutí pod auto - nejen, že zde riskujete zdraví a život vašeho psa, ale taky si koledujete o pěkný malér. Kdo si myslíte, že zaplatí škodu, pokud váš pes na volno způsobí autonehodu?

11. Způsobení škody, či ublížení na zdraví - představte si dva psy v zápalu hry. Myslíte, že takoví psi koukají kolem sebe a dávají pozor, jestli náhodou třeba kolem nejede cyklista nebo neběží malé dítě? Já myslím, že asi ne. Stejně tak si myslím, že to neřeší ani pes, který si zrovna užívá volného pohybu. Stačí málo a váš pes vlétne do cesty cyklistovi, ten spadne z kola a zraní se. Kde myslíte, že je vina? Ano, přesně na vaší straně. Vy máte za svého psa zodpovědnost a to, že nemá s nikým problém, nikoho nezajímá, pokud způsobí jakoukoli škodu, když je na volno, vy platíte veškeré náklady. A to se zde nebavíme o lidech, kteří jsou cholerici a pro ránu nejdou zrovna daleko.

Přivoláním zde míním okamžitou reakci psa na zavolání (a to reakci takovou, že přijde k majiteli, ne že okamžitě uteče kamkoli jinam) v jakémkoli prostředí, nejen na cvičáku. Pokud vašeho psa nezvládnete odvolat od čmuchání, od psích kámošů, od lidí a podobně, pak nemá přivolání. Je třeba zde být opravdu upřímný sám k sobě a reálně zvážit své schopnosti a svou hodnotu u psa. Psů v naší zemi žije opravdu obrovské množství a v některých městech jsou už teď zavedeny velmi přísné podmínky pro pohyb psů venku, je jen otázkou času, kdy i ostatní obce a města své podmínky zpřísní právě kvůli lidem, jejichž psi si dělají, co chtějí.

Vždycky jsem měla ráda prosinec, vzhledem k tomu, že je to měsíc Vánoc a celé té Vánoční atmosféry, ovšem tentokrát u nás prosinec začal spíše hororově, než poklidně. Tak se vám pokusím přiblížit mou zkušenost, a co mi pomohlo situaci vyřešit.

Vše začalo tím, že jsme před sebou měli stěhování, ze kterého jsem měla dost velký strach, nebyla jsem si jistá, jak Mou tuhle změnu přijme, zvlášť když jsem věděla, že se bojí v cizích barácích. Ovšem také mimo to s prosincem přichází období bouchání petard a rachejtlí. Reakci na střelbu pan Mou má od loňského roku, kdy nám nad hlavou buchly 3 rachejtle po sobě a od té doby se petard a rachejtlí bojí. To mě ale ani ve snu nenapadlo, že by to mohlo dojít tak daleko.

K mému překvapení Mou s novým bytem problém neměl, téměř okamžitě si zvykl. Dokonce úžasně zvládl i stěhování, kdy u nás v bytě byli 3 naprosto cizí lidé, což by pro něj dřív byl ohromný problém. S ranami už to ale tak dobré nebylo. Jelikož bydlíme na sídlišti, tak je to tu den co den x bouchnutých petard či rachejtlí a jak už to tak se zákonem schválnosti bývá, tak jsme vždy, když jsme vyšli ven, vychytali chvíli, kdy někde nějaká bouchla. A to způsobilo, že Mojo každou ránu zvládal hůř a hůř. Pak to ve výsledku vypadalo tak, že jsme asi 5 dní nezažili normální, klidné venčení, kdy by Mojo v panice neprchal kamkoli pryč. A jak se stres kupil a rány stále přibývaly, tak se začal bát chodit ven. Když jsem ho chtěla jít vyvenčit, tak jsem ho musela skoro až nutit. Pak jsme vyšli ven a opět rána, takže se ani nevyvenčil a už hnal zase domů nebo kamkoli, prostě pryč. Po asi dni, kdy jsem ho musela přemlouvat, aby šel ven, se začal klepat strachy už ve výtahu, což už to pro mě bylo znamení, že tohle nevyřešíme sami a už vůbec nezvládneme Silvestr, a tak jsem se obrátila na trenérku, která se zabývá strachem u psů, jaký přípravek by nám mohl pomoci, já měla vyhlídnutý feromonový obojek, případně Alavis Calming. Ovšem bylo mi doporučeno na tento dlouhodobější a vrstvený stres pořídit tablety Zylkéne a tak jsem neváhala a tablety objednala.

Tablety jsem objednávala v pátek, takže jsem počítala, že dorazí v pondělí, nejpozději v úterý. O víkendu u nás probíhalo stěhování nábytku a takových těch nezbytností, takže jsme chodili jen na kratší venčení, které neprobíhalo úplně ideálně, jelikož Mou tahal jako blázen a byl hodně nesvůj. To nejhorší ale přišlo v pondělí. Jelikož v novém bytě ještě nemáme internet, rozhodla jsem se vzít Moja a notebook a jít do starého bytu, kde mohu pracovat bez omezení. Když jsme se uvelebili, pustili si televizi a já mohla začít s prací, ozvala se venku rána. Po ní následovaly další asi dvě a z mého psa se stal klepající se uzlíček nervů, který na mě koukal pohledem, který mě naplňoval obrovským strachem a obavami. Vím, že Mojo je hodně velký stresař a bojínek, ale v tomhle stavu jsem ho nikdy neviděla. Musela jsem mu od toho stavu nějak pomoct a tak jsem začala pátrat, zda někde v okolí neprodávají výše zmíněný Alavis Calming (jelikož mi bylo řečeno, že tento přípravek se používá na jednorázové stresy, např. při bouřce nebo na Silvestra), případně jsem v záloze měla návštěvu veteriny. Na rychlo jsem zburcovala kamarádku Míšu, jestli se nepohybuje někde kolem chovatelských potřeb, zda by se mi tam nepodívala. Díky Bohu v nedalekých chovatelských potřebách Alavis Calming měli a dokonce ve slevě, takže kamarádka koupila Alavis a běžela za námi. Kdyby nemohla, tak bych pro něj samozřejmě skočila sama, ale nechtěla jsem Moja nechávat v takovém stavu samotného.

Díky Bohu, nedlouho po nasazení Alavisu se Mojo opravdu uklidnil, přestal se klepat a začal vnímat. K mé obrovské úlevě se večer ani nebál jít ven a druhý den už byl taky v pořádku, ačkoli trochu nejistý, ale už mnohem mnohem klidnější. V úterý jsem pro jistotu Mojovi dala ještě jednu dávku a naštěstí nám už přišlo i Zylkene. V poledne jsme jeli za kamarádkou Pavlou, pro namíchané Bachovy esence a téměř celou cestu šel Mojo na prověšeném vodítku, bez panických úprků z každého uprdnutí, už byl zase ve své kůži. Od středy bude dostávat už jen Zylkéne, tak doufám, že mu to pomůže i s celkovým zklidněním, ale hlavně, že zvládne prosinec a Silvestr bez většího stresu, nebo kéž by bez jakéhokoli stresu.

Na závěr bych ráda dodala, že určitě vím, že se pes nemá chlácholit, když se bojí, ani se nemá litovat. Toto všechno vím a ani jsem to nedělala, ovšem Mojův stav se zhoršoval opravdu každou hodinou a neviděla jsem jiné řešení, než v použití podpůrných prostředků jako je Alavis Calming.

Takže pokud má váš pesan problémy se Silvestrem, bojí se ran, je celý den ve stresu, nebo se dokonce klepe strachy, opravdu doporučuji vyzkoušet Alavis Calming. Nenechte své psy zbytečně celý den ve stresu, zvlášť pokud se opravdu hodně bojí. Za sebe můžu říct, že po Novém roce se určitě pustíme do zvykání na rány a určitě si nechám poradit od někoho kvalifikovaného, protože nechci, aby pro nás byl prosinec měsíc plný stresu a strachu. 

Vzhledem k tomu, že se na sociálních sítích čím dál více objevují příspěvky s mylnými a nepravdivými informacemi o klikrtréninku, rozhodla jsem se některé z těchto mýtů vyvrátit.

1. "Je to jen cpaní psa pamlskama" - Pamlsky zde slouží pouze jako forma odměny, které se dávají za určitých podmínek a pravidel. Jídlo je upřednostňované proto, že je ve většině případů nejrychlejší odměnou. Je pouze na vás, jakou odměnu použijete.

2. "Když jednou začnete cvičit pomocí klikru, už se bez něj neobejdete." - Klikr opravdu není nic bez čeho byste se neobešli. Pokud se vám s ním nechce tahat nebo jej zapomenete, pak můžete bez problémů používat pouze slovní marker.

3. "Klikr vydává moc hlasitý zvuk." - Dnes je na trhu nepřeberné množství klikrů, takže k sehnání jsou jak hlasité klikry, tak i velmi potiché.

4. "Moc dlouho trvá vysvětlit psovi co kliknutí znamená." - Naklikání a vysvětlení principu klikrtréninku je ve většině případů velmi rychlý proces - povětšinou je to otázka pár opakování.

5. "S klikrem nemůžete cvičit dva psy najednou, jelikož neví, komu zrovna klikáte." - Zde jde pouze a jen o to psy naučit, kdy se se kterým z nich pracuje. Pak moc dobře chápou, komu zrovna klikáte.

6. "Můj pes to nechápe." - Pokud pes nechápe klikrtrénink, pak většinou není problém v tom, že by pes byl hloupý, ale spíše v tom, že to člověk špatně vysvětlil.

7. "Je to zbytečně zdlouhavé." - Zde hodně záleží na metodě, kterou si zvolíte. Je rozdíl mezi shapingem a luringem a ostatními metodami. Ovšem vše je individuální a záleží na tom, jaké chování učíte a hlavně jak jej učíte zrovna vy (jaká nastavíte kritéria apod.). Dle mého je ideální přizpůsobení se dané situaci.

8. "Klik nahrazuje odměnu/pochvalu." - U klikrtréninku je důležité dodržovat nějaká pravidla a jedno z nejzákladnějších a nejdůležitějších pravidel je: klik = odměna. Pokud tuto "dohodu" nedodržíte, je to nefér a je velmi pravděpodobné, že vám to nebude fungovat. Pamatujte také na to, že odměna nemusí být pouze a jen ve formě jídla.

9. "Klikr ignoruje řeč psa." - Právě naopak. Samozřejmě záleží, kterou z metod učení si zvolíte, každopádně u většiny metod je důležité především sledovat psa, řídit se jeho signály a podle toho vést tréninkové lekce. To, že to někdo nedělá, bohužel už není problém klikru.

10. "Je to jen další zbytečná metoda, co je zrovna v módě." - Klikr není úplně moderní záležitost, principy klikrtréninku se používají již dlouhá léta. V posledních letech se rozmáhá nejspíše proto, že to prostě funguje a lidi i jejich psy to jednoduše baví.

11. "Nefunguje to na všechny psy." - Jeden z argumentů, proč klikr nepoužívat, ovšem co je na něm pravdy, to už musí posoudit každý sám. No uznejte, když klikr funguje na zvířata jako jsou kosatky, delfíni a lachtani, myslíte, že se najde nějaký výjimečný pes, u kterého by klikr nefungoval? Samozřejmě není dané, že to psa bude bavit, ovšem zde opět záleží na tom, jakou metodu člověk zvolí a jak to člověk podá.

_______________________________________________________________________________________________________

Chcete-li se o klikrtréninku dozvědět více, přečtěte si článek "TÉMA: Klikr - kouzelná krabička"

Jelikož se Vánoce kvapem blíží, připravila jsem si pro vás sérii článků s tipy, co nakoupit svým blízkým, kteří jsou blázni do psů, nebo o co si napsat Ježíškovi. 

Jako první jsem si zvolila značku Goddog, jelikož je to firma, kterou dobře znám a sama se podílím na tvorbě některých motivů. Goddog je specifický variabilitou všemožného zboží a především pak barevností veškerého oblečení. Můžete si zde objednat různé druhy triček, mikin, bund, ale také hrnečky, tašky, peněženky, placky a třeba i žabky. Motivy jsou průběžně doplňovány a kdyby jste náhodou měli zájem o to, mít na tričku svého psa, není problém se domluvit na zakázkové výrobě motivu.

Psí motivy

Motivy s plemeny

Motivy se psími sporty

Motivy na zakázku

Zaujaly vás některé motivy? Pak rozhodně zavítejte na eshop www.goddog.cz nebo na facebookovou stránku Goddog

Sestřih různých videjí ke příležitosti 3. narozenin pana Moja. Doufejme, že i nadále bude zdravý jako řípa a že se dostaví i nějaký ten rozum a klid :) ...a když ne, tak si to vybojujeme.

Tentokrát poněkud neobvyklý článek z rubriky "Z našeho deníčku", ale vzhledem k tomu, že se mi minulý týden nakupilo hned několik akcí, které podle mě rozhodně stojí za zmínku, jsem se rozhodla o tom napsat článek. Zúčastnila jsem se hned dvou seminářů (které rozhodně doporučuji), obvyklého tréninku agility a také jsem byla fotit hned dvě smečky na pražském Petříně. 

Beloved Bumblebee Alien Life Form alias Beeček na Petříně

Ve středu 28. jsem se jako divák zúčastnila první části semináře přivolávačských her s Lenkou Blachovou. Sice se mi nepoštěstilo cvičit s panem Mojem, ale i tak tento seminář rozhodně stál za to. S Lenkou Blachovou jsem se již setkala minulý rok na víkendovém semináři pro reaktivní psy, kde jsme s Mojem absolvovali naprosto skvělé komunikační lekce. Lenka podle mě patří k jedněm z největších odborníku v Čechách a na Slovensku, takže když jsem zjistila, že bude mít v Praze sérii jednodenních seminářů přivolávačských her, ani chvilku jsem neváhala.
Ačkoli se celý den probíraly hry, které už více či méně znám, tak i přesto jsem se dozvěděla spoustu doplňujících informací ke každé z nich. Přivolávačské hry jsou podle mě skvělý způsob, jak zabavit sebe, svého psa a zároveň zlepšit vzájemný vztah a jako bonus i přivolání. Pokud máte možnost někde v okolí se podobného semináře zúčastnit, pak určitě neváhejte. Mé očekávání tento seminář splnil, ba dokonce i v mnohém předčil a moc se těším na další dvě části.

V pátek jsme měli náš obvyklý večerní trénink agility. Jsem nesmírně ráda, že nám naše trenérka vychází natolik vstříc a dělá pro nás extra tréninky jen s fenkama, s Oušíkem, který je jediným psem, se kterým Mou vychází dobře, případně se svými psíky, kteří jsou ale mimo parkur v kleci, takže už téměř rok máme tréninky bez stresu, nervování, agresivních výpadů a podobných nepříjemností. V poslední době jsem postřehla jednu celkem znatelnou změnu - Mojo už během tréninků neodbíhá, aby se vyvenčil, což dříve bylo běžné při každém tréninku. A pozitivní změny nenastaly pouze v otázce koncentrace a spolupráce, ale také už jsou viditelné pokroky v jeho skákání. Momentálně se pohybujeme na výšce skoček někde mezi S a M, což je podle mě super postup, na to, že na začátku, co jsme začali chodit k Denče Sommerové se Mou zastavil x metrů před skočkou na nejnižší možné výšce a bál se skočit. Opravdu věřím, že tento boj bude jednoho dne úspěšně dobojován :)

Error Katemy z Petřína

V sobotu jsem pak zavítala na seminář s názvem "Příprava na výkon" v podání Veroniky  Gesierichové. Na tento seminář jsem se přihlásila spíše ze zvědavosti, než že bych od něj něco očekávala a musím říct, že jsem byla opravdu mile překvapena až nadšena. Celý den se probíralo, nejen jak psa připravit na výkon a jak jej nejlépe "ošetřit" po výkonu, ale také např. nejrizikovější pohyby v jednotlivých sportech, které způsobují přetěžování či blokace té které části těla nebo i vhodnost některých postrojů. Zvláště pak otázku postrojů jsem uvítala, jelikož jsem zjistila, že postroj, který používám, není úplně vhodný a může Mojovi způsobit i různé blokace, což mu moc nepřidá i na psychice, takže jsem nelenila a objednala nový a lepší.
Myslím, že podobný seminář by měl absolvovat snad každý majitel psa, především pak lidé, kteří se svým psem sportují, i kdyby jen rekreačně. Přijde mi, že otázka přípravy psa na výkon, nebo i celkové fungování psího pohybového aparátu, je často opomíjena. Až se mi příště naskytne nějaká možnost zúčastnit se podobného semináře, nebo semináře o dogfitness, tak nebudu váhat. Rozhodně doporučuji všem, především pak semináře v podání Verči, jelikož byla opravdu skvělá přednášející, vše skvěle vysvětlila a všem se snažila na všechno odpovědět.

A nakonec neděle, která byla ve znamení focení pejsánků. Už delší dobu jsem chtěla fotit na pražském Petříně a nakonec vyšlo focení s Denčou Sommerovou (s níž jsem v minulosti udělala rozhovor, který najdete >> ZDE <<) a s Bárou Petržilkovou (která pro nás napsala článek o dogdancingových zkouškách, který najdete >> ZDE <<). Holky sebou vzaly své smečky, takže psí osazenstvo bylo ve složení 2 borderáčci, kooikerhondje, parson a pudlík. Bohužel jsme se sešly celkem pozdě a tak na focení bylo vcelku málo času.
Na Petřín ještě určitě několikrát s foťákem zavítám, jelikož je to skvělé místo, jen nebýt těch davů lidí, kteří vám rádi courají v záběru nebo si chtějí dát selfie s vašimi modely :D

Forest Happy Florén alias Žeryk

Výsledné fotky můžete nalézt ZDE spolu s dalšími mými podzimními fotkami (postupně budou přibývat)