Kdo vlastně jsem...

Vlastním jménem se jmenuji Jana, ovšem upřednostňuji trochu poangličtělý ekvivalent Jaina. Je mi 27 a žiji v Praze. Jsem grafik, amatérský fotograf, členka organizace Pet Heroes a především jsem majitelka borderáka jménem Mojo (čteno Moudžou), díky kterému se ze mě stal pejskař* tělem i duší.

V rodině jsme už jednoho psa měli, byl jím sibiřský husky Bak, toho jsme zdědili po zemřelém dědečovi a byl to spíše takový "rodinný pes". V době, kdy nám veterinář doporučil ze zdravotních důvodů našeho haskouna nechat odejít, jsem byla přesvědčená, že si rozhodně pořídím dalšího psa. Už pár let byla mým favoritem border kolie, ovšem když přišla doba, že by se pořízení borderky mohlo stát skutečností, jsem trochu váhala, zda je borderka pro mě ideální a zda ji zvládnu - ve hře ještě byla šeltie a dlouhosrstá kolie. Nakonec jsem se ale hecla a začala pátrat po štěněti.

náš sibiřský husky Bak

A tak jsem si jednoho krásného dne domů přivezla pana Moja. Bohužel Mou není svou povahou úplně typická borderka (nebo možná je, ale většina těch ne úplně ideálních bordeřích vlastností má znásobené :D ), já bych ho tipla spíše na něco mezi teriérem, huskym a bůh ví čím ještě. Bohužel je poněkud bázlivější, stačí mu opravdu málo a na daný podnět začne reagovat až panickým strachem. V nějakých 10 měsících ho dvakrát napadl jeden a ten samý pes a já jakožto začátečník jsem nezareagovala úplně nejlépe, přesněji jsem nezaregovala nijak a tak jsem u něj ztratila veškerou důvěru, stejně tak i ostatní psi. Mou se nesnese se psy samci, některými fenami (především kastrovanými, či některými plemeny jako jsou např. boxeři, buldoci, ridgebaci apod.) a bohužel ani se štěňaty.

malý pan Mou s výrazem neviňátka

Tyto a mnohé další problémy mě tak nějak přiměly se o psy začít více zajímat a postupem času jsem zjistila, že mě to vlastně neskutečně baví. A tak jsem začala nakupovat knihy od různých trenérů, sledovat jejich videa a také objíždět různé semináře. Snažím se dělat co je v mých silách, jelikož si jsem moc dobře vědoma, že spousta Mojových problémů je také má vina. Občas je to sice hodně náročné, ovšem každý malý pokrok stojí za to!

S Mojem se věnujeme agility, na závodění to bohužel ještě není, jelikož milostpán má poněkud problémy se skákáním, ale i zde věřím, že se to jednoho dne prostě povede. Moc ráda bych se věnovala i frisbee, toto nadšení se mnou pan Mou bohužel nesdílí a tak sem tam alespoň trénujeme různé triky (ovšem s Mojovou absolutní nemotorností je to občas taky komické).

Na tomto blogu se dočtete nejen o našich pokrocích s Mojem, ale také o všemožných tématech ze světa pejskařů jako třeba na co si dát pozor při pořizování psa, jaké knížky stojí za přečtení, nebo také proč některé mýty nejsou ani zdaleka založené na skutečnosti. Doufám, že vám budou mé články užitečné a že se budete rádi vracet.

Pozn.: Pojmem pejskař já osobně rozumím člověka, který nejen že vlastní psa, ale také se s ním aktivně věnuje více činnostem, než to, že 3x denně obejde barák a o víkendu vyrazí na krátkou procházku :)