pondělí 31. července 2017

TIPY: Rady pro majitele reaktivců

7/31/2017

O reaktivcích už jsem jeden článek psala (Tak trochu jiní psi), proto bych se chtěla podělit s některými poznatky či radami, jak si alespoň trochu ulehčit život s těmito psíky. S Mojem jsme si už lecco zažili a musím uznat, že se naše situace dosti zlepšila, ačkoli má se psy stále stejný problém. Začala jsem Moja brát úplně jinak, začala jsem na naší situaci hledat i nějaká ta pozitiva (věřte mi, fakt jich tu pár je! :) ), ale především jsem s ním přestala bojovat.



• Smiřte se s tím, jaký je váš pes, přijměte ho takového jaký je •


Čím dříve svého psa přijmete takového, jaký je, tím dříve můžete začít pracovat na tom, aby začal brát svět trochu více s klidem. Z reaktivce sice nikdy neuděláte „normálního“ psa, ale můžete ho naučit lépe zvládat stresové situace a tím ulehčit život jemu i sobě a ušetřit si spoustu trápení. Připravte se na to, že nějaký únosný stav nepřijde za týden. Bude vás to stát nějaký čas a také hodně práce, ale výsledek jednoznačně stojí za to. Berte to tak, jak to je. 

Mně osobně pomohlo o Mojovi mluvit s různými trenéry, ať už na semináři přivolávačů, na komunikačních lekcích nebo na individuálních trénincích. Když jsem tak nějak pochopila, že je prostě jiný a jiný vždycky bude, pak už to šlo tak nějak samo. Měla jsem tři možnosti – vzdát to a najít Mojovi jiný domov (což nepřipadalo v úvahu), nechat to plavat a smířit se s tím, nebo začít bojovat. A tak jsme se dali do práce. Mimo jiné jsem musela uznat, že díky Mojovi jsem se začala o psy zajímat víc a začala jsem se zajímat i o odvětví, které by mě dřív asi ani nezajímaly a pochybuji, že bych se po nich pídila, kdybych měla normálního psa.



• Nehledejte viníka •


Jedna z věcí, co vám určitě nepomůže, je hledat viníka. Je jedno, zda za problémy vašeho psa může chovatel, který nechal nakrýt labilní fenu, množitel, od kterého jste si následně psíka koupili, nebo člověk, který vašeho psa v minulosti týral a vy jste si ho poté adoptovali, pes, který vašeho psa napadl, nebo jakékoli vaše selhání ve výchově. Je to jedno. Vaši situaci to momentálně nijak nevyřeší. Neplýtvejte energií na hledání viníka, využijte ji ke zlepšení vztahu s vaším psem a na hledání řešení jeho problémů.

Dlouhou dobu jsem se užírala tím, co všechno vlastně způsobilo to, že je Mojo jaký je, ale k čemu mi to ve výsledku bylo? Naprosto k ničemu, akorát jsem se zbytečně vytáčela a plýtvala časem na úplné zbytečnosti, které Mojovi stejně nijak nepomohly. Jediné co z toho mám, je možná fakt, že už vím, na co si dát v budoucnu pozor, třeba u dalšího štěněte.



• Jestli se něco pokazí, berte to jako zkušenost, ze které si můžete něco vzít •


Z vlastní zkušenosti vím, že je těžké nehroutit se z každého konfliktu či nezvládnuté situace. Mě samotnou konflikty se psy velmi stresují a v minulosti jsem měla tendenci se jimi trápit ještě dlouho po tom, co se staly. Je to ale další z věcí, které vám vaší práci ani snažení nijak neulehčí. Je lepší si každou nezvládnutou situaci zpětně projít a zamyslet se nad tím, proč se vůbec stala a co byste mohli pro příště změnit, abyste jí oba zvládli lépe. Pro příklad, váš pes opět vystartoval na jiného psa, kterého jste potkali při venčení – všímali jste si v tu chvíli svého psa? Dal vám on včas signál, že přestává situaci zvládat? Nebyli jste příliš blízko druhému psovi? Příště prostě zkuste zvětšit vzdálenost od druhého psa, nebo přejít na druhou stranu ulice.

Tuhle radu jsem dostala na semináři pro útěkáře a byla to tehdy jedna z nejzásadnějších rad, jaké jsem kdy dostala, jelikož jsem každý konflikt brala jako své selhání. Opravdu stačilo tak málo a já to začala brát úplně jinak. Pokud Mojo špatně reagoval na nějakého psa, pak jsem při setkání s jiným psem zvětšila vzdálenost a obešlo se to bez zbytečných scén. Samozřejmě ne vždy se vám podaří mít situaci pod kontrolou, např. v případě volně běhajících psů, kteří nemají přivolání, ale i zde si jde ve většině případů nějakým způsobem poradit, ať už tím, že se cizímu psovi budete stavět do cesty, aby nemohl na toho vašeho, nebo se svým psem budete utíkat po stráni :D .




• Pracujte na sobě •


Je dobré si uvědomit, že vy a váš pes tvoříte tým. Vy jste podstatná část týmu a bez vás to fungovat nebude. Pokud se vy budete bát v krizových situacích a necháte se ovládnout stresem, pak totéž udělá i váš pes. Připravte si krizový plán, jak se zachovat ve stresové situaci a trénujte. Ideálně se poptejte lidí, kteří řeší podobné problémy, jak tyto situace řeší oni. Tímto získáte jistotu, kterou pak můžete využít, když to budete potřebovat.

Stejně jako potřebujete svého psa naučit lépe zvládat stresové situace, musíte se je naučit lépe zvládat i vy. Já částečnou jistotu získala mimo jiné díky seminářům a tréninkům. Částečně ale samozřejmě přišla časem, po tom, co jsme s Mojem zažili několik konfliktů a mohli si tak některé možnosti vyzkoušet a „potrénovat“.



• Pracujte se svým psem, pracujte na vzájemném vztahu •


Vztah s vaším psem je další nedílnou součástí vašeho společného spokojeného soužití. Budovat váš vztah můžete 100 a jedním způsobem. Cvičení triků nejen, že zlepší váš vztah, ale přispívá také k psychické pohodě vašeho psa. Mimo jiné, čím více se toho váš pes naučí, tím rychleji a snáz se učí další nové věci – třeba lepší zvládání stresových situací. Hrajte si, užívejte si společné chvíle. 
Pro reaktivní psy jsou skvělou aktivitou hlavolamy, které psa učí samostatně řešit různé situace (o hlavolamech si můžete více přečíst ZDE ). 
Choďte na procházky někam, kde budete mít klid – i fyzické vyžití přispívá k psychické pohodě. 
Zkuste psí sporty, u kterých se můžete učit vzájemné spolupráci, u kterých si budete hrát a zároveň svému psovi poskytnete i fyzické a psychické vyžití. 
Navštěvujte semináře zaměřené na reaktivce apod., kde se dozvíte mnoho užitečných informací, které si můžete vyzkoušet i v praxi pod dohledem odborníka.

I učení triků vám pomůže zlepšit vztah s vaším psem
V době, kdy jsem se tak nějak smířila s faktem, že Mojo prostě není a nikdy nebude jako ostatní „normální“ psi, jsem jeho povahu začala brát nějak víc s klidem. Přestala jsem to jaksi „hrotit“. Místo toho jsem s ním začala cvičit věci, které jsem s ním měla cvičit už dávno (ideálně hned, jak jsem si ho dovezla domů), jako např. přivolání, motivaci na mě, oční kontakt a celkově jsme začali pracovat na zlepšování naší spolupráce skrz různé triky. K tomu nám moc pomohly i individuální tréninky, kde jsme řešili jednotlivé věci. Dříve byl Mojo pes, který na mě venku naprosto kašlal, bylo mu jedno, že na něj volám, že na něj mluvím, že po něm něco chci a to i když jsem měla pamlsky. Pro něj jsem venku jednoduše nebyla důležitá ani já, ani pamlsky. Což se naštěstí fatálně změnilo po pár týdnech či měsících práce. V krizové situaci, kdy už „přepne“ se sice stále nechytám, ale jinak je naše spolupráce na mnohem vyšší úrovni, než kdy dřív a díky tomu se nám daří převážné většině „přepnutí“ vyhnout.


• Pokuste se svého psa pochopit •


Další věc, která vám rozhodně ulehčí práci i samotné soužití s vaším psem, je to, pokud se ho pokusíte pochopit. Pokud máte psa, který se něčeho opravdu bojí, je dobré, když se pokusíte na svět podívat z jeho pohledu a podle toho s ním i pracovat. Nemluvím tu o tom, že ho máte litovat a dělat z něj chudáčka, vůbec ne. Mluvím tu o tom, být mu oporou. Pokud např. začne vyšilovat venku kvůli sněhulákovi, nervěte ho k němu násilím. Buďte mu oporou, jděte ke sněhulákovi nejdříve vy a ukažte mu, že se opravdu není čeho bát, odlehčete situaci svým smíchem, uvidíte, že to na psa zapůsobí úplně jinak, než kdybyste ho táhli násilím a byli rozčílení, že zase hysterčí. Stejně tak pokud se váš pes bojí jiných psů, nenuťte ho do kontaktu s nimi. Nevím, kde se vzala myšlenka, že každý pes se musí seznámit s každým psem, kterého potká, ale každopádně je tato myšlenka naprosto zcestná. Všímejte si signálů vašeho psa a reagujte na ně. Pokud se nechce přátelit s nějakým psem, pak prostě odejděte a nenechte cizího psa toho vašeho obtěžovat. Máte vy z něčeho strach či panickou hrůzu? Pak je pro vás asi jednoduché si představit, jak se cítí váš pes, pokud se k němu blíží pes, kterého se bojí.

Toto vám pomůže po vašem psovi nechtít něco, co pro něj ani není fyzicky možné (viz. následující rada ohledně studia jak funguje stres). Myslím, že i toto vám pomůže vašeho psa brát takového, jaký je. Začnete mimo jiné i o různých situacích přemýšlet tak nějak jinak, tak, jak by je nejspíš bral váš pes a podle toho se také zařídíte…při nejhorším budete mile překvapeni, jak skvěle váš pes situaci zvládl (což se mně stalo už nesčetněkrát).



• Vzdělávejte se, hledejte různé cesty, různá řešení •


Nikde na světě asi nenajdete dva psy, kteří by byli naprosto stejní, ať už vzhledově, tak především povahově. I když vezmeme dva psy ze stejného vrhu, najdeme u nich jisté odlišnosti. Proto se nenechte odradit, pokud vám nebude fungovat nějaký postup, který fungoval někomu jinému. Nevzdávejte to po prvním nezdaru, nevzdávejte to ani po druhém. Hledejte, pátrejte, konzultujte s odborníky a určitě najdete nějaký způsob, jak svému psíkovi pomoci. Jako první třeba začněte s vymýšlením způsobů, jak se co nejvíce vyhnout stresovým situacím: má-li váš pes problém se psy? Nechoďte do parku, který je plný psů, ale najděte si místo, kam moc psů nechodí. Přechází váš pes do agrese, pokud míjíte jiného psa? Pak přecházejte na druhou stranu ulice a obcházejte psy obloukem tak, aby stres vašeho psa nepřesáhl únosnou mez. 

Jednou z úplně nejdůležitějších věcí je, zjistit si informace, jak vlastně psi fungují, jak se učí a především jak u většiny živočichů funguje stres. Stres je totiž to, co váš reaktivec zažívá neustále a je to také to, co vám nejvíce ztěžuje práci. Mnohdy lidé po svém psovi chtějí něco, co je pro něj nemožné, a to nemluvím o nějakých sportovních výkonech, ale o tom, co je pro něj fyzicky neuskutečnitelné. Např. to, že po psovi, který přesáhl únosnou mez stresu, chtějí, aby přemýšlel a reagoval na povely. V takových situacích sami sobě přiděláváte práci a sami sebe odsuzujete k neúspěchu. 

Seminář Jak nebojovat s útěkářem...vřele doporučuji

O reaktivních psech se naštěstí začíná mluvit čím dál více, takže i najít různé informace není až takový problém. I v našich končinách začínají přibývat kvalitní semináře, kvalitní literatura i kvalitní trenéři. Bohužel ale i nekvalitní trenéři a pseudoodborníci, kteří rádi poradí, ale vám to bude spíše ke škodě, proto si dejte o to více práce s filtrací informací a opravdu si pořádně rozmyslete, komu se se svým psem svěříte do péče. Reaktivci bývají ve většině případů velmi citliví psi a stačí jim opravdu málo a váš problém můžete i stokrát znásobit a to určitě nechcete. Najdete si dobrého trenéra, klidně i více trenérů a konzultujte s nimi vše, co vás jen napadne. Zvláště pak, když někde narazíte na různé rady, články a podobně. I zde se řiďte svými pocity, pokud se vám něco nebude zdát, pak se na to vykašlete, je to váš pes a nikdo vás nemůže nutit s ním zacházet tak, jak vy nechcete. Nenechte se také odradit např. vzdáleností nějakého trenéra, v Čechách máme skvělé trenéry, kteří objíždí semináře po celé republice (i Slovensku) a nemají problém ani s konzultacemi po internetu.

_____

Život s reaktivním psem není úplně snadný, ovšem pokud si vymyslíte jakési záložní plány krizových situací, časem zapomenete, že má váš pes nějaký extra problém. Nepopírám, že je to často i psychicky náročné, ale když pak společně se svým psem dosáhnete byť i maličkého úspěchu, je to k nezaplacení. Nevzdávejte to s nimi, buďte trpěliví a výsledky, které se jednoho dne dostaví, budou jednoznačně stát za to. Hodně štěstí :)


Pozn.: Tím, že píši, že máte psy obcházet, či že máte chodit na místa, kde se moc psů nevyskytuje, tím neříkám, že nemáte nijak řešit problémy svého psa nebo se jim vyhýbat. V tomto případě je lepší setkávat se se psy v řízených situacích, kdy víte, že máte situaci pod kontrolou a nehrozí nějaký konflikt, či rvačka.


sobota 8. července 2017

TIPY: Jak se připravit na štěně

7/08/2017

Před několika lety, kdy jsem už byla rozhodnutá, že si pořídím štěndo, jsem pátrala, co všechno bych si vlastně měla připravit ještě před tím, než si ho přivezu domů. A ačkoli jsme už předtím psíka měli, tak jsem si nebyla úplně jistá a nechtěla jsem nic zanedbat. Zde máte pár nejzákladnějších tipů jak se na pořízení štěněte připravit.


Studujte, vzdělávejte se

Asi první, co byste měli před pořízením štěnda či dospělého psíka udělat, je nastudovat si něco o tomto živočišném druhu. Myslím, že každý, kdo vůbec jen přemýšlí o pořízení psa, by měl o těchto bytostech vědět i něco víc, než jen to, že mají většinou 4 nohy, 2 uši, ocas a srst.
Pes je tvor, se kterým budete dlouhé roky sdílet svůj život. Nemusíte se stát odborníky na psy, stačí si přečíst i jednu dobře zvolenou knihu (seznam knih, které stojí za přečtení, najdete ZDE) a i ta vám může poskytnout ty nejdůležitější informace, jako např. jak se psi učí nebo jak vnímají svět. Věřte mi, že pokud investujete pár hodin svého času ke zjištění těchto informací, ušetříte si mnoho nervů a vedle toho i času, který byste v budoucnu strávili nápravou naučených zlozvyků vašeho psa apod.

Vybavte se

Nedílnou součástí přípravy na štěndo, je výbavička. U většiny chovatelů (tedy těch, kteří chovají psy s PP) máte tu výhodu, že vám část výbavičky dají ke štěněti. Většinou dostanete obojek, vodítko, nějakou hračku a krmivo, na které je štěndo zvyklé. Bohužel to ale není pravidlo, takže je lepší být připraven na vše, případně se s chovatelem domluvit.
A co by tedy mělo v této výbavičce být? Jednoznačně obojek (nebo ideálněji postroj), vodítko, misky, hračky (ne jednu, ne dvě, prostě hračky), kvalitní krmivo (či maso, pokud se rozhodnete krmit barfem a máte vše nastudováno), nějaké pamlsky a pelíšek či boudičku (nebo klec). Toto jsou věci, které byste ideálně měli mít doma ještě, než si přivezete štěndo. Je sice fakt, že u takového postroje se špatně odhaduje velikost, každopádně jsou k dostání nastavitelné postroje, které vaše štěndo může mít prakticky od nějakých 2,3 měsíců, až do dospění (u středních psů…u větších je to trochu složitější a těch postrojů za tu dobu pořídíte asi víc).

Hraček pro štěndo není nikdy dost, ani pro dospělého psa :)

Připravte vhodné prostředí

Štěňata jsou zvídavá stvoření a moc ráda vše žužlají. Proto se pokuste dát z jejich dosahu vše, co by žužlat neměly – především kabely, prodlužovačky, či květiny (u květin ještě doporučuji si zjistit, zda nejsou pro psy jedovaté). K zajištění kabelů jsou dnes k sehnání všemožné lišty, kterými kabely jednoduše zakryjete, a štěně se k nim nedostane.
Na co se zapomíná asi nejvíce, je podlaha. Asi si říkáte, jak máte připravit podlahu na příchod štěněte a hlavně proč. Kluzká podlaha totiž může mít negativní vliv na vývoj kloubů štěněte, což může v dospělosti vést k vážným vadám pohybového aparátu, jako je např. dysplazie. Máte-li v bytě lino, plovoucí podlahy, parkety nebo dlažbu, pořiďte si alespoň do dvou hlavních místností, kde se bude vás budoucí psík pohybovat, zátěžový koberec, či běhouny. Je pravda, že zátěžový koberec není úplně estetická záležitost, každopádně poskytne vašemu štěněti prostor pro správný vývoj kloubů a tím do budoucna ušetříte spoustu peněz, které byste následně museli investovat do veterinární péče a medikamentů. A nechcete-li zátěžák, pořiďte si běhouny, které jsou rozhodně estetičtější.

Myslete na vše

Další z věcí, které byste si měli zjistit, je dostupnost veterin ve vašem okolí, případně veterin s pohotovostí, jelikož se štěnětem budete navštěvovat veterináře v následujících měsících především kvůli očkování (na toto doporučuji aplikaci GetVet). U veterinářů také doporučuji si zjistit recenze od co největšího počtu lidí, ty můžete najít např. ve facebookových pejskařských skupinách. Veterináře, kterým se naopak vyhnout můžete najít ve skupině „Veterináři, které v žádném případěnedoporučujeme a bojkotujeme je“.
Neméně užitečné také je si najít ve vašem okolí dobrý cvičák, který budete se svým psíkem navštěvovat. Každopádně si dejte záležet s výběrem jak cvičáku, tak i samotného trenéra. Opět si zjistěte recenze co nejvíce lidí, jeďte se podívat na hodinu, ať vidíte, jak daný trenér se psy pracuje apod. Nic vás nezavazuje k tomu, že pak musíte cvičák navštěvovat doživotně, samozřejmě nemusíte, ale pro získání základů, či všemožných rad, je to více než užitečné.


Určete si pravidla

Jednou z nejdůležitějších pravidel ve výchově psa je dodržování pravidel. Ta byste měli nejen vy, ale všichni členové vaší domácnosti, u psa dodržovat již od útlého věku, ideálně od prvního dne, kdy si štěně přivezete domů. Chcete-li si ušetřit práci, stanovte si pravidla ještě předtím, než si štěně přivezete a opravdu striktně trvejte na jejich dodržování. Většina psů potřebuje opravdu černobílá pravidla. Pokud nechcete, aby váš pes nelezl na gauč, pak na gauč nesmí. Ne, že ho jednou necháte a pak jej budete trestat za to, že si dovolil na gauč vylézt. Stejně tak pokud např. nechcete, aby váš pes chodil do ložnice, či do dětského pokoje, pak tam nesmí 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 12 měsíců v roce. Pokud polevíte v dodržování těchto pravidel, ztěžujete tím práci sami sobě a psovi tím děláte bordel v tom, co vlastně smí nebo nesmí.

A co říci na závěr? Štěstí přeje připraveným :)

Co vy? Jak jste byli připravení na příchod štěnda do vaší domácnosti? A co byste udělali jinak?

Zdroj titulní fotografie: handipet.org

O mně

Jmenuji se Jaina, jsem grafička, amatérská fotografka, milovnice psů a především majitelka borderáka jménem Mojo. Mezi mé největší zájmy patří kynologie, etologie psů a chovatelské potřeby a o tom všem také jsou mé články.

Máte-li nějaký dotaz, nápad na článek, či recenzi, nebo nějaké připomínky, napište mi do komentářů, na mail nebo třeba na facebooku.

@pawsitive notes 2015-2020

Osvětové články




Doporučuji