Množírny jsou v České republice velký problém, ale čas od času se podaří některé z organizací zachránit velké množství zvířat z některé z nich. Jenže pak nastává problém s tím, kam umístit desítky, ne-li stovky zanedbaných a nemocných zvířat. Většinou se pak různé útulky a malé azyly semknou a o zachráněné psíky či kočky se rozdělí. A s tím samozřejmě přichází velké finanční výdaje a s nimi spojené sbírky…

Představte si menší azyl, který má většinou v péči třeba 20 zvířat, která pochází z různých podmínek, jednomu psíkovi zemřel majitel a neměl se o něj kdo postarat, dva další jsou odložení, další fenku našli uvázanou v lese, 5 odrostlých štěňat někdo našel pohozené v pytli, dalšího psíka zachránili za pět minut dvanáct po tom, co jej porazilo auto, další fenečku zachránili po tom, co jí nějaký dobrák přerazil páteř lopatou, a tak dále. Azyly a některé útulky nejsou státní zařízení, jde o soukromé organizace, které si na svůj provoz musí vydělat samy. To, jak si mohou tyto organizace vydělávat, by vydalo na samostatný článek, takže o tom možná někdy příště.

Teď si představte situaci, že se podaří rozbít množírnu, a z ní zachránit 200 zanedbaných, podvyživených, nemocných, zablešených a začervených psíků. Různé útulky a azyly si tato zvířata rozeberou a vezmou je do své péče. Každý zodpovědný záchranář tato zvířata vezme jako první k veterináři. Už jen odčervení, odblešení, naočkování a očipování 20 psů je ohromný finanční výdaj. Samozřejmě, že každá organizace má nějakou finanční rezervu, některá menší, některá větší. Jenže u psů zachráněných z množíren ošetření veterináře nezůstane jen u těchto úkonů. Jde totiž o psy, kteří nebyli léčení, o psy, kteří se množili nekontrolovatelně mezi sebou, o psy, kteří nebyli dobře živeni a většina z nich je silně podvyživená, o psy, kteří mají všemožné zdravotní problémy… Mezi těmito dvaceti psy nenajdete zdravého jedince, kterému by stačilo odčervení a odblešení a mohl jít k adopci. To by musel být zázrak, aby se nějaký takový psík našel. Někteří budou potřebovat vyšetření zraku, někteří sluchu, většina podstoupí kardiologické vyšetření, téměř všichni budou muset podstoupit ošetření chrupu, protože mají uhnilé zuby, pokud jim vůbec nějaké zůstaly. Někteří budou muset být na kapačkách, protože jsou dehydrovaní a podvyživení. A tak částka za veterinární péči narůstá a narůstá, a to i přes to, že spousta veterinářů organizacím a spolkům neúčtuje plné částky. A tak se i za základní ošetření „pouhých“ dvaceti psíků ocitnete na částce 40 000 Kč a to je pouhý začátek.

Takto žili psi v kamenické množírně | zdroj: Státní veterinární správa

V takových situacích pochopitelně každá organizace informuje o příjmu zachráněných psíků do své péče na sociálních sítích a pochopitelně poprosí i o finanční pomoc. A to je bohužel okamžik, kdy se ozvou lidé se slovy, že teď má daná organizace konečně na kom vydělávat. Upřímně toto je jeden z okamžiků, kdy se začnu za lidskou rasu neskutečně stydět. Ruku na srdce, kdo z vás by měl tu sílu postarat se o dvacet extrémně zanedbaných psů, kteří by byli psychicky i fyzicky absolutně odrovnaní? I kdybyste měli k dispozici nezměrné množství financí? Kdo z vás by je všechny dokázal dát dohromady a následně jim najít nové skvělé domovy? Já bych to nedokázala. Upřímně i pochybuju, že bych psychicky unesla péči byť jen o jediného takto zanedbaného psa. A právě proto mi přijde jako nebetyčná drzost kohokoli z daných organizací či azylů osočovat z toho, že na těchto psech vydělává. Nikdo z nás nezúčastněných nemá ani představu o tom, kolik peněz, síly, práce a času stojí tyto psy dát dohromady nejen po fyzické, ale také psychické stránce. Tito psi jsou nejen absolutně zanedbaní, co se týče jakékoli péče, ale mnohdy neviděli denní světlo, bojí se vlastního stínu, jsou vyděšení, nemají ani základní hygienické návyky.

Opravdu nevím, kam lidé chodí na své představy o závratných výdělcích, ze které si členové organizací jezdí na dovolenou na Kanáry, kupují si bavoráky a oblečení nakupují zásadně v Pařížské ulici. Ano, samozřejmě netvrdím, že veškeré organizace, které se věnují pomoci zvířatům v nouzi, jsou plné poctivých dobráků, kteří raději třou bídu s nouzí, živoří o chlebu a vodě a raději dávají každou korunu do zvířat. Ovšem nějaké představy o ulitých statisících pro soukromé účely, ruku na srdce, jsou opravdu mimo realitu. Chcete-li nějaký azyl, útulek, či organizaci podpořit, není nic jednoduššího, než oslovit její členy, poptat se jich na to, co vás zajímá, navštívit je, podívat se v jakých podmínkách u nich zvířata žijí, jaké případy si berou na starosti, kolik adopcí za rok zorganizují a podobně. Každá, opravdu každá organizace, která má čisté svědomí, vám mile ráda věnuje čas i veškeré informace, které budete chtít. Jedno vám doporučím - mějte svou hlavu, nedejte hned na první hodnocení, které uslyšíte od třetí osoby. Bohužel i svět neziskových organizací (pokud to tak můžu nazvat) je plný nepřejících, zapšklých lidí, kteří rádi hází špínu na ostatní. Cokoli, i poctivost a kvalitu organizace můžete správně posoudit jen a jen vy sami, protože jen a jen vy víte, co je pro vás vypovídajícím faktorem.

Pravda někdy bolí a i toto může být příbuzný zrovna vašeho psíka

A bohužel právě to se odehrává i v těchto dnech, kdy se lidem z azylu Dej pac povedlo zorganizovat odebrání více než 200 psů z množírny na Vysočině. A nejen to, dokázali také svolat na pomoc až 17 spolků, azylů a dočaskářů. Takové množství takto zanedbaných psů samozřejmě vyvolá vlnu pomoci ze všech možných koutů republiky. Lidé ze zúčastněných organizací momentálně prožívají ty nejhorší fáze záchrany – probdělé noci, nekonečné smyčky cest na a z veteriny, odpovídání na stovky dotazů na sociálních sítí, zvedání neustále zvonících telefonů, nekonečné uklízení výkalů, a především obstarávání bojácných a vyděšených psíků. Je vcelku logické, že když se objeví takto velká kauza, které se věnují i všemožná média, tak se o ní dozví více lidí, a tím více lidí se také rozhodne pro nějaký způsob pomoci, někdo materiální, někdo finanční. Proto je jasné, že se vybere více peněz, než by se vybralo např. na jednoho, či pět zachráněných psíků, o jejichž propagaci se stará akorát tak organizace sama. Proto prosím nemějte za zlé kterémukoli spolku to, že vybere víc než ten druhý, tak jako tak je to vše na jednotlivých organizacích a na tom, jakou propagaci zvládnou samy sobě zajistit. Stejně tak nikoho z nich nesuďte, vy nevíte co se děje v pozadí. Sama například vím, že momentálně si mezi sebou všichni zúčastnění pomáhají a vzájemně spolupracují, což je podle mě něco, co by se mělo ocenit.

Jestli tedy chcete pomoci konkrétně psíkům z kauzy Psího neštěstí z Vysočiny, zde máte seznam všech organizací, které se o pejsky postaraly a je pouze a jen na vás, pro kterou z nich se rozhodnete:

Jeden z psíků, který je momentálně v péči Handipet Rescue; slepá kostřička pokrytá "srstí" a výkaly

Co říct na závěr? Omlouvám se, že zde nekřečkuji o tom, jak jsou některé útulky nechutné a schválně si vybírají lukrativní psy (jaké jiné psy taky chcete najít v množírně že :) ), aby měli na koho vybírat peníze. Že se tu nepohoršuji nad tím, že polovina z organizací hned žebrá o peníze, aniž by zveřejnily alespoň nějaké fotky (upřímně, nevím, jak si to někteří představují…že vytáhnete z množírny 200 psů, kteří nikdy ani neviděli denní světlo a všichni hned budou na červeném koberci pózovat fotografům?). Že se tu nevztekám nad tím, že organizace hned neodepisují na sociálních sítích na veškeré dotazy (oni se totiž nejspíš momentálně hrozně nudí). Naopak, nesmírně si vážím práce každého jedince, který se do jakékoli „akce“ jako je momentálně kauza Psího neštěstí z Vysočiny zapojil. Veškerá práce těchto lidí je obdivuhodná a opravdu si zaslouží uznání, nejen proto, že se jim povedlo zachránit takové množství psíků a tím jim zajistit konečně láskyplný život, ale také proto, že se povedlo semknout tak velké množství útulků, azylů, spolků a dočaskářů, kteří spolupracují a navzájem si pomáhají.

Zdroj fotek: Handipet Rescue, Státní veterinární správa

Ačkoli v dnešní době existuje již mnoho článků, které se věnují tématu PP vs bez PP, či tématu množíren, jsou stále pejskařské diskuze plné nepravdivých mýtů a omylů. Pojďme se podívat na ty nejčastější...

"Každá fena by měla mít alespoň jednou za život štěňata."-  Není nejmenší důvod, proč by každá fena měla mít štěňata. Častý je i argument "vlci ve volné přírodě to tak taky mají, je to jejich přirozenost, tak proč jim to upírat?", omyl, ani každá vlčice ve volné přírodě nemá alespoň jednou za život štěňata. I když pomineme fakt, že vlci jsou pouze a jen příbuzní psů, tudíž NEJSOU psi, tak ve vlčí smečce jsou jasně daná pravidla. Jedním z těchto pravidel je to, že pouze alfa pár smečky, je téměř vždy jediný, kdo má právo se rozmnožovat. Mimo jiné březost a porod je pro fenu dosti náročný, někdy je i fena přímo ohrožena na životě, proč to riskovat kvůli ničím nepodložené domněnce? Zvláště pak, když člověk nemá dostatek informací a znalostí, co a jak.

"My PP nepotřebujeme, jelikož na výstavy chodit nechceme." - S koupí PP štěněte se nikomu neupisujete k tomu, že se budete výstav účastnit (samozřejmě pokud to ve výjimečných případech nemáte ve smlouvě). PP je "pouze" rodokmen psa. Je pouze na vás, čemu se se svým psem budete věnovat. Pokud někdo netrvá na tom, aby jeho pejsek byl přesně podle standardu, může si pořídit PP štěndo, které standard úplně nesplňuje (např. je nestandardně zbarvený, má zálomek ocasu a podobně), tato štěnda jsou mimo jiné i levnější.

Pořízení PP štěněte vás nijak nezavazuje k účasti na výstavách.

"Můj bez PP pes ale má PP rodiče, chovateli se pouze nechtělo psy uchovňovat, jelikož jim to přišlo zbytečné." - Pokud vám tímto "prodejce" štěňat argumentuje, mělo by to pro vás být znamení, že je to buď hlupák, anebo něco není v pořádku. Bonitace, neboli uchovnění, není až tak složitý proces. Většinou se na bonitaci vykašlou ti, kteří vědí, že by jejich pes bonitací neprošel, ať už kvůli povahovým problémům nebo z nějakého zdravotního důvodu.

"My máme pejska od soukromého chovatele, takže my množitele nepodpořili." - Za prvé, každý chovatel je soukromník, nebo snad víte o nějakém státním podniku na chov psů či jiných mazlíčků? Za druhé, je to sice smutné, ale ano, každý, kdo si koupil bez PP pejska za cenu vyšší, než jsou náklady za očkování a odčervení, podpořil množírny. Neboť i množírny jsou součástí jakéhosi trhu a na trhu panuje jedno základní pravidlo - Kde je poptávka, tam je i nabídka. Jednoduše řečeno, pokud jsou lidé ochotní koupit si za několik tisíc bez PP pejska, pak se množitelům vyplatí produkovat další a další štěňata, jelikož stále budou mít kde své "zboží" udat.

"Nemám peníze na to, abych si mohl koupit psa s PP za 30 000 Kč." - Jak jsem již psala v předchozím článku na téma PP vs bez PP, pořizovací cena za štěně, je ve výsledku ten nejmenší výdaj za psa. Mimo jiné, né vždy PP štěně stojí až 30 tisíc. Samozřejmě hodně záleží na plemeni a na "kvalitě" krycího páru. Bez PP "napodobenina" plemene vás přijde i na 5000 Kč, štěně s PP, které není po šampionech rodičích a je určeno spíše jako mazlíček, vás může přijít třeba i na 6-8000 Kč. Jsou to vcelku snadné počty. A pokud už chcete pejska např. na sport a chcete, aby měl i kvalitní rodiče a tudíž bude za vyšší cenu, pak jsou chovatelé, kteří když vidí u člověka zájem, jsou ochotní pejska prodat i na splátky. Takže sečteno podtrženo - argument, který zkrátka nedává smysl. Pokud nechcete za psa dát vyšší pořizovací částku, pak je nejjednodušší řešení navštívit útulek.

Netrváte-li na standardu a neplánujete-li se svým štěnětem výstavy, můžete si pořídit nestandardní štěně.

"Chovatelé psů s PP chovají jen pro prachy." - Částka, kterou chovatel získá za jeden odchov, mu mnohdy stěží pokryje náklady za krytí. Rozepsaných nákladů na odchování jednoho vrhu už je možné na internetu najít vícero. Chovatel vynaloží nemalé prostředky za následující - zdravotní vyšetření feny, uchovnění, registrace vrhu, nakrytí, veterinární prohlídky feny, očkování a odčervení štěňat, vystavení PP, strava štěňat a feny (nemluvím zde o běžné stravě feny, ale o znásobenou dávku v období březosti) a podobně. Samozřejmě zde jsou i výdaje za výbavičky pro budoucí majitele štěňat a podobně. Nesmíme také zapomínat na to, že chovatel = podnikatel, tudíž je povinen zdanit příjmy za štěňata. A to tu nemluvíme o čase, péči a know-how, které chovatel vynaloží za jeden odchov. Skutečnost je taková, že na odchovu spíše vydělá člověk, který odchová bez PP vrh - mnohdy se neobtěžují zdravotními vyšetřeními, prostě odchovají štěňata, vyberou za ně peníze, které ani nezdaní a tím to pro ně hasne.


"Psi s PP jsou "přešlechtění" a nemocní, kdežto psi bez PP přešlechtění nejsou." - Vzhledem k tomu, že u bez PP psů nemáte tušení, kdo byli příbuzní, pak nemůžete mít ani jistotu, že krycí pes není příbuzný nakrývané feny. Mimo jiné je celkem možné, že většina z bez PP psů má některé předky s PP, proto jsou na tom s "přešlechtěním" téměř stejně. A právě z důvodů přešlechtění chovatelé pečlivě vybírají krycí pár tak, aby se co nejvíce minimalizovala zdravotní rizika a aby zde byla co nejmenší příbuznost (samozřejmě neříkám, že to tak dělají všichni). Znám i chovatele, kteří ke své feně hledali krycího psa několik let. Co se týče zdraví, neexistuje studie, která by hovořila ve prospěch tohoto argumentu, zde hraje roli více faktorů. Dalo by se říci, že voříšci (kříženci více dvou či více různých plemen) jsou na tom po zdravotní stránce lépe, jelikož je velká pravděpodobnost, že se jejich nakřížením dědičné vady vyruší. Ovšem i to není stoprocentní, jelikož může dojít i k opačnému efektu a to je ten, že se u štěňat projeví vady obou plemen. Otázka zdraví psů s PP a bez PP je také velmi nejasná, zde by se dalo říci, že obě strany jsou na tom prakticky stejně, ovšem je potřeba zohlednit fakt, že u bez PP psů se s vyšetřeními na dědičné vady nikdo moc netrápí. Tudíž říct o bez PP psovi, že je zdravý, ačkoli nemá žádná vyšetření, ale je tak souzeno pouze na základě faktu, že nevykazuje známky nějakých zdravotních problémů, je pouze a jen domněnka, nikoli fakt.
"Když bude mít fena jednou štěňata, nebude pak trpět na falešnou březost." - Opět ničím nepodložené tvrzení, které navíc neplatí. Bohužel odchování štěňat feně s faleškami nijak nepomůže.

I takto to může dopadnout, když se u nakrytí feny nepřemýšlí.

"Naše štěně bylo jediné nadbytečné, tak PP nedostalo." - Toto možná bylo praxí v minulém století, bohužel v dnešní době už nadbytečná štěňata neexistují a PP dostanou opravdu všechna štěňata z vrhu.

"Majitelé fenky po ní chtěli štěňátko, tak jí nechali nakrýt jen jednou." - Je krásné, že je to údajně "jen" jednou, bohužel i z jednoho vrhu se může narodit i 10 štěňat, která budou potřebovat domov, stejně tak je i jeden vrh pro fenu velká zátěž a v rukou neznalce i velké riziko. Navíc, nikdo vám nezaručí, že vám majitelé fenky nelžou a tímto se neobhajovali u 10ti dalších vrhů.

O rozdílech v chovu s PP a "chovu" bez PP jsem již psala ◄ ZDE ► tentokrát bych chtěla přiblížit tématiku množíren.
Kdo je to množitel? Jak množírny fungují? Jak vlastně poznat, že se jedná o množitele? Co by vás mělo trknout už při čtení nějakého inzerátu? Jaké je jejich typické chování? 

Množírny

Často se říká, že množírny jsou továrny na štěňata, ale já s tím nesouhlasím - v továrnách v dnešním světě (nemluvím teď o zemích třetího světa, tam bude realita trochu jiná) má všechno nějaký svůj řád, jsou zde pravidla a vše má své místo. A právě proto jsou množírny pravým opakem - panuje zde naprostý chaos, špína, zvířata trpí hlady, sužují je kde jaké nemoci, mají neléčená zranění, nenavštěvují veterináře, nevidí denní světlo, množí se mezi sebou bez jakéhokoli řádu, nezávisle na příbuznosti, žijí v klecích, ve vlastních výkalech.
Psi zde žijí pouze a jen proto, aby produkovali štěňata, když fena přestane být plodná, jednoduše jí vyhodí někde venku do příkopu u silnice nebo jí vyhodí v pytli do odpadků a tím to pro ně hasne. Psy množitel nemá čipované ani tetované, takže není nejmenší šance tohoto člověka dohledat, prostě se na něj nepřijde. Netrápí se ani tím, že některý z jeho psů má nějaké zranění, je nemocný nebo má nějaké komplikace, veterinář a léčba stojí peníze a to je nepřípustné. Hlavní je vyprodukovat co nejvíce štěňat za co nejnižší náklady.
Nejspíš byste ani neuhádli k jakému plemeni, ba dokonce i živočišnému druhu, patří rodiče těchto "čistokrevných" pejsků bez PP. A za tato "čistokrevná" štěňata bez PP jsou dnes lidé ochotní dát i několik tisíc? Za toto utrpení a bolest? Jsou skutečně lidé tak slepí a povrchní, že dají na sladké řečičky, které si přečtou v inzerátu, místo aby dali na vlastní rozum?

Zdroj: google

O množírnách se díky Bohu v dnešní době mluví čím dál více, stále více organizací a jedinců proti nim bojuje, ale i přesto se stále najdou lidé, kteří tuto zrůdnost nevědomky podpoří. Nekupujte psy jako rohlíky na krámě. Zjišťujte si informace. Čtěte. Koukejte kolem sebe. Naučte se přijmout názory a argumenty lidí, kteří se v tomto pohybují, znají tuto problematiku a vědí, o čem mluví. Chápu, že je pro některé lidi těžké přenést se přes vlastní hrdost a uznat, že nemají pravdu nebo že udělali chybu, ale ti lidé to myslí dobře. Ti lidé vás a vaše rozhodnutí nekritizují proto, že je to baví nebo že mají potřebu někoho ponižovat, ale proto, že jim jde o ty psy, o nic jiného.

Jedna z mnoha množíren (zdroj: Stop-množitelům)

Jak je poznat?

Jak tedy množitele poznat? Zde je několik bodů, které by vás měly upozornit, že něco není v pořádku. Pokud při výběru štěněte "chovatel" splní několik níže zmíněných bodů, pak je jisté, že se jedná o množitele.

Inzeráty množitele

• Má často hned několik inzerátů na štěňata více plemen, především moderních plemen
• Používají marketingová slova jako "krásné" "úžasné" "neobvyklé" "luxusní" "za skvělou cenu" a podobně
• Štěňata dávají k odběru dříve, než je obvyklé, tedy již před 50. dnem (což je mimo jiné i nelegální)
• Ohání se tím, že rodiče štěňat mají PP a jsou to kvalitní a zdraví jedinci
• Používají zdrobněliny
• Inzerují plemena s názvy "mini" "micro" a podobně (pozn. tato plemena neexistují, jsou to pouze nedorostlí jedinci daného plemene, kteří jsou mnohdy i nakřížení s jinými plemeny, plemeno, které skutečně existuje v "mini" verzi je např. bullteriér, ve spojených státech chovají i mini verze australských ovčáků; každopádně mini verze plemen jsou velmi velmi ojedinělé)

Ukázka inzerátu od množitele (zdroj: Stop-množitelům)

Chování

• Vykrucuje se z návštěvy u něj doma, většinou se na něco vymluví
• Je ochotný vám i štěně dovézt, předání většinou proběhne u benzínové pumpy, na parkovišti u obchodního centra a podobně
• K pejskovi vám nedá kupní smlouvu, a pokud o ni zažádáte, začne se vykrucovat
• Na vaše otázky odpovídá velmi stručně, mnohdy i vyhýbavě nebo vás naopak zahrnou množstvím informací, které ani nemáte šanci zpracovat
• Když vám předává štěně, je možné, že se začne vymlouvat na chybějící očkovací průkaz, který ale obratem pošle poštou - nevěřte mu, je to lež
• V případě, že budete nad koupí štěněte váhat, ochotně vám nabídne slevu
• Když se zeptáte na matku, vymluví se na to, že je momentálně u příbuzných, s manželkou/manželem na dovolené, s dětmi na výletě, zkrátka kdekoli, jen ne u štěňat
• Často haní PP chov, vyzdvihuje nepoctivé chovatele apod.
• Hraje na city

Pejsci

• Často se bojí, krčí se v koutě, nejsou moc kontaktní
• Štěňata nebývají moc aktivní, vypadají klidně
• Štěňata bývají velmi malá, ačkoli vám prodejce uvádí dostatečný věk pro odběr od matky
• Pejsci bývají i špinaví, mají ulepené oči apod.
• Štěňata jsou často začervená, jelikož množitel se neobtěžoval s odčervováním či očkováním

zdroj: google

Pro více informací...