Třetí den našeho Lipenského dovolenkování patřil opět k takovým těm akčnějším výletním dnům – vyšli jsme si na Křížovou cestu, pocourali jsme po Vyšším Brodě a den jsme zakončili posezením u kávičky a následnou prochajdou po Marině (která se mimo jiné stala takovou každodenní večerní rutinou…velmi příjemnou rutinou).

Na tento den jsme měli naplánovaný výlet na místo, na které jsem narazila úplnou náhodou při projíždění map - křížovou cestu k poutnímu kostelu Maria Rast am Stein u Vyššího Brodu. Bohužel nás ale navigace v mobilu navedla trochu jinak, než jak mi ukazovaly mapy na počítači, takže jsme si cestu značně zkrátili, což ovšem nijak neubralo na její atraktivitě. Auto jsme zaparkovali kousek za Vyšším Brodem na lesním odpočívadle a vydali se podle značení po křížové cestě směrem ke kostelu. Konec cesty vede do poměrně strmého kopečka, ale nijak extra daleko. Bohužel jsem byla trochu zklamaná, že kostel a jeho okolí nevypadají jako na fotkách (a to ani zdaleka). Myslím, že od doby, co byly pořízené, uběhlo celkem hodně času. Okolí je zarostlé trávou a lučním kvítím, velký strom, který fotkám dominuje, je pokácený a zbývá po něm už jen pařez, a celkově okolí kostela vypadá poněkud zanedbaně. Ovšem i přesto má toto místo své kouzlo a máte zde výhled na okolní lesy. Co je rozhodně výhodou, je fakt, že jsme nepotkali ani živáčka, krom dvou žabek a jedné srnky, která před námi přeběhla přes cestu (takže pokud sem půjdete s loveckým psíkem, asi ho radši mějte na vodítku, pokud si nejste jistí, zda byste to odvolali).




Když jsme se dostatečně nabažili lesa a nafotili dostatek fotek s Mojem (pokud to vůbec jde :D ), sjeli jsme zpět do Vyššího Brodu, ve kterém jsme si prošli náměstí a známá místa (opravdu zajděte do místní pekárny ;) ). Mamka si chtěla projít i některé stánky, které zde jsou pod taktovkou našich vietnamských spoluobčanů. Opravdu mě velice překvapilo, když jsme vešli do prvního obchůdku s ptačími budkami, trpaslíky na zahradu a bžilionem dalších věcí, místní prodavač na nás vyrukoval se slovy: "Teď nemůže" a ukazoval na Moja, takže jsem pochopila, že tam psi nesmí. Hm, psy v dnešní době neřeší spousta obchodních center a obchodů, ale vietnamským trhovcům vadí? Nu, což, alespoň jsme měli důvod si stoupnout opodál a prohlížet si zbytek náměstí. Každopádně na nákupy zahradních trpaslíků se svým čtyřnohým parťákem tady zapomeňte.


Kam ale s psíkem rozhodně můžete, je restaurace Panský dům, kam jsme zašli na oběd. S pitím pro nás jsme objednali rovnou i vodu pro pana Moja, naprosto bez problémů a velmi ochotně nám ji hned donesli. Během oběda přišli i další lidé s psíkem, ovšem nemusíte se bát, mají poměrně rozlehlou terasu, takže pro všechny místa dost (i pro reaktivní psíky, jako je Mou). Obsluha zde byla příjemná, jídlo dobré a ceny oproti Lipnu mnohem přijatelnější.


V podvečer jsme dostaly chuť na něco dobrého a tak jsme spojily příjemné s užitečným a zašly do Café Marina na Lipně, na dort, kafe a domácí limonádu. Obsluha zde byla velmi milá a pan Mou si svým kukučem vysloužil i podrbání (donesení vody bylo samozřejmostí) – takže dle mého hodnocení jedno z nejvíce dogfriendly míst na celé Lipenské riviéře. A neméně zaostává i nabídka, mají opravdu dobré domácí limonády, velmi dobré kafe (a že já moc kafe nepiju, takže na nějakou Jihlavanku mě opravdu neužije :D ) a dorty jsou už tuplem na jedničku. A zbytek večera jsme zakončili jak jinak než procházkou po riviéře a následně posezením na terase apartmánu - prostě další ideální zakončení dne na Lipně.



Pokud byste chtěli navštívit ještě další podobné místo jako je poutní kostel Maria Rast am Stein, pak se další křížová cesta nachází ve Frymburku. Zaparkovat můžete na křižovatce u potravin a kousek dojít po cyklostezce, nebo na parkovišti u hotelu Leyla. Tato křížová cesta vás dovede ke kapli Pany Marie Bolestné, jež byla dostavěna v roce 1898. Zajímavostí je, že původní křížová cesta vedla od Frymburského hřbitova, který byl ale při stavbě Lipenské přehrady zatopen. Tato cesta i samotná kaple dlouhá léta chátraly, až do roku 1992, kdy byla kaple zrestaurována a křížová cesta byla následně pod záštitou Obecního úřadu ve Frymburku obnovena a následně roku 2000 znovu vysvěcena.

A to bude z mého básnění o Lipně pro tento den asi vše. Upřímně, jestli mi z Lipna něco chybí, tak jsou ty večery, kdy je všude takový klid a zkrátka ta atmosféra Lipna je absolutně jedinečná a zatím jsem jí nikde jinde asi nezažila. Jaké místo má pro vás nenahraditelnou atmosféru a je vaší srdcovkou? :)

Náš druhý den jsme vyrazili na první Lipenská dobrodružství. Chystáte se na Stezku korunami stromů? Nevíte kam se na Lipně jet podívat? Pak čtěte dále…

Druhý den jsme vyrazili s panem Mojem na jedno z největších lákadel Lipna - na Stezku korunami stromů. Z našeho apartmánu jsme vyrazili pěšky, jelikož se nacházel kousek od cesty ke stezce. Lesní cesta je velmi dobře označená, v okolí jsou i cedule se směrovkami, následně je cestička lemovaná provazy, takže určitě nemůžete zabloudit. Vzhledem k tomu, že bylo dopoledne zataženo a dokonce i trochu sprchlo, tak na cestě nebylo moc lidí, nepotkali jsme ani moc psů, takže jsem se osmělila a na přehledných úsecích jsem Moja pustila na volno. Výšlap byl do poměrně strmého kopce, ale neřekla bych, že by šlo o nějakou extra dlouhou cestu, takže to zvládnou i lidé se zanedbanější fyzičkou (jako jsem třeba i já :D ).

Bohužel na samotnou Stezku korunami stromů psi nemohou, ale jsou zde k dispozici kotce, takže buďto to můžete vyřešit takto, nebo se prostřídat v hlídání, což jsme udělali my. I přesto si myslím, že vaši psíci tento výlet rozhodně uvítají. Místní lesy jsou totiž naprosto nádherné, takže si cestou můžete nasbírat borůvky nebo hledat houby a váš parťák přitom může běhat kolem vás. My jsme si cestou ke Stezce udělali menší pauzičku na focení, což je jeden z mých koníčků a už hodně dlouhou dobu jsem si přála fotit v nějakém hezkém lese (samozřejmě přidávám i nějaké ty fotky, ať se můžete taky pokochat :) ).

Výhled na Lipno z vrcholu Stezky korunami stromů

Po výšlapu na Stezku jsme nechaly Moja na apartmánu, aby si trochu odpočinul, a my jsme si zajely na oběd do nedalekého Frymburka. To, že jsme Moja nechaly na apartmánu, se ukázalo jako velice dobrý nápad, jelikož ve Frymburku bylo opravdu přepejskováno. Ať už v restauracích nebo v jejich okolí, všude samý pes, což by pro reaktivce, jako je Mou, byl zbytečně velký stres. Tak či tak, opravdu doporučuji, abyste si náměstí tohoto městečka prošli. Najdete tu milé obchůdky s ručně vyráběnými suvenýry, několik restaurací, půjčovnu kol a koloběžek, krásný kostel, příjemný malý parčík, ale také dva obchody, ve kterých si můžete nakoupit vše, co potřebujete. Obchod, kam vždycky zajdu, když se do Frymburka dostanu, je obchůdek hned na začátku náměstí s pohledy, časopisy, knihami a papírenským zbožím, kde převážně nakoupím nějaké pohledy nebo něco na čtení. Najdete zde také obchod s chovatelskými potřebami, kde můžete koupit svému čtyřnožci něco dobrého na zub, nebo nějakou hračku.

Odpoledne jsme se opět vydali k vodě na stejné místo, které jsem vám zmiňovala v prvním díle našeho dovolenkování na Lipně. Když jsme se nabažili vody, vrátili jsme se dobít trochu baterky na apartmán. Navečer, když už nebylo takové vedro, jsme se spolu s Mojem, zašli projít po lipenské Marině, což je místo, které určitě navštivte. Už v době, kdy se na Lipně začala budovat, jsem si říkala, jak krásné a neobvyklé místo to je.  Pokaždé, když tam přijdu, je to jako bych prošla portálem na nějaké pobřeží u moře. Je zde přístav pro plachetnice, molo, restaurace, stánky a samozřejmě apartmány se spoustou turistů, najdete tu dokonce i aquapark. Hned vedle Mariny najdete menší kemp, obklopený dalšími apartmány, ale především písečné pláže, půjčovny šlapadel a vybavení do vody, hřiště na volejbal a stánky s občerstvením. Pokud půjdete dále po cestě, dojdete do přístaviště parníků, s výhledem na samotnou přehradu. Prostě ideální místo na večerní procházky se psem.

Pan Mou na Marině

Byli jste už na Stezce korunami stromů? Jak se vám tam líbilo? A na závěr? Těšte se na náš další výlet a další mé fotky :)

Po nekonečných osmi letech mi konečně vyšla dovolená...skutečná dovolená s ubytováním mimo domov (ano, po celou tu dobu jsem veškerá volna trávila doma, v Praze)...a to dokonce na mém milovaném Lipně. A to by nebyla pořádná dovolená, kdyby nebyla se psem, no ne? 

A tak bych se s vámi ráda podělila o naše zážitky a zkušenosti, kdybyste někdy na Lipno také zavítali, ať víte čemu se vyhnout nebo kam naopak vyrazit. Já osobně na Lipno jezdila asi 20 let každý rok, na celé prázdniny. Do teď jsem ale měla nedobrovolnou pauzu, a za těch několik let se zde spousta věcí změnila (zda k dobrému nebo špatnému, no těžko říct, ale upřímně, z některých změn mi úplně dobře není).

část Lipenské cyklostezky

Po tří hodinové cestě (frézování silnic u Písku, jupí) jsme dorazili na místo tehdejšího kempu „Kobylnice Lája“, do kterého jsme jezdívali, abychom se vykoupali, jelikož na ubytování jsme mohli nejdříve ve tři. Očividně jsme dorazili v super dobu, protože okolo nás nebyla ani noha, což byla ideální situace a já si dokonce dovolila pustit Moja na volno (díky bohu, že za celou dobu kolem prošli jen dva psíci :) ). Pokud se tedy chcete na Lipně se svým psíkem v klidu vykoupat, zajeďte si právě tam! Jde o bývalý kemp, který protíná ona známá cyklostezka, ovšem nemusíte se bát, na některých místech je poměrně vzdálená od vody, takže si projděte okolí a najděte si flek, který vám vyhovuje. Kemp najdete poměrně jednoduše - když pojedete z Frymburku do obce Kobylnice, přibližně kilometr před Kobylnicí budete mít po pravé straně dvě parkoviště za sebou (první je momentálně rozkopané a stojí zde stavební stroje...údajně jedna silnice nestačí, tak se staví vedle druhá), zde můžete zaparkovat a sejít ke stezce. Hádám, že záleží, v kolik hodin zrovna dorazíte, ale narváno tu v sobotu kolem poledne rozhodně nebylo (o pár kilometrů před i po jsou totiž kempy, kde jsou různé půjčovny šlapadel a lodí, a také písečné pláže, takže nějaké zarostlé bývalé tábořiště lidi očividně neláká).



Po vykoupání jsme se vydali se ubytovat. Měli jsme zarezervovaný apartmán v Club Canada, kde psík nebyl žádný problém, pouze si připlatíte 100,- Kč/den, což je v dnešní době tak nějak běžný standard. Jedná se o apartmány pro 2 až 23 lidí, podle potřeby. Jsou zařízené, najdete zde nádobí, varnou konvici, sporák, lednici, myčku nádobí, mikrovlnku, fén na vlasy, televizi, DVD přehrávač i wifi v ceně. Čeho jsem se bála, byla podlaha – s plovoucími podlahami a podobnými povrchy nemáme úplně nejlepší zkušenost, dělá to až moc velký kravál a navíc to psům velmi klouže. Naštěstí zde jsou podlahy z marmolea (hádám), takže naprosto skvělý povrch, který psovi neklouže, může tu rozlít vodu, hned je to uklizené, jeho ťapkání není skoro slyšt, prostě super. Mimo jiné jsou u většiny apartmánů i terásky, kam může psík vyběhnout. My jsme měli apartmán hned v přízemí, takže si mohl běhat kam chtěl a vzhledem k tomu, že zde jiní psi nebyli, tak i pan Mou mohl být většinou na volno (ale nikdy ne bez dohledu).Jakmile jsme se ubytovali, přivítalo nás typické Lipenské počasí – průtrž mračen, která ovšem trvala asi tak půl hodinky a v těchto vedrech byla opravdu vítaná!

náš apartmán s terasou, kde se můžou psíci volně pohybovat

Na takový pozdní oběd jsme se nakonec rozhodly zajít do restaurace Milano, která se nacházela kousek od našeho apartmánu. Jelikož jsme s sebou braly i Moja, zalezly jsme si s ním na terasu, co nejdále od ostatních hostů (kdyby někdo měl problém se psem, tak abychom ho neobtěžovali). Vzhledem k tomu, že Mou předtím blbnul několik hodin ve vodě a lítal venku, tak si hned lehnul a podřimoval, takže o něm nikdo ani nevěděl. Od restaurace, kde nejlevnější jídlo byla pizza margherita za 180,- Kč (připravte se, že cena 200-300,- Kč na osobu za jídlo je v okolí Lipna standard) jsem čekala, že zde bude obsluha poněkud pozornější a s objednávkou pití donesou i misku s vodou pro psa. Nedonesli. Tak jsem myslela, že jí donesou až s jídlem. Opět nedonesli, takže jsme o ní musely poprosit. Dogfriendly asi zde jsou, ale úplně nadšení z toho očividně nejsou.


Ať už se svým psíkem cestujete kamkoli, je jedno či na několikadenní dovolenou, nebo jen na jednodenní výlet – NIKDY nenechávejte v teplém počasí svého psa v autě, ani pokud si potřebujete odběhnout pro něco málo do obchodu. Nikdy nevíte, co vás zdrží a z pěti minut může být minut dvacet a to už je čas, který může ohrožovat život vašeho psa, zvláště pak ve vedrech, jaká momentálně venku panují. Ani otevřená okénka v tomto počasí nepomohou – vzduch se v těchto vedrech ani nehne, proto nevznikne ani menší průvan, který by pomohl. Proto opravdu prosím, buďto své psíky nechte na hotelu, či apartmánu, nebo se prostřídejte v hlídání s těmi, s kým cestujete.

A to by bylo pro první den vše, ovšem rozhodně ne pro celou dovolenou. Byli jste už vy někdy na Lipně? Nebo kam rádi se svými chlupáčci jezdíte vy? Dejte vědět do komentářů a brzy na počtenou u druhého dne našeho Lipenského dovolenkování :)