Asi znáte tu bájnou větu „Když jsem se pak v patnácti rozhodoval, co dál dělat, pekařina pro mě byla jasná volba.“ Pro mě tou volbou byla grafika. Moc jasná volba to nebyla, ale dopadlo to dobře. A v dnešní době jsem dvorní grafička organizace Pet Heroes, která se zabývá pomocí psíkům a kočkám v nouzi a tak bych vám ráda dala nějaké tipy, jak byste i vy mohli pomoci potřebným…

Většinou, když se s někým ze známých začnu bavit o nějaké pomoci útulkům a psům v nouzi, tak ve většině případů slyším akorát výmluvy – „když já tolik nevydělávám“, „pejska si nemůžu adoptovat“ a bla bla bla. Jenže těch způsobů jak pomoci, je neskutečné množství a pomoci opravdu může kdokoli, stačí jen chtít. A pokud ovládáte kresbu, malbu, tvorbu videí, marketing nebo třeba grafiku, tak můžete pomoci opravdu hodně.

Můj vstup do světa profesionální grafiky

Když jsem dokončila vyšší odbornou školu, začala jsem si hledat nějakou práci v oboru, což se pro mě ukázalo jako velmi náročný proces. Vzhledem k tomu, že jsem poměrně silný introvert, byla pro mě představa nového prostředí, nového kolektivu lidí, nového režimu apod. dost děsivá. Ale nakonec jsem si našla part-time práci, na pozici grafika, v jedné firmě, která zprostředkovávala tisk letáků a dalších propagačních materiálů. K mé smůle to nebyl úplně ideální první krok do světa grafické profese. Když to shrnu, šlo o lidi, kteří měli x firem, včetně i jakési „reklamní agentury“. Potíž byla v tom, že o tom, jak reklamní agentura funguje, toho úplně moc nevěděli. A ani lidé, které v ní zaměstnali. Takže to vypadalo tak, že můj „nadřízený“, který mi posílal zadání zakázek apod., neměl ani základní znalosti nějaké předtiskové přípravy atd. Jinými slovy, pro grafika docela peklíčko. Protože co zakázka, to jsem musela neustále opakovat základní pravidla a principy (např. že na leták formátu a4 mi opravdu nestačí stáhnout pidi logo z webových stránek) – což člověka po nějaké době začne opravdu vytáčet. A to už vůbec nemluvím o větších zakázkách, do kterých se vrhlo nově přijaté vedení. Lepší nekomentovat. Jen asi k tomu dodám jednu velkou radu pro začínající grafiky – pokud hledáte své první zaměstnání a dostanete se do podobné společnosti, kde jakési vedení, které vlastně za všechno odpovídá, nemá ani základní znalosti předtiskové přípravy, a celkově o grafice, odejděte a hledejte jinde. Protože takováto zkušenost vám nesmírným způsobem grafiku znechutí…u mě to dopadlo tak, že představa práce grafika na fulltime prostě nepřichází v úvahu.

Letáček tehdejšího OS Beky, včetně nového loga ode mně, a také log Azylu XY a Psího přání, které jsou taktéž má práce

Ale teď k té pozitivnější části – práci dobrovolníka. Ještě krátce předtím, než jsem ukončila studium na vyšší odborné škole, jsem se tak nějak začala zajímat o různé organizace, které pomáhají psům v nouzi. Shodou okolností jedna z organizací, Nadační fond Pes v nouzi, sdílela příspěvek organizace OS Beky, ve kterém sháněli grafika na jakoukoli spolupráci. Tak jsem si říkala, proč to nezkusit a tak jsem jim napsala. No a tak jsem se seznámila s Nikol. Slovo dalo slovo a ze mě se stal dvorní grafik této organizace. Z OS Beky se za ta léta stala organizace Pet Heroes z.s., jejíž grafika je stále částečně v mé režii.

Mé práce

Asi tou nejzásadnější prací, jakou jsem z pohledu grafika udělala, jsou loga organizace Pet Heroes a jejích projektů, a jejich celý vizuální styl. V minulosti už jsem jedno logo udělala, tehdy ještě pro OS Beky a k němu jsem se snažila dodržovat některé prvky, ale upřímně…žádná sláva to nebyla. Myslím, že už i v té době se vědělo, že se bude organizace přejmenovávat, takže se bude dělat vše znovu. Ovšem tvorba vizuálu Pet Heroes pro mě byla asi zatím nejnáročnější práce. Vzhledem k tomu, že šlo i o název, na jehož tvorbě jsem se podílela, a o organizaci, jíž jsem byla součástí, tak jsem chtěla něco opravdu pořádného, vymazleného a speciálního. Něco, na co bych byla pyšná. Přiznám se, že samotné logo Pet Heroes mi trvalo opravdu dlouho, jelikož mi na tom tak záleželo, tak mi nic nepřišlo dost dobré. Ale nakonec to přišlo a zadařilo se…a pak už to šlo tak nějak samo.
Kromě samotných log a vizuálu jsem udělala i několik designů triček, placek a hrnečků. Některé ještě v době OS Beky, některé už teď pro Pet Heroes.

Progress a finální verze loga Pet Heroes

Kromě mého domovského přístavu, kterým jsou Pet Heroes, jsem příležitostně dělala i pro pár jiných organizací. Např. úpravu kalendáře pro NF Pes v nouzi, design triček taktéž pro NF Pes v nouzi, nebo také grafickou úpravu Kočk-o-malovánek pro děti organizace Nekupuj.Adoptuj!.

Design tašky a placek pro charitativní obchůdek Pet Heroes shop

A jak můžete pomoci vy?

Je to snadné…pokud ovládáte grafiku, nebo třeba i jen kresbu, ale bohužel nemáte úplně kvanta volného času, aby se z vás mohl stát stálý člen některé z organizací, nejjednodušší způsob jak pomoci, a zároveň jak vydělat co nejvíce peněz, jsou např. designy triček, hrnečků, placek a dalších předmětů. Velké množství organizací má již v dnešní době své charitativní obchůdky, které jsou jedním z jejich hlavních zdrojů příjmů. A do těchto obchůdků potřebují pochopitelně nějaké zboží. Pro grafika je to ideální v tom, že můžete vytvořit jeden design, dva…kolik budete chtít, jak často budete chtít, jaké budete chtít…je to prostě a jen na vás. A navíc tím opravdu pomůžete vydělat hodně peněz, které jdou právě na pomoc pejskům (případně koček), zároveň, pokud jste začínající grafik, je to pro vás zkušenost a položka do portfolia. Prostě ideální pro všechny strany.
Pokud máte naopak času víc, můžete si najít nějakou organizaci, která je vám sympatická a vypomáhat či tvořit grafiku dlouhodoběji. Můžete např. vytvořit šablony příspěvků na sociální sítě, pomoci vytvořit atraktivnější vizuál organizace a podobně.

Obálka Kočk-o-malovánek pro děti, vydané organizací Nekupuj-Adoptuj

Pokud pominu fakt, že to, co vytvoříte, slouží dobré věci (z čehož budete mít i dobrý pocit), tak to nejdůležitější, co vám podobná práce dá, je praxe. Ve většině případů budete mít více méně volnou ruku, zvláště pak v případě, kdy budete dělat např. právě designy triček. Nikdo vám do toho nebude kecat a vy se budete moci kreativně vyřádit. A není to jen o grafice…můžete být třeba ilustrátor, můžete se zabývat tvorbou videí, můžete studovat marketing a zaměřit se třeba na sociální sítě…těch činností, které pomohou a budou užitečné, je opravdu nezměrné množství. Nemusíte se ničeho bát, za zeptání nic nedáte. Může se sice stát, že narazíte na nějakou organizaci, která úplně nejde v trendech a nějaké ty internety je nezajímají, ale je zde i několik těch, které se snaží plně využívat všech prostředků, které zahrnuje marketing dnešní doby.

Úvodní fotky facebookových stránek Pet Heroes a azylu Handipet Rescue

A pokud je pro vás cena zadarmo moc nízká, myslím, že jsou i organizace, se kterými se můžete domluvit, že budete pracovat za naturálie, např. za krmivo pro vašeho psíka/kočku, kočkolit nebo jiné chovatelské potřeby, které si může dát organizace do nákladů. Je zde i možnost říci si o finanční odměnu, ale upřímně, asi by nebylo ideální, kdyby to byla vaše primární motivace.

Maminka jednoho z členů mé oblíbené kapely prý říká: „Když nejsi součástí řešení, jsi součástí problému.“ A myslím, že v silách každého z nás je možnost pomáhat v řešení nějakého problému. I kdyby jen jednoho. Spousta lidí tvrdí, že jedinec nic nezmůže, ale opak je pravdou. U jedinců to vždycky začíná. A pokud i vás trápí situace s opuštěnými psy v naší republice, pak se můžete stát jedním z těch, kteří se s tím snaží něco dělat. Způsobů je spousta. A jedním z těch způsobů může být váš um a něco co vás baví.

Ano, nezarobíte na tom žádné peníze sami pro sebe, ale pomůžete nějaké peníze vydělat a ty peníze půjdou na dobrou věc – na pomoc psům (a možná i kočkám) v nouzi. Pokud ještě váháte a máte nějaké otázky, určitě se nebojte a napište mi buď do komentářů nebo na mail, určitě se vším ráda poradím :) 

Před nějakou dobou se mi ozvala paní Lucie z eshopu Všepropejska.cz s návrhem na spolupráci. Ovšem vzhledem k tomu, že se tento eshop specializuje spíše na malé psíky, což Mojo určitě není, přišla jsem nakonec s návrhem, že bych mohla vybrat nějaké věci pro pejsky z azylu Handipet Rescue a otestovat je právě s nimi. Tento můj nápad byl s radostí schválen a tak se šlo vybírat…

Psala jsem Janě, která se o psíky v azylu stará, co je tak nejvíce potřeba, zda mám nakoupit postroje, hračky, nějaké šampony, nebo třeba motýlky či kravaty na focení do inzerce. Bylo mi řečeno, že nejvíce jsou potřeba postroje a vodítka, jelikož v nich většinou psíci odchází do nových domovů. Byla jsem ráda, že volba padla právě na postroje, jelikož já sama jsem velkým příznivcem postrojů.

Nakonec jsem vybrala tři nylonové postroje, jeden klasický a dva se zapínáním na zádech. Postroje mají oproti obojkům obrovskou výhodu – pokud pes táhne, což táhne asi většina psů, tak rozkládá tah rovnoměrně na hrudník psa, ne na krk. Častý tlak vyvíjený na krk psa totiž může způsobit vážné zdravotní problémy, proto pokud váš psík nemá úplně zvládnutou chůzi na vodítku, určitě mu taky pořiďte dobře padnoucí postroj.

Bohužel, domluvit návštěvu azylu nebyla úplně snadná věc, jelikož díky mé práci mám jediný volný víkend v měsíci, ale nakonec jsme přeci jen nějaký termín našly a tak jsme s kamarádkou vyrazily směr Handipet. Časné listopadové počasí nebylo úplně dvakrát ideální na focení, ovšem nepršelo, takže se zbytkem si poradil starý dobrý kamarád Photoshop. Když jsme dorazily do Handipetu, ukázala jsem Janě vybrané postroje, a ta nám následně vrazila tři vhodné modelky a šlo se venčit, fotit a testovat.

Michelle a černý nylonový postroj Classic 

Michelle je s největší pravděpodobností německý pinč, možná jeho kříženec. Bohužel s lidmi asi nemá zatím úplně ideální zkušenosti, ačkoli to na ní nejde absolutně znát. S námi se okamžitě skamarádila a neměla s námi nejmenší problém. Svému předchozímu majiteli se totiž z nějakého důvodu přestala hodit a tak se jí snažil co nejrychleji zbavit. A tak přišla do Handipetu. Podvyživená a s těžkou separační úzkostí. Je to nesmírně akční a nadšený psík, který by podle mě byl naprosto skvělý na psí sporty, takže pokud jste aktivní, třeba čeká právě na vás.

Michelle s námi otestovala černý nylonový postroj Classic. Jedná se o tzv. rychlozapínací postroj – jednoduše psíkovi provlečete přední packy a postroj zapnete na zádech. Oproti obojku tedy není o moc složitější či náročnější jej psíkovi nandat. Postroj je vyroben z pevného nylonu a zapínání je na klasický plastový trojzubec. Velikost je nastavitelná, takže je zde velmi malá šance, že by psíkovi neseděl. Vybrala jsem neutrální (a mě velmi blízkou) černou barvu, ovšem k dostání je také v růžové, tyrkysové, červené a hnědé barvě. Postroj ve střední velikosti, tedy pro psíky s obvodem hrudníku 32 – 48 cm, stojí 175,- Kč.

Cookie alias Kukučka a barevný postroj Color

Kukučka aneb paní Budha (Budha proto, že kam jí posadíte, tam sedí…jako socha…a vzhledem k její tělesné konstituci vypadá trochu jako Budha :D ) je čivavka, možná s něčím nakřížená. Do azylu se dostala z množírny, kde jak jinak sloužila jako stroj na štěňata. V azylu již podstoupila operaci patel a momentálně je k adopci a čeká na ten pravý domov.

Cookie testovala postroj, který byl od začátku můj favorit, jelikož je krásně vzorovaný a barevný. Stejně jako u předchozího postroje, se jedná o rychlozapínací postroj, ovšem tento je vyrobený z jemnějšího a na dotyk příjemnějšího nylonu. Bohužel je momentálně dostupný jen v jedné velikosti a to pro psíky s obvodem hrudi 30 – 45 cm, za 169,- Kč.

Myškin a modrý postroj Standard

Myškin je z fenek jediná, která není k adopci, jelikož její paničkou je Jana. Je to fenečka, která byla zachráněna z rómské osady a jediná z celého vrhu štěňat přežila. S Myškin bylo focení nejnáročnější, jelikož jí zajímalo všechno okolo, jen ne pamlsky či hračky. Takže jsem ráda, že se alespoň nějaké fotky povedly.

Postroj je od stejného výrobce, jako postroj testovaný Michelle, takže je ze stejného pevného nylonu a je dostupný ve stejných barvách. Stejně tak je velikostně nastavitelný, takže je vhodný i pro štěňátka, která jej unosí i po dobu růstu. Tento typ postroje bych doporučila asi všem, na každodenní nošení, venčení, procházky apod. Nejmenší velikost, tj. pro psy s obvodem hrudníku 22 – 34 cm stojí 149,- Kč.



Spolu s postroji jsem vybrala ještě dvě hračky, bohužel ani jedna z feneček o hračky jaksi nejevila zájem - Budha by se musela hýbat, což bylo nežádoucí. Myškin nejevila zájem ani o pamlsky. A Michelle? Ta jevila zájem o všechno, ale bohužel věděla, že máme v kapse tenisák a ten je pro ní top hračkou, takže nějaká pískací kachna nebo přetahovadlo? Silný nezájem. Zvlášť když jsme ještě šustily pytlíkem s piškůtkama. Zkusila jsem tedy kachnu vzít Mojovi, aby jí otestoval on, jelikož on miluje pískací hračky a ten z ní byl nadšený. Byl schopný s ní dlouhé minuty ležet a pískat si s pískátkem. Očividně se mu hodně zalíbila, jelikož je i po několika dnech stále vcelku, což je u něj znamením oblíbenosti (když se mu nějaká hračka nelíbí, nevydrží ani den :D ).

Postroje jsem se snažila vybírat především ekonomicky, hleděla jsem hlavně na cenu, než na barvičky či vzory (k mému štěstí byl za příznivou cenu i barevný postroj, který testovala Cookie, který jsem vybrala jako první). Každý z postrojů pořídíte do 200,- Kč, což je skvělá cena (v tomto ohledu docela závidím lidem s malými psíky, u postroje na borderku se mi o takové ceně může leda tak zdát :D ). Myškin i Michelle na vodítkách poměrně táhly, ale postroje jim nijak nepřekážely, netlačily na krk, ani jim nebránily v pohybu. Postroje můžu rozhodně doporučit, stejně tak i nákup na Všepropejska.cz (sortiment postrojů najdete ZDE). Pro majitele malých psíků mají rozsáhlý sortiment ozdobných obojků, oblečků, pelíšků, tašek a všeho možného.

Moc děkuji Lucii a eshopu Všepropejska.cz za postroje a hračky pro psíky z azylu Handipet Rescue. Jsem moc ráda, že se jim tento můj nápad tolik líbil a že jsme tak mohli spojit příjemné s užitečným. Také moc děkuji Michelle, Cookie a Myškin, že s námi tak nadšeně (alespoň v případě Michelle) postroje otestovaly. 

Pokud se vám zalíbila některá z psích slečen, zde najdete veškeré informace a kontakty - Handipet Rescue web či facebook Handipet Rescue

Množírny jsou v České republice velký problém, ale čas od času se podaří některé z organizací zachránit velké množství zvířat z některé z nich. Jenže pak nastává problém s tím, kam umístit desítky, ne-li stovky zanedbaných a nemocných zvířat. Většinou se pak různé útulky a malé azyly semknou a o zachráněné psíky či kočky se rozdělí. A s tím samozřejmě přichází velké finanční výdaje a s nimi spojené sbírky…

Představte si menší azyl, který má většinou v péči třeba 20 zvířat, která pochází z různých podmínek, jednomu psíkovi zemřel majitel a neměl se o něj kdo postarat, dva další jsou odložení, další fenku našli uvázanou v lese, 5 odrostlých štěňat někdo našel pohozené v pytli, dalšího psíka zachránili za pět minut dvanáct po tom, co jej porazilo auto, další fenečku zachránili po tom, co jí nějaký dobrák přerazil páteř lopatou, a tak dále. Azyly a některé útulky nejsou státní zařízení, jde o soukromé organizace, které si na svůj provoz musí vydělat samy. To, jak si mohou tyto organizace vydělávat, by vydalo na samostatný článek, takže o tom možná někdy příště.

Teď si představte situaci, že se podaří rozbít množírnu, a z ní zachránit 200 zanedbaných, podvyživených, nemocných, zablešených a začervených psíků. Různé útulky a azyly si tato zvířata rozeberou a vezmou je do své péče. Každý zodpovědný záchranář tato zvířata vezme jako první k veterináři. Už jen odčervení, odblešení, naočkování a očipování 20 psů je ohromný finanční výdaj. Samozřejmě, že každá organizace má nějakou finanční rezervu, některá menší, některá větší. Jenže u psů zachráněných z množíren ošetření veterináře nezůstane jen u těchto úkonů. Jde totiž o psy, kteří nebyli léčení, o psy, kteří se množili nekontrolovatelně mezi sebou, o psy, kteří nebyli dobře živeni a většina z nich je silně podvyživená, o psy, kteří mají všemožné zdravotní problémy… Mezi těmito dvaceti psy nenajdete zdravého jedince, kterému by stačilo odčervení a odblešení a mohl jít k adopci. To by musel být zázrak, aby se nějaký takový psík našel. Někteří budou potřebovat vyšetření zraku, někteří sluchu, většina podstoupí kardiologické vyšetření, téměř všichni budou muset podstoupit ošetření chrupu, protože mají uhnilé zuby, pokud jim vůbec nějaké zůstaly. Někteří budou muset být na kapačkách, protože jsou dehydrovaní a podvyživení. A tak částka za veterinární péči narůstá a narůstá, a to i přes to, že spousta veterinářů organizacím a spolkům neúčtuje plné částky. A tak se i za základní ošetření „pouhých“ dvaceti psíků ocitnete na částce 40 000 Kč a to je pouhý začátek.

Takto žili psi v kamenické množírně | zdroj: Státní veterinární správa

V takových situacích pochopitelně každá organizace informuje o příjmu zachráněných psíků do své péče na sociálních sítích a pochopitelně poprosí i o finanční pomoc. A to je bohužel okamžik, kdy se ozvou lidé se slovy, že teď má daná organizace konečně na kom vydělávat. Upřímně toto je jeden z okamžiků, kdy se začnu za lidskou rasu neskutečně stydět. Ruku na srdce, kdo z vás by měl tu sílu postarat se o dvacet extrémně zanedbaných psů, kteří by byli psychicky i fyzicky absolutně odrovnaní? I kdybyste měli k dispozici nezměrné množství financí? Kdo z vás by je všechny dokázal dát dohromady a následně jim najít nové skvělé domovy? Já bych to nedokázala. Upřímně i pochybuju, že bych psychicky unesla péči byť jen o jediného takto zanedbaného psa. A právě proto mi přijde jako nebetyčná drzost kohokoli z daných organizací či azylů osočovat z toho, že na těchto psech vydělává. Nikdo z nás nezúčastněných nemá ani představu o tom, kolik peněz, síly, práce a času stojí tyto psy dát dohromady nejen po fyzické, ale také psychické stránce. Tito psi jsou nejen absolutně zanedbaní, co se týče jakékoli péče, ale mnohdy neviděli denní světlo, bojí se vlastního stínu, jsou vyděšení, nemají ani základní hygienické návyky.

Opravdu nevím, kam lidé chodí na své představy o závratných výdělcích, ze které si členové organizací jezdí na dovolenou na Kanáry, kupují si bavoráky a oblečení nakupují zásadně v Pařížské ulici. Ano, samozřejmě netvrdím, že veškeré organizace, které se věnují pomoci zvířatům v nouzi, jsou plné poctivých dobráků, kteří raději třou bídu s nouzí, živoří o chlebu a vodě a raději dávají každou korunu do zvířat. Ovšem nějaké představy o ulitých statisících pro soukromé účely, ruku na srdce, jsou opravdu mimo realitu. Chcete-li nějaký azyl, útulek, či organizaci podpořit, není nic jednoduššího, než oslovit její členy, poptat se jich na to, co vás zajímá, navštívit je, podívat se v jakých podmínkách u nich zvířata žijí, jaké případy si berou na starosti, kolik adopcí za rok zorganizují a podobně. Každá, opravdu každá organizace, která má čisté svědomí, vám mile ráda věnuje čas i veškeré informace, které budete chtít. Jedno vám doporučím - mějte svou hlavu, nedejte hned na první hodnocení, které uslyšíte od třetí osoby. Bohužel i svět neziskových organizací (pokud to tak můžu nazvat) je plný nepřejících, zapšklých lidí, kteří rádi hází špínu na ostatní. Cokoli, i poctivost a kvalitu organizace můžete správně posoudit jen a jen vy sami, protože jen a jen vy víte, co je pro vás vypovídajícím faktorem.

Pravda někdy bolí a i toto může být příbuzný zrovna vašeho psíka

A bohužel právě to se odehrává i v těchto dnech, kdy se lidem z azylu Dej pac povedlo zorganizovat odebrání více než 200 psů z množírny na Vysočině. A nejen to, dokázali také svolat na pomoc až 17 spolků, azylů a dočaskářů. Takové množství takto zanedbaných psů samozřejmě vyvolá vlnu pomoci ze všech možných koutů republiky. Lidé ze zúčastněných organizací momentálně prožívají ty nejhorší fáze záchrany – probdělé noci, nekonečné smyčky cest na a z veteriny, odpovídání na stovky dotazů na sociálních sítí, zvedání neustále zvonících telefonů, nekonečné uklízení výkalů, a především obstarávání bojácných a vyděšených psíků. Je vcelku logické, že když se objeví takto velká kauza, které se věnují i všemožná média, tak se o ní dozví více lidí, a tím více lidí se také rozhodne pro nějaký způsob pomoci, někdo materiální, někdo finanční. Proto je jasné, že se vybere více peněz, než by se vybralo např. na jednoho, či pět zachráněných psíků, o jejichž propagaci se stará akorát tak organizace sama. Proto prosím nemějte za zlé kterémukoli spolku to, že vybere víc než ten druhý, tak jako tak je to vše na jednotlivých organizacích a na tom, jakou propagaci zvládnou samy sobě zajistit. Stejně tak nikoho z nich nesuďte, vy nevíte co se děje v pozadí. Sama například vím, že momentálně si mezi sebou všichni zúčastnění pomáhají a vzájemně spolupracují, což je podle mě něco, co by se mělo ocenit.

Jestli tedy chcete pomoci konkrétně psíkům z kauzy Psího neštěstí z Vysočiny, zde máte seznam všech organizací, které se o pejsky postaraly a je pouze a jen na vás, pro kterou z nich se rozhodnete:

Jeden z psíků, který je momentálně v péči Handipet Rescue; slepá kostřička pokrytá "srstí" a výkaly

Co říct na závěr? Omlouvám se, že zde nekřečkuji o tom, jak jsou některé útulky nechutné a schválně si vybírají lukrativní psy (jaké jiné psy taky chcete najít v množírně že :) ), aby měli na koho vybírat peníze. Že se tu nepohoršuji nad tím, že polovina z organizací hned žebrá o peníze, aniž by zveřejnily alespoň nějaké fotky (upřímně, nevím, jak si to někteří představují…že vytáhnete z množírny 200 psů, kteří nikdy ani neviděli denní světlo a všichni hned budou na červeném koberci pózovat fotografům?). Že se tu nevztekám nad tím, že organizace hned neodepisují na sociálních sítích na veškeré dotazy (oni se totiž nejspíš momentálně hrozně nudí). Naopak, nesmírně si vážím práce každého jedince, který se do jakékoli „akce“ jako je momentálně kauza Psího neštěstí z Vysočiny zapojil. Veškerá práce těchto lidí je obdivuhodná a opravdu si zaslouží uznání, nejen proto, že se jim povedlo zachránit takové množství psíků a tím jim zajistit konečně láskyplný život, ale také proto, že se povedlo semknout tak velké množství útulků, azylů, spolků a dočaskářů, kteří spolupracují a navzájem si pomáhají.

Zdroj fotek: Handipet Rescue, Státní veterinární správa

Asi většina milovníků psů sleduje na sociálních sítích stránky alespoň jedné organizace, která se věnuje pomoci bezprizorním psům. A asi většině z těchto lidí nejednou proběhla hlavou myšlenka jakkoli se zapojit do pomoci psům, kteří to potřebují. Zde ovšem přichází spousta ale...