Vzhledem k tomu, že se poslední dobou opět hojně hovoří a diskutuje o tématu množení a opravdu jen málokdy je pochopeno správně, rozhodla jsem se napsat tento článek, kde se pokusím s klidem vysvětlit, co to množení vlastně je a proč je spoustou lidí bráno velmi negativně. Základní rozdíly mezi chovem a množením jsem již probrala v článku PP vs bez PP - základní informace a tyto rozdíly bych chtěla blíže probrat v této sérii článků zaměřené právě na "chov" bez PP neboli množení.

Na začátek bych chtěla uvést na pravou míru terminologii, kterou zde budu používat - množením zde nazývám jakoukoli produkci psů bez PP, nezávisle na podmínkách či původu psů; naopak chovem zde nazývám jednoduše chov psů s PP. Je mi jasné, že pro spoustu z vás je množení sprostým slovem, každopádně já si myslím, že tyto dvě odvětví je potřeba od sebe jasně odlišit a to jednoslovným názvem. Stejně tak předem říkám, že množení se nemusí nutně rovnat množení v těch ohavných množírnách, o kterých se často mluví, prostě tento způsob "produkce" psů chci nějak pojmenovat.

Podpora množíren

Jednou z věcí, které je třeba objasnit, je jakákoli podpora množíren jako takových (tedy těch velkých, otřesných množíren). Často se lidé, kteří si pořídili psa bez PP, diví, když je někdo osočí z podpory množíren, a často reagují slovy: "Já ale nemám psa z množírny, rodiče jsem viděl, jde prostě o štěně z hezkého prostředí, od rodiny, která se o ně hezky starala." Ano, v tomto případě jste nepodpořili množírny přímo, ale nepřímo bohužel ano. Jde o to, že i obchod se psy se řídí těmi nejjednoduššími pravidly trhu a hlavním z těchto pravidel je - kde je poptávka, tam je i nabídka. Proto, dokud budou lidé ochotní si koupit bez PP štěně za x tisíc, z jakýkoli podmínek, pak se množírnám vyplatí takové psy produkovat, jelikož to, že vy máte štěně bez PP od rodiny, z krásného prostředí neznamená, že vaše sousedka to bude mít stejně.

Rizika bez PP

To nejhorší na množení bez PP psů jsou ta obrovská rizika. Tato rizika jsou jedním z hlavních důvodů, proč lidé proti množení bojují a proč jej odsuzují. Opravdu zde nejde o to, že by bez PP psi byli méněcenní nebo prašiví, ale o to, že jde o jejich zdraví a o jejich plnohodnotné životy. Jedním z těchto rizik je zdraví. Většina vad, včetně těch, které jsou podmíněné geneticky, se projevuje nejčastěji až v pozdějším věku, třeba ve třech letech, ne-li později. V nižším věku se většinou projevují vady a onemocnění, které jsou ve velmi vážném stádiu.

Proto nemůžete mít jistotu, zda vaše dvouletá fenka nemá např. epilepsii, pokud se u ní zatím neprojevila. Co se týče např. vad pohybového aparátu, jako je třeba dysplazie, tak lehká dysplazie kyčelního kloubu může být pro běžné majitele prakticky nerozpoznatelná, ale je tam. Stejně tak tomu je i u luxace pately. A upřímně, kolik majitelů bez PP psů dělá před nakrytím oběma psům kontrolní rentgeny nebo např. vyšetření očí, aby se vyhnuli alespoň některým vadám? A i kdyby udělali, absolutně nemohou vědět, jak na tom byli sourozenci nebo rodiče onoho krycího páru. Je to něco, co nemůže vědět nikdo, jelikož nemáte ani jistotu, že oni rodiče skutečně byli rodiče vašeho psa. A bohužel na zdraví štěněte má vliv nejen genetika získaná od rodičů, ale také od generací před nimi.

Tohle je Holka, je jednou z mnoha JRT bez PP, její rodiče nejspíš nevykazovali žádné zdravotní problémy, ona už to štěstí bohužel neměla - již nejspíš doživotně bude mít problémy s chůzí

Dalším z těchto rizik je povaha. Je sice pravda, že výchova a prostřední udělá nesmírně moc, ale i psi jsou živé bytosti a i oni jsou každý originál se svou charakteristickou povahou a některé povahové rysy prostě nezměníte, ani kdybyste se rozkrájeli. A stejně jako je tomu u zdraví, nemáte zde žádnou jistotu, kdo byli rodiče vašeho psa a pokud ano, netušíte, kdo byli další příbuzní a jak na tom byli psychicky. A stejně jako u zdraví, i u povahy jsou dané genetické předpoklady, které mají vliv na povahu štěněte.  Jste připraveni na to, že váš vysněný pes nakonec bude bázlivý jedinec, který se bude bát i svého stínu? Nebo že bude reaktivní i na sebemenší pohyb? U bez PP psa musíte počítat i s tím nejhorším scénářem, protože jednoduše nemáte ani tu nejmenší jistotu, záruku, absolutně nic.
Neposledním z ohromných rizik je březost a porod feny. Porod jako takový je pro fenu nesmírně náročná záležitost, zvláště pak u více početných vrhů. Komplikace mohou nastat kdykoli a jakékoli - fena neporodí všechna štěňata, nebo po porodu dostane silný zánět dělohy...To vše v rukou nezkušeného "chovatele"? To může být přímá cesta do pekel a to bez jakékoli nadsázky.

Byznys nebo ne?

Další neustále omílaná otázka - je prodej bez PP psů byznys nebo ne? A pokud ano, co je potom chov psů s PP, kteří stojí mnohem více peněz? Řeknu vám to takto - máte vrh bez PP štěňat, štěňat je dejme tomu 6. Prodejní cena jednoho štěněte je 5000. Vaše náklady na tento vrh je pouze očkování a odčervení. To máme, když to přeženu čistý zisk 24 000 Kč. Daně neodvádíte, protože to nedělá absolutně nikdo, kdo prodává bez PP štěňata.

Teď si vezměme situaci, že jste chovatel, máte registrovanou chovatelskou stanici, jste členem chovatelského klubu, splníte veškerá vyšetření a veškeré náležitosti, které k uchovnění potřebujete. Uchovníte svou fenku, zaplatíte za krytí, vrh řádně registrujete atd atd. S fenkou chodíte na řádné kontroly k veterináři, pak i se štěňaty, řádně je očkujete a odčervujete, necháte je očipovat, dopřáváte jim kvalitní stravu a péči, vybíráte ty nejvhodnější páníčky, nakoupíte výbavičku, kterou dáte ke každému štěněti... A teď si představte, že za každou jednotlivou položku v tomto seznamu vy zaplatíte a to ne v řádu stokorun. K tomu si připočtěte náklady, které vás stojí různé zkoušky nebo výstavy, které sice děláte hlavně pro radost, ale také tím ukazujete potenciál své fenky. Prodejní cenu štěňat si určíte třeba 15 000 Kč. A nakonec toho všeho ze svých né úplně obrovských výdělků ještě zaplatíte řádně daně státu, protože chovatelství je druh podnikání. Tolik času, co investujete do jednoho jediného vrhu, tolik péče, kolik poskytnete každému štěněti, které odchováte, tolik času, co strávíte vybíráním už jen vhodného krycího páru, tolik času a práce, co vás bude stát už jen ukázat potenciál své fenky, to je absolutně nesrovnatelné s těmi pár tisíci, které na tom "vyděláte". Kdybyste to dělali pouze pro peníze, nikdy váš chov nebude úspěšný.
Vidíte ten rozdíl?

Vše je na vás

Samozřejmě zde nejde říci, že pokud si pořídíte psa s PP, nemůže se stát nic zlého a nemůže se nic pokazit. Samozřejmě, že může a to z jednoduchého důvodu - kolik času investujete do výběru štěněte, podle toho to bude ve výsledku vypadat. Je bohužel jasné, že i mezi chovateli se najdou nepoctivci (což jsem už také v předchozích článcích psala), ale v dnešní době máme tak nesmírné množství dostupných informací, že to musí být člověk největší smolař pod sluncem, aby se něco pokazilo i navzdory tomu, že udělal vše pro dobrý výběr štěněte. Proto znovu opakuji, zjišťujte si informace, seznamujte se s lidmi, kteří dané plemeno mají, seznamujte se s chovateli, pročítejte diskuze na internetu (stačí i pouhý facebook, kde najdete nesmírné množství informací), seznamujte se s majiteli předešlých odchovů vámi vybraného chovatele, seznamujte se se samotnými příbuznými vámi vybraného štěněte. Uvědomte si, že si pořizujete parťáka na více jak 10 let, který s vámi bude trávit každý den, kterému věnujete nesmírné množství času a lásky, to co investujete do pouhého výběru je naprosté nic oproti tomu, co do pejsana investujete za celý jeho život.

Psa si pořizujete jako parťáka i na 15 let, opravdu je těžké jeho správnému výběru obětovat nějaký ten čas?

Mám psa bez PP, to ho mám utopit?

Myslím, že toto jsou naprosto zbytečné dotazy a reakce vůbec, ovšem, když už se ptáte - samozřejmě, že ne! Už se stalo, už s tím nic nenaděláte, toho psa už jste si koupili. A jak se říká, není nejlepší si poučit ze svých chyb a již je neopakovat? Nebo co se přičinit, aby ostatní už stejnou chybu neudělali? Co pomoci psům v útulcích, způsobů je nesmírně moc. Neřešte minulost, řešte přítomnost a ideálně i budoucnost.

Proč já jsem proti množení?

Jednoduše proto, že jsem sama poznala o čem to je mít psa bez PP, poznala jsem jednu z těchto stinných stran a upřímně bych to vážně nikomu nepřála. Vadí mi to ohromné riziko. Nepřijde mi správné riskovat zdraví a plnohodnotný život několika živých bytostí jen kvůli tomu, že někomu přijde jeho pes úžasný a myslí si, že nejlepší bude si hrát na Boha. Není nic horšího, než když máte psa, pro kterého byste udělali cokoli, ale není vám to nic platné, protože není ve vašich silách mu pomoci k plnohodnotnému životu, který byste si pro něj přáli.
Ano, velké riziko je i u PP chovu, nikde netvrdím, že není. Ale u PP chovu tomu můžete alespoň nějak pomoci, máte způsob, jak udělat opravdu hodně pro to, aby se narodila zdravá a vyrovnaná štěňata a to mi stačí. Představa, že by kvůli mně přišlo na svět x štěňat, která by byla jakkoli psychicky labilní nebo se u nich objevila např. epilepsie nebo těžká dysplazie, je pro mě jednoduše nepředstavitelná a já bych toto riziko nepodstoupila, i kdyby můj pes byl psychicky v pohodě a já ho milovala sebevíc.
Ano, uznávám, že celý tento "boj" proti množení je běh na dlouhou trať, ale dle mého to prostě stojí za to. Stojí za to lidem ukázat, že pokud nemají potřebu mít psa s PP, pak mohou poskytnout domov a lásku některému psovi z útulku. Ukázat jim, že psi z útulků nejsou prašiví, ani to nejsou psychicky nevyrovnaní zabijáci, kterým dříve či později rupne v makovici, a stanou se z nich agresoři. Ukázat jim, že připlatit si pár tisíc a věnovat nějaký čas výběru štěněte s PP má své výsledky.
Zkuste si někdy zajít do útulku ve vašem okolí, jít si vyvenčit některého z psíků. Zkuste oslovit některou organizaci, která se věnuje záchraně psů z množíren. Čtete si příběhy těchto psů, pak pochopíte, proč množení leží tolika lidem v žaludku a proč tak zapáleně proti němu bojují.

Nechcete psa s PP? Tak adoptujte...v útulcích jsou tak úžasné bytosti, žádní labilní zabijáci

Více článků o této problematice:

PP vs bez PP - základní informace

Množírny aneb Obchod s utrpením

PP vs bez PP: Mýty a omyly

Ačkoli v dnešní době existuje již mnoho článků, které se věnují tématu PP vs bez PP, či tématu množíren, jsou stále pejskařské diskuze plné nepravdivých mýtů a omylů. Pojďme se podívat na ty nejčastější...

"Každá fena by měla mít alespoň jednou za život štěňata."-  Není nejmenší důvod, proč by každá fena měla mít štěňata. Častý je i argument "vlci ve volné přírodě to tak taky mají, je to jejich přirozenost, tak proč jim to upírat?", omyl, ani každá vlčice ve volné přírodě nemá alespoň jednou za život štěňata. I když pomineme fakt, že vlci jsou pouze a jen příbuzní psů, tudíž NEJSOU psi, tak ve vlčí smečce jsou jasně daná pravidla. Jedním z těchto pravidel je to, že pouze alfa pár smečky, je téměř vždy jediný, kdo má právo se rozmnožovat. Mimo jiné březost a porod je pro fenu dosti náročný, někdy je i fena přímo ohrožena na životě, proč to riskovat kvůli ničím nepodložené domněnce? Zvláště pak, když člověk nemá dostatek informací a znalostí, co a jak.

"My PP nepotřebujeme, jelikož na výstavy chodit nechceme." - S koupí PP štěněte se nikomu neupisujete k tomu, že se budete výstav účastnit (samozřejmě pokud to ve výjimečných případech nemáte ve smlouvě). PP je "pouze" rodokmen psa. Je pouze na vás, čemu se se svým psem budete věnovat. Pokud někdo netrvá na tom, aby jeho pejsek byl přesně podle standardu, může si pořídit PP štěndo, které standard úplně nesplňuje (např. je nestandardně zbarvený, má zálomek ocasu a podobně), tato štěnda jsou mimo jiné i levnější.

Pořízení PP štěněte vás nijak nezavazuje k účasti na výstavách.

"Můj bez PP pes ale má PP rodiče, chovateli se pouze nechtělo psy uchovňovat, jelikož jim to přišlo zbytečné." - Pokud vám tímto "prodejce" štěňat argumentuje, mělo by to pro vás být znamení, že je to buď hlupák, anebo něco není v pořádku. Bonitace, neboli uchovnění, není až tak složitý proces. Většinou se na bonitaci vykašlou ti, kteří vědí, že by jejich pes bonitací neprošel, ať už kvůli povahovým problémům nebo z nějakého zdravotního důvodu.

"My máme pejska od soukromého chovatele, takže my množitele nepodpořili." - Za prvé, každý chovatel je soukromník, nebo snad víte o nějakém státním podniku na chov psů či jiných mazlíčků? Za druhé, je to sice smutné, ale ano, každý, kdo si koupil bez PP pejska za cenu vyšší, než jsou náklady za očkování a odčervení, podpořil množírny. Neboť i množírny jsou součástí jakéhosi trhu a na trhu panuje jedno základní pravidlo - Kde je poptávka, tam je i nabídka. Jednoduše řečeno, pokud jsou lidé ochotní koupit si za několik tisíc bez PP pejska, pak se množitelům vyplatí produkovat další a další štěňata, jelikož stále budou mít kde své "zboží" udat.

"Nemám peníze na to, abych si mohl koupit psa s PP za 30 000 Kč." - Jak jsem již psala v předchozím článku na téma PP vs bez PP, pořizovací cena za štěně, je ve výsledku ten nejmenší výdaj za psa. Mimo jiné, né vždy PP štěně stojí až 30 tisíc. Samozřejmě hodně záleží na plemeni a na "kvalitě" krycího páru. Bez PP "napodobenina" plemene vás přijde i na 5000 Kč, štěně s PP, které není po šampionech rodičích a je určeno spíše jako mazlíček, vás může přijít třeba i na 6-8000 Kč. Jsou to vcelku snadné počty. A pokud už chcete pejska např. na sport a chcete, aby měl i kvalitní rodiče a tudíž bude za vyšší cenu, pak jsou chovatelé, kteří když vidí u člověka zájem, jsou ochotní pejska prodat i na splátky. Takže sečteno podtrženo - argument, který zkrátka nedává smysl. Pokud nechcete za psa dát vyšší pořizovací částku, pak je nejjednodušší řešení navštívit útulek.

Netrváte-li na standardu a neplánujete-li se svým štěnětem výstavy, můžete si pořídit nestandardní štěně.

"Chovatelé psů s PP chovají jen pro prachy." - Částka, kterou chovatel získá za jeden odchov, mu mnohdy stěží pokryje náklady za krytí. Rozepsaných nákladů na odchování jednoho vrhu už je možné na internetu najít vícero. Chovatel vynaloží nemalé prostředky za následující - zdravotní vyšetření feny, uchovnění, registrace vrhu, nakrytí, veterinární prohlídky feny, očkování a odčervení štěňat, vystavení PP, strava štěňat a feny (nemluvím zde o běžné stravě feny, ale o znásobenou dávku v období březosti) a podobně. Samozřejmě zde jsou i výdaje za výbavičky pro budoucí majitele štěňat a podobně. Nesmíme také zapomínat na to, že chovatel = podnikatel, tudíž je povinen zdanit příjmy za štěňata. A to tu nemluvíme o čase, péči a know-how, které chovatel vynaloží za jeden odchov. Skutečnost je taková, že na odchovu spíše vydělá člověk, který odchová bez PP vrh - mnohdy se neobtěžují zdravotními vyšetřeními, prostě odchovají štěňata, vyberou za ně peníze, které ani nezdaní a tím to pro ně hasne.


"Psi s PP jsou "přešlechtění" a nemocní, kdežto psi bez PP přešlechtění nejsou." - Vzhledem k tomu, že u bez PP psů nemáte tušení, kdo byli příbuzní, pak nemůžete mít ani jistotu, že krycí pes není příbuzný nakrývané feny. Mimo jiné je celkem možné, že většina z bez PP psů má některé předky s PP, proto jsou na tom s "přešlechtěním" téměř stejně. A právě z důvodů přešlechtění chovatelé pečlivě vybírají krycí pár tak, aby se co nejvíce minimalizovala zdravotní rizika a aby zde byla co nejmenší příbuznost (samozřejmě neříkám, že to tak dělají všichni). Znám i chovatele, kteří ke své feně hledali krycího psa několik let. Co se týče zdraví, neexistuje studie, která by hovořila ve prospěch tohoto argumentu, zde hraje roli více faktorů. Dalo by se říci, že voříšci (kříženci více dvou či více různých plemen) jsou na tom po zdravotní stránce lépe, jelikož je velká pravděpodobnost, že se jejich nakřížením dědičné vady vyruší. Ovšem i to není stoprocentní, jelikož může dojít i k opačnému efektu a to je ten, že se u štěňat projeví vady obou plemen. Otázka zdraví psů s PP a bez PP je také velmi nejasná, zde by se dalo říci, že obě strany jsou na tom prakticky stejně, ovšem je potřeba zohlednit fakt, že u bez PP psů se s vyšetřeními na dědičné vady nikdo moc netrápí. Tudíž říct o bez PP psovi, že je zdravý, ačkoli nemá žádná vyšetření, ale je tak souzeno pouze na základě faktu, že nevykazuje známky nějakých zdravotních problémů, je pouze a jen domněnka, nikoli fakt.
"Když bude mít fena jednou štěňata, nebude pak trpět na falešnou březost." - Opět ničím nepodložené tvrzení, které navíc neplatí. Bohužel odchování štěňat feně s faleškami nijak nepomůže.

I takto to může dopadnout, když se u nakrytí feny nepřemýšlí.

"Naše štěně bylo jediné nadbytečné, tak PP nedostalo." - Toto možná bylo praxí v minulém století, bohužel v dnešní době už nadbytečná štěňata neexistují a PP dostanou opravdu všechna štěňata z vrhu.

"Majitelé fenky po ní chtěli štěňátko, tak jí nechali nakrýt jen jednou." - Je krásné, že je to údajně "jen" jednou, bohužel i z jednoho vrhu se může narodit i 10 štěňat, která budou potřebovat domov, stejně tak je i jeden vrh pro fenu velká zátěž a v rukou neznalce i velké riziko. Navíc, nikdo vám nezaručí, že vám majitelé fenky nelžou a tímto se neobhajovali u 10ti dalších vrhů.

O rozdílech v chovu s PP a "chovu" bez PP jsem již psala ◄ ZDE ► tentokrát bych chtěla přiblížit tématiku množíren.
Kdo je to množitel? Jak množírny fungují? Jak vlastně poznat, že se jedná o množitele? Co by vás mělo trknout už při čtení nějakého inzerátu? Jaké je jejich typické chování? 

Množírny

Často se říká, že množírny jsou továrny na štěňata, ale já s tím nesouhlasím - v továrnách v dnešním světě (nemluvím teď o zemích třetího světa, tam bude realita trochu jiná) má všechno nějaký svůj řád, jsou zde pravidla a vše má své místo. A právě proto jsou množírny pravým opakem - panuje zde naprostý chaos, špína, zvířata trpí hlady, sužují je kde jaké nemoci, mají neléčená zranění, nenavštěvují veterináře, nevidí denní světlo, množí se mezi sebou bez jakéhokoli řádu, nezávisle na příbuznosti, žijí v klecích, ve vlastních výkalech.
Psi zde žijí pouze a jen proto, aby produkovali štěňata, když fena přestane být plodná, jednoduše jí vyhodí někde venku do příkopu u silnice nebo jí vyhodí v pytli do odpadků a tím to pro ně hasne. Psy množitel nemá čipované ani tetované, takže není nejmenší šance tohoto člověka dohledat, prostě se na něj nepřijde. Netrápí se ani tím, že některý z jeho psů má nějaké zranění, je nemocný nebo má nějaké komplikace, veterinář a léčba stojí peníze a to je nepřípustné. Hlavní je vyprodukovat co nejvíce štěňat za co nejnižší náklady.
Nejspíš byste ani neuhádli k jakému plemeni, ba dokonce i živočišnému druhu, patří rodiče těchto "čistokrevných" pejsků bez PP. A za tato "čistokrevná" štěňata bez PP jsou dnes lidé ochotní dát i několik tisíc? Za toto utrpení a bolest? Jsou skutečně lidé tak slepí a povrchní, že dají na sladké řečičky, které si přečtou v inzerátu, místo aby dali na vlastní rozum?

Zdroj: google

O množírnách se díky Bohu v dnešní době mluví čím dál více, stále více organizací a jedinců proti nim bojuje, ale i přesto se stále najdou lidé, kteří tuto zrůdnost nevědomky podpoří. Nekupujte psy jako rohlíky na krámě. Zjišťujte si informace. Čtěte. Koukejte kolem sebe. Naučte se přijmout názory a argumenty lidí, kteří se v tomto pohybují, znají tuto problematiku a vědí, o čem mluví. Chápu, že je pro některé lidi těžké přenést se přes vlastní hrdost a uznat, že nemají pravdu nebo že udělali chybu, ale ti lidé to myslí dobře. Ti lidé vás a vaše rozhodnutí nekritizují proto, že je to baví nebo že mají potřebu někoho ponižovat, ale proto, že jim jde o ty psy, o nic jiného.

Jedna z mnoha množíren (zdroj: Stop-množitelům)

Jak je poznat?

Jak tedy množitele poznat? Zde je několik bodů, které by vás měly upozornit, že něco není v pořádku. Pokud při výběru štěněte "chovatel" splní několik níže zmíněných bodů, pak je jisté, že se jedná o množitele.

Inzeráty množitele

• Má často hned několik inzerátů na štěňata více plemen, především moderních plemen
• Používají marketingová slova jako "krásné" "úžasné" "neobvyklé" "luxusní" "za skvělou cenu" a podobně
• Štěňata dávají k odběru dříve, než je obvyklé, tedy již před 50. dnem (což je mimo jiné i nelegální)
• Ohání se tím, že rodiče štěňat mají PP a jsou to kvalitní a zdraví jedinci
• Používají zdrobněliny
• Inzerují plemena s názvy "mini" "micro" a podobně (pozn. tato plemena neexistují, jsou to pouze nedorostlí jedinci daného plemene, kteří jsou mnohdy i nakřížení s jinými plemeny, plemeno, které skutečně existuje v "mini" verzi je např. bullteriér, ve spojených státech chovají i mini verze australských ovčáků; každopádně mini verze plemen jsou velmi velmi ojedinělé)

Ukázka inzerátu od množitele (zdroj: Stop-množitelům)

Chování

• Vykrucuje se z návštěvy u něj doma, většinou se na něco vymluví
• Je ochotný vám i štěně dovézt, předání většinou proběhne u benzínové pumpy, na parkovišti u obchodního centra a podobně
• K pejskovi vám nedá kupní smlouvu, a pokud o ni zažádáte, začne se vykrucovat
• Na vaše otázky odpovídá velmi stručně, mnohdy i vyhýbavě nebo vás naopak zahrnou množstvím informací, které ani nemáte šanci zpracovat
• Když vám předává štěně, je možné, že se začne vymlouvat na chybějící očkovací průkaz, který ale obratem pošle poštou - nevěřte mu, je to lež
• V případě, že budete nad koupí štěněte váhat, ochotně vám nabídne slevu
• Když se zeptáte na matku, vymluví se na to, že je momentálně u příbuzných, s manželkou/manželem na dovolené, s dětmi na výletě, zkrátka kdekoli, jen ne u štěňat
• Často haní PP chov, vyzdvihuje nepoctivé chovatele apod.
• Hraje na city

Pejsci

• Často se bojí, krčí se v koutě, nejsou moc kontaktní
• Štěňata nebývají moc aktivní, vypadají klidně
• Štěňata bývají velmi malá, ačkoli vám prodejce uvádí dostatečný věk pro odběr od matky
• Pejsci bývají i špinaví, mají ulepené oči apod.
• Štěňata jsou často začervená, jelikož množitel se neobtěžoval s odčervováním či očkováním

zdroj: google

Pro více informací...

Kdyby existoval nějaký žebříček témat, která se nejvíce omílají v diskuzích na různých pejskařských skupinách, pak by na prvním místě bylo jednoznačně téma "PP vs bez PP". Já sama jsem se těchto diskuzí dříve celkem často účastnila, ale upřímně, trochu už mi došla trpělivost a raději ten čas strávím nějak efektivněji, než dohadováním se s lidmi, kteří prostě nejsou ani ochotní se alespoň nad věcí zamyslet. Proto jsem se rozhodla napsat pár článků na toto téma, doufám, že alespoň některé to přiměje se nad touto problematikou zamyslet a třeba i změnit názor.

Co je to vlastně PP?

PP neboli průkaz původu je rodokmen psa, ve kterém najdete jména veškerých předků daného jedince. Je to jednoduše takový rodný list psa.
PP dostane každé narozené štěně z registrovaného vrhu po uchovněných rodičích též s PP. (Pozn. Není zde žádný důvod, proč by některý z potomků nedostal PP. Dříve sice bylo možné, že PP dostalo pouze asi prvních pět štěňat, ale to je dnes již minulostí a PP dostanou VŠECHNA štěňata, ať už jich ve vrhu bylo 5, 10 nebo 15.)
Do PP se zapisují i různé vady, ať již nestandardní zbarvení srsti či očí, předkus či podkus a podobně. Ty, které jdou vidět už u štěňat, nechává zapsat chovatel, vady u dospělých psů jsou zapisovány např. na výstavách. Samozřejmě jsou způsoby, jak některé vady obejít, ale to už je jiné téma.
Nejedná se tedy o žádný cár papíru, který by byl k ničemu, není to ani papír, který by vás nutil účastnit se výstav.

Chovatel vs Množitel

Jaký je mezi nimi rozdíl? Jak je od sebe rozeznat? Ve skutečnosti je to nesmírně snadné.

Chovatel je člověk, který má chovatelskou stanici registrovanou pod ČMKÚ (případně i u organizací jako ISDS a jim podobné). Tento člověk může chovat i více plemen, není nijak omezený, ovšem musí dodržovat jistá pravidla, která určuje klub daného plemene.

Naopak množitel je každý, kdo nesplňuje výše zmíněné body, tedy ten kdo - odchovává bez PP pejsky, nemá registrovanou chovatelskou stanici, neodvádí řádně daně ze svých výdělků, nemá uchovněné psy a feny, nezajišťuje majitelům "odchovů" veškerý servis atp.

Asi si říkáte, do které skupiny patří ti lidé, kteří "dopřejí" své fence alespoň jednou za život štěňata - ano, jsou to též množitelé. Sice se v tomto případě může zdát, že to jsou pouze milí lidé, kteří jednoduše milují svojí fenku a rádi by si nechali jednoho z jejích potomků a ostatní štěňata prodali do dobrých rukou, ale mnohdy jsou to lidé, kteří nemají ani základní znalosti o chovu a genetice psů. Dalo by se zde polemizovat, že pokud novým majitelům dají pejsky pouze za náklady na očkování, tak se přeci nemůže jednat o množitele, s tím nemůžu úplně nesouhlasit. S čím ale zásadně nesouhlasím, je ten hazard, ať už se životem jejich fenky, tak i se životy štěňat. Genetika psů (ostatně jako genetika všech živočišných druhů) je velmi sofistikovaná a kouzelná věc, v mnoha ohledech je i v dnešní době pro nás velkou neznámou. Jako příklad, kam to s těmito sice dobrými úmysly může dojít, bych uvedla zbarvení double merle. Double merle je zbarvení, které je možné vidět např. u border kolií, dlouhosrstých kolií, šeltií a plemen, která jednoduše mají merle zbarvení. Toto zbarvení získáme nakřížením dvou merle jedinců, které je ovšem všemi kluby (alespoň v České republice) striktně zakázáno a to z velmi dobrých důvodů - z tohoto spojení se rodí část vrhu mrtvá, jedinci, kteří přežijí, mají často různé tělesné vady, jako je např. slepota a hluchota, ale nejsou výjimečné i různé degenerace vnitřních orgánů. Jedinci double merle jsou sice krásná stvoření, ale za jakou cenu?
A to je přesně ten důvod, proč by se do "chovu" psů neměl pouštět nikdo, kdo mu nerozumí. V PP chovu by se něco takovéhleho stát nemohlo, jelikož od toho zde jsou poradci chovu a celkově celý klub.

Double merle border kolie (zdroj: www.dogster.com)

Samozřejmě zde netvrdím, že v PP chovu je všechno růžové a dokonalé, není a ani být nemůže. Příroda je mocná a někdy se může člověk snažit sebe víc, ale sem tam se může něco pokazit. I v PP chovu se vyskytují jedinci se špatnými klouby, dědičnými vadami, epilepsií, autoimunitními onemocněními a podobně, ovšem jsou tu možnosti, jak toto riziko co nejvíce minimalizovat. Stejně tak netvrdím, že každý chovatel je poctivý dobrák, který vše dělá čistě z lásky ke psům, ničím se netají a vše dělá, jak nejlépe dokáže, to je zkrátka nemožné, neboť i chovatelé jsou jen lidi a lidé často mají tendence tíhnout k penězům a jiným hodnotám, než by měli. Na druhou stranu jsou tu chovatelé, kterým je máloco vytknout - chovný pár vybírají pečlivě klidně i měsíce, vše dělají jak mají, štěňata piplají jako nějaké nadpozemské tvory, řádně je socializují se všemi možnými tvory, místy, vjemy, prostě vším, co by je mohlo v životě potkat, trpělivě odpovídají na veškeré dotazy zájemců, snaží se jim vybrat to nejvhodnější štěně, zajímají se o to, do jakých podmínek jejich odchovy půjdou a odchodem štěněte do nového domova to pro ně nekončí. S majitelem jsou v kontaktu, v případě potřeby mu radí a pomáhají a zkrátka přijmou majitele svých odchovů mezi své přátele, někdy dokonce i rodinu. Pokud se nepoštěstí a něco se zvrtne, např. se u některého jedince objeví epilepsie, nemá problém to i veřejně přiznat a klidně i vyřadit kvalitní jedince z chovu, aby k podobné situaci již nedošlo. Tohle jsou podle mě lidé, kteří si ani v nejmenším nezaslouží nějaké osočování z toho, že to dělají pouze pro peníze a podobně. Dle mého si tito lidé zaslouží velký obdiv za to, co dělají a jak to dělají, není jich mnoho, ale jsou tací a to je důležité.

Ve výsledku je to vše na zájemci o štěně. Je strašně snadné nadávat na PP chov, že i PP psi jsou nemocní a kdesi cosi, ale jak jinak by to mohlo dopadnout s takovým přístupem, jaký dnes lidé mají - usmyslí si, že chtějí to a to plemeno, otevřou inzertní portál, zadají název plemene, najdou první štěně (ačkoli s PP) a to si koupí. Jak je možné, že žijeme v době, kdy lidé věnují hodiny a hodiny času výběru mobilního telefonu, televize či počítače, ale výběru živého tvora, který s nimi stráví celý život a celý život na nich bude závislý, nevěnují pomalu ani dvě hodiny svého života? V dnešní době internetu a sociálních sítí, kdy máme spousty informací jako na dlani? Udělají ukvapená rozhodnutí, koupí první štěně, nic si o chovateli nezjistí a pak se diví, že něco není v pořádku? Jak by mohlo?

Má zkušenost

Na závěr bych dodala, že mýlit se je lidské. Mám zde sice spousty chytrých řečí, ale jak můžete vědět, že to co zde píšu, je opodstatněné? Je to jednoduché - patřím k těm lidem, kteří se ukvapili, pořídili si první štěně, co bylo k mání a pak se divili, že je něco špatně. Netajím se tím a svou chybu přiznávám, bohužel za svou chybu platím téměř každý den. Pan Mou je bez PP, je z neplánovaného vrhu jedné chovatelské stanice, má PP rodiče, matka je dokonce chovná fena, ovšem u otce už to tak pozitivní není. V době, kdy jsem hledala vhodné štěně, to bylo přibližně 2-3 měsíce, co odešel náš rodinný pes a mě jednoduše pes v domácnosti nesmírně chyběl. Patřím k lidem, kteří psa k životu prostě potřebují. Už od střední školy jsem byla rozhodnutá, že si jednoho dne pořídím border kolii, jelikož mě toto plemeno naprosto uchvátilo. Zaslepená smutkem a nedočkavostí jsem moc nepřemýšlela a chtěla štěně prostě hned, místo abych se dostatečně informovala a důkladně vybrala vhodné štěně. Svého psa nade vše miluju, nevyměnila bych ho za nic na světě, ale právě kvůli němu mě to nesmírně štve. Otec pana Moja je mírně složitý a dalo by se říci labilní. Když se podívám na fotku Moja a jeho otce, pak moc rozdílů ve vzhledu nevidím a jinak tomu není ani s povahou. Samozřejmě, že záleží na výchově psa (nejde veškerou vinu svalovat na povahu), ale genetický základ jen tak nezměníte. S Mojovou složitější povahou bojuji a bojovat budu a doufám, že jednoho dne budu moci prohlásit, že tento boj byl úspěšný :)

Otec a syn - Dag a Mojo (zdroj: odkstudanky.weebly.com, autor fotky Moja: Václav Drábek)

Proto vás prosím, zjistěte si všechny možné informace o potenciálních chovatelích, poptejte se majitelů jejich odchovů, víckrát je navštivte, seznamte se s nimi, seznamte se s rodiči vašeho potenciálního štěněte, věnujte výběru čas. Nebuďte ukvapení a především, nepodporujte množírny - i koupě jediného bez PP psa je pro ně +.